TOPlist

 

KOLUMBIE

14. - 27. 10. 2023

 

 

 

 

 


 

pátek - sobota 13. - 14. října 2023:
Praha - Paříž - Bogota

Má podzimní cesta vede tentokrát směrem na západ, směrem k další nenavštívené zemi, Kolumbii. Nejsem si jistý, ale myslím, že i návštěva 104. země už vznikla dříve a až nyní se ji podařilo dotáhnout do zdárného cíle.

Mnoho lidí si říká, proč Kolumbie, jestli jsem se nezbláznil, že je tu nebezpečno apod. Těmto lidem bych vždy odpověděl, zda danou zemi navštívili. Vždyť statisticky se více násilí děje v Mexiku, než zde. A podívejte se, kolik turistů navštěvuje Mexiko a kolik Kolumbii. Takže věřte nebo ne, do Kolumbie jsem vyrazil a se mnou ještě dalších 25 bláznů :o). Z fotek a níže z cestopisu se třeba můžete inspirovat k Vaší cestě!

Kolumbie, to je země s nádechem koloniální Evropy, krásou Kostariky a karibskými plážemi! K tomu přimíchejte velkou porci širokých úsměvů a vibrující hudbu Latinské Ameriky.

Místnímu panoramatu dodávají jedinečný šmrnc deštné pralesy a nad městy se tyčící mohutné hory. Toužíte spíše po odpočinku než po horách? Pak nevynechejte místní pláže, jejichž krása na severu se vyrovná těm mexickým, zatímco pláže na západě, u Pacifiku, lemují bujné lesy a jsou skvělým místem pro surfaře. Povinnou zastávkou je také návštěva kávové plantáže. Není se čemu divit - země každý rok vyprodukuje největší množství kávy na světě. Na farmě se neopomeňte podívat na to, jak se sbírají kávová zrnka, jak se zpracovávají a jak se z nich stane káva do šálku.

Kolumbie patří zcela určitě mezi nejpřitažlivější země Jižní Ameriky, kde nejeden cestovatel nechá své srdce! Tak jsem zvědavý, jak dopadnu já nebo některý ze spolu cestovatelů.


neděle 15. října 2023:
Bogota - Zipaquirá - Ráquira - Villa De Leyva
Kolumbijské drama začíná! Hehe, žádné drama, všichni jsme do hlavního města země, Bogoty, docestovali v pořádku, včetně kufrů a to když letíte přes Paříž je už co říct. Vše domluvené také platilo i když doprava byla trochu opožděná, ale to s tím tak nějak je nutno v těchto zeměpisných šířkách počítat.

Já jsem klasicky ještě ráno stihnul okouknout okolí, náměstí, katedrálu, ulice. Historické centrum se pomalu probouzelo do neděle, no stress, sem tam cyklista, sem tam pejskař, sem tam policajt se samopalem. Hlavně u Vojenského muzea jich bylo několik. Ale asi to má své opodstatnění.

Po snídani jsme vyrazili severně od Bogoty, do městečka Zipaquirá, které se pyšní svou solnou katedrálou „Catedral de Sal“, která byla postavena v tunelu bývalých solných dolů u solné hory nedaleko stejnojmenného města. Točitými tunely vedoucími do hloubky 160 metrů k římskokatolickému kostelu se prochází kolem 14 menších kaplí. Kaple znázorňují křížovou cestu. Samotný chrám má tři sekce, které představují narození, život a smrt Ježíše. Na závěr je náboženská symbolika doplněna moderním uměním. Srovnání např. s polskou Weliczkou není až tak na místě, protože zde je vše více nábožensky zaměřené.

Dále pokračujeme do uměleckého městečka Ráquiera, které je vyhlášeno svými „artesanías“. Je to takové hrnčířské centrum země. Ulice, domy … vše je nádherně malované. U nás by vše působilo jako kýč, zde to nádherně zapadá do místní atmosféry. Nedělní odpoledne strávené mezi místními na náměstí mělo své fantastické kouzlo. A kdo chce, tak zde zcela jistě uspokojí své nakupovací choutky. Jen pozor, keramika může být docela velká a špatně se převáží.

Nocleh nás čekal v nádherném koloniálním městečku Villa de Leyva, s obrovským náměstím a paradoxně malým kostelíčkem a uzoučkými uličkami dlážděnými kamennými kostkami. Tento víkend probíhá v Kolumbii „Svátek ras“, rozuměj jako svátek utlačovaných národností. Je to takový prodloužený víkend. Proto i náměstí v městečku bylo plné oslavujících lidí, plné živé hudby a ruchu až do dlouhé noci. Vidět to, zažít to, stálo určitě za to!

 

FOTOGALERIE
 

 

pondělí 16. října 2023:
Villa de Leyva - Laguna El Dorado - Guatavita - Bogotá

Co byste řekli, že jsem dělal ráno? Joooo! Byl jsem si obejít zklidněné náměstí. Bohužel neslo známky celnočních oslav a pomalu se probouzelo do života, včetně sluníčka vycházejícího za okolními horami. Procoural jsem náměstí a přilehlé uličky, počkal si na východ sluníčka a jeho hřejivé paprsky, které postupně dopadaly na náměstí.

Po snídani jsme se vydali směrem k městečku Guatavita, přehradě, ale nejdříve k magické laguně El Dorado. Zde nás čekala příjemná procházka, no řekněme „trečík“ bujnou vegetací až na místo, odkud lze obdivovat posvátnou lagunu, do které staří Muiscové házeli zlato Bohu Slunce. Při vpádu Španělů na kontinent v XVI. století se tento rituál přestal praktikovat, naopak Španělé využili všech prostředků, aby toto obětní zlato vylovili. To se jim naštěstí nepodařilo a tak nikdo nedokáže odhadnout, kolik zlatých předmětů může na dně laguny ležet. Někteří se lagunu pokoušeli „vylít“ pomocí kokosových ořechů, někteří pomocí dynamitů apod. Naštěstí se jim to nepodařilo. Stezka je jednosměrná a docela krátká, necelé 2 km. Na závěr si můžete dát místní specialitu – jahody se šlehačkou. Na parkoviště Vás za pár peněz zaveze místní minibus nebo můžete dojít pěšky. My jsme trek díky tomu natáhli na 3km. Nic moc, ale lepší než neustálé sezení v buse.

Na oběd jsme se zastavili ve městečku Guatavita, které vzniklo v 60. letech minulého století na břehu přehrady. Stará Guatavita je bohužel zatopená. Je to takové malé, rekreační městečko svažující se ke břehům přehrady. Fajn zastávka na občerstvení.

Při odjezdu se sešly temné mraky a doprovázeli nás část cesty do Bogoty.

 

FOTOGALERIE



úterý 17. října 2023:
Bogotá - Salento
Dnes nás čeká panoramatická cesta do jedné z nejkrásnějších oblastí Kolumbie – Eje Cafetero - oblast kávovníkových plantáží. Byť na kilometry je to asi 300 km, celá cesta trvala více než 7 hod. Jen dvě hodiny trvalo, než jsme se dostali ven z Bogoty. Z 2600 metrů nad mořem jsme sjeli z andských svahů do údolí, jímž protéká Magdalena, nejdelší řeka Kolumbie. Při sjezdu bohužel v autobuse přestala fungovat klimatizace a tak byla nutná zastávka, během níž všichni doufali, že řidič závadu opraví. Dobrá věc se zdařila a my mohli pokračovat za přijatelných podmínek dále. V Bogotě bylo fajn, ale zde, v cca 300 metrech, už bylo trošku tepleji a jet to s otevřenými okýnky … to bychom nedali. A abychom poznali, jaké je venku teplo, provedli jsme krátkou procházku po mostě přes řeku Magdalenu.

Odsud jsme začali po svahu And opět stoupat až do výšky 3200 metrů. Krajina velice malebná, po celé délce svahů se pěstuje káva. Přestávku na oběd jsme udělali v jedné z vesniček, protože podél cesty byla jen nevábně vypadající občerstvení pro místní. Nerad bych řešil nějaké střevní potíže. Ve vesnici bylo spousta restaurací a obchodů, a tak si každý vybral dle svého gusta.

Po této přestávce jsme již pokračovali do Salenta, malebného městečka a vstupní brány do Národního parku "Los Nevados”. Salento je malebná vesnička s typickým náměstíčkem se spoustou barů a restaurací, odkud vede pěší zóna až k vyhlídce.

 

FOTOGALERIE
 


středa 18. října 2023:
Salento - Valle del Cocora - El Ocaso
Středa je opět věnována pohybu. Stejně jako jsme šli na krátký trek národním parkem k laguně, tak i dneska nás čeká procházka. Nejezdíme autobusem, ten jsme odstavili včera na okraji Salenta a již i do hotelu se dostali v jeepech, které jsou pro tuto oblast velice typické a slouží především k přepravě kávy a banánů. Anebo turistů. Právě v těchto jeepech jsme se vydali na terénní cestu na základnu do údolí Valle del Cocora, odkud jsme již vyrazili po svýchk voskovým palmám a na vyhlídku na celé údolí, součást jedné z nejmalebnějších částí regionu „Eje cafetero“ (kávovníková osa) rozprostírající se na 6ti kolumbijských departamentech, od roku 2011 zapsána na seznam kulturních památek UNESCO pro svou jedinečnou krásu a zachování původní kultury, ačkoli původně až do začátku XX. století zde spíš převažovalo pěstění kaučuku.

Typickým stromem a i národním stromem Kolumbie jsou voskové palmy. Tyto za dobrých podmínek dorůstají do 70ti metrů. Je to největší jednoděložná rostlina na světě. Listy jsou tmavě zelené a našedlé, s řapíky dlouhými přes 2 metry. Kmen je válcovitý, hladký a pokrytý voskem. Když listy umírají a padají, zanechávají kolem stonku černý prsten. Je to chráněný druh. Ceroxylon quindiuense roste extrémně vysoko a žije více než sto let. Studoval ji Alexander von Humboldt v roce 1801. Jedná se o rostlinu, které hrozí vyhynutí.

A právě mezi těmito stromy vedla dnešní stezka. Každý si mohl vybrat dle libosti – 1,5km, 4,5km nebo 10km. Já si vybral samozřejmě tu nejdelší. A stálo to za to. Sice zdolání 600 výškových metrů bylo náročných, ale odměnou byly krásné výhledy. Následoval brutální sestup kolem řeky Rio Quindio, vodopády, přechody přes visuté mosty typu Indiana Jones a na závěr louky s krávami jako v Alpách … jen to narušovaly právě voskové palmy …

Změnili jsme trochu program, namísto odpočinku mezi kopci jsme se vydali s částí skupiny zpět do Salenta, prozkoumat jeho kopcovité uličky, barevné domy s balkony a posedět na náměstí, nasávat místní atmosféru.

Posléze se pro nás vrátily opět jeepy a po hrbolaté cestě přejeli do kávovníkové haciendy „EL OCASO“, kde jsme se seznámili s procesem pěstění kávy. Ochutnali kávové bobule … věděli jste, že jsou sladké? A po ukončení exkurze ochutnali a zakoupili místní kávu.

 

FOTOGALERIE
 


čtvrtek 19. října 2023:
Salento - Santa Rosa de Cabal - Medellín
Brzy ráno, za trošku napjaté situace, opouštíme Salento a klikatou panoramatickou cestou s úžasnými výhledy se přesouváme k termálním pramenům v Santa Rosa de Cabal, oblasti, která je také vyhlášená těmi nejlepšími klobásami. V Guinessově knize rekordů mají prvenství, ta nejdelší na světě o délce 1 850 metrů pochází právě odtud! Tak by byl hřích ji nevyzkoušet! A myslím, že chutnala všem.

Po teplé koupeli a ochutnávce klobásky pokračujeme do Medellínu, města věčného jara, které nevalně proslulo zásluhou Pabla Escobara. Dnes se Medellín pyšní nejmodernější infrastrukturou v zemi a je kolumbijským centrem módy. Město má své metro a "metrocable" (lanovku), která spojuje centrum města se vzdálenými slumy nacházející se na svazích města.


pátek 20. října 2023:
Medellin - Guatape - Piedra del Penon - Cartagena
Náš itinerář nás dnes zavede k přehradě Guatapé, pro mnohé známé pod názvem „Údolí slz“. Dříve tady žili zemědělci a pěstovali rajčata, kukuřici, maniok, cibuli a banány. Před průmyslovým rozmachem hlavního města departementu Medellín a údolí Aburrá, přehrada neexistovala. Už v roce 1926 se začalo uvažovat o jiném způsobu dodávek energie do země, něco přírodního a průmyslového, jako jsou slavné vodní elektrárny. Na mapě byl strategický prostor, který měl řeku, jež by se při správném použití mohla stát záchranou veřejného a soukromého ekonomického projektu. Řeka Nare tak byla později jistým hurikánem bolesti pro celou populaci. V roce 1957 byly provedeny definitivní studie a v roce 1961 byla oficiálně zahájena výstavba nádrže El Penol-Guatapé. V roce 1978 došlo k zavodnění. Nikomu nevadilo, že jeho obyvatelé z velké části odmítli, nebo že byly pořádány sociální demonstrace, aby se tak nestalo. Replika původní vesnice tak byla vybudovaná jinde a dnes se místo, pro svou malebnost, těší nevídanému zájmu turistů. Místo si zamiloval i slavný Pablo Escobar a nechal si tu vystavět miliónovou haciendu. Současná přehrada není nikterak velká, má plochu 6,5 km2, ale když se podíváte na mapu, je velmi, velmi, velmi členitá. Řekl bych jakoby finská jezera. A to ji činí velmi zajímavou. Současný výkon vodní elektrárny je 650 MWh, instalovaný je více než 1250 MWh, což ji činí jednou z největších vodních elektráren na světě.

Počasí nebylo dneska nikterak příznivé, v Medellínu dokonce pršelo. Jakmile jsme projeli tunelem St. Helena nebo také Oriente (délka 8,2 km) už bylo sucho. Na přehradě nás čekala projížďka ve člunu. Právě před nasednutím se přihnaly mraky a zašlo dost intenzivně pršet. Naštěstí jen chvíli a my mohli obdivovat nádherné přírodní scenérie, se čnícím se monolitem v pozadí a vypálenou vilou "Finca Manuela", která kdysi patřila slavnému narkobaronovi Pablovi Escobarovi. Dnes už z jejího dávného lesku zbyla pouze zčernalá ruina.

Po plavbě jsme přešli na náměstí malebného městečka Guatapé, kde docela určitě každého návštěvníka uchvátí typická architektura ve stylu „paisa“ s nádherně zdobenými sokly pastelovými barvami s přírodními motivy.

Posledním cílem dnešního programu byl výstup na monolit Piedra del Penon, ze kterého má návštěvník přehradu jako na dlani. Nahoru vede 740 schodů! Naštěstí vede jedna cesta nahoru a druhá dolů. Převýšení je cca 250 metrů. Cesta dolů je užší a místní turistky, objemově prostornější, mívají problém se tudy protáhnout. Máte-li peníze a chuť, tak nad přehradou je možno se proletět vrtulníkem, cca 7 minut.

Přesouváme se na letiště a společností Latam přelítáme do karibské oblasti, města Cartagena, jež nás vítá typickým tropickým podnebím.

 

FOTOGALERIE



sobota 21. října 2023:
Cartagena de Indias City Tour
Sobotní prohlídka města, jehož historické jádro bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, mající zhruba jeden milion obyvatel a nacházejícího se nedalekém severu země na pobřeží Karibského moře.

Cartagena byla založena v roce 1533 Pedrem de Heredia na místě, kde kdysi stávala indiánská vesnice Calamari. Cartagena byla jedním z prvních měst Nového světa a díky své výhodné geografické poloze zaznamenala rychlý rozvoj a stala se nejdůležitějším španělským přístavem v Karibiku, po čemž toužili piráti, kteří město několikrát obléhali. Z mnoha obléhání stojí za zmínku, že Sir Francis Drake, který v roce 1586 vedl nejslavnější útok, zapálil město a držel ho jako rukojmí po více než sto dní. Po tomto strašlivém útoku Španělé, jakmile Cartagenu osvobodili, začali stavět velké opevnění „Las Murallas“ skládající se z více než 11 kilometrů kamenných hradeb. Město si uchovává řadu památek důležité koloniální minulosti, všechny ve výborném stavu, které zde můžeme obdivovat.

Součástí prohlídky byla jak procházka starým městem, po jeho náměstíčcích, uličkách, kolem kostelů apod. Domy ve městě jsou překrásně zdobené, v koloniálním stylu, uzoučké. Z pevnosti Sv. Filipa je krásně vidět na moře, přístav a moderní centrum města s mrakodrapy, Boca Grande. Na pevnosti toho není moc k vidění, je to spíše významný historický monument, jež plnil důležitou úlohu v ochraně města. Pevnostní systém je protkán sítí tunelů, z nichž jeden jsme si prošli.

Od pevnosti jsme jeli podél moře až do moderní čtvrti Boca Grande, vyvrátili si hlavy při koukání na výškové budovy a zpět pokračovali kolem základny námořnictva, přístavu zpět do historické části. Na závěr výletu jsme navštívil obchod se smaragdy, jelikož z Kolumbie pocházejí ty nejkrásnější. Odsud už jen zpět pěšky do hotelu.

Venku vedro, tak se mi nechtělo sedět na hotelu, vydal jsem se ještě jen tak, bez navigace, procourat uličky města, doplnit fotky a užít si atmosféru.

 

FOTOGALERIE
 


neděle 22. října 2023:
Cartagena - El Rodadero
Myslím, že program poznávání pomalu graduje k tomu, na co se spolucestující těší. Ať už je to Salento, Cartagena a na závěr pobyt u moře, v provincii Santa Marta.

Dopoledne máme pohodu, pomalé ráno, odjezd až v 10, tak není kam spěchat. Cesta do dalšího cíle je čistého času cca 4 hod, ale se zastávkami či případným zpožděním, byť je neděle, to může být delší. V Kolumbii nelze odhadovat dopravu dle kilometrů, ale podle času. Na hlavních tazích jsou velmi často retardéry, zpomalení na 30 km/hod apod. Takže zpomalit, rozjet se a pořád tak dokola. Ale jiný kraj, jiný mrav.

Do hotelu v El Rodadero jsme dojeli přesně na čas, i když jsme dělali dvě zastávky. Ubytovat se a užívat si přímořského letoviska. Mno, jak se to vezme. Člověk si řekne, jedu ke karibskému pobřeží, že? Palmy, blankytné moře, pohoda. Tady v Kolumbii to zase až tak neplatí. O tom jsme se mohli přesvědčit v Cartageně. Jelikož se zde vlévají do moře velké řeky, i ty největší z Kolumbie, tak není voda zase tak čirá a pláž není s bílým pískem. Navíc dnes je neděle, tak na pláži v Rodaderu byla spousta místních. Takové jakoby cikánské ležení, rachot, nepořádek … ale rajskou pláž program nikomu neslibuje. Jak píšu výše, pro některé členy výpravy bylo toto trochu rozčarováním a tak se raději přesunuli do soukromého hotelového bazénu. Samozřejmě si neodpustili jízlivé poznámky a fotografie pláže.

Zítra a pozítří nás čekají výlety mimo Rodadero, tak můžeme srovnávat.

 

FOTOGALERIE
 


pondělí 23. října 2023:
El Rodadero - Palomino
Dnešní a zítřejší původní program byl původně do národního parku Tayrona. Zde se ovšem neočekávaně stává, že indiáni park pro turisty uzavřou. A to je náš případ. Důvodem uzavření od 19. října do 2. listopadu je tzv. „sblížení zvěře se zemí“ – Nabbatashi. Během roku je takových období více. Někdy to dají indiáni vědět dopředu, někdy ne. Proto bylo nutno pro spolucestovatele najít alternativní program.

Jelikož preferencí je příroda, poznávání džungle, místního života, vyrazili jsme na sever po karibské cestě do městečka Palomino. Toto bylo založeno ve 40. letech minulého století a turismu se otevřelo v roce 2006. Vlastně celá tato oblast je panenská, turismem moc nepoznamenaná, dříve to zde ovládaly guerilly a nejezdili sem ani místní.

Po příjezdu do Palomina jsme chvíli počkali … rozuměj kolumbijskou chvíli … auta jsou již na cestě, vlastně možná vyjely … no stress. Nakonec pro nás dorazily 3 jeepy, kam jsme se nevešli a dva museli jet na motorce. Nevadí, dobrodružství se vším všudy. Na střechách byly uvázány duše do pneumatik, po kterých se sjíždí řeka Rio Palomino. Jeepy nás popovezly asi 15 minut ke počátku stezky. Tady už každý nabral svou duši a jako mravenečci pokračovali tropickým vlhkým lesem, částečně ve stínu a částečně na slunci. Po celou cestu nás obklopovala různorodá flora a ovocné stromy až k řece, která se vlévá do moře a která se sjíždí na nafouklých duších. Část výpravy se cca v 1/3 odpojila a šla pěšky zpět do vesnice odkud pokračovala na pláž. Zde se obě skupiny opět potkaly. Moře ovšem bylo docela rozbouřené, členům výpravy se moc nechtělo koupat, tak jsme spíše odpočívali. Opět jsme zde narazili na zkreslené představy o Karibiku. Zde je to Karibik s drsnou tváří, divočina, moře … žádná sterilita.

Já šel s tou částí zpět do vesnice, také to bylo zajímavé, vidět místní život. Konečně jsme potkali nějaké indiány. První z nich byl bohužel totálně na mol. S přivřenýma očima bosky ale jistojistě šlapal po kamenité stezce.

 

FOTOGALERIE
 


úterý 24. října 2023:
El Rodadero - Quebrada Valencia - Buritaca
Stejně jako včera, je dnes náhradní program, namísto návštěvy NP Tayrona jedeme podobnou cestou jako včera. Místní průvodci nám zpestřili přejezd výkladem umělé inteligence. Rozuměj namluvili do překladače informace španělsky a překladač nám to přečetl česky. Někdy to byla sranda, hlavně když překladač rozložil slova na písmenka. Ale jinak klobouk dolů, znělo to skoro česky … a jak by řekl klasik „skláři nebudou mít co žrát“.

Z parkoviště u řeky Quebrada Valencia jsme se vydali na trek tropickým lesem. Průvodce se vydal přímo přes řeku, tak zde jsme zvolili přechod po mostě, ale to jsme netušili co nás dále čeká. Stezka dále několikrát překračovala řeku, při prvním brodu se někteří členové výpravy vyzouvali. Při dalším už to vzdali. Toto byla docela důležitá informace, takže někteří členové výpravy byli docela naštvaní. Paradoxně ten nejstarší šlapal bez řeči a mladší se ozývali … Stezka zhruba půl hodiny bohatým ekosystémem, až ke stejnojmenným vodopádům, kde nás čekalo koupání. Systéme vodopádů byl rozdělen na spodní bazénky, ne moc hluboké a na horní. K horním vedla dosti náročná kamenitá stezka, nebyla vhodná pro každého. Proto část výpravy zůstala dole a část pokračovala nahoru. Řeka Quebrada Valencia stéká z pohoří Sierra Nevada.

U vodopádu jsme strávili cca hodinu a poté se stejnou trasou vrátili k autobusu, jež nás převezl k řece Buritaca na místo, kde se vlévá do moře a kde se také nachází pláž. Řeka na místě vytváří přirozenou lagunu, kterou bylo nutno prve přebrodit, následně ale přeplavat, aby se člověk dostal na pláž s lehátky. Pláž byla samozřejmě i na druhou stranu, ale divoká. Byl to opět trochu kámen úrazu. Někteří klepali hlavou, kde to zase jsme. Přes lagunu jezdila loďka, jež plážovníky pohodlně přepravila za cca 20 Kč/osobu. No nikdo na to neslyšel, až když převoz průvodkyně zaplatila, tak jeli a byli spokojení …

Jak už jsem uváděl včera, pláže zde nejsou se 100% infrastrukturou, dokonalé, moře také není zcela blankytné. Ale to je prostě Kolumbie a snad si člověk užije i tato místa, která jsou jiným zapovězena. Ano, není to luxus pravého Karibiku, ale to snad nevadí. Kdyby to bylo všude stejné, tak to člověka nebaví, ne? A cestuji, abych poznal i jiné krajiny, drsnější, méně civilizovanější … proto dávám všem členům výpravy hned tzv. cestovatelské desatero. Tady si ho asi nikdo řádně nepřečetl. Já třeba nejsem vodní tvor, ale miluju to mořské prostředí, nespoutanost, divokost … člověk si má užívat každého dne, vážit si každé minuty a toho co je mu umožněno.

 

FOTOGALERIE
 


středa 25. října 2023:
El Rodadero - Bogotá
Opět máme takové „pomalé“ ráno. Dnes není naplánováno nic jiného než relax, koupačka a odpočinek. Pláž je zametená, poloprázdná, moře klidné, tak co by nám chybělo. Ale ono se něco přeci najde. Někteří členové výpravy by rádi navštívili nedalekou Santa Martu. Já hromadně nic neorganizuji, protože chodit po rozpáleném městě nepovažuji za rozumné, když mohou být u moře nebo u bazénu. Sice máme 3 hod okno mezi uvolněním pokoje a odjezdem, ale to se dá pohodlně přečkat aktivitami popsanými výše … než v horku courat po městě.

Problém s palubenkou jedné spolucestující se naštěstí také podařilo vyřešit. Prve nešla vystavit, zafungovalo to až dnes. Bylo by nešikovné, kdyby řekli, že je let přebookovaný. Naštěstí tato situace nenastala.

Ze Santa Marty odlétáme až v 19:30, namísto 17:46. Při odjezdu nás trochu pronásledovala bouřka přicházející z hor, pak se natáhla nad moře, ale let byl klidný, i když zpožděný a Bogota nás přivítala svým chladným vzduchem. Trošku rozdíl od karibského klima. Následoval jen přejezd do hotelu a zítra poslední den v Kolumbii, dokončit prohlídku zajímavostí hlavního města, Bogoty.


čtvrtek 26. října 2023:
Bogotá - odlet
A tak nás čeká už poslední den v Kolumbii. Nocleh máme ve stejném koloniálním hotelu v centru, což nám zjednodušuje dnešní program. Nevím, jestli jsem to tady zmiňoval, četl jsem v recenzích, že tu prý straší, že někteří hosté viděli v pokoji duchy. Ne všechny pokoje mají okno do ulice. Některé jen do vnitřního átria. Pro našince trošku zvláštní a ne každý se s tím srovná. Mi se tu bez okna také nespalo moc dobře. Navíc v pokoji úplná tma … tak jsem musel nechat svítit v koupelně.

A co nás dneska čeká? Chladnější počasí s možností deště. Snad někde nezmokneme. Teď dopoledne vyrazíme z hotelu pěšky k úpatí posvátného MONSERRATU. Nahoru je naplánován výjezd lanovkou a návštěva místní tržnice, kde si členové výpravy ještě mohou zakoupit typické produkty, dát si čaj z koky, anebo se posilnit typickým nápojem „canelazo“.

Pak se vracíme do hotelu, trošku se zhumanizovat, případně osprchovat, uvolnit pokoje a pokračujeme do Boterova muzeum (známý kolumbijský sochař a umělec), prohlídkou historického jádra města, návštěvou Muzea zlata, kde shlédnete největší sbírku prehispánského zlatnického umění. A na závěr následuje procházka po Bolívarově náměstí a procházka uličkami malebné čtvrti La Candelaria.

Odjezd na letiště je naplánován na 20:00, odlítáme ve 23:55 hod … HASTA PRONTO EN COLOMBIA!

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 403

Počet zemí: 107

 

 

Profile for Daniel_Linnert