|
ARUBA
26. 11. - 6. 12. 2013
úterý 26.
listopadu 2013
Kvasice – Praha – Amsterdam -
Aruba
Příznivci mých stránek určitě netrpělivě sledují, kdy se
zde objeví další cestopis. Mohu je tedy uklidnit, právě
dnes nastala ta doba, kdy je zveřejňován další cestopis.
Přestávka byla způsobena tím, že se mi 16. října 2013
narodila dcera Ema. Jistě chápete, že člověku se zcela
změní priority. Proto je letos mezi jednotlivými
cestopisy větší prodleva … proto také chybí typický
letní italský cestopis …
Ale
jak jsem uvedl výše, další cestopis a fotky jsou zde.
Tentokráte z karibského ostrova, spadajícího do
Nizozemských Antil – Aruby. Jedná se o jeden z tzv. ABC
ostrovů, rozuměj Aruba, Bonair a Curacao. Příznivce
dobrodružství a spousty poznávacích informací asi trošku
zklamu. Tato cesta je pobytová, s menším poznáváním
ostrova v rámci jednotlivých akcí. I proto budou zápisky
z některých dní krátké nebo budou chybět zcela.
FOTOGALERIE
středa 27.
listopadu 2013
Aruba
Časový posun minus pět hodin se jen tak nesrovná, proto
začíná den velmi brzo. Biologicky má člověk ve čtyři
ráno už devět. A přiznejme si, ležíte do devíti v
posteli? No já moc ne. Tedy nyní, po narození Eminky, se
to občas stává, ale to je způsobeno menším množstvím
spánku v noci. I já se první den tedy budím velmi brzo.
Rozednívat se zde začíná až okolo půl sedmé. Jakmile
první světlo, první sluneční paprsky pohladí hladinu
moře a bílý písek, tak vyrážím na obchůzku okolí. Všude
je klid, ostrov se teprve probouzí k životu, jen
ptáčkové zpívají, tak si nerušeně užívám procházku po
okraji šumícího moře.
Odpoledne, když zde jdu, tak už procházka není tak
romantická. Na pláži leží turisti a celý vjem člověku
kazí.
FOTOGALERIE
čtvrtek 28. listopadu 2013
Aruba: Jeep Safari (mapa)
Dnes
je ten den … ten den, kdy se bude něco dít a můžu se se
všemi o své zážitky podělit, ne nudit! Dnes je den, kdy
společně s částí výpravy poznáme jiná zákoutí ostrova
než pláž a stín palem. Právě dnes projedeme ostrov od
severu k jihu a zase zpět!
Aruba
není moc velkým ostrovem. Na délku má 30 km a na šířku
10 km. Žije zde cca 120000 obyvatel. O Arubě se říká, že
je vlastně jedním kamenem v moři, vznikla totiž sopečnou
činností. Tomu odpovídá i to, že zde rostou hlavně
kaktusy a zvláštní, pokřivené stromy „divi“. Jinak nic,
vše se musí dovážet. To je na karibský ostrov nezvyklé.
Skutečně zde nerostou ani žádné exotické plody, jak
byste očekávali. Jediná zvířata zde jsou ptáci, hadi a
kozy. Nic víc …
Naše
cesta jeepy po ostrově začíná na nejsevernějším výběžku
– u majáku California Lighthouse. Byl postaven v roce
1916 a je pojmenován po lodi, která zde ztroskotala
1914. Byla první lodí, jež vyslala SOS signál od
zavedení radiografu na Arubě v roce 1912. Nyní už není
maják funkční, pro navigaci lodí se používá radiový
signál z nedalekého vysílače. Dnes je místo velkou
turistickou atrakcí a najdete jej na mnoha fotografiích
ostrova.
Od
majáku sjíždíme z asfaltové silnice a dále nás čeká už
jen drkotání a prach, který se snad dostává všude.
Myslím ale, že nikdo nelituje, protože pozná pravou tvář
Aruby, nejen to hotelové pozlátko jižní strany. Severní
pobřeží je kamenité a s velkými vlnami, ale je o mnoho
více malebné než nudná jižní strana. Další zastávkou je
Zahrada přání. Několikakilometrový úsek kamenných
mohylek táhnoucích se podél pobřeží. Postavíte zde
mohylku ze čtyř kamenů, něco si přejete a když mohylka
spadne, pak se vám přání vyplní.
Od
moře vyjíždíme do kopce k Alto Vista kapli – malebné,
první arubské kapli. Kaple byla postavena Indiány a
Španěly a je často zmiňovaná jako poutní kostel.
Neslouží se zde žádné mše mimo Velkého Pátku, kdy se sem
vydává po nedaleké křížové cestě procesí poutníků.
Nedaleko odsud stojí vodní nádrž, jedna z osmi. Voda na
Arubě se získává odsolováním. Následně se čerpá do oněch
osmi nádrží a gravitací je rozváděna do vodovodního
řadu. Jelikož se zde voda odsoluje, je velmi drahá.
Aruba
je také známá těžbou zlata. V 19. století se zde
vytěžilo více než 1.5 milionu kg zlata. Němým svědkem
zlaté horečky na Arubě je Bushiribana Gold Smelter. Z
celého objektu se zachovaly pouze stěny a nikdo by
neřekl, že se zde zpracovávala zlatá ruda.
Odpoledne se ve stoupajícím horku dostáváme na jižní
stranu ostrova na Baby Beach. Pojmenovaná je díky
mělkému zálivu, který je vhodný pro děti a neplavce.
Panoráma místa dokresluje opuštěná rafinérka na
zpracování ropy.
I
přesto, že má ostrov pouhých 30 km na délku, nabízí na
severní straně svou odlišnou tvář, která se po každém
kilometru mění a nabízí zcela jiný pohled – od moře,
kamenných útesů, stromů divi či pláží. Pokud budete mít
možnost, tak se na severní stranu ostrova určitě také
vypravte!
FOTOGALERIE
pátek 29. listopadu 2013
Aruba: Catamaran Cruise (mapa)
Vypadá to, že se na Arubě stále něco děje … včera jeep
safari, dneska plavba na katamaránu. No nemyslete si,
zase tak akční to tady není. Dnešní plavba byla
naplánována původně na zítra, ale lodní společnost v
sobotu nejezdí. Proto máme dva výlety po sobě. Zítra už
si členové výpravy musejí výlet organizovat samostatně.
I já mám něco v plánu, ale nebudu zatím prozrazovat.
Včera
jsme poznali Arubu z pevniny, dneska nás čeká krátké
seznámení s jejím podmořským životem a pohledem z moře.
Ráno to ovšem vypadalo, že jak moře, tak nebe bude
šedivé, pošmourné, bez pozitivního sluníčka a azura.
Aruba nám ovšem ukázala opět svou přívětivou tvář a my
dešti a mrakům ujeli.
Katamarán vyplouval z místa zvaného Palm Beach neboli
také High Rise Hotels. Rozuměj tomu tak, že z místa, kde
jsou hotely vyšší než okolní palmy a také z těch míst,
kde se soustřeďují hluční Američané. Je pravda, že pláž
zde vypadá jako z reklamy na bacardi, ale jinak já spíše
preferuji klidnější variantu Eagle Beach, bez množství
katamaránů, jet ski, kajaků a podobných blbostí.
Odbavení na katamarán je takové oficiální. Musíme
podepsat formulář, dostaneme naloďovací kartičku a
čekáme, až kapitán s posádkou loď připraví. A už je to
tady … může se nasedat! Všichni na palubě, instrukce
uděleny, vyrážíme.
Na
programu jsou tři šnorchlovací zastávky. První z nich
někde mezi Palm Beach a California Lighthouse. Odplutí z
tohoto místa bylo trošku komplikované, protože se
kapitán nemohl dopočítat lidí. Na papírech, měl jiný
počet lidí než na palubě. To jsou holt ty oficiality.
Jen nevím, proč si tedy nespočítal naloďovací kartičky.
Já byl na papírech 2x a také počet členů výpravy byl
odlišný od skutečného. A to mu právě dělalo ten rozdíl.
Ve finále jsme se ale dopočítali a mohli vyrazit k
zastávce druhé – k místu, kde je potopený vrak německého
nákladního parníku z roku 1940. Třetí, poslední
zastávka, už byla jen takovou tečkou před obědem.
Kapitán se dopočítal všech cestujících a my se tak mohli
v klidu vrátit zpět na pevninu. Ve stejném počtu, jako
jsme ráno začínali.
FOTOGALERIE
sobota 30. listopadu 2013
Aruba: Oranjestad (mapa)
Členové výpravy mají dneska volný den. Budou si užívat
moře, pláže, sluníčka a all inclusive. Jak mě znáte,
tento seznam mě nijak neinteresuje. Já jsem se rozhodl
prozkoumat nedaleké hlavní město Aruby – Oranjestad.
Původní varianta, že pojedu autobusem od hotelu padla a
raději jsem se vydal po pláži, kam až to půjde. A musím
říct, že jsem nelitoval. Zprvu cesta nebyla nijak
zajímavá – moře, písek, sem tam odpadky a sem tam krásně
zbarvená ještěrka. To jsem ale ještě netušil, kam mě
cesta dovede. Nejdříve mě zaujal fotogenický divi strom
na takovém výběžku a už když jsem uvažoval, že budu dál
pokračovat podél silnice, tak na pláži se zvláštním
jménem Bushiri, mě zaujaly ruiny stejnojmenného hotelu.
A to bylo něco pro mne. Asi si řeknete blázen. Možná tak
trošku. Ale kde se Vám naskytne možnost prozkoumat
nerušeně celý hotel? Procházet se prázdnými chodbami,
restaurací, kuchyní a vším zázemím? Vypadalo to tady,
jako v nějakém katastrofickém filmu – něco částečně
vyrabované, něco stále na svém místě. Je znát, že hotel
už se nějakou dobu rozpadá, protože vegetace jej pomalu
pohlcuje. Jak se s Terezkou díváme na různé sci-fi a
katastrofické seriály, tak i zde jsem měl pocit, že se
někde musí objevit nějaký „chodec“ (zombie). Ale
neobjevil. Bylo to zvláštní procházet budovou, kde byla
na stěně ještě napsaná nabídka a pozvánka na vánoční
menu … Škoda, že nelze zjistit, co se zde stalo a proč
byl hotel ponechán svému osudu. Asi k tomu také přispěla
jeho poloha – z jedné strany oplocené překladiště
kontejnerů a pláž také nevypadala dvakrát romanticky …
Na
rozdíl od ruin, je hlavní město Oranjestad jako z jiného
světa. Má holandský charakter, pastelově zbarvené domy
vystavěné v koloniálním stylu, butiky a nespočet obchodů
se zlatem a diamanty. Stojí za to navštívit přístav v
centru města. Dneska zde bohužel nestála žádná výletní
loď, jako každý jiný den. Na druhou stranu zde alespoň
neproudily davy turistů. Právě zde v přístavu se můžete
setkat s dalším ze zástupců fauny ostrova – leguánem. Po
okolních kamenech se jich zde majestátně procházelo
několik. Hned vedle arubského Parlamentu stojí „I Love
Aruba“ skulptura či nápis. S tímto sloganem se na
ostrově potkáváte na každém kroku. Zároveň zde se
neustále fotografují turisté. A co je ve městě dále
zajímavého? Asi pevnost Fort Zoutman s věží Viléma III.,
kde je nyní Arubské historické muzeum. Pak samozřejmě
zmíněné koloniální domy vyvedené v různých barvách.
Nedaleko autobusového nádraží je ještě jedna zajímavost
– Archeologické muzeum pojednávající o historii Arawaků
a Numismatické muzeum s ukázkami více než 30 000
historických a moderních mincí z celého světa. Ale
nevím, kolik návštěvníků sem zavítá …
Centrum města jsou ovšem obchody, opět obchody a nic
jiného. Málem bych zapomněl – ještě zde jezdí turistická
tramvaj, ale uniká mi její smysl … co z ní turisté vidí?
Ale jak znám Američany, tak ti jsou nadšení ze sebemenší
blbosti.
FOTOGALERIE
neděle 1. prosince 2013
Aruba: podél pobřeží na kole (mapa)
Opět
další volný den pro členy výpravy. Smažení, namáčení do
moře a popíjení všech možných i nemožných alkoholových
kombinací … ech … opět nic pro mne! Co tedy s načatou,
adventní nedělí?
Už
při včerejší návštěvě hlavního města mi uzrála v hlavě
myšlenka vyrazit na kole podél pobřeží až k majáku
California Lighthouse a blíže prozkoumat místa, která
mne zaujala, ale s jeepy jsme zde nezastavili. Můj nápad
měl dva zádrhely – aby ráno nepršelo a pak taky horko.
První zádrhel se ukázal jako bezpředmětný a s druhým
nelze nic udělat. Není zde Nastěnka, ani kohoutek, který
by pozdržel jitřenku. Vyrazil jsem tedy co nejdříve,
hned jak otevřeli půjčovnu bicyklů. Na první pohled kola
vypadala relativně dobře, ale jak jsem na ně sednul, tak
mi bylo jasné, že to nebude jako projížďka na mém
vlastním.
Díky
tomu, že byla neděle, tak na silnicích nejezdilo moc
aut. Naštěstí ve směru na sever je na silnici pruh
vymezený pro cyklisty. Druhým směrem už není … Já ale
stejně brzo přejel na druhou stranu, protože první
zastávka byla asi 3 km od hotelu u známých stromů divi.
Konkrétně zvolené místo patří asi nejfotografovanější
dvojici zástupců těchto stromů. No a odsud už jsem
pokračoval v protisměru, podél pláže, ve stínu stromů.
Někdy to šlo jednodušeji, někdy složitěji, ale kolo mělo
široké pneumatiky, tak se mírný písek dal zvládnout.
Projel jsem z naší Druif Beach, přes Manchebo (kde jsou
ony zmíněné divi stromy), Eagle Beach až k Palm Beach,
kde stojí už výškové budovy tzv. High Rise Hotels. Zde
jsem jen tak nakoukl na místo, odkud vyplouval náš
katamarán a pokračoval dál. Za zmínku zde stojí, na
křižovatce umístěný De Olde Molen – starý větrný mlýn
postavený v roce 1804 v Holandsku. Po kusech byl
přepraven na Arubu a zde v roce 1960 znovu postaven.
Dnes je v něm restaurace.
Jelikož byla neděle, tak byly všechny obchody zavřené.
Turistů se po chodnících trousilo pomálu a tak jsem
nemusel mezi nikým kličkovat. Malou pauzu jsem si udělal
u Butterfly Farm naproti hotelu Phoenix. Seděl jsem zde
v zahradě a poslouchal meditační hudbu. Do toho zpívali
ptáčci. Prostě pohodička. Kde se vzal, tu se vzal,
přihrčel si to bus plný turistů a klid skončil. Tak
nezbývalo nic jiného než jet dál.
Na
Malmok Beach jsem udělal další zastávku u snad
nejznámějšího vraku Aruby – Antilla. Krásně zde čouhá z
moře a tvoří tak zajímavé panoráma rozpadající se rezavé
lodi. Jedinými návštěvníky zde ale byli mořští ptáci.
Německá nákladní loď je 122 metrů dlouhá a potopila se
zde v roce 1945, když Němci během druhé světové války
vtrhli do Nizozemí. Uvádí se, že Antilla je vhodná pro
noční ponory. Nedaleko této pláže leží ještě vraky
německého letounu a tankeru. Tanker Pedernales byl
potopen torpédem z ponorky.
Přes
Boca Catalina, kde kotvil i náš katamarán, jsem se
dostal na další pláž – Arashi. Až sem už davy turistů
nedorazí. Jedná se o překrásnou pláž téměř bez lidí.
Není zde totiž žádné zázemí, jen pár přírodních
slunečníků a sem tam nějaký „domek“ proti větru a
slunci. Společníky Vám zde dělají jen rackové a
pelikání. Právě zde, na severním výběžku ostrova se mění
tvář Aruby z písečné a závětrné na kamenitou, ošlehanou
neustále vanoucím větrem od moře. Končí zde silnice,
přibývá kamení a kaktusů. Naopak útesy se stávají
malebnějšími a vše doplňují ještě písečné duny
California. Společně se stejnojmenným majákem dotvářejí
místní ojedinělou scenérii. Pláž, nebo spíše útesy se
zde jmenují Cudarebo.
Na
závěr cesty jsem se skrze cunuco, tzn. místní typickou
krajinu – písek, kamení, kaktusy dostal až na silnici
vedoucí vzhůru k majáku. Dal jsem si jej jako cíl dnešní
cesty. Po klidu a míru z níže položených pláží jsem byl
ale víceméně znechucený. Bylo zde lidí jak na václaváku.
Přijížděl další a další autobus s navoněnými turisty,
kteří vysedli, vyfotili se a jeli zase dál. Když sem
člověk vyšlápne a ujede cca 15 km v místním, ne zrovna
cyklistům nakloněném podnebí, tak se na ně dívá jak na
mastňáky …
Projížďka nebyla snadná, jak ráno vypadala. Zadek mě
bude asi bolet ještě zítra, ale i tak těch 30 km a
propoceného trika nelituji! Budete-li mít možnost,
šlápněte zde do pedálů. Uvidíte ostrov ze zcela jiného
pohledu.
FOTOGALERIE
pondělí 2. prosince 2013
Aruba: Národní park Arikok (mapa)
Poslední společný výlet, tzv. Hiking Tour v národním
parku Arikok, je naplánován na pondělí. Ostatní dny už
musejí členové výpravy nějak přečkat, strávit či
přetrpět :o). Snad si každý najde nějakou zábavu, která
mu bude vyhovovat. Já asi skončím u přivezené knížky či
možná jen udělám krátkou procházku do hlavního města.
Národní park Arikok zaujímá skoro 20% z celkové plochy
ostrova a byl ustanoven v 80. letech minulého století.
Oblast parku zabírá velkou část vnitrozemí a dlouhý pás
severovýchodního pobřeží. Území obývají většinou
leguáni, kozy, divocí osli a různé druhy ptactva. Z
rostlin jsou zastoupeny stromy divi-divi a kwahi, vzácné
druhy kaktusů, aloe a nejrůznější druhy tropických
květin. Na území parku leží nejvyšší vrcholek ostrova –
Mount Jamanota (188 metrů) a mnoho památných míst
připomínající historii Aruby – petroglyfy arawackých
indiánů, zbytky původních rolnických sídel, plantážnické
domy a ruiny zlatých dolů. Nejnebezpečnějším zvířetem je
hroznýš a arabský chřestýš.
Naše
procházka nebo chcete-li trek trval asi dvě hodiny.
Kvůli stoupajícímu horku se jej náš průvodce Neil snažil
zkrátit a vést spíše stínem. I přesto nám ovšem ukázal
asi to nejzajímavější z vnitrozemské části. Při další
návštěvě prý musíme zavítat do pobřežní poloviny parku,
kde zase uvidíme spoustu jiných zajímavostí – jeskyně,
písečné duny, přírodní zátoky a laguny … Určitě to stojí
za to. Na závěr jsme zkoukli krátké video a tak i naši
členové výpravy si mohli udělat obrázek, jak to asi na
druhé straně parku vypadá.
FOTOGALERIE | 
