|
ISLAND
8. - 14. 9. 2018
sobota 8. září - neděle 9. září
2018:
Praha - Keflavík -
Reykjavík - Seljalandsfoss - Skogafoss - Reynisfjara
Black Sandy Beach
Ani ne před měsícem
jsem se vrátil z putování po Aljašce, části světa, která
je počasím a podnebím podobná Islandu. Na Aljašku jsem
trošku podcenil přípravu a výbavu. Nyní, na Island, jsem
připraven na všechny aspekty počasí … i na případný
sníh, ale toho se snad mimo ledovce nedočkáme.
Je to již 15 let od
mé poslední cesty na ostrov ležící uprostřed severního
Atlantiku. Sám jsem byl zvědavý, nakolik se země změnila
- od téměř státního bankrotu v roce 2008, výbuch sopky
Eyjafjallajokull v roce 2010 jež zastavil leteckou
přepravu nad Evropou téměř na týden a také poté, co zemi
objevili turisté. A musím říct, že hodně. Už letiště v
Keflavíku vypadalo zcela jinak než v roce 2003.
Před 15ti lety jsem
ještě nepsal cestopisy. Na mých stránkách jsou z té doby
pouze fotky. Možná z Reyjkavíku se zde některé objeví
dvakrát, alespoň pro lepší srovnání. Já už se hned v
nedělní ráno vypravil na nábřeží hlavního města a
objevil prazvláštní sochu – Sun Voyager. Fotil jsem ji i
v roce 2003. Ale pravda, že na ní se moc nezměnilo. Jen
si už moc nepamatuji okolí.
Co ovšem nelze
srovnat, je trasa (mimo Reykjavík). V minulosti vedla na
sever do Akureyiri. Tentokrát se budeme věnovat spíše
jihu a jihovýchodu ostrova. Stejně jako klasická trasa,
má i toto místo co nabídnout. A tomu také odpovídal
počet turistů … hlavně asijských, jež jsme během
zastávek potkávali.
Po highway (klasické
silnici s maximální rychlostí 90 km/hod) Ring Road
opouštíme Reykjavík a přesouváme se skrze velmi
zajímavou krajinu k první zastávce – vodopádu
Seljalandsfoss. Jeho vody proudí z výšky cca 60 metrů
dolů do malého jezírka. Turisté, kteří chtějí být mokří
se vydávají za vodní stěnu. Díky erozi je zde vyhloubená
jeskyně. Neopomeňte zavítat k menšímu vodopádu cca 200
metrů dále.
Krajina je zde
úžasná. Erodované skalní útvary se předvádějí v
neuvěřitelných pozicích. Vše dokreslují vykukující
ledovec Myrdasjokull, stará lávová pole, sloupy páry
vycházející z geotermálních elektráren … a navíc máme
dneska štěstí. Byť to ráno nevypadalo, máme krásné
počasí s modrou oblohou.
Vopodád Skogafoss je
snad ještě mohutnější než předchozí. Máte-li čas,
vydejte se i nahoru po 420ti schodech. Jednak je zde
vyhlídka na nedaleký oceán, vodopád samotný a ledovec a
pak stezka pokračuje dále. Určitě se vydejte o několik
zatáček dále. Věřte mi, že to stojí za to.
Pláže na jihu Islandu
nejsou bílé. Díky sopečné činnosti je všude čedič, černý
písek a neustále hrozící vulkány. Typickým
představitelem černých pláží je Reynisfjara. Najdete zde
jedna typické šestiúhelníkové tvary vychladlých lávových
pramenů, ale také na konci pláže dva sloupy, tyčící se z
moře. Dle pověsti se jedná o stěžně lodi, kterou ukradli
trolové, když byli chycení slunečním svitem.
Opodál je malé
městečko Vík s kostelíkem ze 30. let. Jedná se o
striktně geometrickou budovou s vitrážovými okny, ostře
špičatou věží, ale venkovským stylem. Kostel je také
místo shromáždění v případě evakuace při hrozbě sopečné
erupce. Město nemá přístav, byť se rozkládá u moře. Břeh
je zde natolik mělký, že lodě sem nemohou připlout.
Musejí kotvit na moři a náklad je převážen malými
loďkami.
Závěr naší cesty
dokreslilo lávové pole o rozloze 900km2.
Vyloženě se táhlo od nevidím, do nevidím!
FOTOGALERIE
pondělí 10. září 2018:
NP Skaftafell -
Fjallsarlon Glacier Lagoon - Jokulsarlon Glacier Lagoon
- Diamond Beach
Jižní, respektive
východní strana Islandu není o nějakých městech,
historii či kultuře. Život je zde drsnější než drsný,
hlavně z důvodu neustálé hrozby exploze jedné z několika
sopek, jež převážně dřímají pod ledovci. Zde je to
hlavně o přírodě, ledovích a zmíněných vulkánech.
Celý den jsme se
pohybovali ve stínu zářivě bílého ledovce Vatnajökull.
Rozkládá se u pobřeží jihovýchodního Islandu mezi
Východními fjordy a Víkem. Z obrovského ledového
příkrovu vybíhá množství splazů a výška ledové masy
dosahuje až 1 km. Díky své mohutnosti se stal největším
evropským ledovcem (je vidět dokonce i z vesmírných
družic). Okolní krajina je pouze řídce osídlena. Často
zde totiž dochází k masivním ledovcovým záplavám, které
s sebou nesou tuny balvanů, štěrku, ledu a vody. Jde o
jev zvaný „jökulhlaup“, kdy sopečná aktivita pod
ledovcem zapříčiní záplavy velkého rozsahu. Právě pod
Vatnajökullem se ukrývá jeden z největších a
nejaktivnějších vulkánů na Islandu – Grímsvötn. Název
Vatnajökull je složen z islandských slov Vatna (voda) a
jökull (ledovec).
Naše první zastávka
je NP Skaftafell. Park patří k nejkrásnějším a
nejrozsáhlejším národním parkům na Islandu. Zdejší
turistické trasy jsou velmi populární mezi návštěvníky,
protože umožňují poznat rozmanitou islandskou přírodu –
ostré horské hřebeny, ledovce, hřmící vodopády a horské
louky porostlé divokou květenou. Původně zde stál pouze
statek na úpatí hor, který ovšem zničila velká erupce
během 14. století. Park byl ve své novodobé podobě již
několikrát rozšiřován a v roce 2008 došlo k jeho spojení
s národním parkem Jökulsárgljúfur, čímž vzniklo jedno z
největších evropských chráněných území pod názvem
národní park Vatnajökull. Jedná se o obrovské chráněné
území o rozloze zhruba 15 000 m², které zahrnuje zhruba
13 % plochy Islandu. Návštěvníkům jsou zde k dispozici
dvě jednoduché trasy. První vede nahoru k Černému
vodopádu a druhá k ledovcovému splazu. Obě jsou krásné a
budete-li mít čas, vydejte se na obě místa.
Ledovcových splazů je
zde nespočet. Některé dokonce zaujaly hollywoodské
filmaře, že zde byl točen například Batman nebo Hra o
trůny – vše co se nachází za stěnou Zimohradu! Škoda, že
když by k tomu člověk přijel, tak by místo ve
skutečnosti vypadalo trošku jinak než na plátně.
Zlatým hřebem
programu byla určitě projížďka na člunech po ledovcové
laguně u ledovce Fjallsarlon. Laguna vznikla působením
váhy ledovce, zatlačil pevninu a poté ustoupil. Místo se
zalilo vodou. Nyní se do vzniklého jezera odlamují
obrovské kusy ledu a je to velká atrakce pro turisty.
Jen si představte, jak se malý člun prohání mezi
obrovitánskými ledovými krychlemi. Měli jsme štěstí a
viděli zde tuleně. Nejsou zde běžnými návštěvníky,
protože řeka sem vedoucí je docela plytká.
Po projížďce jsme
pokračovali kousek dál do Jökulsárlón, opět ledovcové
laguny. Zde jsou masy ledu o poznání větší než ve
vedlejší. Laguna okouzlí každoročně davy návštěvníků
tím, jak po jeho hladině plují zářivě modré ledovcové
kry. Rozprostírá se mezi mořem a ledovcem
Breiðamerkurjökull. Z něho se odtrhávají ledové kry,
sesunují se na vodní hladinu jezera a směřují k moři.
Díky tání okolních ledovců se plocha jezera neustále
zvětšuje. Laguna má nyní rozlohu kolem 18 km². Mezi
ledovými krami je možné podniknout výlet obojživelným
člunem, čímž získáte možnost prohlédnout si zblízka
modravé kry, a když budete mít štěstí, tak i zde žijící
tuleně. Krajina kolem laguny je oblíbena nejen mezi
turisty, ale také byla využita jako kulisa k filmům Lara
Croft: Tomb Raider a Dnes neumírej. Nezapomeňte se vydat
na nedalekou Diamond Beach. Proč se takto jmenuje
pochopíte hned, když tam dorazíte. Kusy ledu povalující
se po černé pláži jsou jako skutečnými diamanty!
Cestou zpět jsme
udělali ještě zastávku u torza mostu, který sem byl
přivlečen při ledovcové povodni z místa cca 25 km
vzdáleného. Až zde si uvědomíte, jakou má masa vody,
kamene a hlíny sílu. Při povodni v listopadu 1996 místem
protékalo až 50 000 m3/vteřinu … do mostu narážely kusy
ledu o velikosti 10x10x20 metru a váze 2000-3000 tun!
Tomu most nemohl jednoduše odolat.
FOTOGALERIE
úterý 11. září 2018:
lávová pole - Vík -
Reykjavík
Opouštíme
jihovýchodní stranu ostrova a pomalu se vracíme zpět do
civilizace. Škoda, tady uprostřed ničeho se mi líbilo
mnohem více než tomu bude v Reykjavíku a jeho okolí.
Vzdálené domečky, nekončící louky a kopce, tisíce ovcí,
žádný hluk dopravy či velkoměsta. To myslím vyhovuje
více nejen mně, ale i většině členů výpravy. Před tím,
než ale zcela dáme vale místní krajině, zastavíme se na
300 let starém lávovém poli, které snad nikde nezačíná a
nikde nekončí. Nyní je porostlé lišejníkem a působí
velmi mile. Erupce sopky, která toto zapříčinila v roce
1783 ovšem až tak příjemná asi nebyla. Na Islandu sopky
skutečně dávají, nebýt jich, tak Island ani nevznikne,
ale také si berou řádně zpět … Naštěstí v těchto
vzdálených oblastech žije naprostá menšina obyvatel, tak
nehrozí velké újmy na životech.
Cestou do Reykjavíku
jsme se zastavili ještě ve městečku Vík a okoukli místní
luteránský kostel. Zajímavá, typická, jednoduchá stavba
s použitím vlnitého plechu. Tento stavební materiál byl
uveden na Island v roce 1860 a od té doby se osvědčil a
rozšířil co by odolný a levný. Není jej třeba nijak
zvlášť udržovat. Budovy, kde byl před 100 lety použit,
stále stojí. A používá se zde hojně, ať je to honosná
budova nebo obyčejné skladiště.
Odpoledne nás čekalo
poznávání hlavního města ostrova, Reykjavík. Město při
pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu na
jihozápadě země poblíž Evropy. Město je se svou polohou
64° 08' severní šířky nejseverněji položeným hlavním
městem světa a v rámci Evropy nejzápadnějším.
Město (respektive
osada) bylo založeno vikingským osadníkem Ingólfem
Arnarssonem již v roce 874. Pojmenoval ho Reykjavík, což
znamená v islandštině kouřová zátoka od termálních
pramenů a gejzírů v jeho okolí. Později se začala osada
vyvíjet díky augustiniánskému klášteru postavenému na
nedalekém ostrově Viðey v roce 1226.
V 18. století byla ve
městě vybudována křesťanská katedrála a město se stalo
významným obchodním a námořním uzlem. 18. srpna 1786,
tehdy 167 žijících obyvatel v osadě přiznalo městské
právo. Od roku 1904 bylo město poctěno titulem sídelního
města vlády ostrova. Univerzita Háskóli Íslands byla ve
městě založena o 7 let později roku 1911.
Centrum města není
nikterak rozsáhlé. Tvoří ho několik ulic, lemovaných
restauracemi, náměstí s katedrálou a Parlamentem. Opodál
stojí radnice, jejíž scenérii dokresluje ještě přírodní
rybník. Město má dva přístavy, jeden rybářský a druhý
obchodní. U rybářského momentálně probíhá výstavba
nového hotelu Marriot. Opodál stojí koncertní a
konferenční hala Harpa dokončená v roce 2011. Je sídlem
islandského orchestru a opery.
Pocházka městem
pokračovala až ke kostelu Hallgrímskirkja. Díky své
výšce, 74,5 metrů, se jedná o jednu z nejvyšších budov
na Islandu. Byl pojmenován po Hallgrímuru Péturssonu.
Projektoval jej architekt Guðjón Samúelsson v roce 1937.
Jeho stavba začala v roce 1945, a o 38 let později, roku
1986, byl dokončen. Se svou polohou v centru města se
stal jedním z jeho symbolů. Návštěvníci se mohou vydat
na věž, odkud je vyhlídka na město. Tato legrace ale
stojí 8 EUR. Nedaleko odsud je ještě další zajímavost –
Perlan, stavební památka na kopci Öskjuhlíð, kde byly
desítky let před tím zásobníky horké vody. Je vysoký
25,7 metru. Navrhl jej Ingimundur Sveinsson. Jeho
výstavbu podporoval především bývalý starosta Reykjavíku
Davið Oddsson. V roce 1991 došlo k rekonstrukci
rezervoárů horké vody a byla na ně umístěna prosklená
kopule. Od roku 2017 je zde i muzeum s první umělou
ledovou jeskyní. V brzké době se zde také plánuje
otevření planetária.
FOTOGALERIE
středa 12. září 2018:
Reykjavík - Zlatý
okruh: NP Thingvellir - gejzír Strokkur - Gullfoss -
ledovec Langjokul
Dobré ráno Islande …
zbláznil ses Islande? Podle předpovědi, mělo být pěkně a
venku leje jako z konve. Naštěstí nám celou dobu přálo
počasí, teda mimo včerejší procházky Reykjavíkem, kdy
nás déšť pronásledoval. Ale co, snad se to vybere, s tou
myšlenkou jsme odjížděli na další poznávání velmi
zajímavého kusu skály uprostřed Atlantiku.
Dneska jsme se
podívali i více na islandskou historii - národní park
Thingvellir je jednak místem, kde se setkávají
severoamerická a evropská tektonická deska a také zde
byl v roce 930 založen islandský parlament. V údolí se
odehrávala důležitá jednání – zákonodárná nebo soudní.
Byli zde trestáni viníci a také upalovány čarodějnice,
na Islandu tedy spíše muži než ženy. Každý rok se zde
uskutečnilo zasedání v délce trvání 2 týdnů. Pro
srovnání – z nejvzdálenějšího místa Islandu sem delegace
putovala 17 dnů. Jak jsem psal výše, národní park byl
založený v roce 1977 a v roce 2004 zapsán na seznam
světového dědictví UNESCO. Jednak pro svou historickou
úlohu, ale také pro geologickou. Zemské desky se od sebe
odsouvají rychlostí cca 18 mm za rok. Zde nás déšť už
nepronásledoval a rozplývající se mraky byly předzvěstí
hezkého počasí.
Jedeme Zlatý okruh …
co je dalšího na trase? No samozřejmě gejzíry! Další
součást islandského života a důsledek vulkanické
činnosti. Na místě naší zastávky je jednak ten, který
dal všemu jméno – Geysir, bohužel už není moc aktivní.
Vyvěrá nepravidelně, většinou po zemětřesení. Ostudu ale
nedělá Strokkur, jež chrlí vodu cca každých 5 – 10 minut
do různých výšek, nejvýše prý 40 metrů. Je to zážitek
pozorovat, jak se voda v otvoru chvěje, vlní, mele a
najednou BUM! Vystřelí proud horké vody, někdy i
vícekrát než jednou … a pak je zase klid, nad otvorem se
vznáší jen pára, jakoby se nic nedělo.
Posledním místem na
trase Zlatého okruhu je vodopád Gullfoss, neboli zlatý
vodopád. My se ale ještě před vodopádem vydáváme na
druhý největší ledovec Langjokull, kde se projedeme na
sněžných skútrech. Z našeho autobusu přesedneme do
zvláštních buso-náklaďáků, jakoby ste tatrovku
přebudovali na autobus, a vyrážíme směr ledovec. Na
okraji ledovce, na základně vyfasujeme slušivé mundůry a
přilby, řidič upustí kola, aby vozidlo zvládlo kamenitý
terén a ještě kousek jedeme. Projížďka na skútrech bývá
vždycky fajn. Tentokrát ale snad členové výpravy
neposlouchali instrukce, protože se se skútry neustále
překlápěli. Až došlo k nejhoršímu, kdy jedné člence
výpravy zůstala pod skútrem noha. Naštěstí nebyla
zlomená, ale koleno bylo pochroumané. Toto trošku
zhoršilo náladu jak skupiny, tak i průvodce. Musel nám
opět udělat celou instruktáž znova a tím jsme se
zdrželi. Členku výpravy zatím odvezli do autobusu, kde
na nás čekala.
Závěrečným bodem
programu, pro skupinu byl zmíněný Zlatý vodopád, jehož
vody s řevem padají do pekel … jak by řekl klasik. Je to
úchvatný zážitek, který se těžko popisuje, musíte to
vidět.
Po návratu do
Reykjavíku měla skupina už volno, já se ovšem vydal se
zraněnou členkou výpravy do nemocnice. Asi kdyby to paní
tušila, že zde strávíme 8 hodiny a zpět do hotelu se
vrátíme ve 4 ráno, tak bolavé koleno oželí. Nu což,
poznali jsme alespoň islandské zdravotnictví. Nemocnice
či pohotovost pěkná. Členka výpravy s kolenem naštěstí
nic vážného nemá, tak může zítra odcestovat spokojeně
domů.
FOTOGALERIE
čtvrtek 13. září 2018:
Reykjavík - Seltun -
Gunin pramen - most mezi kontinenty - Modrá laguna
Včera večer,
respektive dneska ráno, když jsme se vraceli z
nemocnice, tak bylo pěkně přituhlo, typoval bych tak
kolem 1 – 2 stupňů. Navíc prý byla v noci nad
Reykjavíkem vidět polární záře. Já viděl akorát záři z
lékařských přístrojů. Chladná noc byla ale předzvěstí
toho, že dnes bude krásně. A taky je. Island se s námi
loučí slunečným počasím, které doufám vydrží až do
odletu.
Poloostrov Reykjanes
je to, co prvně vítá návštěvníky Islandu. Začne se
dramaticky rozprostírat ihned, jakmile sjedete ze
silnice spojující Reykjavík a letiště v Keflavíku. Je
tady nejslavnější islandská atrakce Modrá laguna, ale i
další místa nacházející se kolem sopek. Jsou tady
rybářské osady Gardur a Sandgeredi. Dále je poloostrov
divokou krajinou plnou různobarevných sopečných kráterů,
minerálních jezer, bublajících horkých pramenů, hor a
lávových polí. Reykjanes byl vyhlášen UNESCEM za
globální geopark, který byl vytvořen za účelem výzkumu a
ochrany geologie oblasti – polštářová láva, oceánský
hřbet, střetávání tektonických desek a další.
Seltún je nestabilní
geotermální pole. Nazývá se také Krysuvik podle nedaleké
opuštěné farmy. Hlavní atrakcí jsou dřevěné chodníky,
které se vinou kolem syčících horkých pramenů, bahenních
kotlíků a sírových sopečných otvorů. Vše se třpytí mnoha
barvami, což je způsobeno minerály v zemi.
Celý poloostrov je nesmírně
zajímavý. Určitě doporučuji projet si pobřežní silnici
vedoucí směrem k Modré laguně a zastavit se u majáku,
který byl kvůli zemětřesení posunut více do vnitrozemí -
původní stál totiž na útesu, který se zřítil do moře.
Kousek odsud je také největší geotermální pramen - Gunin
pramen. Chcete-li vědět, jaké je to v mraku páry, pak si
proběhněte neustávající a hustý dým valící se ze
sopouchu. Chcete stát v Severní Americe a v Evropě? Pak
nezapomeňte navštívit most kontinentů - lávku, která
spojuje dvě zemské tektonické desky.
Modrá laguna je
člověkem vytvořené místo. Je zde voda z nedaleké
geotermální elektrárny … vlastně se koupete v odpadní
vodě. Ale teď vážně, voda je úžasně teplá, má dokonalých
38oC a je bohatá na modrozelené řasy,
minerální soli a jemné křemičité bahno, které zvláčňuje
a zjemňuje pokožku.
FOTOGALERIE
| 
