|
FILIPÍNY
18. - 31. 3. 2023
sobota - neděle 18. - 19.
března 2023:
Praha - Dubaj - Manila
Cesta na Filipíny patří těm k těm z doby před … rozuměj
…covidem. A také trvalo několik let, než se podařilo
celou akci zeživotaschopnit a nohou stoupnout na půdu
103. navštívené země. Na tento okamžik jsem se stejně,
jako ostatní členové skupiny těšil. Jednak samozřejmě z
důvodu poznání nových částí světa a také že se jedná o
jihovýchodní Asii, která mi tak nějak přirostla k srdci.
Tak čtěte, koukejte …
Filipíny se rozkládají se na 7641 ostrovech v západním
Tichém oceánu. Název Filipíny pochází z roku 1543, kdy
španělský mořeplavec a objevitel Ruy Lopez de Villalobos
pojmenoval dva objevené ostrovy (Samar a Leyte) Ostrovy
Filipovými (Las Islas Filipinas), na počest španělského
krále Filipa II. Časem se tento název přenesl na celé
souostroví. Užívali ho během své nadvlády i Američané.
Manila je bránou na Filipíny a historickým centrem vlády
a průmyslu. Město je nádhernou směsicí historie a
moderna - od starověkých španělských kostelů po zářící
výškové budovy, malebné pouliční stánky a moderní
nákupní centra, historická místa až po živé kluby a
bary. Původní město Manila se jmenovalo Intramuros a
bylo postaveno Španěly v roce 1571. Historie se odráží
ve zdech tohoto komplexu pevnosti a prohlídka památky
umožní návštěvníkům hlubší pochopení bohatého dědictví
Manily.
FOTOGALERIE
pondělí 20. března 2023:
Manila - Puerto Princessa (Palawan)
Manila je bránou na Filipíny a historickým centrem
vlády a průmyslu. Město je nádhernou směsicí historie a
moderna - od starověkých španělských kostelů po zářící
výškové budovy, malebné pouliční stánky a moderní
nákupní centra, historická místa až po živé kluby a
bary. Původní město Manila se jmenovalo Intramuros a
bylo postaveno Španěly v roce 1571. Historie se odráží
ve zdech tohoto komplexu pevnosti a prohlídka památky
umožní návštěvníkům hlubší pochopení bohatého dědictví
Manily.
Bylo fajn, že jsme na Filipíny nepřiletěli v pozdních
nočních hodinách a hned následně neorganizovali
prohlídku města nebo nějaký program, jak to často bývá.
Člověk, když se dostane do postele ve dvě ráno a pak
musí hned vstávat, tak se cítí jako by ho přejel parní
válec. Zde bylo dost času na odpočinek.
Po snídani jsem se šel podívat do uliček kolem hotelu.
Nejdříve na Manila Baywalk, což je oplocená hlídaná
promenáda kolem moře. U vstupu stojí stráže. Ale to je
běžná praxe zde všude na Filipínách. Promenáda zní
honosně. Byla to vlastně kamínková pláž, koupat by se
tam určitě nikdo nekoupal. Cestou zpět jsem zabrousil na
vedlejší jakoby parkoviště, byl tam docela mumraj, tak
jsem byl zvědavý, co se děje. I když je má výška 1,85 m
(tedy nikterak odlišná), byl jsem mezi místními jako
obr. Až později jsem se dozvěděl, že zde místní čekají
na vstup na americkou ambasádu, kde žádání o víza do
USA.
Pro návrat do hotelu jsem vybral bezpečnější trasu, přes
most nad silnicí. Když jsem šel na „pláž“, tak mne
čekalo překročení několikaproudé silnice. I když zde byl
přechod, místní nemají snahu vás pustit či zastavit …
prostě rychlý nebo mrtvý.
Při prohlídce Manily jsme několikrát projeli přes a
kolem Rizal parku, pojmenovaném podle národního hrdiny
Dr. Rizala, který organizoval odboj proti Španělům a byl
za to popraven. Určitě každý z členů výpravy se těšil na
staré město - Intramuros, které je jakoby kopií
španělského města. Nebo prostě typické španělské
koloniální historické centrum. Zde je lepší se pohybovat
pěšky, moc velké vzdálenosti anebo na kole. Ale ne na
ledajakém kole, přímo na bambusovém - bambike. Na kola
jsme nasedli v půjčovně vedle kostela San Augustin.
Trošku jsem se bál provozu ve starém městě. Naštěstí to
dopadlo dobře, nikoho nic nepřejelo, nikdo nespadl a cca
hodinovou projížďku podél hradeb s několika zastávkami
jsme si užili. Průvodce byl zapálený antiamerikanista a
antizápadní. Centrem světa jsou dle něj Filipíny,
veškeré bohatství pochází z Filipín, veškeré zlato je
také odsud apod. Tak to byla mnohdy spíše úsměvná
rozprava. Nu což, to také ale k poznávání země patří.
Po obědě jsme se vrátili zpět ke kostelu San Agostino a
věnovali se prohlídce. Nejen samotného kostela, ale i
rozsáhlého přilehlého muzea v areálu kláštera. Exponáty
zde vystavené popisují španělskou kolonizaci, trasy,
historii. Následně zde můžete shlédnout rozsáhlé sbírky
náboženských předmětů, knih apod. Člověk by zde mohl
strávit půl dne. Nejzajímavější bylo ale se dostat na
kúr, k varhanám a vidět kostel z ptačí perspektivy.
Kostel také patří mezi málo budov z historického centra,
které nebyly vybombardované během boje s Japonci v roce
1944.
Teplota ve městě stoupala a nás ještě čekala návštěva
pevnosti Fort Santiago u řeky Pasig. Právě tam strávil
filipínský národní hrdina Dr. Jose Rizal své poslední
dny a napsal své slavné „Moje poslední rozloučení“, než
byl popraven. Pevnost je komplex více či méně
zachovaných budov, také byl areál bombardován a místo
ponecháno jako memento dalším generacím. Zajímavá je
prohlídka sklepení, bohužel s temnou historií. Bylo zde
utopeno Japonci několik desítek amerických zajatců.
Návštěvníkova roztřesená mysl se trošku uklidní při
pohledu na řeku Pasig a na novou Manilu s mrakodrapy v
pozadí.
Teď už ale vzhůru na letiště a šup na Palawan, vzdálený
cca hodinu letu. Na Filipínách ještě řeší covid, takže
je nutno se prokázat dokladem o očkování, pokud není
musí se na test a v letadle oficiální musí být roušky.
To jsem moc nedával, ale i když jsem si roušku sundal,
nikdo nic neřešil Filipínci všeobecně roušky neustále
nosí, a to i venku. Nedokážu si představit v tom dýchat
v 35 stupních, uf. Ale je to každého volba.
FOTOGALERIE
úterý 21. března 2023:
Puerto Princessa - Palawan Wildlife Rescue Center -
Bakers Hill - Mitra´s Ranch - Plaza Cuartel - Iwahig -
Binuatan Weaving Creation
Puerto Princesa je hlavní město ostrova Palawan,
který má délku 450 km a šířku 40 km Rozkládá se tak
uprostře a díky své poloze je ideální pro podnikání
výletů do okolí. Žije zde asi 300 000, tedy desetina než
v Manile. Kolem se rozkládají deštné pralesy a pláže s
bílým pískem. Dnes nás čekalo seznámení s hlavními
kulturními památkami a významnými památkami v Puerto
Princesa City a jeho okolí.
Na Palawanu se jezdí minivany, nejsou zde pro turisty
autobusy, což mi trochu komplikuje situaci, nemám
všechny členy výpravy pospolu a hůře se dělá výklad. Ale
i to je zvládnutelné. Cestou na první zastávku jsme
ještě zastavili v obchodě na vodu a já si potřeboval
koupit náplasti na odřený prst. No lékárna neměli
náplasti. Asi velká spotřeba. Naštěstí mi nějaké stále
zbývaly.
První zastávka, po cca 30 min jízdy městem i okolím,
záchranné a konzervační středisko Palawan Wildlife
Rescue Center. Toto centrum, dříve známé jako Ústav pro
chov krokodýlů, se nachází středisko pro krokodýly,
zařízení s veterinární péčí specializující se na nemocné
a zraněné krokodýly a mini-zoo s různými druhy
endemickými pro Palawan. Mají zde velké krokodýli, kteří
byli odchyceni v divočině, jelikož napadli zvířata nebo
člověka. Tito zde dožívají. Zároveň je zde k vidění
líheň krokodýlů a velké množství mláďat. Člověku je ale
smutno, v jakých podmínkách zvířata žijí. Nic moc …
Setkat se zde můžete s krokodýlem sladkovodním i
mořským. Sladkovodní je tečkovaný, naproti tomu mořský
má na zádech jakoby kříž a je tmavší. Na závěr prohlídky
se někteří členové s malým krokodýlem vyfotili a mohli
jsme pokračovat na Bakers Hill.
Bakers Hill, areál na kopečku nad městem, řekl bych
takový malý Disneyland. Park je plný různých soch v
životní velikosti a má dobře udržovanou zahradou. V
místní pekárně u vstupu doporučuji koupit vynikající
domácí koláčky. Areál patří rodina Mitra, což je místní
VIP rodina. Nedaleko odsud mají ještě Mitra´s Ranch,
který stojí rovněž za návštěvu. Z terasy ranče je krásný
výhled na Honda Bay, který nás čeká zítra.
Míst v hlavním městě je spousta, všechna nestíháme. Ale
určitě nelze historickou katedrálu Neposkvrněného
početí. Na nedalekém náměstí Plaza Cuartel, kde japonští
vojáci na konci okupace upálili 150 amerických vězňů si
vzpomeneme na druhou světovou válku. Dále následovala
krátká zastávka v parku Mendoza, což není zase až tak
úplně park, ale spíše s náměstí s bývalou radnicí, nyní
muzeem na jedné straně a správní budovou národního parku
Puerto Princessa Underground River na straně druhé.
Místo je pojmenované po válečném hrdinovi Palawanu,
který vedl odboj proti Japoncům. Dříve zde býval
americký hřbitov, kde byli pohřbeni bílí na jedné straně
a černí na straně druhé.
Předposledním místem prohlídky byla jedinečná káznice -
farma Iwahig, kde vězni nestráženi vedou farmu a ručně
vyrábějí dřevěné suvenýry. Jsou zde rozděleni do
kategorií - do dvou let, 2-20 let a nováčci či VIP
vězni, kteří jsou ve nejstřeženější části. Předchozí dvě
kategorie se mohou po věznici volně pohybovat, pracovat
a dokonce zde mít i své rodiny. První kategorie nosí
hnědá trička, druhá modrá a nejstřeženější černá. Během
mých cest po světě jsem podobné místo ještě nenavštívil.
Vězni návštěvníkům dělají uvítací tanec a pak prodávají
suvenýry, ze kterých financují i své náklady. Vždy jsem
říkal, že je lepší, když člověk může pracovat nebo něco
dělat.
Cestou zpět do hotelu jsme se zastavili ještě v Binuatan
Weaving Creation, kde si členové výpravy mohli utkat
svou prostírku z trávy nebo si pořídit ručně vyráběné a
tradičně tkané suvenýry jako klobouky, peněženky, tašky
a další. Návštěvníky zde tkaní neučí dospělí, ale malé
děti a ty to zvládají velmi dobře i s výkladem.
FOTOGALERIE
středa 22. března 2023:
Puerto Princessa - Honda Bay
Na dnešní den se asi všichni členové výpravy těšili.
Konečně se smočíme v moři, poznáme blankytné vody, život
v nich a také se dotkneme bílého písku. Záliv Honda Bay
jsme už viděli včera z vyhlídky z ranče Mitra. Dnes zde
jsme! Po cca 30 min jízdě z hotelu jsme se zastavili
půjčit si boty do vody a výbavu na šnorchlování. Boty
jsou nutné, podél ostrovů zde korály a bez bot, jak jsem
se také sám přesvědčil, se např. na ostrově Strafish
nedalo vůbec dostat z lodi. Ostatní už byly více v
pohodě.
Ostrovů v zálivu Honda (ze španělštiny Hluboký) je 16,
je to národní park, takže dostupné je jich jen 6, ale
turisté jezdí víceméně na 3 jako my. Prvním je už
zmíněný Starfish Island, pojmenovaný podle toho, že zde
bývaly hvězdice. No, po posledním hurikánu v roce 2019
se přesunuli na ostrov Luli, který je více v zálivu.
Ostrov Starfish má i infrastrukturu - záchody, grill bar
(zde Vám udělají čerstvou mořskou potvůrku, kterou
nabízí v kádi), posezení ve stínu s místním pivem … Já
zde zkoušel šnorchlovat. Nějaké rybičky vidět byly, ale
nebylo to zas až tak extra.
Po hodince pobytu se přesouváme na další ostrov, Luli.
Ten je během vysokého přílivu celý zaplavován mořem (Suluzským)
a vidíte z něj jen domky na sloupkách, jakoby se
vznášely nad vodou. Zde mimo houpacích sítí, posezení ve
stínu s nohama ve vodě není nic. Jen koupačka, ale zase
s krásným písečkem.
Posledním ostrovem, kde jsme měli oběd, byl Cowrie. Ten
je nejblíže pevnině a s nejrozvinutější infrastrukturou.
Koupání zde je také parádní. Já se mimo Starfish Island
dneska už nikde nekoupal, jen si užíval krásného výhledu
na moře a vanoucího větříku ve stínu. Moc krásné a
příjemné …
FOTOGALERIE
čtvrtek 23. března 2023:
Puerto Princessa - podzemní řeka Sabang - El Nido
Přesouváme se ze středu ostrova Palawan, jeho
hlavního města směrem na sever, do hlavního turistického
centra El Nido. Nyní do ubytování přímo na pláži, kde si
členové výpravy budou užívat moře i ve volných
chvilkách.
Musíme vyrazit brzo, čeká nás totiž ještě cca 2 hod
cesta do národního parku Puerto Princessa Underground
River a plavba po řece Sabang, nebo také řeka Sv. Pavla.
Národní park zde vznikl už v 70. letech minulého
století, řeka byla roce 1999 zapsána na seznam světového
dědictví UNESCO a v roce 2011 se stala jedním z „nových
7 divů přírody“. Původně byla považována za nejdelší
podzemní řeku s jedinečnými vápencovými formacemi. Nyní
o tento titul soupeří s podobnou řekou v mexickém
Yucatánu. Sabang má 8 km, z čehož jsou turistům
zpřístupněny asi 2 km
Ve městečku Sabang jsme přesedli na typické místní lodě,
jakoby katamarány, jež nás odvezli na pláž odkud se
přejde po překrásné pláži ke vstupu do jeskyně.
Návštěvník vyfasuje audioprůvodce a blembák (přilbu),
jelikož uvnitř jeskyně jsou skály velmi blízko hlavám
návštěvníků. Kapitán každé loďky během projížďky
nasvětluje čelovkou a baterkou úchvatné skalní útvary.
Taky ve světle čelovky dělá různé tvary ze stínů. Záleží
nyní na vaší představivosti, jestli v těchto skalních
útvarech vidíte to, co popisuje. Anebo ne … záleží na
Vás. Cca hodinová plavba tichem a tmou je
nezapomenutelná. Vše dokresluje tichoučké šplouchání
vody a kvíkání netopýru prolétající nad hlavami. Občas
na Vás kápne voda … nebo netopýří guáno. Když koukáte
nahoru, tak se zavřenou pusou, abyste nezhltli netopýří
výměšek. Návrat z jeskyně zpět na loďky nám zpestřili
otravní makakové, naštěstí nikomu nic nesebrali, jen
koukali.
Po obědě v restauraci s krásnou zahradou už následoval 5
hod přejezd do našeho ubytování kousek za El Nido. Byl
zpestřený výměnou píchlého kola, které nám prorazil
docela velký šroub. Na rozdíl od Kyrgyzstánu se to stalo
jen jednou. Další rezervu už jsme neměli.
FOTOGALERIE
pátek 24. března 2023:
Helicopter Island - Matinloc Island - Secret Beach -
Starfish Beach - Hidden Beach
Den strávený na moři s návštěvou výše uvedených
míst, koupáním a šnorchlováním. K tomu není moc co
dodat, jen se kouknout na fotky. Nejsou nikterak
vyfotoshopované, barva vody a písku je reálná. Celému
výletu předcházela plavba do města, El Nido, kde bylo
potřeba vyřídit povolení k plavbě a půjčit si boty do
vody a případně šnorchl s brýlemi. El Nido je místním
centrem a název pochází ze španělštiny, znamená Hnízdo.
Ptáci, kteří zde hnízdí se jmenují Salangany ostrovní,
něco jako vlaštovka a ze svých slin stavějí na
vápencových útesech kolem města svá hnízda, která
gurmáni považují za delikatesu.
Helicopter Island - stačí se podívat na jeho tvar a už
víte, proč se jmenuje Helicopter Island. Někteří turisté
nevěří, že tak krásný ostrov může ležet pouhých 20 minut
od města. Ostrov nabízí krásnou dlouhou pláž s bílým
pískem, křišťálově čistou vodu a mohutné krasové útvary
vystupující z hustého tropického pralesa.
Matinloc Island - chrám Matinloc je opuštěné místo
ležící na úpatí vzpínajícího se krasového útvaru na
západním pobřeží Matinloc Island. Formálně je chrám znám
pod jménem Kaple Panny Marie Matinlocké a byl postaven v
roce 1982. Místo je kompletně zanedbané, hlavní budova
je prázdná.
Secret Beach oddělená od oceánu jakoby klíčovou dírkou a
je dostupná pouze vlastními silami - musíte sem
proplavat otvorem velkým jako dveře, skrze úzkou
štěrbinu ve skalách. Pláž obklopují vápencové útesy,
které není možno spatřit z moře.
Star Beach je dalším překrásným místem na šnorchlování,
kde se seznámíte s krásami korálových útesů, barevnými
rybami, hvězdicemi a ježky.
Hidden Beach je opět obklopena vápencovými skalními
útvary a připomíná přírodní, do dálky se táhnoucí bazén,
s křišťálově čistou vodou. Klid místa se projevuje
pískáním ptáků. Na pláž je třeba opět doplavat.
Byl to krásně strávený den zakončený cestou z přístavu
El Nido do hotelu místními tri-cycle, tříkolkovými
motorkami. Krásný zážitek, který doplnil už tak super
den.
FOTOGALERIE
sobota 25. března 2023:
Papaya Beach - Entalula Island - Shimizu Island - Secret
Lagoon - Big Lagoon
Dneska mělo být volno, odpočinek po týdnu putování,
klid. Ale nebyl bych to já, abych něco nevymyslel. Přeci
nemůžu členy výpravy nechat, aby se nudili, že? Takže …
včera jsme jeli tzv. Island Hopping Tour D. Dneska jsme
zvolili Tour A, byť v mírně upravené verzi.
Průvodce jsme si vyžádali stejného, jako včera. Loď byla
klasická, úzká s bambusovými trámy po stranách. Nebyla
tak prostorná, jako včera, ale zase místní, typická. Na
rozdíl od včerejška nebylo možno s touto lodí nasedat z
mola. Naštěstí většina členů výpravy poučena ze včera už
vyrazila v plavkách přímo z hotelu. Malé namočení nikomu
tak nevadilo.
První zastávka, stejně jako včera, vedla do El Nida.
Vyřídit povolení k plavbě, půjčit vybavení, nakoupit
suroviny na oběd. A poté už můžeme vyrazit na celodenní
poznávání dalších krásných míst. První měla být
pevninská (rozuměj na ostrově Palawan) pláž Seven
Commandos. Rozkládá se přímo přes kopec naproti El Nido.
Je ale dneska sobota a ostatní lodě, měly plus minus
podobný program a tak bylo nutno improvizovat. Na Seven
Commandos nebylo kde zaparkovat loď, proto jsme jeli na
vedlejší pláž Papaya Beach, vzdálenou jen pár desítek
metrů od Seven Commandos. Maličká, malebná. Už při
vysedání z lodi mě cosi štíplo do nohy, nic jsem tam
neviděl. Později ostatní členové výpravy přišli s tím,
že ve vodě jsou malé medúzky a štípou. Naštěstí nic
závažného, jen maličko nepříjemné. Nebylo je ve vodě ani
vidět, prý to nejsou medúzy, ale druh planktonu,
neškrabat se, jen místo otřít. Zde jsme viděli ve
skalách poletovat místního endemického ptáka - zoborožce
běloocasého, trošku podobného tukanovi.
Trošku pokousaní pokračujeme dál, na ostrov Entalula, v
překladu „babička Enta“, zde je zastávka delší. Koupání,
focení a čekání na oběd, který mezitím připravuje naše
posádka. Je až úžasné, co dokážou na malém grilu a v
polních podmínkách připravit za hostinu. Včera na to
měli na lodi jakž takž místo, ale na dnešní bárce jsem
to extra obdivoval. Navíc vše jsou čerstvé plody moře,
sladké ovoce …
Další místo na trase měla být Big Lagoon (Velká laguna),
lodí zde bylo jak blech, tak jsme opět trošku upravili
program a jeli nejdříve na šnorchlování k Shimizu
Island. Ostrov je pojmenovaný na památku tragicky
zesnulého japonského potápěče, jež zahynul při provádění
podmořského výzkumu okolí a při tomto společně s dalšími
potápěči nalezli tunel pod mořem na vedlejším ostrově.
Bohužel Shimizu se nevynořil a později našli jeho těla
na pláži ostrova Shimizu. Zastávka byla hlavně na
šnorchlování, koupání zde bránil dost silný proud
plynoucí mezi dvěma ostrovy.
Otáčíme loď, proplouváme kolem ostrova Miniloc, včera
byl Matinloc, na kterém stojí patřičně drahý hotel. O
kousek dál je Secret Lagoon, Tajná laguna. Dle počtu
lodí moc tajná není … Podobně jako na předchozí zastávce
se vysedá z lodi, podél skály se musí proplavat ke
vstupu do laguny. Zde čeká dlouhá řada turistů, jelikož
vstup je dost náročný - musíte se protáhnout úzkým
otvorem ve skále. Na druhé straně se Vám otevře krásná
malá laguna, která vznikla asi propadnutím vápencového
stropu. Skály, byť jsou černé, vypadající spíše jako
vyvřelé, jsou ve skutečnosti sedimentovaný vápenec.
Působením mořské vody jsou v podobě, jakou vidíte a
navíc s překrásnými tvary a neuvěřitelně ostrými
hranami. Jak se do laguny dostanete, tak z ní musíte i
vylézt. U vchodu jsou proto místní regulovčíci, jinak
bychom tam stáli asi ještě teď.
Poslední míst na trase, jež jsme prve přeskočili, byla
Big Lagoon, Velká laguna. Lodí ubylo, ale i tak jich zde
bylo stále dost. Zde musejí zájemci o návštěvu
přesednout na kajak a dopádlovat do laguny. Pro mnoho
členů výpravy toto byla překážka, i když jsme vyfasovali
vesty. Někteří se tak rozhodli zůstat na lodi, někteří
se vezli a nechali pádlování na místních. Náročná část
byla z lodi do uzavřeného kanálu. Na moři to dost
houpalo. Pak už byla voda klidná a krásná, proplouvá se
jeskyní, kde se trochu hůř manévruje a pak zase klidným
kanálem na moře s vlnami a proti vlnám. Ale dali jsme
to!
Návrat zpět do hotelu nám zpestřilo zapadající slunce
nad okolními skalami a mořem. Krásná podívaná, krásná
tečka za krásným dnem!
FOTOGALERIE
neděle 26. března 2023:
El Nido - Cebu - Tagbilaran - Bohol
Klidné dopoledne před odletem, horko, sluníčko … Uf,
to je ale vedro. Po snídani jsem šel prozkoumat ještě
okolí hotelu. Mají tady pěknou Forest Trail skrze prales
s upozorněním na opice. Žádnou jsem ale neviděl. Asi je
také zmohlo to dnešní vedro. Členové výpravy slavili
narozeniny v bazéně a mále opili místního průvodce. Na
naši slivovici nejsou místní zvyklí, tak ho to řádně
rozehřálo.
Před polednem jsme se přesunuli na místní malé letiště,
odbavili. Jedna zvláštnost - rentgenovali nám kufry a
pokud měl i někdo v kufru lahev, tak otevřít. Jestliže
byla otevřená, tak ji musel vyhodit. Naneštěstí zásoby
slivovice u některých členů výpravy nebyly vypité. Byl
to boj s místním úředníkem, ale přesvědčili jsme je, že
se jedná o medicínu na žaludek a zuby. Jen chtěli
přelepit víčko páskou. Naštěstí vozím jednu stále v
kufru. Ostatní otevřený alkohol musel ale pryč. Ani nás
jej nechtěli nechat dopít. Jiný kraj, jiný mrav. To
ovšem nebyl jediný dnešní zádrhel. V čekací hale začli
chvíli před odletem pobíhat a přesvědčovat cestující, že
let je přebookovaný a musí některé pasažéry přehodit na
jiný let. Nakonec z nich vylezlo, že to musí být 6 lidí.
Po několika telefonátech s naši místní CK a rozhovorech
s manažerkou na odbavení nás toto naštěstí nezasáhlo.
Ale i tak mělo letadlo 1,5 hod zpoždění a nám jela z
Cebu v 17:40 poslední loď. Personál se ještě vymlouval
na silný vítr na trase, nic tam ale nebylo. Vše je spíše
způsobeno dnešním horkem, kdy motory nemají takový
výkon.
V Cebu, respektive na ostrově Mactan, kde je letiště,
nás čekal místní průvodce, také nervózní, abychom
stíhali loď. Naštěstí je neděle a 18 km městem jsme
zvládli za cca 30 min. Cebu je také určitě plné
historie, vždyť je to místo, kam v roce 1521 připlul
Magelan (nedaleko odsud v Lapu Lapu jej pak zapíchli) a
začalo se odsud rozšiřovat křesťanství. Spousta míst má
španělské názvy, lidé mají španělská příjmení a také
místní dialekt je velmi španělštinou ovlivněn.
V přístavu nám pes očuchal kufry, jestli nevezme maso -
bojí se zde zavlečení afrického prasečího moru, po
nějaké době čekání se nalodili a vyrazili
lodí-chladničkou směr Tagbilaran. Už vím, jak se cítí
jídlo v chladničce. 2 hod mražení bylo strašných! Na
závěr byl každý rád, že je venku a v autobuse na cestu
do hotelu už jsem vyžádal, aby klimu úplně vypnul!
Tagbilaran je jediným městem na ostrově a jeho jméno je
odvozeno od dvou visajských slov, která znamenají
„skrytý přístřešek“ - tago bilaan, což odkazuje buď na
jeho polohu v chráněném klidném průlivu nebo na jeho
historickou roli, coby útočiště před moroskými
nájezdníky. Návštěvník se nemá důvod v Tagbilaranu
zdržovat a odjíždí hned na jiná, klidnější místa ostrova
Bohol nebo Panglao.
FOTOGALERIE
pondělí 27. března 2023:
Bohol - Památník krevního paktu - kostel Neposkvrněného
početí - nártouní rezervace - Loboc - Man Made Forest -
Chocolate Hills
Ostrov Bohol, 10. největší z více než 7 700 ostrovů
má cestovatelům co nabídnout, jak standardní tak
mimořádné zážitky. Ostrov se zpravidla prezentuje skrze
obrázky roztomilých okatých nártounů a majestátních
Chocolate Hills. Zažít se zde toho dá více. U pobřeží je
skvělé potápění a když k tomu přidáte džungli protkanou
řekami, snadno pochopíte, proč je Bohol tak výjimečný.
Místní svou provincii stále nazývají Boholskou
republikou, s odkazem na krátkou nezávislost ostrova na
přelomu 19. století. Roku 2013 tu zemětřesení o sílet
7,5o zahubilo více než 200 lidí a zničilo několik
krásných ostrovních kostelů ze španělské koloniální éry.
Všichni členové výpravy jsou dnes natěšeni na poznávání
ostrova. Minulé dny jsme neustále pluli po moři, nyní se
z ostrova Panglao vydáme jedním ze dvou mostů na
přilehlý ostrov Bohol. Hned zkraje začínáme naše
poznávání u Památníku krevního paktu, z března 1565, kdy
si španělský dobyvatel Miguel Lopez de Legazpi a
boholský náčelník Rajah Siatuna připili z poháru vína
smíseného s jejich krví jako stvrzení mírové smlouvy. V
roce 1521 byl totiž na ostrově Mactan zapíchnutý Magelan
a Legazpi se obával místních domorodců.
Asi 6 km od Tagbilaranu se nachází historické pobřežní
město Baclayon, první španělská osada na Boholu, kde lze
vidět 3 koloniální španělské domy, zachráněné před
demolicí. Čelem k Boholskému moři stojí mohutný chrám
Neposkvrněného početí Panny Marie z korálového kamene,
datovaný k roku 1727, který byl vážně poškozen
zemětřesením roku 2013. Ke kostelu je připojena
impozantní věž, která byla při zemětřesení poškozena a
nyní je jich opravena. Příští týden zde mají Velikonoce,
tzv. Holly week. Je to pro místní velká oslava. Všichni
svatí proto na oltářích odpočívají, je období půstu,
rozuměj, že sošky jsou zakryté fialovou látkou. V době
Velikonoc zde probíhá mnoho oslav a procesí. Tak
velkých, že první svatý obrázek se již z procesí vrací
do kostela a poslední ještě ani nevyrazil.
Symbolem Boholu jsou milí, okatí nártounové, malé
opičky, které patří mezi nejstarší žijící primáty na
světě. Uvádí se, že jejich druh na Zemi žije již 45
milionů let. Na Boholu jsou dvě nártouní rezervace,
které můžete navštívit. Nártouni patří mezi teritoriální
zvířata o velikosti lidské pěsti a zároveň jsou velmi
ohroženým druhem. Pokud je zvíře vystresované, spáchá
samo sebevraždu - vyhladoví, udusí se nebo buší hlavou
do klece tak dlouho, dokud nezemře. Nártouni se živí
hmyzem a při lovu skáče 3-5 metrů daleko. Hlavu otočí o
360o a uši nastavuje po směru zvuku. Má obrovské oči,
jedno oko je větší než jeho mozek. V poměru s tělem má
oči 150x větší než člověk. V rezervaci nás rozdělili do
menších skupinek. Čekal jsem nějakou dlouhou procházku
pralesem. Chyba lávky, nártouni mají teritorium o
velikosti stromu a ti, kteří jsou zvyklí na turisty žijí
hned nedaleko základy rezervace.
Cestou do městečka Loboc jsme se ještě zastavili na
místním tržišti, abychom se více seznámili s tím, co
domorodci nakupují. Našince více zajímalo pivo. Toho zde
bylo dostatek a také ve velkém, litrovém balení.
Městečko Loboc představuje základnu na několik dní. Pro
většinu cestovatelů, stejně jako pro nás, je ovšem
synonymem plavby po stejnojmenné řece s obědem a
tanečním představením místních domorodců. Jméno místo
získalo dle mlácení rýže, což je typická místní plodina.
Projíždíme skrze Man Made Forest, což je mahagonovníkový
les vysázený v 50. - 60. letech 20. století při programu
zalesnění ostrova. Pralesu se také říká Prales
sebevrahů. Proč? Každý se zde fotí, kouká nahoru namísto
toho, aby dával pozor na projíždějící auta. Z
mahagonových stromů také často padají jejich těžké plody
a větve. Tyto občas zasáhnou i turisty.
Závěrečným bodem programu jsou Chocolate Hills, dříve
známým jako Morning Hills. Místo patří k magnetu na
turisty na Boholu. Jedná se o spousty kuželovitých
pahorků, které přišli ke svému jménu díky vegetaci,
která se v období sucha zbarví do hněda a připomíná
čokoládové kopečky. Přesný původ vzniku není stále
vyjasněn, většina vědců se přiklání k názoru, že kdysi
vznikly vynesením korálových depozitů, zbytek pak
dotvořila eroze. Na nejkrásnější vyhlídku je třeba
vystoupat po více než 220 schodech, ale stojí to za to!
Naskytne se vám krásný 360o výhled na celé okolí.
FOTOGALERIE
úterý 28. března 2023:
Pamilacan - Marine Island Tour
Po včerejším celodenním poznávání ostrova - pevniny
mělo být dneska volno. Ale stejně jako na Palawanu jsem
si říkal, že by se členové výpravy mohli nudit a potom
prudit :o). Takže co s nima? Zařídíme další extra výlet.
Jediným zádrhelem výletu byl odjezd v 6:00, což bylo
dost brzo. Našli se ale otrlí členové výpravy, kteří se
přihlásili a určitě později nelitovali!
Ráno vyfasujeme ručníky a snídani a dvěma minivany
odjíždíme do městečka Baclayon, kde na nás již čekají na
2 lodě. Jelikož jsou hlučné, vyfasujeme ochranné
sluchátka a vyrážíme na cca 40 min plavbu. Pamilacan
leží asi 23 km od pevniny a jeho mořské vody jsou
domovem nejméně 6 druhů velryb a delfínů. Je důležité
poznamenat, že posádkou a „pozorovateli“ jsou bývalí
lovci velryb, nyní vyškolení „pozorovatelé“, kteří se
vzdali svého tradičního živobytí ve prospěch ochrany
životního prostředí. Na místě, kde pluje skupina delfínu
již popojíždí ostatní lodě. Je to jako na safari.
Delfíni vpravo, lodě hrrrrr doprava. Delfíni zmizí
doleva, všichni hrrrr za něma. Občas vyskočí, aby
poškádlili a zase tak dokola. Celá tahle honička trvá
necelou hodinu. Ale myslím, že se podařilo udělat pěkné
fotky nebo video každému.
Po zakotvení na Pamilacanu si členové výpravy dojí
snídani a vyrážíme na procházku ostrovem, abychom
ochutnali život na malém ostrově. Většina ostrovanů na
Pamilacanu jsou rybáři. Živí se také chovem dobytka nebo
vedením výprav za pozorováním delfínů v Boholském moři.
Elektřina běží na Pamilacanu jen několik hodin každou
noc, poháněná dieselovým generátorem. Jakmile je
generátor vypnutý a všude je tma, nabízí se přenocujícím
návštěvníkům jedinečný výhled na noční oblohu přímo z
pláže. Navštívili jsme školu, zdravotní středisko,
radnici a dostali se až na druhou stranu ostrova. Bylo
vedro, děsné vedro a tak se každý těšil, až budeme zpět
na pláži. Po návratu část členů výpravy jela šnorchlovat
do Želví rezervace a do Korálové zahrady. Prý
nejúchvatnější podívaná. Já dneska raději zůstal na
pláži, aby to někdo jistil :o).
Po obědě bylo volno a koupačka. Nakoukli jsme ještě do
místních chatek, kde se dá ubytovat. Jednoduché, ale
účelné. Postel a záchod. V chatkách De Luxe i
klimatizace a pevná podlaha. Za tu romantiku na ostrově
to ale stojí. Následovala plavba zpět na pevninu (ostrov
Bohol). Už zdálky dramatické mraky nevěstily nic
dobrého, oblohu nad ostrovem přeťal blesk. Moře houpalo
trošku, houpalo více, pak už kapitán rozdal vesty,
začalo pršet … také trochu, pak více. Naštěstí déšť za
chvíli ustal a my zdárně dopluli na břeh. Také malá
drama na závěr výletu! Liják se ještě vrátil, když jsme
byli zpět v hotelu. To už ale nikomu nevadilo. Mohl se v
klidu schovat do sucha.
FOTOGALERIE
středa 29. března 2023:
Panglao (Bohol) - Manila
Tak jsem si říkal, dneska je volné dopoledne, budu
spát tak do osmi, když se včera vstávalo v 5:30 hod. Co
byste řekli … vzbudil jsem se v 5:27 hod a už neusnul.
Asi si mozek myslel, že je třeba zase brzo vstávat :o(.
Jak píšu výše, dopoledne bylo volné, závěrem zpestřeno
zápasem s trezorem jedněch členů výpravy. Trezor
nereagoval, nic nesvítilo. Baterky se mění zevnitř.
První přinesli jeden klíč, jež měl patřit k trezoru.
Nepasoval. Pak přinesli klíče asi z celého bloku č. 4 a
následně plnou tašku klíčů od trezorů z hotelu. Hádejte
co? Nepasoval ani jeden. Na závěr přinesli flexu a
vrtačku. Ještě párkrát bouchli do trezoru a ehjle,
hrozba pomohla. Displej se rozsvítil a začal fungovat.
Zbytek dne už probíhal víceméně v pohodě, odjezd na
letiště v Panglao. Leží také blízko hotelu, ale už je
větší než v El Nido. Odbavení, přelet do Manily byl
dokonce o 20 min kratší než dle letového řádu a přejezd
do stejného jako jsme byli skoro přede dvěma týdny. Zde
nás čekala už jen závěrečná, luxusní večeře.
FOTOGALERIE
čtvrtek 30. března 2023:
Manila - odlet
Poslední den poznávání Filipín, kdy nám chybí
„dorazit“ zbytek Manily. Přemýšlel jsem, o co bychom
mohli náš dnešní program rozšířit a moc toho vcelku
nebylo. Hlavně k časům přejezdů po hlavním městě.
Z prvního dne nám ještě chyběla návštěva Casa Manila,
typického koloniálního domu, ležícího naproti kostelu
St. Augostino. V přízemí domu jsou obchůdky a kavárny,
samotná prohlídková trasa je v prvním patře a nabízí
pohled do života španělské rodiny v minulosti. Je odsud
krásný výhled na Intramuros. Asi nejzajímavějším
exponátem je toaleta se dvěma sedátky … asi aby si mohli
pokecat.
Po prohlídce muzea jsme se přesunuli do jednoho z
největších parků, Rizal Park, pojmenovaný dle
filipínského národního hrdiny, který zde byl popravený a
nyní zde má památník. Součástí parku je i Čínská
zahrada, která poskytuje návštěvníkům příjemný chládek.
Finanční čtvrť, Makati City, je místo, kde lze vidět
tyčící se mrakodrapy, které jsou domovem některých
nejvýznamnějších filipínských společností. Je to taková
výkladní skříň Manily.
Poslední manilská pmátka je americký hřbitovní a
památkový park. Nachází se na náhorní plošině v Taguigu.
Odpočívá zde 17 202 amerických vojáků, kteří zahynuli
během II. světové války. Je zde největší počet
vojenských hrobů v Pacifiku a také mimo americkou půdu.
Návštěvníka mrazí při procházení po hřbitově a také při
čtení jmen z velkých kamených desek – jsou to jména
vojáků, kteří zmizeli v bojích … 36 000 jmen!
Poslední zastávka - Mall of Asia, největší nákupní
středisko na Filipínách a 7. největší na světě a potom
už jen letiště ….
FOTOGALERIE |
