|
KOLUMBIE
14. - 27. 10. 2023
pátek - sobota 13. - 14. října 2023:
Praha - Paříž - Bogota
Má podzimní cesta vede tentokrát směrem na západ, směrem
k další nenavštívené zemi, Kolumbii. Nejsem si jistý,
ale myslím, že i návštěva 104. země už vznikla dříve a
až nyní se ji podařilo dotáhnout do zdárného cíle.
Mnoho lidí si říká, proč Kolumbie, jestli jsem se
nezbláznil, že je tu nebezpečno apod. Těmto lidem bych
vždy odpověděl, zda danou zemi navštívili. Vždyť
statisticky se více násilí děje v Mexiku, než zde. A
podívejte se, kolik turistů navštěvuje Mexiko a kolik
Kolumbii. Takže věřte nebo ne, do Kolumbie jsem vyrazil
a se mnou ještě dalších 25 bláznů :o). Z fotek a níže z
cestopisu se třeba můžete inspirovat k Vaší cestě!
Kolumbie, to je země s nádechem koloniální Evropy,
krásou Kostariky a karibskými plážemi! K tomu
přimíchejte velkou porci širokých úsměvů a vibrující
hudbu Latinské Ameriky.
Místnímu panoramatu dodávají jedinečný šmrnc deštné
pralesy a nad městy se tyčící mohutné hory. Toužíte
spíše po odpočinku než po horách? Pak nevynechejte
místní pláže, jejichž krása na severu se vyrovná těm
mexickým, zatímco pláže na západě, u Pacifiku, lemují
bujné lesy a jsou skvělým místem pro surfaře. Povinnou
zastávkou je také návštěva kávové plantáže. Není se čemu
divit - země každý rok vyprodukuje největší množství
kávy na světě. Na farmě se neopomeňte podívat na to, jak
se sbírají kávová zrnka, jak se zpracovávají a jak se z
nich stane káva do šálku.
Kolumbie patří zcela určitě mezi nejpřitažlivější země
Jižní Ameriky, kde nejeden cestovatel nechá své srdce!
Tak jsem zvědavý, jak dopadnu já nebo některý ze spolu
cestovatelů.
neděle 15. října 2023:
Bogota - Zipaquirá - Ráquira - Villa De Leyva
Kolumbijské drama začíná! Hehe, žádné drama, všichni
jsme do hlavního města země, Bogoty, docestovali v
pořádku, včetně kufrů a to když letíte přes Paříž je už
co říct. Vše domluvené také platilo i když doprava byla
trochu opožděná, ale to s tím tak nějak je nutno v
těchto zeměpisných šířkách počítat.
Já jsem klasicky ještě ráno stihnul okouknout okolí,
náměstí, katedrálu, ulice. Historické centrum se pomalu
probouzelo do neděle, no stress, sem tam cyklista, sem
tam pejskař, sem tam policajt se samopalem. Hlavně u
Vojenského muzea jich bylo několik. Ale asi to má své
opodstatnění.
Po snídani jsme vyrazili severně od Bogoty, do městečka
Zipaquirá, které se pyšní svou solnou katedrálou „Catedral
de Sal“, která byla postavena v tunelu bývalých solných
dolů u solné hory nedaleko stejnojmenného města.
Točitými tunely vedoucími do hloubky 160 metrů k
římskokatolickému kostelu se prochází kolem 14 menších
kaplí. Kaple znázorňují křížovou cestu. Samotný chrám má
tři sekce, které představují narození, život a smrt
Ježíše. Na závěr je náboženská symbolika doplněna
moderním uměním. Srovnání např. s polskou Weliczkou není
až tak na místě, protože zde je vše více nábožensky
zaměřené.
Dále pokračujeme do uměleckého městečka Ráquiera, které
je vyhlášeno svými „artesanías“. Je to takové hrnčířské
centrum země. Ulice, domy … vše je nádherně malované. U
nás by vše působilo jako kýč, zde to nádherně zapadá do
místní atmosféry. Nedělní odpoledne strávené mezi
místními na náměstí mělo své fantastické kouzlo. A kdo
chce, tak zde zcela jistě uspokojí své nakupovací
choutky. Jen pozor, keramika může být docela velká a
špatně se převáží.
Nocleh nás čekal v nádherném koloniálním městečku Villa
de Leyva, s obrovským náměstím a paradoxně malým
kostelíčkem a uzoučkými uličkami dlážděnými kamennými
kostkami. Tento víkend probíhá v Kolumbii „Svátek ras“,
rozuměj jako svátek utlačovaných národností. Je to
takový prodloužený víkend. Proto i náměstí v městečku
bylo plné oslavujících lidí, plné živé hudby a ruchu až
do dlouhé noci. Vidět to, zažít to, stálo určitě za to!
FOTOGALERIE
pondělí 16. října 2023:
Villa de Leyva - Laguna El Dorado - Guatavita - Bogotá
Co byste řekli, že jsem dělal ráno? Joooo! Byl jsem si
obejít zklidněné náměstí. Bohužel neslo známky
celnočních oslav a pomalu se probouzelo do života,
včetně sluníčka vycházejícího za okolními horami.
Procoural jsem náměstí a přilehlé uličky, počkal si na
východ sluníčka a jeho hřejivé paprsky, které postupně
dopadaly na náměstí.
Po snídani jsme se vydali směrem k městečku Guatavita,
přehradě, ale nejdříve k magické laguně El Dorado. Zde
nás čekala příjemná procházka, no řekněme „trečík“
bujnou vegetací až na místo, odkud lze obdivovat
posvátnou lagunu, do které staří Muiscové házeli zlato
Bohu Slunce. Při vpádu Španělů na kontinent v XVI.
století se tento rituál přestal praktikovat, naopak
Španělé využili všech prostředků, aby toto obětní zlato
vylovili. To se jim naštěstí nepodařilo a tak nikdo
nedokáže odhadnout, kolik zlatých předmětů může na dně
laguny ležet. Někteří se lagunu pokoušeli „vylít“ pomocí
kokosových ořechů, někteří pomocí dynamitů apod.
Naštěstí se jim to nepodařilo. Stezka je jednosměrná a
docela krátká, necelé 2 km. Na závěr si můžete dát
místní specialitu – jahody se šlehačkou. Na parkoviště
Vás za pár peněz zaveze místní minibus nebo můžete dojít
pěšky. My jsme trek díky tomu natáhli na 3km. Nic moc,
ale lepší než neustálé sezení v buse.
Na oběd jsme se zastavili ve městečku Guatavita, které
vzniklo v 60. letech minulého století na břehu přehrady.
Stará Guatavita je bohužel zatopená. Je to takové malé,
rekreační městečko svažující se ke břehům přehrady. Fajn
zastávka na občerstvení.
Při odjezdu se sešly temné mraky a doprovázeli nás část
cesty do Bogoty.
FOTOGALERIE
úterý 17. října 2023:
Bogotá - Salento
Dnes nás čeká panoramatická cesta do jedné z
nejkrásnějších oblastí Kolumbie – Eje Cafetero - oblast
kávovníkových plantáží. Byť na kilometry je to asi 300
km, celá cesta trvala více než 7 hod. Jen dvě hodiny
trvalo, než jsme se dostali ven z Bogoty. Z 2600 metrů
nad mořem jsme sjeli z andských svahů do údolí, jímž
protéká Magdalena, nejdelší řeka Kolumbie. Při sjezdu
bohužel v autobuse přestala fungovat klimatizace a tak
byla nutná zastávka, během níž všichni doufali, že řidič
závadu opraví. Dobrá věc se zdařila a my mohli
pokračovat za přijatelných podmínek dále. V Bogotě bylo
fajn, ale zde, v cca 300 metrech, už bylo trošku tepleji
a jet to s otevřenými okýnky … to bychom nedali. A
abychom poznali, jaké je venku teplo, provedli jsme
krátkou procházku po mostě přes řeku Magdalenu.
Odsud jsme začali po svahu And opět stoupat až do výšky
3200 metrů. Krajina velice malebná, po celé délce svahů
se pěstuje káva. Přestávku na oběd jsme udělali v jedné
z vesniček, protože podél cesty byla jen nevábně
vypadající občerstvení pro místní. Nerad bych řešil
nějaké střevní potíže. Ve vesnici bylo spousta
restaurací a obchodů, a tak si každý vybral dle svého
gusta.
Po této přestávce jsme již pokračovali do Salenta,
malebného městečka a vstupní brány do Národního parku
"Los Nevados”. Salento je malebná vesnička s typickým
náměstíčkem se spoustou barů a restaurací, odkud vede
pěší zóna až k vyhlídce.
FOTOGALERIE
středa 18. října 2023:
Salento - Valle del Cocora - El Ocaso
Středa je opět věnována pohybu. Stejně jako jsme šli
na krátký trek národním parkem k laguně, tak i dneska
nás čeká procházka. Nejezdíme autobusem, ten jsme
odstavili včera na okraji Salenta a již i do hotelu se
dostali v jeepech, které jsou pro tuto oblast velice
typické a slouží především k přepravě kávy a banánů.
Anebo turistů. Právě v těchto jeepech jsme se vydali na
terénní cestu na základnu do údolí Valle del Cocora,
odkud jsme již vyrazili po svýchk voskovým palmám a na
vyhlídku na celé údolí, součást jedné z nejmalebnějších
částí regionu „Eje cafetero“ (kávovníková osa)
rozprostírající se na 6ti kolumbijských departamentech,
od roku 2011 zapsána na seznam kulturních památek UNESCO
pro svou jedinečnou krásu a zachování původní kultury,
ačkoli původně až do začátku XX. století zde spíš
převažovalo pěstění kaučuku.
Typickým stromem a i národním stromem Kolumbie jsou
voskové palmy. Tyto za dobrých podmínek dorůstají do
70ti metrů. Je to největší jednoděložná rostlina na
světě. Listy jsou tmavě zelené a našedlé, s řapíky
dlouhými přes 2 metry. Kmen je válcovitý, hladký a
pokrytý voskem. Když listy umírají a padají, zanechávají
kolem stonku černý prsten. Je to chráněný druh.
Ceroxylon quindiuense roste extrémně vysoko a žije více
než sto let. Studoval ji Alexander von Humboldt v roce
1801. Jedná se o rostlinu, které hrozí vyhynutí.
A právě mezi těmito stromy vedla dnešní stezka. Každý si
mohl vybrat dle libosti – 1,5km, 4,5km nebo 10km. Já si
vybral samozřejmě tu nejdelší. A stálo to za to. Sice
zdolání 600 výškových metrů bylo náročných, ale odměnou
byly krásné výhledy. Následoval brutální sestup kolem
řeky Rio Quindio, vodopády, přechody přes visuté mosty
typu Indiana Jones a na závěr louky s krávami jako v
Alpách … jen to narušovaly právě voskové palmy …
Změnili jsme trochu program, namísto odpočinku mezi
kopci jsme se vydali s částí skupiny zpět do Salenta,
prozkoumat jeho kopcovité uličky, barevné domy s balkony
a posedět na náměstí, nasávat místní atmosféru.
Posléze se pro nás vrátily opět jeepy a po hrbolaté
cestě přejeli do kávovníkové haciendy „EL OCASO“, kde
jsme se seznámili s procesem pěstění kávy. Ochutnali
kávové bobule … věděli jste, že jsou sladké? A po
ukončení exkurze ochutnali a zakoupili místní kávu.
FOTOGALERIE
čtvrtek 19. října 2023:
Salento - Santa Rosa de Cabal - Medellín
Brzy ráno, za trošku napjaté situace, opouštíme
Salento a klikatou panoramatickou cestou s úžasnými
výhledy se přesouváme k termálním pramenům v Santa Rosa
de Cabal, oblasti, která je také vyhlášená těmi
nejlepšími klobásami. V Guinessově knize rekordů mají
prvenství, ta nejdelší na světě o délce 1 850 metrů
pochází právě odtud! Tak by byl hřích ji nevyzkoušet! A
myslím, že chutnala všem.
Po teplé koupeli a ochutnávce klobásky pokračujeme do
Medellínu, města věčného jara, které nevalně proslulo
zásluhou Pabla Escobara. Dnes se Medellín pyšní
nejmodernější infrastrukturou v zemi a je kolumbijským
centrem módy. Město má své metro a "metrocable"
(lanovku), která spojuje centrum města se vzdálenými
slumy nacházející se na svazích města.
pátek 20. října 2023:
Medellin - Guatape - Piedra del Penon - Cartagena
Náš itinerář nás dnes zavede k přehradě Guatapé, pro
mnohé známé pod názvem „Údolí slz“. Dříve tady žili
zemědělci a pěstovali rajčata, kukuřici, maniok, cibuli
a banány. Před průmyslovým rozmachem hlavního města
departementu Medellín a údolí Aburrá, přehrada
neexistovala. Už v roce 1926 se začalo uvažovat o jiném
způsobu dodávek energie do země, něco přírodního a
průmyslového, jako jsou slavné vodní elektrárny. Na mapě
byl strategický prostor, který měl řeku, jež by se při
správném použití mohla stát záchranou veřejného a
soukromého ekonomického projektu. Řeka Nare tak byla
později jistým hurikánem bolesti pro celou populaci. V
roce 1957 byly provedeny definitivní studie a v roce
1961 byla oficiálně zahájena výstavba nádrže El Penol-Guatapé.
V roce 1978 došlo k zavodnění. Nikomu nevadilo, že jeho
obyvatelé z velké části odmítli, nebo že byly pořádány
sociální demonstrace, aby se tak nestalo. Replika
původní vesnice tak byla vybudovaná jinde a dnes se
místo, pro svou malebnost, těší nevídanému zájmu
turistů. Místo si zamiloval i slavný Pablo Escobar a
nechal si tu vystavět miliónovou haciendu. Současná
přehrada není nikterak velká, má plochu 6,5 km2, ale
když se podíváte na mapu, je velmi, velmi, velmi
členitá. Řekl bych jakoby finská jezera. A to ji činí
velmi zajímavou. Současný výkon vodní elektrárny je 650
MWh, instalovaný je více než 1250 MWh, což ji činí
jednou z největších vodních elektráren na světě.
Počasí nebylo dneska nikterak příznivé, v Medellínu
dokonce pršelo. Jakmile jsme projeli tunelem St. Helena
nebo také Oriente (délka 8,2 km) už bylo sucho. Na
přehradě nás čekala projížďka ve člunu. Právě před
nasednutím se přihnaly mraky a zašlo dost intenzivně
pršet. Naštěstí jen chvíli a my mohli obdivovat nádherné
přírodní scenérie, se čnícím se monolitem v pozadí a
vypálenou vilou "Finca Manuela", která kdysi patřila
slavnému narkobaronovi Pablovi Escobarovi. Dnes už z
jejího dávného lesku zbyla pouze zčernalá ruina.
Po plavbě jsme přešli na náměstí malebného městečka
Guatapé, kde docela určitě každého návštěvníka uchvátí
typická architektura ve stylu „paisa“ s nádherně
zdobenými sokly pastelovými barvami s přírodními motivy.
Posledním cílem dnešního programu byl výstup na monolit
Piedra del Penon, ze kterého má návštěvník přehradu jako
na dlani. Nahoru vede 740 schodů! Naštěstí vede jedna
cesta nahoru a druhá dolů. Převýšení je cca 250 metrů.
Cesta dolů je užší a místní turistky, objemově
prostornější, mívají problém se tudy protáhnout. Máte-li
peníze a chuť, tak nad přehradou je možno se proletět
vrtulníkem, cca 7 minut.
Přesouváme se na letiště a společností Latam přelítáme
do karibské oblasti, města Cartagena, jež nás vítá
typickým tropickým podnebím.
FOTOGALERIE
sobota 21. října 2023:
Cartagena de Indias City Tour
Sobotní prohlídka města, jehož historické jádro bylo
zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, mající
zhruba jeden milion obyvatel a nacházejícího se
nedalekém severu země na pobřeží Karibského moře.
Cartagena byla založena v roce 1533 Pedrem de Heredia na
místě, kde kdysi stávala indiánská vesnice Calamari.
Cartagena byla jedním z prvních měst Nového světa a díky
své výhodné geografické poloze zaznamenala rychlý rozvoj
a stala se nejdůležitějším španělským přístavem v
Karibiku, po čemž toužili piráti, kteří město několikrát
obléhali. Z mnoha obléhání stojí za zmínku, že Sir
Francis Drake, který v roce 1586 vedl nejslavnější útok,
zapálil město a držel ho jako rukojmí po více než sto
dní. Po tomto strašlivém útoku Španělé, jakmile
Cartagenu osvobodili, začali stavět velké opevnění „Las
Murallas“ skládající se z více než 11 kilometrů
kamenných hradeb. Město si uchovává řadu památek
důležité koloniální minulosti, všechny ve výborném
stavu, které zde můžeme obdivovat.
Součástí prohlídky byla jak procházka starým městem, po
jeho náměstíčcích, uličkách, kolem kostelů apod. Domy ve
městě jsou překrásně zdobené, v koloniálním stylu,
uzoučké. Z pevnosti Sv. Filipa je krásně vidět na moře,
přístav a moderní centrum města s mrakodrapy, Boca
Grande. Na pevnosti toho není moc k vidění, je to spíše
významný historický monument, jež plnil důležitou úlohu
v ochraně města. Pevnostní systém je protkán sítí
tunelů, z nichž jeden jsme si prošli.
Od pevnosti jsme jeli podél moře až do moderní čtvrti
Boca Grande, vyvrátili si hlavy při koukání na výškové
budovy a zpět pokračovali kolem základny námořnictva,
přístavu zpět do historické části. Na závěr výletu jsme
navštívil obchod se smaragdy, jelikož z Kolumbie
pocházejí ty nejkrásnější. Odsud už jen zpět pěšky do
hotelu.
Venku vedro, tak se mi nechtělo sedět na hotelu, vydal
jsem se ještě jen tak, bez navigace, procourat uličky
města, doplnit fotky a užít si atmosféru.
FOTOGALERIE
neděle 22. října 2023:
Cartagena - El Rodadero
Myslím, že program poznávání pomalu graduje k tomu,
na co se spolucestující těší. Ať už je to Salento,
Cartagena a na závěr pobyt u moře, v provincii Santa
Marta.
Dopoledne máme pohodu, pomalé ráno, odjezd až v 10, tak
není kam spěchat. Cesta do dalšího cíle je čistého času
cca 4 hod, ale se zastávkami či případným zpožděním, byť
je neděle, to může být delší. V Kolumbii nelze odhadovat
dopravu dle kilometrů, ale podle času. Na hlavních
tazích jsou velmi často retardéry, zpomalení na 30
km/hod apod. Takže zpomalit, rozjet se a pořád tak
dokola. Ale jiný kraj, jiný mrav.
Do hotelu v El Rodadero jsme dojeli přesně na čas, i
když jsme dělali dvě zastávky. Ubytovat se a užívat si
přímořského letoviska. Mno, jak se to vezme. Člověk si
řekne, jedu ke karibskému pobřeží, že? Palmy, blankytné
moře, pohoda. Tady v Kolumbii to zase až tak neplatí. O
tom jsme se mohli přesvědčit v Cartageně. Jelikož se zde
vlévají do moře velké řeky, i ty největší z Kolumbie,
tak není voda zase tak čirá a pláž není s bílým pískem.
Navíc dnes je neděle, tak na pláži v Rodaderu byla
spousta místních. Takové jakoby cikánské ležení, rachot,
nepořádek … ale rajskou pláž program nikomu neslibuje.
Jak píšu výše, pro některé členy výpravy bylo toto
trochu rozčarováním a tak se raději přesunuli do
soukromého hotelového bazénu. Samozřejmě si neodpustili
jízlivé poznámky a fotografie pláže.
Zítra a pozítří nás čekají výlety mimo Rodadero, tak
můžeme srovnávat.
FOTOGALERIE
pondělí 23. října 2023:
El Rodadero - Palomino
Dnešní a zítřejší původní program byl původně do
národního parku Tayrona. Zde se ovšem neočekávaně stává,
že indiáni park pro turisty uzavřou. A to je náš případ.
Důvodem uzavření od 19. října do 2. listopadu je tzv.
„sblížení zvěře se zemí“ – Nabbatashi. Během roku je
takových období více. Někdy to dají indiáni vědět
dopředu, někdy ne. Proto bylo nutno pro spolucestovatele
najít alternativní program.
Jelikož preferencí je příroda, poznávání džungle,
místního života, vyrazili jsme na sever po karibské
cestě do městečka Palomino. Toto bylo založeno ve 40.
letech minulého století a turismu se otevřelo v roce
2006. Vlastně celá tato oblast je panenská, turismem moc
nepoznamenaná, dříve to zde ovládaly guerilly a
nejezdili sem ani místní.
Po příjezdu do Palomina jsme chvíli počkali … rozuměj
kolumbijskou chvíli … auta jsou již na cestě, vlastně
možná vyjely … no stress. Nakonec pro nás dorazily 3
jeepy, kam jsme se nevešli a dva museli jet na motorce.
Nevadí, dobrodružství se vším všudy. Na střechách byly
uvázány duše do pneumatik, po kterých se sjíždí řeka Rio
Palomino. Jeepy nás popovezly asi 15 minut ke počátku
stezky. Tady už každý nabral svou duši a jako mravenečci
pokračovali tropickým vlhkým lesem, částečně ve stínu a
částečně na slunci. Po celou cestu nás obklopovala
různorodá flora a ovocné stromy až k řece, která se
vlévá do moře a která se sjíždí na nafouklých duších.
Část výpravy se cca v 1/3 odpojila a šla pěšky zpět do
vesnice odkud pokračovala na pláž. Zde se obě skupiny
opět potkaly. Moře ovšem bylo docela rozbouřené, členům
výpravy se moc nechtělo koupat, tak jsme spíše
odpočívali. Opět jsme zde narazili na zkreslené
představy o Karibiku. Zde je to Karibik s drsnou tváří,
divočina, moře … žádná sterilita.
Já šel s tou částí zpět do vesnice, také to bylo
zajímavé, vidět místní život. Konečně jsme potkali
nějaké indiány. První z nich byl bohužel totálně na mol.
S přivřenýma očima bosky ale jistojistě šlapal po
kamenité stezce.
FOTOGALERIE
úterý 24. října 2023:
El Rodadero - Quebrada Valencia - Buritaca
Stejně jako včera, je dnes náhradní program, namísto
návštěvy NP Tayrona jedeme podobnou cestou jako včera.
Místní průvodci nám zpestřili přejezd výkladem umělé
inteligence. Rozuměj namluvili do překladače informace
španělsky a překladač nám to přečetl česky. Někdy to
byla sranda, hlavně když překladač rozložil slova na
písmenka. Ale jinak klobouk dolů, znělo to skoro česky …
a jak by řekl klasik „skláři nebudou mít co žrát“.
Z parkoviště u řeky Quebrada Valencia jsme se vydali na
trek tropickým lesem. Průvodce se vydal přímo přes řeku,
tak zde jsme zvolili přechod po mostě, ale to jsme
netušili co nás dále čeká. Stezka dále několikrát
překračovala řeku, při prvním brodu se někteří členové
výpravy vyzouvali. Při dalším už to vzdali. Toto byla
docela důležitá informace, takže někteří členové výpravy
byli docela naštvaní. Paradoxně ten nejstarší šlapal bez
řeči a mladší se ozývali … Stezka zhruba půl hodiny
bohatým ekosystémem, až ke stejnojmenným vodopádům, kde
nás čekalo koupání. Systéme vodopádů byl rozdělen na
spodní bazénky, ne moc hluboké a na horní. K horním
vedla dosti náročná kamenitá stezka, nebyla vhodná pro
každého. Proto část výpravy zůstala dole a část
pokračovala nahoru. Řeka Quebrada Valencia stéká z
pohoří Sierra Nevada.
U vodopádu jsme strávili cca hodinu a poté se stejnou
trasou vrátili k autobusu, jež nás převezl k řece
Buritaca na místo, kde se vlévá do moře a kde se také
nachází pláž. Řeka na místě vytváří přirozenou lagunu,
kterou bylo nutno prve přebrodit, následně ale
přeplavat, aby se člověk dostal na pláž s lehátky. Pláž
byla samozřejmě i na druhou stranu, ale divoká. Byl to
opět trochu kámen úrazu. Někteří klepali hlavou, kde to
zase jsme. Přes lagunu jezdila loďka, jež plážovníky
pohodlně přepravila za cca 20 Kč/osobu. No nikdo na to
neslyšel, až když převoz průvodkyně zaplatila, tak jeli
a byli spokojení …
Jak už jsem uváděl včera, pláže zde nejsou se 100%
infrastrukturou, dokonalé, moře také není zcela
blankytné. Ale to je prostě Kolumbie a snad si člověk
užije i tato místa, která jsou jiným zapovězena. Ano,
není to luxus pravého Karibiku, ale to snad nevadí.
Kdyby to bylo všude stejné, tak to člověka nebaví, ne? A
cestuji, abych poznal i jiné krajiny, drsnější, méně
civilizovanější … proto dávám všem členům výpravy hned
tzv. cestovatelské desatero. Tady si ho asi nikdo řádně
nepřečetl. Já třeba nejsem vodní tvor, ale miluju to
mořské prostředí, nespoutanost, divokost … člověk si má
užívat každého dne, vážit si každé minuty a toho co je
mu umožněno.
FOTOGALERIE
středa 25. října 2023:
El Rodadero - Bogotá
Opět máme takové „pomalé“ ráno. Dnes není
naplánováno nic jiného než relax, koupačka a odpočinek.
Pláž je zametená, poloprázdná, moře klidné, tak co by
nám chybělo. Ale ono se něco přeci najde. Někteří
členové výpravy by rádi navštívili nedalekou Santa
Martu. Já hromadně nic neorganizuji, protože chodit po
rozpáleném městě nepovažuji za rozumné, když mohou být u
moře nebo u bazénu. Sice máme 3 hod okno mezi uvolněním
pokoje a odjezdem, ale to se dá pohodlně přečkat
aktivitami popsanými výše … než v horku courat po městě.
Problém s palubenkou jedné spolucestující se naštěstí
také podařilo vyřešit. Prve nešla vystavit, zafungovalo
to až dnes. Bylo by nešikovné, kdyby řekli, že je let
přebookovaný. Naštěstí tato situace nenastala.
Ze Santa Marty odlétáme až v 19:30, namísto 17:46. Při
odjezdu nás trochu pronásledovala bouřka přicházející z
hor, pak se natáhla nad moře, ale let byl klidný, i když
zpožděný a Bogota nás přivítala svým chladným vzduchem.
Trošku rozdíl od karibského klima. Následoval jen
přejezd do hotelu a zítra poslední den v Kolumbii,
dokončit prohlídku zajímavostí hlavního města, Bogoty.
čtvrtek 26. října 2023:
Bogotá - odlet
A tak nás čeká už poslední den v Kolumbii. Nocleh
máme ve stejném koloniálním hotelu v centru, což nám
zjednodušuje dnešní program. Nevím, jestli jsem to tady
zmiňoval, četl jsem v recenzích, že tu prý straší, že
někteří hosté viděli v pokoji duchy. Ne všechny pokoje
mají okno do ulice. Některé jen do vnitřního átria. Pro
našince trošku zvláštní a ne každý se s tím srovná. Mi
se tu bez okna také nespalo moc dobře. Navíc v pokoji
úplná tma … tak jsem musel nechat svítit v koupelně.
A co nás dneska čeká? Chladnější počasí s možností
deště. Snad někde nezmokneme. Teď dopoledne vyrazíme z
hotelu pěšky k úpatí posvátného MONSERRATU. Nahoru je
naplánován výjezd lanovkou a návštěva místní tržnice,
kde si členové výpravy ještě mohou zakoupit typické
produkty, dát si čaj z koky, anebo se posilnit typickým
nápojem „canelazo“.
Pak se vracíme do hotelu, trošku se zhumanizovat,
případně osprchovat, uvolnit pokoje a pokračujeme do
Boterova muzeum (známý kolumbijský sochař a umělec),
prohlídkou historického jádra města, návštěvou Muzea
zlata, kde shlédnete největší sbírku prehispánského
zlatnického umění. A na závěr následuje procházka po
Bolívarově náměstí a procházka uličkami malebné čtvrti
La Candelaria.
Odjezd na letiště je naplánován na 20:00, odlítáme ve
23:55 hod … HASTA PRONTO EN COLOMBIA!
FOTOGALERIE |
