TOPlist

 

MARTINIK & VÝCHODNÍ KARIBIK

22. 11. - 3. 12. 2023

 

 

 

 

 


 

úterý - středa 21. - 22. listopadu 2023:
Praha - Paříž - Fort-de-France (Martinik)
Není to ani měsíc, co jsem se vrátil z Kolumbie a už zase vyrážím na cestu, do míst ne příliš vzdálených jihoamerické nepoznané krásce. Tentokrát mne itinerář zavede na francouzský ostrov Martinik, jeden ze zámořských departmentů země, a následně na týdenní plavbu po dalších karibských ostrovech. Některé z nich jsem již navštívil, některé zase ne, tak mi do počtu navštívených zemí přibudou další zajímavá místa. Plavba lodí po Karibiku je ideálním způsobem, jak ostrovy navštívit bez většího úsilí. Myslím tím, že se nemusíte balit, vybalovat, přejíždět do přístavu nebo na letiště, strávit hromadu času přesuny. Tady prostě hotel jede s vámi …

Náš let na ostrov Martinik byl, podobně jako do Kolumbie, z Paříže. Jen čekání zde bylo poněkud delší. Kupodivu Air France dodržovala časy a na ostrov jsme dorazili, po 9 hod letu, o cca 30 min dříve. Neuvědomil jsem si, že jsme stále v EU, žádné kontroly, žádná fronta na imigračním. Jen velká fronta a dlouhé čekání než nám dojely kufry.


čtvrtek 23. listopadu 2023:
Martinik
První den po příletu byl ponechán jako relaxační, ať si členové výpravy užijí moře a sluníčka. Hotel nemá svou pláž, ale velká a krásná je vzdálená nedaleko, asi 5 min chůze. Já jsem v Kolumbii, na pláži Boracay (jediné, kde jsem chodil bosky) chytil do nohy parazita - migrující kutánní larvu, naštěstí jež podchycená a léčená, takže chodit bosky po pláži moc od té doby nemusím. Naštěstí se tato potvora nedostane dále do těla, ale „brutální“ svědění a cestičky pod kůží člověku stačí.

Hotel stojí na výběžku přímo naproti hlavnímu městu ostrova. Dříve zde jezdil přívoz, který Vás za cca 20 minut dovezl do města. Nyní je zrušený. Sice ve městě není nic zajímavého, ale je to škoda. Když tam člověk nyní chce, musí si najmout soukromý člun nebo jet naokolo po dálnici, která je snad pořád ucpaná.

Využil jsem volného dne a šel se podívat na konec výběžku, nacházejí se zde džunglí zarostlé ruiny pevnosti Fort de la Pointe du Bout z poloviny 19. století. Je ideálním mořským stanovištěm na ochranu zálivu. Jedná se o kus vojenského architektonického dědictví, stigma bojů je stále velmi přítomné a je podporováno současnými sprejery. Místo bylo opuštěno a poté dočasně přezbrojeno během druhé světové války na podporu pevností Fort Saint-Louis, Fort Tartenson a Fort Desaix, trojúhelníkové základny naproti. Po stranách bodu jsou umístěna dvě ocelová děla z let 1892 a 1893.

Cestou zpět jsem navštívil výše zmíněnou pláž Anse Mitan. Dneska byl také krásný výhled na severní stranu ostrova s kopci dosahujícími až 1397 m. Nejvyšší je Montagne Pelée, sopka jež má na svědomí likvidaci původního hlavního města. V roce 1902 při poslední velké erupci zničila Saint Pierre a od té doby se hlavní město přesunulo více na jih.

 

FOTOGALERIE



pátek 24. listopadu 2023:
Martinik - Roberts Bay
Jeden den jsme odpočívali a stačí. Je třeba se trošku podívat po okolí. Naplánoval jsem plavbu na katamaránu, co může být lepšího než takto strávený krásný, exotický a relaxační den?

Nejdříve bylo ale třeba přejed do města Le Robert na druhé straně ostrova, cesta asi 30 minut, ale vzhledem k dopravní situaci o něco málo než hodinu. Tady jsme se nalodili na katamarán a vyrazili. Nejdříve na soukromý ostrůvek Chancel s leguány a také ruiny bývalého cukrovaru. O historii ostrůvku, a také o černé historii otroctví, jsme se dozvěděli více na místě. Kapitán katamaránu nás seznámil také s jedovatým stromem, jehož „mléko“ vytékající z listů může člověka ošklivě popálit. Nedoporučuje se pod stromem schovávat ani když začne pršet.

Z ostrova jsme se přesunuli na „mělčinu Josefíny“, což bylo takové zvláštní vyvýšené místo mezi ostrovy, kde se dalo normálně stát. Jen proud to člověku trošku komplikovat. Kapitán briskně členy výpravy zásoboval rumem. Následovala zastávka na oběd a přesun na poslední místo, také mělčinu Trapéz. Zde bylo koupání příjemnější, nebyl zde proud.

Cesto zpět do hotelu nás chytila pěkná průtrž, ale naštěstí jsme už seděli v autobuse. Na katamaránu bychom byli mokří jak myši.

 

FOTOGALERIE



sobota 25. listopadu 2023:
Martinik - nalodění na MSC Seaside
Na dnešní den se určitě spousta členů výpravy těší. Čeká nás nalodění a začátek plavby! Dopoledne bylo volné, všichni si mohli ještě užívat hotelu La Pagerie. Odjezd byl domluven až na 14:00. Od přístavu jsme cca hodinu cesty, navíc dneska je sobota, tak nečekám nějaké zácpy.

Autobus dorazil na čas a do přístavu dorážíme už za půl hodinku. Trošku se zdržíme ve frontě vinoucí se na odbavení a poté již mohou všichni členové výpravy nasednout na MSC Seaside, podobně jako ostatních 5 100 pasažérů.

Vyplouváme ve 23:00 hod, směr Guadeloupe.


neděle 26. listopadu 2023:
Guadeloupe - Pointe-a-Pitre
Prvním ostrovem na naší plavbě je francouzský Guadeloupe. Stejně jako Martinik, je i tento, součástí EU, tzn. platíme EUR telefonujeme a datujeme jako doma. Což je pohodlné. Také životní úroveň a úroveň služeb je na stejné úrovni jako Martinik nebo pevninská Francie.

Loď připlouvá do přístavu již před osmou hodinou ranní, urazili jsme cca 120 mil, tj. cca 220 km, žádná velká vzdálenost od Martiniku. Guadeloupe, které je součástí Závětrných ostrovů (Malé Antily), je francouzským zámořským departementem. Hlavní část území tvoří ostrovy Basse Terre a Grande Terre, které jsou odděleny pouze slanou řekou Salée. Každý z těchto ostrovů má ovšem rozdílný charakter i povrch. Východní ostrov Grande‐Terre je spíše rovinatý, více obydlený a nachází se zde i největší město Pointe‐á‐Pitre. Díky vyhlášeným plážím s bílým pískem a křišťálově čistou vodou je zde i většina hotelových komplexů. Naopak sousední Basse Terre je převážně hornaté s dominantní sopkou Sufriére, která se tyčí do výšky 1467 m n. m. Její svahy jsou porostlé bujnými deštnými pralesy s bohatou faunou i flórou a vše doplňují čisté řeky, termální prameny i kaskádovité vodopády Chutes du Carbet.

Nás čekala návštěva ostrova Basse Terre, s národním parkem. Vyrazili jsme na krátký trek do deštného pralesa. Klidně bych tam strávil delší dobu. Průvodce, velmi zapálený, nám neustále podával informace o životě, rostlinách apod. Bylo to fajn seznámení s pralesem. Potom jsme popojeli k nedalekému vodopádu Crayfish, kde se mohli členové výpravy ochadit pod krásným vodopádem. Já se nekoupal, jen tak se coural vodou, ale na závěr i mi uklouzla noha a nedobrovolně jsem málem také skončil ve vodě.

Vrátili jsme se na ostrov Base Terre a zajeli se podívat na historickou památku, typický hřbitov Morne A L'eau. Je podobný námořnickému hřbitovu na korsickém Bonifacciu, opět spojitost s Francií - černobílé, kachličkové hrobky, větší nebo menší. Tento hřbitov se táhne přes kopec, skoro člověk ani nedohlédne konce.

Na závěr výletu nás čekal oběd - opět kuře colombo, v místní rodině. Nejdříve nás řádně opili rumem a pak se vše servírovalo na banánových listech, na zemi, jedlo se rukama. Pěkné zpestření výletu.

Po obědě a odpočinku už následovala cesta zpět do přístavu. Zastavili jsme se ještě na mořské vyhlídce na divoký Atlantik. Na rozdíl od klidného Karibiku dává na odiv svou sílu.

A co dál? Vyplouváme v 19:00, směrem na další ostrov Saint Lucia.

 

FOTOGALERIE



pondělí 27. listopadu 2023:
Saint Lucia - Castries
Na rozdíl od včerejšího rána nás dneska přivítaly mraky. Paluba byla mokrá po nočním dešti. Na předpovědníku byla nějaká možnost deště, doufal jsem, že tomu tak nebude. Saint Lucia je menším ostrovem, rozloha je cca 600 km2 a žije zde asi 180 000 obyvatel, 1/3 v hlavním městě Castries, kde jsme zakotvili.

Přístav v hlavním městě je malebný. Chvíli po nás sem připlula ještě jedna loď. Když připlouvala, vypadalo to, že do nás strčí. Po zakotvení se střídalo chvíli sluníčko, chvíli poprchalo, po obloze se táhly mraky. Z předpovědníku déšť zcela zmizel.

Svatá Lucie ležící na východním okraji Karibiku je dalším z mnoha tropických ostrovních rájů. Geograficky se řadí mezi Malé Antily (konkrétně Návětrné ostrovy) a našli byste ji mezi známějším Martinikem a Sv. Vincencem. Stejně jako její sousedé je i Svatá Lucie vulkanického původu a pro svou podobnost ze Sv. Helenou bývá někdy nazývána „Helena západu“. Celý ostrov je pokryt úrodnou sopečnou půdou, ale jeho bujný deštný prales byl během koloniálních dob z velké části vymýcen. Přesto se zde zachoval na dvou působivých sopečných kuželech Gros Piton a Petit Piton, které byly zapsány i na seznam přírodního dědictví UNESCO.

Dnešní výlet byl kombinací pozemního a mořského poznávání. Nejdříve jsme projeli přes rušné město Castries, které je plné života. Cesta vedla kolem pestrého a rušného trhu, katolické katedrály z 19. století, která stojí ve stínu velkého 400 let starého stromu Saman (místně známého jako "Massav"). Vyjeli jsme nad město a navštívili původní pevnost Morne Fortune, jež byla stavěna Francouzi, poté Angličany a nyní je zde kampus univerzity. Mimo jiné, historie ostrova je docela divoká, 14x změnil svou vlajku … 7x na britskou a 7x na francouzskou, až je ve finále získali Britové.

Z pevnosti jsme pokračovali vlnicí, stoupající a klesající cestou malebným západním pobřežím a venkovskou krajinou až do rybářské vesnice Anse La Raye, která byla známá jako domov mnoha rejnoků. Poté cesta pokračovala přes mnoho vyhlídek … deštivých až do nejmenší rybářské vesnice Canaries. Těsně před sjezdem do Soufriere jsme se pokochali výhledem na světoznámé Pitony, které se tyčí mezi kopci. Následovalo už město Soufriere, původní hlavní město Svaté Lucie.

V Soufriere jsme opustili autobus a nalodili se katamarán. Na uvítanou jsme si dali oběd a vydali se na plavbu podél západního pobřeží ostrova po chladných a klidných vodách Karibského moře. Zájemci se během zastávky mohli vykoupat či pozorovat podmořský život. Kapitán s námi udělal okruh po zátoce Marigot, která byla kdysi známá jako útočiště pirátů. Nyní je to luxusní místo na ostrově, úkryt pro lodi před hurikány a také se na místní malé pláži točil Dr. Doolitle. Pak už následovala plavba do Castries, zpestřena většími vlnami a deštěm.

A co dál? Vyplouváme v 19:00, směrem na další ostrov Barbados.

 

FOTOGALERIE



úterý 28. listopadu 2023:
Barbados - Bridgetown
Barbados patřící do souostroví Malých Antil (přesněji do Návětrných ostrovů) je nejvýchodnějším ostrovem Karibiku. Tento vápencový masiv obklopený Atlantickým oceánem a korálovými útesy patří
mezi nejznámější dovolenkové cíle movitých turistů. Ti sem míří za nádhernými plážemi s bílým pískem a křišťálově čistou vodou plnou bohatého podmořského života. Na slavném Platinovém pobřeží najdete jen ty nejlepší hotely, které si pro svou dovolenou vybírá i řada převážně hollywoodských celebrit. Ostrov je rájem vodních sportů. Jeho rozeklané východní pobřeží nabízí vynikající podmínky
pro surfování a nádherné králové útesy lákají k potápění či šnorchlování. Vyhlášená jsou i místní golfová hřiště.

Naše cestovatelská skupina měla původně v plánu výlet jeepy. Vzhledem k tomu, že nebyl velký zájem, jsem byl nucený jeepy zrušit. Naštěstí místní cestovka promptně nabídla výlet po ostrově funny bajan minibusem. Funny rozuměj vesele polepeným, bajan rozuměj jako barbadoským. A to, co nás čekalo … nikdo nečekal :o). Minibus byl skutečně funny a řidič/průvodce Damián ještě více. Vše doplňoval hlasitou „crop over“ hudbou, až nás paní při výjezdu z přístavu „zdrbala“, že to má nahlas. Navíc uměl do rytmu poskakovat autem. Prostě člověk na svém místě.

Projeli jsme ostrov z jedné strany, zastavili se ne procházku městečkem Speightstown, projeli kolem domu Rihanny, která je mimo jiné národní hrdinkou, kolem domů dalších bohatých lidí, které člověk ani nezná a už si je nepamatuje a před odbočením do vnitrozemí se vykoupali v blankytném Karibiku. Barbados je na rozdíl od ostatních ostrovů vápencový, nevznikl sopečně, takže pláže jsou s bílým pískem a nejvyšší kopec Hillaby Hill má 340 metrů. I tak mi přišlo, že se ve vnitrozemí jezdí nahoru a dolů.

Další zastávka byla už u pobřeží Atlantiku, znatelněji rozbouřeného, divokého a nádherného. Podobně jako vloni na Arubě, tak i zde je severní pobřeží bičováno obrovskými vlnami. Na pohled krása, člověk by zde mohl sedět a hodiny koukat … Stoupáme do vnitrozemí a z kopce Cherry Tree Hill se nám naskytla vyhlídka na Bathshebu, další krásné pobřeží s erodovanými skálami. Ještě na Cherry Tree Hill je staré opatství, kde pro turisty jezdí parní vláček. Měli jsme to štěstí ho vidět, zrovna dorazil na konečnou a přepřahal. Mimo jiné nám přes cestu přeběhla zelená opice. Jo, jmenují se green monkey, neboli také kočkodan zelený. Skutečně mají nazelenalou barvu.

Cestou zpět, sjezd z kopce, nám zase Damián připravil překvapení, vypnul motor a jel jen tak … bezpečně, ale zábavně. Abychom prý jeli potichu a ekologicky. Dole v Bathshebě jsme zastavili u pláže, pokochali se, ochutnali kokosy a pomalu se vraceli zpět do přístavu. Členové výpravy prosili, aby je Damián vyložil na pláži, ale hlavní město bylo úplně zacpané, tak se to nepodařilo. I tak myslím, že si každý výlet užil. Nejenže jsme trošku natáhli čas, byl dostatek rumu a průvodce byl skvělý. Já si Barbados pamatuji z návštěvy asi před 6ti lety jako celkem nudný ostrov. Nyní to bylo zcela jiné!

 

FOTOGALERIE



středa 29. listopadu 2023:
Den na moři
Dneska jsme strávili celý den plavbou. Ne že by to byly takové vzdálenosti, ale MSC chce také abychom utráceli na lodi, ne? Pluli jsme z Barbadosu na jih, obepluli Grenadu a směřujeme nahoru na St. Vincent a Grenadiny. No ze St. Vincentu poplujeme zase zpět na Grenadu a pak na Martinik.

Já jsem dostal pozvání na soukromou „párty“ s kapitánem, jako starý námořník … Rozumějte, jelikož pluji s MSC už poněkolikáté, mám stříbrnou kartu a jsem členem Voyager Clubu, aniž bych o tom věděl. No kdo tohle má, že? Ale popravdě párty nebyla nic moc, kapitán pronesl pár slov, připili jsme si a šli zpět. Ale dobré zpestření dne.

Dalším byl krásný západ slunce nad mořem. No posuďte sami na fotkách. Ne, že bych takových západů nezažil, ale co dělat v den, kdy se pořád pluje.

 

FOTOGALERIE



čtvrtek 30. listopadu 2023:
St. Vincent & Grenadines - Kingstown
Ostrov, známý dnes jako Svatý Vincenc, odedávna obývali lidé původního etnika, známí jako Karibové. První Evropané, kterým se ostrov podařilo ovládnout, byli Francouzi, kteří také ve 20. letech 18. století založili moderní Kingstown. Francouzi na Svatém Vincenci za pomoci afrických otroků pěstovali kávu, tabák, indigo, kukuřici a cukrovou třtinu, o ostrov však po Sedmileté válce v roce 1763 přišli ve prospěch Britů. Ještě jednou se Francie ostrova chopila mezi lety 1779 ‐ 83, poté už mu však až do 70. let 20. století vládla Velká Británie. Britové navázali na zemědělské aktivity Francouzů a museli vybojovat několik bitev s původními obyvateli ostrova. Erupce sopky La Soufriére v roce 1902 za sebou nechala dva tisíce mrtvých a zdevastovanou půdu a ekonomika země upadala. Nezávislost na Británii získal Svatý Vincenc roku 1979, kdy ho také zasáhlo další ničivé zemětřesení a v následujících letech pak hned několik silných hurikánů.

Po jednom dni na moři je každý rád, když může vysednout na pevninu a zase se vypravit poznávat okolí. Stejně tomu bylo i dneska. I když jsme vysedli a za chvíli byli zase na člunu … hmmmm. No nevadí. Ze St. Vincentu odjíždíme na nedaleký ostrov Bequia (neboli Bekvej, jak místní říkají). Cesta rychlým člunem trvá cca 30 minut a kapitán si užívá, jak na členy výpravy stříká voda. St. Vincent a přilehlé ostrůvky, Grenadines (32 ostrůvků) jsou zase sopečného původu. Místní sopka je stále aktivní. Počasí bylo dneska trošku nestálé. Přivítal nás déšť, následně sluníčko, déšť a nakonec se to ustálilo na teploučku a sluníčku. Bylo by škoda, kdybychom na člunu zmokli.

Po připlutí na ostrov Bequia jsme se nejdříve jeli podívat na takovou zvlášnost, Moonhole comunity. Je to privátní eco resort, postavený z kamenů, jakoby ve filmu Flintstonovi. Celý nápad pochází ze 60. let minulého století a funguje doposud. 1500 USD za týden ubytování v apartmánu bez oken a dveří (díra ven tam samozřejmě je). Bez cest, bez vody, elektřiny … No někdy je to osvobozující, očisťující …

Přeplouváme do „hlavního“ městečka ostrova, Port Elisabeth. Ostrov je jachtařským rájem, o čemž svědčí množství jachet a katamaránů kotvících okolo. Také zde potkáváme loď, která s námi byla na Barbadosu, norská … neznám tuto společnost. Ovšem zde na ostrov musejí z lodi čluny. Městečko má jednu hlavní ulici, končící kostelem a na druhé straně finančním úřadem. Kolonádu lemuje několik restaurací a krámků se suvenýry. Já jsem zde neodolal a i když vím, že to není „košer“, koupil jsem dětem na krk zub z velryby a sám dostal zub ze žraloka. Místní obyvatelé se živí rybolovem a mají povoleno ulovit ročně 3 keporkaky (velryby) za podmínky, že jej loví harpunami a vše užijí pro svou potřebu.

Po volném čase na prohlídku Port Elisabeth přejíždíme na pláž Princess Margaret Bay, kde máme čas na kupačku. Moře teplé, blankytné, písek bílý, pivo studené … co více nám může chybět. Jen čas. Klidně by zde člověk pobyl o hodinu dvě déle. V Kolumbii, před měsícem, jsme také byli u Karibiku. Jen to bylo takové jiné … drsnější než zde

Závěrečnou plavbu k lodi si kapitán užíval. Prý rychlost člunu je 26 mil za hodinu … tzn. cca 50 km/hod. No přišlo mi, že jel rychleji. Navíc u lodi kroužil tak, aby člun naklonil co to bylo bezpečné, tak vzrůšo pro některé členy či spíše členky výpravy. Ale na loď se všichni dostali bezpečně.

 

FOTOGALERIE



pátek 1. prosince 2023:
Grenada - Saint George
Stát Grenada skládající ze stejnojmenného hlavního ostrova a několika dalších menších ostrůvků (Carriacou, Rhode Island, aj.) leží jen necelých 100 km od venezuelského pobřeží. Svou polohou v podstatě uzavírá oblouk Návětrných ostrovů, které oddělují Karibské moře od Atlantiku. Přestože je Grenada zastíněna daleko známějšími ostrovy, je to skutečně kouzelné místo. Vedle krásných pláží nabízí i rozmanité vnitrozemí plné termálních pramenů, vodopádů, jezírek i krásné přírody. Grenadě se také přezdívá „ostrov koření“, ve velkém se zde totiž pěstuje muškátový oříšek, skořice, kardamon i zázvor.

Grenada je naší poslední zastávkou před návratem na Martinik. Máme zde naplánované celodenní poznávání ostrova a na závěr pobyt na pláži. Snad jako každý den, tak i páteční ráno nás přivítalo občasným deštěm nad mořem, dramatickými mraky a vycházejícím sluníčkem mezi tím. Předpověď počasí pro ostrov byla ale dobrá. Přeci nám poslední den plavby počasí nepokazí program.

Z hlavního města ostrova, St. George, vyrážíme minibusem podél západního pobřeží. Ostrov je podobně jako předchozí navštívené (mimo Guadeloupe a Martinik) samostatným územím, dříve pod britskou korunou. Některé z ostrovů jsou republiky, některé součástí Comonwealthu, ale samostatné.

Dnešní průvodce, s krásnou angličtinou, žádný dialekt, nás zavedl na nejrůznější místa ostrova. Grenada je kopcovitá, cesty se neustále klikatí, je vulkanického původu, ale nemá černé pláže. Ty jsou s bílým pískem. Je zde prostě vše – zeleň, bílé pláže, hory, azurové nebe a rum!

První zastávka na trase byl vodopád Concord. Už samotná trasa je dobrodružstvím, když se zde vyhýbající minusy s turisty. Jeden jede nahoru, druhý dolů … Vodopád se nachází ve stejnojmenné vesnici ve farnosti St. John, nabízí ohromující podívanou. Voda padá z výšky asi 20 metrů do chladivé tůně o hloubce cca 7 metrů. Návštěvníci si mohou vychutnat uklidňující zeleň obklopujícího deštného pralesa. Vodopád nabízí překrásný výhled jakéhokoli úhlu, a proto je důležité mít s sebou foťák. Také abyste zachytili skoky místních odvážlivců z vrcholku vodopádu.

Cesta pokračuje dále vnitrozemím do národního parku Grand Etang Rainforest. Místo v nadmořské výšce 550 metrů nabízí daleko příjemnější klima než je tomu dole u moře. V deštném pralese najdou návštěvníci několik tras vedoucích kolem jezera v kráteru vyhaslé sopky. Jedna z nich turisty dovede až k vodopádu Concorde. Místní jezero je důležitou zásobárnou pitné vody pro ostrov. Nesmím opomenout přátelské opice kočkodany mona, kteří sem byli přivezeni ze západní Afriky. Podobně jako na Barbados kočkodan zelený.

Z národního parku sjíždíme dolů, zpět k moři, do hlavního města ostrova. Ještě jsem zapomněl uvést, že hlavní město má 5 000 obyvatel … míň jak naše celá loď. V místní restauraci … spíše jídelně, prý vyhlášené, jsme si dali oběd, společně s místníma a jako místní. Do krabiček, žádná luxusní restaurace. Ale dobrý zážitek.

Čas pokročil, proto přejíždíme do palírny rumu Clarkes Court Rum Distillery s ochutnávkou. Ceny rumu zde byly velmi nízké … a rum samozřejmě kvalitní. No a na závěr poznávání ostrova nemůže chybět pláž a koupačka. Zajeli jsme na nejkrásnější pláž na ostrově, Grand Anse. Tunelem Sendall Tunnel z roku 1894 jsme projeli pod pevností Fort George zpět do přístavu. A celý den už zakončil krásný západ slunce na Karibikem ….

 

FOTOGALERIE



sobota 2. prosince 2023:
Martinik - severní část ostrova … odlet
Na závěr putování se vydáme objevovat Severní Martinik. Poznáme Martinik nejen pro jeho působivou přírodu a pláže, ale také pro jeho rozmanitost chutí! Tento výlet nabízí mnoho zajímavého včetně návštěvy kostela Balata, zříceniny Saint Pierre a dalších zajímavostí!
- kostel Nejsvětějšího srdce Páně, známý také jako kostel Balata. Tento kostel byl postaven v roce 1924 a je to replika kostela, který můžete vidět v Paříži (Sacre Coeur de Montmartre), postavená v měřítku 1/5 originálu. Říká se, že tento kostel byl postaven, aby shromáždil katolíky v rozrůstající se pevnosti Fort de France poté, co v roce 1902 vybuchl Mont Pelee a zničil hlavní město Martiniku, St. Pierre.
- vodopády Saut Gendarme, někteří tvrdí, že vodopád získal své jméno kvůli policistům a jejich koním, kteří se zde zastavovali na občerstvení. Gendarme je francouzský výraz pro jízdní policii. K vodopádu vás čeká velmi nenáročná a krátká túra, jakmile se k němu dostanete, okouzlí vás nejen tropický prales, ale také průzračná voda vodopádu.

- palírna rumu Depaz, která se nachází v Saint Pierre. Více než lihovar je to také jedno z nejstarších martinických obydlí s hektary cukrové třtiny a všemi výrobními budovami nezbytnými pro proces destilace. Během této bukolické a historické procházky si vychutnáte ochutnávku a budete mít také možnost zakoupit si láhev rumu!
- zřícenina Saint Pierre. Kdysi ji zničila sopka, ale na zbylých troskách byla částečně obnovena. Cestou můžete obdivovat krajinu a majestátní horu Pelee. Poté se ocitnete na úpatí sopky, kde se nachází Saint Pierre, "Malá Paříž Antil".
- pláž Carbet, široká pláž s klidným mořem, průzračnou vodou a černým pískem.

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 403

Počet zemí: 107

 

 

Profile for Daniel_Linnert