|
HAVAJ
29. 11. - 9. 12. 2019
pátek 29. - sobota 30. listopadu 2019:
Praha - Londýn - Los Angeles - Honolulu - Pearl Harbour
Havaj … to je Havaj … to se říká, že? Mno, já když jsem
připravoval tuto akci tak to moc havajsky neznělo. Za
svou dobu 17ti let působnosti jsem nezažil složitější
logistickou akci … laxnost a mnohdy i minimální snahu
vyjít vstříc. Jakmile bylo vše připraveno a já si říkal,
že se už nemůže nic stát, tak se stalo. Při posledním
segmentu letu z Los Angeles do Honolulu jsme nasedli do
letadla. Já okamžitě usnul. Probudil se asi po 30ti
minutách, koukám na hodinky a říkám si, že bychom už
měli být ve vzduchu, ne? Asi zpoždění … pak ale kapitán
letadla hlásí, že se mu poruchu nepodařilo opravit a
vracíme se zpět ke stojánce. Nejprve sedíme v letadle,
ale pak vyhlásí, že bohužel závadu neopraví, proto máme
vystoupit. Při čekání na letišti nám po chvíli sdělí, že
mají pro nás náhradní letadlo, jen musíme počkat, než
projde kontrolou a čištěním. Piloti vystupují, to je zlé
znamení. Ano, pozemní personál potvrzuje mé obavy. Ani
toto letadlo nepoletí. Vše končí tak, že nás přebookují
na následující den v 7:00. Noc tedy trávíme v hotelu
v Los Angeles. Jedno letadlo se může pokazit, ale dvě?
To už je fakt jako hodně!
Do Honolulu tedy přilétáme v 11:10 dopoledne. Je to
ještě takové štěstí v neštěstí. Každý další let by mohl
vést k tomu, že nestíháme loď. To už by byl větší
problém. Naštěstí vše dobře dopadlo a my, včetně všech
kufrů, přistáli v Honolulu., hlavním a největším městě
Havaje, státu USA. Název města pochází z domorodého
jazyka, kde Honolulu znamená chráněná zátoka. Dalším
názvem pro toto místo je "Křižovatka Pacifiku". Město
leží na ostrově Oahu. Město bylo založeno v roce 1816, v
roce 1845 se stalo hlavním městem Havajského království.
Abychom vyplnili čas před naloděním, navštívili jsme
Pearl Harbour. Místo neslavně známé v americké historii.
Před návštěvou hlavního památníku USS Arizona byl čas
ještě na prohlídku ponorky Bowfin a dvou přilehlých
muzeí. Podobně, jako tomu bylo v Hirošimě, tak i zde
byla muzea velmi působivá. Památník USS Arizona sestává
z pozůstatků potopené lodi a „mostu“ nad ní.
Po prohlídce areálu Pearl Harbour už následoval přejezd
do přístavu a nalodění na Pride of America, která s námi
bude týden obeplouvat Havajské ostrovy.
FOTOGALERIE 29. 11.
+
FOTOGALERIE 30. 11.
neděle 1. prosince 2019:
měl být ostrov Maui, ale bylo moře
Myslel jsem si, že problémy s letadly jsou jediné, které
nás čekají. Bohužel nebylo tomu tak. Ráno se loď snažila
zakotvit na ostrově Maui, bohužel se jí to z důvodu
nepřízně počasí nepodařilo, a tak jsme strávili celý den
na moři. Obepluli jsme kolem západní strany ostrova a
později odpoledne kolem ostrova Molokai, jehož útesy
patří mezi nejvyšší na světě. Teda alespoň dle tvrzení.
Pamatuji si, že na Madeiře byly útesy ještě vyšší.
Na Maui jsme měli být původně dva dny. Odpoledne kapitán
bohužel vyhlásil, že ani na následující den není
příznivá předpověď počasí a proto se rozhodl vyrazit na
Big Island a zakotvit v Hilo, kde je počasí mnohem
lepší. Tudíž ostrov Maui nám zůstal skryt.
FOTOGALERIE
pondělí 2. prosince 2019:
Big Island - Hilo - severní strana ostrova
Jeden den v Hilo navíc … co s ním? Členové výpravy se
dožadují nějakého výletu. Hledám, zkoumám, přemýšlím. Na
Big Islandu mám už dva výlety domluvené, tak nechci,
abychom něco dublovali. Nakonec mé rozhodnutí padlo na
severní stranu ostrova, kam se během výletu nepodíváme.
Všichni souhlasili, tak bylo jen nutno v přístavu sehnat
někoho, kdo by se o výlet postaral. A to se podařilo
vcelku rychle. Cena za poznávání Hamakua Coast byla
domluvená na 60 USD za osobu. Mohli jsme vyrazit.
Město samotné se nachází se na severovýchodní straně
ostrova Hawaii a nabízí úchvatné přírodní krásy a
veškeré možnosti živého města. Na geografickém svahu
vulkanického pobřeží Kohala najdete dramatické vodopády,
úrodné deštné pralesy a kvetoucí zahrady. Je také
domovem mezinárodního letiště Hilo a je vhodnou
zastávkou na cestě do národního parku Hawaii Volcanoes,
který se nachází 45 minut na jih. V dřívějších dobách
zde byly rušné zemědělské a rybářské oblasti, později se
Hilo vyvinul v obchodní centrum pro cukrovarnický
průmysl. Centrum Hilo je okouzlujícím místem nabízející
muzea, umělecké galerie, obchody a restaurace.
Nejdříve jsme projeli skrze Hilo, poznali centrum města,
Banyan Drive se zvláštními stromy, jejichž liány visí
z koruny a jakmile se dotknou země, tak zmohutní a
stanou se z nich kořeny. Zastavili jsme se nakrátko
v největší japonské botanické zahradě mimo území
Japonska - Liliuokalani Park. Za hranicemi města Hilo
jsme sjeli z dálnice na starou, scénickou cestu Pepe´eoko
postavenou v roce 1906. Vede kolem pobřeží, typickými
rezidenčními částmi, kolem surfařských center a černých
pláží.
Původně jsme se chtěli zastavit i v Hawaii Tropical
Botanical Gardens, ale průvodce mi to rozmluvil. Že
vstupné 25 USD za osobu je naprosto zcestné, že to
nestojí za to. Vše, co je k vidění v botanické zahradě
můžeme vidět kolem sebe. Tak jsme zde udělali jen
krátkou zastávku a prošli se kolem zadní části zahrady
k bouřlivému zálivu. S vegetací se zde člověk setkává na
každém kroku a myslím, že přiblížení se rozbouřenému
oceánu bylo mnohem zajímavější.
Stejně tak jsme se s vegetací seznámili i při procházce
k jednomu z mnoha místních vodopádů – Akaka Falls, kde
voda padá z výšky 135 metrů. Trasa k němu vede stezkou,
jež lemují obrovské kapradiny a další neznámé rostliny.
Od vodopádu Akaka jsme po dálnici vyrazili zcela na
sever, k vyhlídce do údolí Waipi´o, nazývané také Údolí
králů, které bývalo politickým a kulturním centrem
Havajské kultury a žilo zde mnoho tisíc lidí. Nyní zde
žije už jen pouze 100 obyvatel. Místo bylo také zasaženo
jako jiné části ostrova velkou vlnou tsunami v roce
1946.
Při návratu do Hilo jsme se zastavili v Laupahoehoe
Point. Původně zde stávala škola, nyní je zde památník
tragédie z 1. dubna 1946, kdy se sem přihnala tsunami
způsobená erupcí na Aleutských ostrovech u Aljašky.
Zemřelo zde 20 studentů, jejich učitelé a rodina
učitele. Nedaleký bouřlivý záliv svědčí o síle zdejšího
oceánu. Je krásné pozorovat vlny bičující pobřeží, ale
je nepředstavitelné, že se z moře přižene ještě větší
vlna … V 80. letech minulého století se zde udála ještě
jedna tragédie. Loď převážející auta se v zálivu
převrátila a veškerý náklad spadl do moře. Následně,
když přijel likvidátor pojišťovny a obhlížel situaci,
přihnala se další bouře a převrhla jeho loď. Likvidátora
našli až za 3 hodiny utopeného.
Na celý závěr jsme ještě zavítali na černou pláž
nedaleko přístavu. Jednak se zde shlukují surfaři a
místo je zároveň známé přítomností mořských želv.
Bohužel jsme si je nestihli řádně prohlídnout, přihnal
se na nás obrovský liják a všichni členové výpravy byli
mokří téměř od hlavy k patě. Trošku divoký závěr
putování ostrovem.
FOTOGALERIE
úterý 3. prosince 2019:
Big Island - Volcano National Park
Prší, jen se leje … ráno lilo jako z konve. Na ostrově
seděl obrovský mrak a nevypadalo, že by se hodlal někam
přesunout. Zkoumal jsem počasí na všech možných
serverech, předpovědích a skutečně to nevypadalo moc
růžově. Stejně i tak se tvářil náš dnešní průvodce.
Tentokrát jsme nemuseli v přístavu nikoho shánět a ani
jsem tam našeho včerejšího človíčka neviděl. Možná už
byl někde vyjetý s turisty, výlet jsme měli domluvený
dopředu.
Vzhledem k tomu, jak se měly pohybovat mraky, vyrazili
jsme nejdříve na jih do Volcano National Parku, kde to
dle předpovědi vypadalo vcelku pozitivně. Národní park
je vzdálen necelou hodinu jízdy od města Hilo. A řekl
bych, že nám téměř celou cestu propršelo. V autobuse to
zase až tak nevadilo. Po příjezdu do národního parku
jsme se šli nejdříve podívat do návštěvnického centra.
Americké parky mají systém vcelku promakaný – nejdříve
návštěvnické centrum, kde si můžete nabrat
nejaktuálnější informace či se na ně zeptat a poté už
jen vyrazit na poznávání. Najednou nám vykouklo
sluníčko, tak jsme honem vyrazili pozorovat parní
výduchy k Halemaumau kráteru. Člověku až vezme dech
rozsáhlost kráteru. Jaké to asi musí být, když se zde
něco děje. Následně jsme se kousek vrátili a odbočili na
silnici nazvanou Chain of craters. Projíždí kolem menší
či větších okolních kráterů, překračuje různá lávová
pole … Průvodce nás zavezl na svou oblíbenou vyhlídku,
kde lávové pole končí v oceáně. O kousek dál jsme si
mohli lávu osahat, vlastně se po ní projít a podávat se,
jak jednoduše pohltila starou silnici. Následovala malá
přestávka ve Volcano House, kousek od návštěvnického
centra. Zde se mohou návštěvníci i ubytovat v některém
ze 30ti pokojů. Návštěvníkům se nabízí opět krásný
výhled na kráter Halemaumau. Hosté na něj vidí přímo
z okna.
Cestu zpět do Hilo doprovázel silný liják. Naštěstí
těsně před vysednutím u vodopádů Rainbow Falls pršet
přestalo. Vodopády patří rovněž mezi cíle návštěvníků
ostrova. Není k nim třeba šlapat takovou dálku jako k Akaka.
Pokud byste zde byli, doporučuji vyjít nahoru nad
vodopád. Jednak máte jiný pohled a také vstupte do
strašidelného lesa. Píšu strašidelného, ale skutečně tak
působí. Z větví a kořenů stromů jde až strach ….
Po návštěvě továrny na zpracování makadamových ořechu a
nutných nákupech jsme ještě projeli Banyan Drive, stejně
jako včera, ale s tím rozdílem, že jsme zde zastavili a
mohli si vyfotit naši loď Pride of America v pozadí.
Opět nám k tomu svítilo sluníčko. A teď už jen poslední
zastávka v Liliukolani Parku, japonské botanické
zahradě. Na rozdíl od včerejška jsme zde měli více času
a tak i já mohl prozkoumat jeden z obrovských a
strašidelných banyanů … liány visí z koruny jako ruce a
jen vás uchopit. Jakmile dosáhnou země, tak se z nich
stranou kořeny stromu, strom se tak neustále rozšiřuje a
je těžko určit, kde má kmen. Navíc u tohoto banyanu se
dalo vstoupit do jeho útrob … už stačilo jen
schramstnout!
FOTOGALERIE
středa 4. prosince 2019:
Big Island - Kona
Ne nadarmo se říká, že Hilo a návětrná strana je
deštivější než strana jižní, závětrná. Ráno na nás
vykouklo sluníčko a hned vše vypadalo pozitivně. Jižní
strana patřila v minulosti mezi královská místa, nesměl
sem normální smrtelník, vše jim zde bylo zapovězeno.
Proto se dnešní výlet nesl spíše v historickém duchu.
Ale zopakovat a vyslovit jména havajských králů bylo a
je nad mé možnost. Také souslednost v jejich panování
mám stále trošku mezery a zmatek. Snad to žádnému ze
členů výpravy nevadilo.
Loď dneska nekotví v přístavu, ale doprava na břeh je
zajištěna čluny. Naše skupina měla rezervaci hned na
8:00, tak bylo třeba se sejít brzo. Čluny, které na lodi
slouží k evakuaci, jsou rovněž používány na vylodění
v těchto případech. Jen když jsem pozoroval ty nemohoucí
amíky, tak mi na mysli vyvstala myšlenka, jak by to bylo
v případě nutné a rychlé evakuace. Někteří sotva šli a i
když jim pikolíci na lodi pomáhali, tak hekali bolestí.
Po vylodění jsme měli ještě nějakou dobu na samostatné
prozkoumání nábřeží. Já toho využili a koupil si novou
kšiltovku, stará a původní se mi už rozpadla … škoda jí.
Ani nevím odkud byla, jestli z Thajska nebo z Indie …
nechť je jí země lehká. Autobus s průvodcem dorazil na
čas, a tak po krátkém seznámení s historií okolí bylo
možno vyrazit.
Nevím, jestli jste slyšeli o havajské kávě, zvláště
z oblasti Kona. Jestliže ne, tak teď už víte, že se zde
káva pěstuje. Jestliže ano, pak víte, že patří mezi
velice ceněné a drahé. Pěstuje se vyšší nadmořské výšce,
ne přímo u pobřeží. Farmy se rozkládají na místech, kam
večer dopadá rosa z mraků. Káva je druhu arabika a byla
sem přivezena z Brazílie, když se jeden z náčelníků
vracel s těly krále a královny, kteří zemřeli v Anglii
na spalničky. Káva zde kvete bílými kvítky a říká se jí
Kona Snow. I my jsme měli dneska v programu návštěvy
pražírny a zpracovatelny kávy, spojenou s ochutnávkou.
Jen škoda, že zde ze všeho nedělají dobrou kávu, ale ty
„americké sračky“, kdy máte překapávanou, naředěnou či
ochucenou kávu … čím větší kýbl, tím lepší. Koupil jsem
pytlík kávy a doufám, že bude dobrá i v presovači.
Součástí komplexu pražírny jsou krátké lávové tunely.
Tak mohli členové výpravy alespoň nahlédnout do míst,
kudyma tekla láva. Já si pamatuji obrovské lávové tunely
z Koreji, na ostrově Pusan. Zde to byl jen hoooooodně
slabý odvar, asi jako se liší americké kafe od
italského. Od pražírny kávy bylo také možné dohlédnout
k památníku, kde byl zabit kapitán Cook. Jedná se o
jediný kus cizí země na území USA. Bylo darováno
britskému království, ale pas ke vstupu nepotřebujete.
Dalším navštíveným místem byl kostel Sv. Benedikta, nebo
také známý jako Malovaný kostel. Při prvním pohledu si
člověk říká, proč Malovaný, vypadá normálně. Pochopíte
až uvnitř, kde je krásná výzdoba – kombinace křesťanství
a místní kultury. Kostel stával původně na pobřeží, ale
byl odtamtud přestěhován do své současné pozice.
Rozebrán kousek po kousku a znovu postaven. Uvnitř je
zajímavá malba – vyobrazení pekla. Všechny obrazy jsou
jasné, kdežto tento je „roztečený“. Nikdo neví proč, prý
působením světla, ale přímé světlo na něj nedopadá.
Součástí farního komplexu je hřbitov, křížová cesta a
zahrada s místními plody, které mohou návštěvníci
obdivovat.
Posledním historickým místem v našem itineráři bylo Pu´uhonua
o Honaunau, místo kde se skrývali uprchlíci, jež
porušili „kapu“ (tabu, zákon) a hrozil jim trest smrti.
Také se zde skrývali poražení válečníci nebo i ženy a
děti v době nějakého konfliktu. Ti, jež se zde chtěli
skrýt (provinilci) to neměli ovšem jednoduché. Místo
samotné leží až za královským pozemkem, na výběžku, kam
museli pronásledováni doplavat. Vše jim ztěžoval silný
proud a všudypřítomní žraloci. Pokud se jim podařilo sem
se dostat, byli očištěni a mohli následně začít nový
život.
Dnešní program byl krátký a tak po návratu do Kona mohli
členové výpravy vyrazit se konečně okoupat či do
některého z mnoha místních obchodů. Já se vypravil
prozkoumat místní trh, kde se prodávají jak ovoce,
zelenina, tak i řemeslné produkty od místních obyvatel.
Rád se procházím takovými místy, i když zde se jedná už
spíše o trh pro turisty.
FOTOGALERIE
čtvrtek 5. prosince 2019:
Big Island - Kauai
Opouštíme Big Island a vydáváme se zcel a na sever, na
celonoční plavbu k ostrovu nazývaném také Zahradní
ostrov … Kauai. Nachází se na nejsevernějším konci
havajského souostroví, Kauai je nejstarším ostrovem
Havaje. Pojmenovaný po stromech Wiliwili, které kdysi
lemoval malebný přístav Kauai, jež je vaší branou k
nejkrásnějšímu ostrovu Havaje. Najdete tady smaragdově
zelené údolí, zubaté horské útesy a tropické deštné
pralesy - díky čemuž získal svou přezdívku, Garden
Island. Zároveň je zde kaňon Waimea - když uvidíte
skalnaté, červenohnědé stěny kaňonu, pochopíte, proč se
mu říká Grand Canyon v Pacifiku. Odvážíte-li se na
neklidné moře, pak uvidíte pobřeží Na Pali - poznáte
skalnaté útesy a tyrkysové vody z původního "Jurského
parku", který zde byl natočen.
Společně jsme se členy výpravy nejdříve vyrazili na
sever, k posvátné řece Wailua, kde jsem se zastavili u
mohutných vodopádů. Říká se také, že na řece sídlí drak,
který když mu nezaplatíte minci, tak Vás při pokusu
přejít řeku shodí dolů do řvoucích vod. Existuje několik
důvodů, proč je Wailua Falls tak skvělým (a oblíbeným)
místem pro návštěvníky. Nejprve jej v 70. letech
minulého století katapultovaly do mezinárodního centra
pozornosti televizní seriály. Místo je také široce
zmiňováno v tisku a jiných formách médií po celá
desetiletí jako symbol svěží krásy Kauai. Na rozdíl od
mnoha jiných vodopádů na ostrově, jsou vodopády Wailua
snadno dostupné. Snadno si tak můžete vychutnat jeho
krásy zblízka.
Ostrov Kauai je známý také velkým počtem volně
pobíhajících slepic, či spíše kohoutů. Proč tady jsou?
V roce 1992, když byl ostrov zasažen hurikánem byly
všechny slepice v drůbežárnách. Poté došlo ke zničení
klecí a slepice utekly na svobodu. Stejně tak zde nemají
žádného přirozeného nepřítele. Mangusty, které jsou na
jiných ostrovech zde nežijí. A v neposlední řadě, jejich
maso není nikterak chutné. Tak pobíhají, kokrhají (prý
nejraději v noci) …
Cestou do kaňonu jsme se ještě zastavili na největší
kávové plantáži v USA – Kauai Coffee Plantation. Na
rozdíl do kávy v Koně, zde je plantáž vlastněna
společností a na vše se jde vědecky. Musím říct, že byť
ochutnávka byla z americké kávy, tak byla lepší jako
včera v Koně.
Odsud jsme začali stoupat ke kaňonu, od moře až do výšky
1200 metrů se cesta pěkně kroutila a někdy šla hodně do
kopce. Waimea Canyon, také známý jako Grand Canyon of
Pacific, je dlouhý přibližně 16 km a hluboký až 900 m,
nachází se na západní straně ostrova Kauai. Doprovází
návštěvníky už dlouhou cestu, co stoupají nahoru na
první vyhlídku. Nahoře Vás ale čeká to pravé WOW! Kaňon
je skutečně obrovský a poplatný své přezdívce. Udělali
jsme zastávku ještě na jedné vyhlídce, kde je blíže
vidět vysoký vodopád a pak podél vojenské základny
věnující se monitorování kosmických útočných raket
dorazili na konec cesty, k vyhlídce na Na Pali pobřeží.
Měli jsme štěstí, zrovna se v mracích udělala trhlina a
my viděli až k moři, krásnému, tyrkysovému moři.
Na závěr dne jsme se přesunuli k největšímu hotelu na
ostrově - Mariott, kde jsme strávili nějaký čas na
pláži. Bohužel nebylo moc teplo a už byl i podvečer, tak
se nikdo ze členů výpravy nekoupal. Třešničkou na dortu
bylo soukromé vystoupení Luau Show jen pro naši
skupinku. Nejzajímavější část přišla asi na konci -
ohňový tanec.
FOTOGALERIE
pátek 6. prosince 2019:
Kauai
Konečně volný den. Členům výpravy jsem doporučil, aby si
užili posledního dne na lodi, odpočívali, šli se koupat
nebo zavítali do obchodu se suvenýry, udělali poslední
nákupy … já se dne taky snažil využít k načerpání sil.
Vstával jsem později než obvykle a jen v krátkosti se
kouknul po okolí. Vcelku zde nebylo co až tak k dělání,
proto jsem se vrátil na loď. Stejně se během dne
několikrát přehnaly přeháňky, tak jsem byl rád, že jsem
venku nezmokl.
FOTOGALERIE
sobota 7. prosince 2019:
Kauai - Oahu - Honolulu
Včera večer loď zvedla kotvy z ostrova Kauai a vydala se
směrem na jih, zpět k ostrovu Oahu, odkud jsme před
týdnem vyrazili na plavbu. Připlouváme dle plánu, před
sedmou hodinou ráno. Ostrov Oahu nás vítá krásným,
slunečným počasím. Tak ve mně svitla naděje, že by
konečně i na Havaji bylo pěkně a ne jen deštivo?
Sluníčko postupně vycházelo mezi mrakodrapy ….
7. prosince, před 78 lety, v neděli ráno, udeřilo
japonské letectvo na Pearl Harbor. Věřte mi, dle záběrů
a exponátů z muzea bych zde nechtěl v ten den být … Když
pominu tuto hrůzu, tak Honolulu určitě mělo před téměř
80ti lety jiného ducha, jiné kouzlo než dnes, když je to
moderní velkoměsto se všemi pozitivy i negativy.
Po vylodění jsme chvilku počkali v přístavu, než pro nás
dorazil autobus. Naplánovaný výlet po ostrově Oahu mohl
začít. Vše vypadalo dobře, sluníčko, průvodce byl fajn …
a tak na závěr prostě to nejlepší, ne? Vše má gradovat.
První zastávka byla u Královského paláce – Iolani Palace
a u sochy posledního krále Kamehameha. Před týdnem jsme
tato místa jen projeli, měl jsem strach, abychom stíhali
loď. Dneska už bylo na vše více času, tak to bylo i
s procházkou. Navíc sobota ráno byla téměř bez aut, tak
to bylo fajn. Královský palác je jediným palácem
podobného typu v USA. Nedaleko je také kapitol a
guvernérova rezidence. Vše zde mají tak pěkně pohromadě.
Z centra města jsme se vydali na sever ostrova, který je
úžasně malebný. Nejdříve nás čekala krátká zastávka na
ananasových plantážích Dole, což je u nás také známá
značka. Ochutnali jsme kousek místních ananasů a musím
říct, že jsou úžasně sladké! Návštěvníci zde mohou také
navštívit největší bludiště na ostrově nebo se vydat
vláčkem po plantáži. Určitě oboje zajímavé, ale my toto
neměli v plánu.
Po krátké procházce v historickém městečku Haliewa jsme
se zastavili na Želví pláži, rozkládající se za
městečkem. Někteří členové výpravy želvy viděli, já ne.
Ale místo a moře bylo prostě úžasné. To jsme ale ještě
nevěděli, co nás čeká! Sunset Beach byla tím pravým
ořechovým. Obrovské vlny bičovaly pobřeží a my se jen
tiše dívali na tu mohutnou masu valící se každých pár
vteřin na pobřeží. Na pláži odpočívali místní a také
několik surfařů, kteří se sem tam do vln odvážili. Zde
ke mně dorazilo konečně to pravé havajské WOW!
Projeli jsme krevetí oblastí, kde se jednak tyto mořské
potvory chovají a také kde se ve foodtrucích prodávají.
Nezastavovali jsme se zde ovšem, což mi potom jeden ze
členů výpravy vytknul. Možná by to byla také zajímavá
zastávka, hlavně u prvního foodtrucku, který zde
prodával krevety – Giovanni. Stojí na místě, jako
památník.
Pokračujeme ale dál a opět vysedáme u Chinese Man Hat.
Je to pláž s vyhlídkou na ostrov připomínající klobouk
čínského rybáře. Chvíli před tím jsme také projeli kolem
míst, kde se točil Jurský Park a posléze také Jurský
svět.
Cesta se už pomalu stáčela na Honolulu. Krátká zastávka
byla na makadamové ořechové farmě, opět s ochutnávkou
(neomezenou) ořechů a kávy. Tak jsme se jako správní
Češi naobědvali, napili a mohlo se jet dál, směrem na
východ, k majáku Makapuu Point. Odsud je zase krásná
vyhlídka na Králičí ostrov, kde Havajci chovali králíky.
Zároveň je odsud vidět na nedaleký maják, kam se dá
dojít jen pěšky.
Předposlední zastávka při putování byla Halona Blowhole.
Nevím, jak toto místo nazvat česky. Jedná se o původní
lávový tunel, kde vznikl otvor a při každém úderu vlny
voda vystříkne tímto otvorem nahoru. Taková foukající
díra … prostě čeština na to nemá výraz.
Přichází poslední místo v dnešním programu – Diamond
Head. Je nazvané podle námořníků kapitána Cooka, který
když zde zakotvil, tak viděl na pahorku odlesky, jakoby
diamantů. Jednalo se ovšem pouze o zelené krystaly. Ale
i přesto místu jméno zůstalo dodnes.
Jak se říká, tjády já dy já dy já, přátelé, to bylo
z Havaje vše. Teda ještě ne! Po ubytování v hotelu mohli
členové výpravy prozkoumat světoznámou Waikiki pláž.
Nevím, jakou o ní měli představu, ale dneska je
obestavěná výškovými budovami – hotely, apartmány,
restaurace. Na pláži se dá sice nerušeně koupat, je zde
vlnolam, ale není to koupání, které byste asi čekali.
Prostě vidět ano, ale stačilo. Každopádně dnešní tour po
ostrově byl naprosto jedinečný a takovou perličkou na
závěr! Večer ještě vše dokreslil průvod po hlavní třídě
podél Waikiki – americké hot rody, hudebníci, tanečníci
…
FOTOGALERIE
| 
