|
MARTINIK
& VÝCHODNÍ KARIBIK
22. 11. - 3. 12. 2023
úterý - středa 21. - 22. listopadu 2023:
Praha - Paříž - Fort-de-France (Martinik)
Není to ani měsíc, co jsem se vrátil z Kolumbie a už
zase vyrážím na cestu, do míst ne příliš vzdálených
jihoamerické nepoznané krásce. Tentokrát mne itinerář
zavede na francouzský ostrov Martinik, jeden ze
zámořských departmentů země, a následně na týdenní
plavbu po dalších karibských ostrovech. Některé z nich
jsem již navštívil, některé zase ne, tak mi do počtu
navštívených zemí přibudou další zajímavá místa. Plavba
lodí po Karibiku je ideálním způsobem, jak ostrovy
navštívit bez většího úsilí. Myslím tím, že se nemusíte
balit, vybalovat, přejíždět do přístavu nebo na letiště,
strávit hromadu času přesuny. Tady prostě hotel jede s
vámi …
Náš let na ostrov Martinik byl, podobně jako do
Kolumbie, z Paříže. Jen čekání zde bylo poněkud delší.
Kupodivu Air France dodržovala časy a na ostrov jsme
dorazili, po 9 hod letu, o cca 30 min dříve. Neuvědomil
jsem si, že jsme stále v EU, žádné kontroly, žádná
fronta na imigračním. Jen velká fronta a dlouhé čekání
než nám dojely kufry.
čtvrtek 23. listopadu 2023:
Martinik
První den po příletu byl ponechán jako relaxační, ať
si členové výpravy užijí moře a sluníčka. Hotel nemá
svou pláž, ale velká a krásná je vzdálená nedaleko, asi
5 min chůze. Já jsem v Kolumbii, na pláži Boracay
(jediné, kde jsem chodil bosky) chytil do nohy parazita
- migrující kutánní larvu, naštěstí jež podchycená a
léčená, takže chodit bosky po pláži moc od té doby
nemusím. Naštěstí se tato potvora nedostane dále do
těla, ale „brutální“ svědění a cestičky pod kůží člověku
stačí.
Hotel stojí na výběžku přímo naproti hlavnímu městu
ostrova. Dříve zde jezdil přívoz, který Vás za cca 20
minut dovezl do města. Nyní je zrušený. Sice ve městě
není nic zajímavého, ale je to škoda. Když tam člověk
nyní chce, musí si najmout soukromý člun nebo jet
naokolo po dálnici, která je snad pořád ucpaná.
Využil jsem volného dne a šel se podívat na konec
výběžku, nacházejí se zde džunglí zarostlé ruiny
pevnosti Fort de la Pointe du Bout z poloviny 19.
století. Je ideálním mořským stanovištěm na ochranu
zálivu. Jedná se o kus vojenského architektonického
dědictví, stigma bojů je stále velmi přítomné a je
podporováno současnými sprejery. Místo bylo opuštěno a
poté dočasně přezbrojeno během druhé světové války na
podporu pevností Fort Saint-Louis, Fort Tartenson a Fort
Desaix, trojúhelníkové základny naproti. Po stranách
bodu jsou umístěna dvě ocelová děla z let 1892 a 1893.
Cestou zpět jsem navštívil výše zmíněnou pláž Anse Mitan.
Dneska byl také krásný výhled na severní stranu ostrova
s kopci dosahujícími až 1397 m. Nejvyšší je Montagne
Pelée, sopka jež má na svědomí likvidaci původního
hlavního města. V roce 1902 při poslední velké erupci
zničila Saint Pierre a od té doby se hlavní město
přesunulo více na jih.
FOTOGALERIE
pátek 24. listopadu 2023:
Martinik - Roberts Bay
Jeden den jsme odpočívali a stačí. Je třeba se
trošku podívat po okolí. Naplánoval jsem plavbu na
katamaránu, co může být lepšího než takto strávený
krásný, exotický a relaxační den?
Nejdříve bylo ale třeba přejed do města Le Robert na
druhé straně ostrova, cesta asi 30 minut, ale vzhledem k
dopravní situaci o něco málo než hodinu. Tady jsme se
nalodili na katamarán a vyrazili. Nejdříve na soukromý
ostrůvek Chancel s leguány a také ruiny bývalého
cukrovaru. O historii ostrůvku, a také o černé historii
otroctví, jsme se dozvěděli více na místě. Kapitán
katamaránu nás seznámil také s jedovatým stromem, jehož
„mléko“ vytékající z listů může člověka ošklivě popálit.
Nedoporučuje se pod stromem schovávat ani když začne
pršet.
Z ostrova jsme se přesunuli na „mělčinu Josefíny“, což
bylo takové zvláštní vyvýšené místo mezi ostrovy, kde se
dalo normálně stát. Jen proud to člověku trošku
komplikovat. Kapitán briskně členy výpravy zásoboval
rumem. Následovala zastávka na oběd a přesun na poslední
místo, také mělčinu Trapéz. Zde bylo koupání
příjemnější, nebyl zde proud.
Cesto zpět do hotelu nás chytila pěkná průtrž, ale
naštěstí jsme už seděli v autobuse. Na katamaránu bychom
byli mokří jak myši.
FOTOGALERIE
sobota 25. listopadu 2023:
Martinik - nalodění na MSC Seaside
Na dnešní den se určitě spousta členů výpravy těší.
Čeká nás nalodění a začátek plavby! Dopoledne bylo
volné, všichni si mohli ještě užívat hotelu La Pagerie.
Odjezd byl domluven až na 14:00. Od přístavu jsme cca
hodinu cesty, navíc dneska je sobota, tak nečekám nějaké
zácpy.
Autobus dorazil na čas a do přístavu dorážíme už za půl
hodinku. Trošku se zdržíme ve frontě vinoucí se na
odbavení a poté již mohou všichni členové výpravy
nasednout na MSC Seaside, podobně jako ostatních 5 100
pasažérů.
Vyplouváme ve 23:00 hod, směr Guadeloupe.
neděle 26. listopadu 2023:
Guadeloupe - Pointe-a-Pitre
Prvním ostrovem na naší plavbě je francouzský
Guadeloupe. Stejně jako Martinik, je i tento, součástí
EU, tzn. platíme EUR telefonujeme a datujeme jako doma.
Což je pohodlné. Také životní úroveň a úroveň služeb je
na stejné úrovni jako Martinik nebo pevninská Francie.
Loď připlouvá do přístavu již před osmou hodinou ranní,
urazili jsme cca 120 mil, tj. cca 220 km, žádná velká
vzdálenost od Martiniku. Guadeloupe, které je součástí
Závětrných ostrovů (Malé Antily), je francouzským
zámořským departementem. Hlavní část území tvoří ostrovy
Basse Terre a Grande Terre, které jsou odděleny pouze
slanou řekou Salée. Každý z těchto ostrovů má ovšem
rozdílný charakter i povrch. Východní ostrov Grande‐Terre
je spíše rovinatý, více obydlený a nachází se zde i
největší město Pointe‐á‐Pitre. Díky vyhlášeným plážím s
bílým pískem a křišťálově čistou vodou je zde i většina
hotelových komplexů. Naopak sousední Basse Terre je
převážně hornaté s dominantní sopkou Sufriére, která se
tyčí do výšky 1467 m n. m. Její svahy jsou porostlé
bujnými deštnými pralesy s bohatou faunou i flórou a vše
doplňují čisté řeky, termální prameny i kaskádovité
vodopády Chutes du Carbet.
Nás čekala návštěva ostrova Basse Terre, s národním
parkem. Vyrazili jsme na krátký trek do deštného
pralesa. Klidně bych tam strávil delší dobu. Průvodce,
velmi zapálený, nám neustále podával informace o životě,
rostlinách apod. Bylo to fajn seznámení s pralesem.
Potom jsme popojeli k nedalekému vodopádu Crayfish, kde
se mohli členové výpravy ochadit pod krásným vodopádem.
Já se nekoupal, jen tak se coural vodou, ale na závěr i
mi uklouzla noha a nedobrovolně jsem málem také skončil
ve vodě.
Vrátili jsme se na ostrov Base Terre a zajeli se podívat
na historickou památku, typický hřbitov Morne A L'eau.
Je podobný námořnickému hřbitovu na korsickém Bonifacciu,
opět spojitost s Francií - černobílé, kachličkové
hrobky, větší nebo menší. Tento hřbitov se táhne přes
kopec, skoro člověk ani nedohlédne konce.
Na závěr výletu nás čekal oběd - opět kuře colombo, v
místní rodině. Nejdříve nás řádně opili rumem a pak se
vše servírovalo na banánových listech, na zemi, jedlo se
rukama. Pěkné zpestření výletu.
Po obědě a odpočinku už následovala cesta zpět do
přístavu. Zastavili jsme se ještě na mořské vyhlídce na
divoký Atlantik. Na rozdíl od klidného Karibiku dává na
odiv svou sílu.
A co dál? Vyplouváme v 19:00, směrem na další ostrov
Saint Lucia.
FOTOGALERIE
pondělí 27. listopadu 2023:
Saint Lucia - Castries
Na rozdíl od včerejšího rána nás dneska přivítaly
mraky. Paluba byla mokrá po nočním dešti. Na
předpovědníku byla nějaká možnost deště, doufal jsem, že
tomu tak nebude. Saint Lucia je menším ostrovem, rozloha
je cca 600 km2 a žije zde asi 180 000 obyvatel, 1/3 v
hlavním městě Castries, kde jsme zakotvili.
Přístav v hlavním městě je malebný. Chvíli po nás sem
připlula ještě jedna loď. Když připlouvala, vypadalo to,
že do nás strčí. Po zakotvení se střídalo chvíli
sluníčko, chvíli poprchalo, po obloze se táhly mraky. Z
předpovědníku déšť zcela zmizel.
Svatá Lucie ležící na východním okraji Karibiku je
dalším z mnoha tropických ostrovních rájů. Geograficky
se řadí mezi Malé Antily (konkrétně Návětrné ostrovy) a
našli byste ji mezi známějším Martinikem a Sv.
Vincencem. Stejně jako její sousedé je i Svatá Lucie
vulkanického původu a pro svou podobnost ze Sv. Helenou
bývá někdy nazývána „Helena západu“. Celý ostrov je
pokryt úrodnou sopečnou půdou, ale jeho bujný deštný
prales byl během koloniálních dob z velké části vymýcen.
Přesto se zde zachoval na dvou působivých sopečných
kuželech Gros Piton a Petit Piton, které byly zapsány i
na seznam přírodního dědictví UNESCO.
Dnešní výlet byl kombinací pozemního a mořského
poznávání. Nejdříve jsme projeli přes rušné město
Castries, které je plné života. Cesta vedla kolem
pestrého a rušného trhu, katolické katedrály z 19.
století, která stojí ve stínu velkého 400 let starého
stromu Saman (místně známého jako "Massav"). Vyjeli jsme
nad město a navštívili původní pevnost Morne Fortune,
jež byla stavěna Francouzi, poté Angličany a nyní je zde
kampus univerzity. Mimo jiné, historie ostrova je docela
divoká, 14x změnil svou vlajku … 7x na britskou a 7x na
francouzskou, až je ve finále získali Britové.
Z pevnosti jsme pokračovali vlnicí, stoupající a
klesající cestou malebným západním pobřežím a venkovskou
krajinou až do rybářské vesnice Anse La Raye, která byla
známá jako domov mnoha rejnoků. Poté cesta pokračovala
přes mnoho vyhlídek … deštivých až do nejmenší rybářské
vesnice Canaries. Těsně před sjezdem do Soufriere jsme
se pokochali výhledem na světoznámé Pitony, které se
tyčí mezi kopci. Následovalo už město Soufriere, původní
hlavní město Svaté Lucie.
V Soufriere jsme opustili autobus a nalodili se
katamarán. Na uvítanou jsme si dali oběd a vydali se na
plavbu podél západního pobřeží ostrova po chladných a
klidných vodách Karibského moře. Zájemci se během
zastávky mohli vykoupat či pozorovat podmořský život.
Kapitán s námi udělal okruh po zátoce Marigot, která
byla kdysi známá jako útočiště pirátů. Nyní je to
luxusní místo na ostrově, úkryt pro lodi před hurikány a
také se na místní malé pláži točil Dr. Doolitle. Pak už
následovala plavba do Castries, zpestřena většími vlnami
a deštěm.
A co dál? Vyplouváme v 19:00, směrem na další ostrov
Barbados.
FOTOGALERIE
úterý 28. listopadu 2023:
Barbados - Bridgetown
Barbados patřící do souostroví Malých Antil
(přesněji do Návětrných ostrovů) je nejvýchodnějším
ostrovem Karibiku. Tento vápencový masiv obklopený
Atlantickým oceánem a korálovými útesy patří
mezi nejznámější dovolenkové cíle movitých turistů. Ti
sem míří za nádhernými plážemi s bílým pískem a
křišťálově čistou vodou plnou bohatého podmořského
života. Na slavném Platinovém pobřeží najdete jen ty
nejlepší hotely, které si pro svou dovolenou vybírá i
řada převážně hollywoodských celebrit. Ostrov je rájem
vodních sportů. Jeho rozeklané východní pobřeží nabízí
vynikající podmínky
pro surfování a nádherné králové útesy lákají k potápění
či šnorchlování. Vyhlášená jsou i místní golfová hřiště.
Naše cestovatelská skupina měla původně v plánu výlet
jeepy. Vzhledem k tomu, že nebyl velký zájem, jsem byl
nucený jeepy zrušit. Naštěstí místní cestovka promptně
nabídla výlet po ostrově funny bajan minibusem. Funny
rozuměj vesele polepeným, bajan rozuměj jako barbadoským.
A to, co nás čekalo … nikdo nečekal :o). Minibus byl
skutečně funny a řidič/průvodce Damián ještě více. Vše
doplňoval hlasitou „crop over“ hudbou, až nás paní při
výjezdu z přístavu „zdrbala“, že to má nahlas. Navíc
uměl do rytmu poskakovat autem. Prostě člověk na svém
místě.
Projeli jsme ostrov z jedné strany, zastavili se ne
procházku městečkem Speightstown, projeli kolem domu
Rihanny, která je mimo jiné národní hrdinkou, kolem domů
dalších bohatých lidí, které člověk ani nezná a už si je
nepamatuje a před odbočením do vnitrozemí se vykoupali v
blankytném Karibiku. Barbados je na rozdíl od ostatních
ostrovů vápencový, nevznikl sopečně, takže pláže jsou s
bílým pískem a nejvyšší kopec Hillaby Hill má 340 metrů.
I tak mi přišlo, že se ve vnitrozemí jezdí nahoru a
dolů.
Další zastávka byla už u pobřeží Atlantiku, znatelněji
rozbouřeného, divokého a nádherného. Podobně jako vloni
na Arubě, tak i zde je severní pobřeží bičováno
obrovskými vlnami. Na pohled krása, člověk by zde mohl
sedět a hodiny koukat … Stoupáme do vnitrozemí a z kopce
Cherry Tree Hill se nám naskytla vyhlídka na Bathshebu,
další krásné pobřeží s erodovanými skálami. Ještě na
Cherry Tree Hill je staré opatství, kde pro turisty
jezdí parní vláček. Měli jsme to štěstí ho vidět, zrovna
dorazil na konečnou a přepřahal. Mimo jiné nám přes
cestu přeběhla zelená opice. Jo, jmenují se green monkey,
neboli také kočkodan zelený. Skutečně mají nazelenalou
barvu.
Cestou zpět, sjezd z kopce, nám zase Damián připravil
překvapení, vypnul motor a jel jen tak … bezpečně, ale
zábavně. Abychom prý jeli potichu a ekologicky. Dole v
Bathshebě jsme zastavili u pláže, pokochali se,
ochutnali kokosy a pomalu se vraceli zpět do přístavu.
Členové výpravy prosili, aby je Damián vyložil na pláži,
ale hlavní město bylo úplně zacpané, tak se to
nepodařilo. I tak myslím, že si každý výlet užil.
Nejenže jsme trošku natáhli čas, byl dostatek rumu a
průvodce byl skvělý. Já si Barbados pamatuji z návštěvy
asi před 6ti lety jako celkem nudný ostrov. Nyní to bylo
zcela jiné!
FOTOGALERIE
středa 29. listopadu 2023:
Den na moři
Dneska jsme strávili celý den plavbou. Ne že by to
byly takové vzdálenosti, ale MSC chce také abychom
utráceli na lodi, ne? Pluli jsme z Barbadosu na jih,
obepluli Grenadu a směřujeme nahoru na St. Vincent a
Grenadiny. No ze St. Vincentu poplujeme zase zpět na
Grenadu a pak na Martinik.
Já jsem dostal pozvání na soukromou „párty“ s kapitánem,
jako starý námořník … Rozumějte, jelikož pluji s MSC už
poněkolikáté, mám stříbrnou kartu a jsem členem Voyager
Clubu, aniž bych o tom věděl. No kdo tohle má, že? Ale
popravdě párty nebyla nic moc, kapitán pronesl pár slov,
připili jsme si a šli zpět. Ale dobré zpestření dne.
Dalším byl krásný západ slunce nad mořem. No posuďte
sami na fotkách. Ne, že bych takových západů nezažil,
ale co dělat v den, kdy se pořád pluje.
FOTOGALERIE
čtvrtek 30. listopadu 2023:
St. Vincent & Grenadines - Kingstown
Ostrov, známý dnes jako Svatý Vincenc, odedávna
obývali lidé původního etnika, známí jako Karibové.
První Evropané, kterým se ostrov podařilo ovládnout,
byli Francouzi, kteří také ve 20. letech 18. století
založili moderní Kingstown. Francouzi na Svatém Vincenci
za pomoci afrických otroků pěstovali kávu, tabák,
indigo, kukuřici a cukrovou třtinu, o ostrov však po
Sedmileté válce v roce 1763 přišli ve prospěch Britů.
Ještě jednou se Francie ostrova chopila mezi lety 1779 ‐
83, poté už mu však až do 70. let 20. století vládla
Velká Británie. Britové navázali na zemědělské aktivity
Francouzů a museli vybojovat několik bitev s původními
obyvateli ostrova. Erupce sopky La Soufriére v roce 1902
za sebou nechala dva tisíce mrtvých a zdevastovanou půdu
a ekonomika země upadala. Nezávislost na Británii získal
Svatý Vincenc roku 1979, kdy ho také zasáhlo další
ničivé zemětřesení a v následujících letech pak hned
několik silných hurikánů.
Po jednom dni na moři je každý rád, když může vysednout
na pevninu a zase se vypravit poznávat okolí. Stejně
tomu bylo i dneska. I když jsme vysedli a za chvíli byli
zase na člunu … hmmmm. No nevadí. Ze St. Vincentu
odjíždíme na nedaleký ostrov Bequia (neboli Bekvej, jak
místní říkají). Cesta rychlým člunem trvá cca 30 minut a
kapitán si užívá, jak na členy výpravy stříká voda. St.
Vincent a přilehlé ostrůvky, Grenadines (32 ostrůvků)
jsou zase sopečného původu. Místní sopka je stále
aktivní. Počasí bylo dneska trošku nestálé. Přivítal nás
déšť, následně sluníčko, déšť a nakonec se to ustálilo
na teploučku a sluníčku. Bylo by škoda, kdybychom na
člunu zmokli.
Po připlutí na ostrov Bequia jsme se nejdříve jeli
podívat na takovou zvlášnost, Moonhole comunity. Je to
privátní eco resort, postavený z kamenů, jakoby ve filmu
Flintstonovi. Celý nápad pochází ze 60. let minulého
století a funguje doposud. 1500 USD za týden ubytování v
apartmánu bez oken a dveří (díra ven tam samozřejmě je).
Bez cest, bez vody, elektřiny … No někdy je to
osvobozující, očisťující …
Přeplouváme do „hlavního“ městečka ostrova, Port
Elisabeth. Ostrov je jachtařským rájem, o čemž svědčí
množství jachet a katamaránů kotvících okolo. Také zde
potkáváme loď, která s námi byla na Barbadosu, norská …
neznám tuto společnost. Ovšem zde na ostrov musejí z
lodi čluny. Městečko má jednu hlavní ulici, končící
kostelem a na druhé straně finančním úřadem. Kolonádu
lemuje několik restaurací a krámků se suvenýry. Já jsem
zde neodolal a i když vím, že to není „košer“, koupil
jsem dětem na krk zub z velryby a sám dostal zub ze
žraloka. Místní obyvatelé se živí rybolovem a mají
povoleno ulovit ročně 3 keporkaky (velryby) za podmínky,
že jej loví harpunami a vše užijí pro svou potřebu.
Po volném čase na prohlídku Port Elisabeth přejíždíme na
pláž Princess Margaret Bay, kde máme čas na kupačku.
Moře teplé, blankytné, písek bílý, pivo studené … co
více nám může chybět. Jen čas. Klidně by zde člověk
pobyl o hodinu dvě déle. V Kolumbii, před měsícem, jsme
také byli u Karibiku. Jen to bylo takové jiné … drsnější
než zde
Závěrečnou plavbu k lodi si kapitán užíval. Prý rychlost
člunu je 26 mil za hodinu … tzn. cca 50 km/hod. No
přišlo mi, že jel rychleji. Navíc u lodi kroužil tak,
aby člun naklonil co to bylo bezpečné, tak vzrůšo pro
některé členy či spíše členky výpravy. Ale na loď se
všichni dostali bezpečně.
FOTOGALERIE
pátek 1. prosince 2023:
Grenada - Saint George
Stát Grenada skládající ze stejnojmenného hlavního
ostrova a několika dalších menších ostrůvků (Carriacou,
Rhode Island, aj.) leží jen necelých 100 km od
venezuelského pobřeží. Svou polohou v podstatě uzavírá
oblouk Návětrných ostrovů, které oddělují Karibské moře
od Atlantiku. Přestože je Grenada zastíněna daleko
známějšími ostrovy, je to skutečně kouzelné místo. Vedle
krásných pláží nabízí i rozmanité vnitrozemí plné
termálních pramenů, vodopádů, jezírek i krásné přírody.
Grenadě se také přezdívá „ostrov koření“, ve velkém se
zde totiž pěstuje muškátový oříšek, skořice, kardamon i
zázvor.
Grenada je naší poslední zastávkou před návratem na
Martinik. Máme zde naplánované celodenní poznávání
ostrova a na závěr pobyt na pláži. Snad jako každý den,
tak i páteční ráno nás přivítalo občasným deštěm nad
mořem, dramatickými mraky a vycházejícím sluníčkem mezi
tím. Předpověď počasí pro ostrov byla ale dobrá. Přeci
nám poslední den plavby počasí nepokazí program.
Z hlavního města ostrova, St. George, vyrážíme minibusem
podél západního pobřeží. Ostrov je podobně jako
předchozí navštívené (mimo Guadeloupe a Martinik)
samostatným územím, dříve pod britskou korunou. Některé
z ostrovů jsou republiky, některé součástí Comonwealthu,
ale samostatné.
Dnešní průvodce, s krásnou angličtinou, žádný dialekt,
nás zavedl na nejrůznější místa ostrova. Grenada je
kopcovitá, cesty se neustále klikatí, je vulkanického
původu, ale nemá černé pláže. Ty jsou s bílým pískem. Je
zde prostě vše – zeleň, bílé pláže, hory, azurové nebe a
rum!
První zastávka na trase byl vodopád Concord. Už samotná
trasa je dobrodružstvím, když se zde vyhýbající minusy s
turisty. Jeden jede nahoru, druhý dolů … Vodopád se
nachází ve stejnojmenné vesnici ve farnosti St. John,
nabízí ohromující podívanou. Voda padá z výšky asi 20
metrů do chladivé tůně o hloubce cca 7 metrů.
Návštěvníci si mohou vychutnat uklidňující zeleň
obklopujícího deštného pralesa. Vodopád nabízí překrásný
výhled jakéhokoli úhlu, a proto je důležité mít s sebou
foťák. Také abyste zachytili skoky místních odvážlivců z
vrcholku vodopádu.
Cesta pokračuje dále vnitrozemím do národního parku
Grand Etang Rainforest. Místo v nadmořské výšce 550
metrů nabízí daleko příjemnější klima než je tomu dole u
moře. V deštném pralese najdou návštěvníci několik tras
vedoucích kolem jezera v kráteru vyhaslé sopky. Jedna z
nich turisty dovede až k vodopádu Concorde. Místní
jezero je důležitou zásobárnou pitné vody pro ostrov.
Nesmím opomenout přátelské opice kočkodany mona, kteří
sem byli přivezeni ze západní Afriky. Podobně jako na
Barbados kočkodan zelený.
Z národního parku sjíždíme dolů, zpět k moři, do
hlavního města ostrova. Ještě jsem zapomněl uvést, že
hlavní město má 5 000 obyvatel … míň jak naše celá loď.
V místní restauraci … spíše jídelně, prý vyhlášené, jsme
si dali oběd, společně s místníma a jako místní. Do
krabiček, žádná luxusní restaurace. Ale dobrý zážitek.
Čas pokročil, proto přejíždíme do palírny rumu Clarkes
Court Rum Distillery s ochutnávkou. Ceny rumu zde byly
velmi nízké … a rum samozřejmě kvalitní. No a na závěr
poznávání ostrova nemůže chybět pláž a koupačka. Zajeli
jsme na nejkrásnější pláž na ostrově, Grand Anse.
Tunelem Sendall Tunnel z roku 1894 jsme projeli pod
pevností Fort George zpět do přístavu. A celý den už
zakončil krásný západ slunce na Karibikem ….
FOTOGALERIE
sobota 2. prosince 2023:
Martinik - severní část ostrova … odlet
Na závěr putování se vydáme objevovat Severní
Martinik. Poznáme Martinik nejen pro jeho působivou
přírodu a pláže, ale také pro jeho rozmanitost chutí!
Tento výlet nabízí mnoho zajímavého včetně návštěvy
kostela Balata, zříceniny Saint Pierre a dalších
zajímavostí!
- kostel Nejsvětějšího srdce Páně, známý také jako
kostel Balata. Tento kostel byl postaven v roce 1924 a
je to replika kostela, který můžete vidět v Paříži (Sacre
Coeur de Montmartre), postavená v měřítku 1/5 originálu.
Říká se, že tento kostel byl postaven, aby shromáždil
katolíky v rozrůstající se pevnosti Fort de France poté,
co v roce 1902 vybuchl Mont Pelee a zničil hlavní město
Martiniku, St. Pierre.
- vodopády Saut Gendarme, někteří tvrdí, že vodopád
získal své jméno kvůli policistům a jejich koním, kteří
se zde zastavovali na občerstvení. Gendarme je
francouzský výraz pro jízdní policii. K vodopádu vás
čeká velmi nenáročná a krátká túra, jakmile se k němu
dostanete, okouzlí vás nejen tropický prales, ale také
průzračná voda vodopádu.
- palírna rumu Depaz, která se nachází v Saint Pierre.
Více než lihovar je to také jedno z nejstarších
martinických obydlí s hektary cukrové třtiny a všemi
výrobními budovami nezbytnými pro proces destilace.
Během této bukolické a historické procházky si
vychutnáte ochutnávku a budete mít také možnost zakoupit
si láhev rumu!
- zřícenina Saint Pierre. Kdysi ji zničila sopka, ale na
zbylých troskách byla částečně obnovena. Cestou můžete
obdivovat krajinu a majestátní horu Pelee. Poté se
ocitnete na úpatí sopky, kde se nachází Saint Pierre,
"Malá Paříž Antil".
- pláž Carbet, široká pláž s klidným mořem, průzračnou
vodou a černým pískem.
FOTOGALERIE |
