TOPlist

 

ARUBA

26. 11. - 6. 12. 2013

 

 

 

 


 

úterý 26. listopadu 2013

Kvasice – Praha – Amsterdam - Aruba

Příznivci mých stránek určitě netrpělivě sledují, kdy se zde objeví další cestopis. Mohu je tedy uklidnit, právě dnes nastala ta doba, kdy je zveřejňován další cestopis. Přestávka byla způsobena tím, že se mi 16. října 2013 narodila dcera Ema. Jistě chápete, že člověku se zcela změní priority. Proto je letos mezi jednotlivými cestopisy větší prodleva … proto také chybí typický letní italský cestopis …

 

Ale jak jsem uvedl výše, další cestopis a fotky jsou zde. Tentokráte z karibského ostrova, spadajícího do Nizozemských Antil – Aruby. Jedná se o jeden z tzv. ABC ostrovů, rozuměj Aruba, Bonair a Curacao. Příznivce dobrodružství a spousty poznávacích informací asi trošku zklamu. Tato cesta je pobytová, s menším poznáváním ostrova v rámci jednotlivých akcí. I proto budou zápisky z některých dní krátké nebo budou chybět zcela.

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 27. listopadu 2013

Aruba

Časový posun minus pět hodin se jen tak nesrovná, proto začíná den velmi brzo. Biologicky má člověk ve čtyři ráno už devět. A přiznejme si, ležíte do devíti v posteli? No já moc ne. Tedy nyní, po narození Eminky, se to občas stává, ale to je způsobeno menším množstvím spánku v noci. I já se první den tedy budím velmi brzo. Rozednívat se zde začíná až okolo půl sedmé. Jakmile první světlo, první sluneční paprsky pohladí hladinu moře a bílý písek, tak vyrážím na obchůzku okolí. Všude je klid, ostrov se teprve probouzí k životu, jen ptáčkové zpívají, tak si nerušeně užívám procházku po okraji šumícího moře.

 

Odpoledne, když zde jdu, tak už procházka není tak romantická. Na pláži leží turisti a celý vjem člověku kazí.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 28. listopadu 2013

Aruba: Jeep Safari (mapa)

Dnes je ten den … ten den, kdy se bude něco dít a můžu se se všemi o své zážitky podělit, ne nudit! Dnes je den, kdy společně s částí výpravy poznáme jiná zákoutí ostrova než pláž a stín palem. Právě dnes projedeme ostrov od severu k jihu a zase zpět!

 

Aruba není moc velkým ostrovem. Na délku má 30 km a na šířku 10 km. Žije zde cca 120000 obyvatel. O Arubě se říká, že je vlastně jedním kamenem v moři, vznikla totiž sopečnou činností. Tomu odpovídá i to, že zde rostou hlavně kaktusy a zvláštní, pokřivené stromy „divi“. Jinak nic, vše se musí dovážet. To je na karibský ostrov nezvyklé. Skutečně zde nerostou ani žádné exotické plody, jak byste očekávali. Jediná zvířata zde jsou ptáci, hadi a kozy. Nic víc …

 

Naše cesta jeepy po ostrově začíná na nejsevernějším výběžku – u majáku California Lighthouse. Byl postaven v roce 1916 a je pojmenován po lodi, která zde ztroskotala 1914. Byla první lodí, jež vyslala SOS signál od zavedení radiografu na Arubě v roce 1912. Nyní už není maják funkční, pro navigaci lodí se používá radiový signál z nedalekého vysílače. Dnes je místo velkou turistickou atrakcí a najdete jej na mnoha fotografiích ostrova.

 

Od majáku sjíždíme z asfaltové silnice a dále nás čeká už jen drkotání a prach, který se snad dostává všude. Myslím ale, že nikdo nelituje, protože pozná pravou tvář Aruby, nejen to hotelové pozlátko jižní strany. Severní pobřeží je kamenité a s velkými vlnami, ale je o mnoho více malebné než nudná jižní strana. Další zastávkou je Zahrada přání. Několikakilometrový úsek kamenných mohylek táhnoucích se podél pobřeží. Postavíte zde mohylku ze čtyř kamenů, něco si přejete a když mohylka spadne, pak se vám přání vyplní.

 

Od moře vyjíždíme do kopce k Alto Vista kapli – malebné, první arubské kapli. Kaple byla postavena Indiány a Španěly a je často zmiňovaná jako poutní kostel. Neslouží se zde žádné mše mimo Velkého Pátku, kdy se sem vydává po nedaleké křížové cestě procesí poutníků. Nedaleko odsud stojí vodní nádrž, jedna z osmi. Voda na Arubě se získává odsolováním. Následně se čerpá do oněch osmi nádrží a gravitací je rozváděna do vodovodního řadu. Jelikož se zde voda odsoluje, je velmi drahá.

 

Aruba je také známá těžbou zlata. V 19. století se zde vytěžilo více než 1.5 milionu kg zlata. Němým svědkem zlaté horečky na Arubě je Bushiribana Gold Smelter. Z celého objektu se zachovaly pouze stěny a nikdo by neřekl, že se zde zpracovávala zlatá ruda.

 

Odpoledne se ve stoupajícím horku dostáváme na jižní stranu ostrova na Baby Beach. Pojmenovaná je díky mělkému zálivu, který je vhodný pro děti a neplavce. Panoráma místa dokresluje opuštěná rafinérka na zpracování ropy.

 

I přesto, že má ostrov pouhých 30 km na délku, nabízí na severní straně svou odlišnou tvář, která se po každém kilometru mění a nabízí zcela jiný pohled – od moře, kamenných útesů, stromů divi či pláží. Pokud budete mít možnost, tak se na severní stranu ostrova určitě také vypravte!

 

FOTOGALERIE

 

 

pátek 29. listopadu 2013

Aruba: Catamaran Cruise (mapa)

Vypadá to, že se na Arubě stále něco děje … včera jeep safari, dneska plavba na katamaránu. No nemyslete si, zase tak akční to tady není. Dnešní plavba byla naplánována původně na zítra, ale lodní společnost v sobotu nejezdí. Proto máme dva výlety po sobě. Zítra už si členové výpravy musejí výlet organizovat samostatně. I já mám něco v plánu, ale nebudu zatím prozrazovat.

 

Včera jsme poznali Arubu z pevniny, dneska nás čeká krátké seznámení s jejím podmořským životem a pohledem z moře. Ráno to ovšem vypadalo, že jak moře, tak nebe bude šedivé, pošmourné, bez pozitivního sluníčka a azura. Aruba nám ovšem ukázala opět svou přívětivou tvář a my dešti a mrakům ujeli.

 

Katamarán vyplouval z místa zvaného Palm Beach neboli také High Rise Hotels. Rozuměj tomu tak, že z místa, kde jsou hotely vyšší než okolní palmy a také z těch míst, kde se soustřeďují hluční Američané. Je pravda, že pláž zde vypadá jako z reklamy na bacardi, ale jinak já spíše preferuji klidnější variantu Eagle Beach, bez množství katamaránů, jet ski, kajaků a podobných blbostí.

 

Odbavení na katamarán je takové oficiální. Musíme podepsat formulář, dostaneme naloďovací kartičku a čekáme, až kapitán s posádkou loď připraví. A už je to tady … může se nasedat! Všichni na palubě, instrukce uděleny, vyrážíme.

 

Na programu jsou tři šnorchlovací zastávky. První z nich někde mezi Palm Beach a California Lighthouse. Odplutí z tohoto místa bylo trošku komplikované, protože se kapitán nemohl dopočítat lidí. Na papírech, měl jiný počet lidí než na palubě. To jsou holt ty oficiality. Jen nevím, proč si tedy nespočítal naloďovací kartičky. Já byl na papírech 2x a také počet členů výpravy byl odlišný od skutečného. A to mu právě dělalo ten rozdíl. Ve finále jsme se ale dopočítali a mohli vyrazit k zastávce druhé – k místu, kde je potopený vrak německého nákladního parníku z roku 1940. Třetí, poslední zastávka, už byla jen takovou tečkou před obědem. Kapitán se dopočítal všech cestujících a my se tak mohli v klidu vrátit zpět na pevninu. Ve stejném počtu, jako jsme ráno začínali.

 

FOTOGALERIE

 

 

sobota 30. listopadu 2013

Aruba: Oranjestad (mapa)

Členové výpravy mají dneska volný den. Budou si užívat moře, pláže, sluníčka a all inclusive. Jak mě znáte, tento seznam mě nijak neinteresuje. Já jsem se rozhodl prozkoumat nedaleké hlavní město Aruby – Oranjestad.

 

Původní varianta, že pojedu autobusem od hotelu padla a raději jsem se vydal po pláži, kam až to půjde. A musím říct, že jsem nelitoval. Zprvu cesta nebyla nijak zajímavá – moře, písek, sem tam odpadky a sem tam krásně zbarvená ještěrka. To jsem ale ještě netušil, kam mě cesta dovede. Nejdříve mě zaujal fotogenický divi strom na takovém výběžku a už když jsem uvažoval, že budu dál  pokračovat podél silnice, tak na pláži se zvláštním jménem Bushiri, mě zaujaly ruiny stejnojmenného hotelu. A to bylo něco pro mne. Asi si řeknete blázen. Možná tak trošku. Ale kde se Vám naskytne možnost prozkoumat nerušeně celý hotel? Procházet se prázdnými chodbami, restaurací, kuchyní a vším zázemím? Vypadalo to tady, jako v nějakém katastrofickém filmu – něco částečně vyrabované, něco stále na svém místě. Je znát, že hotel už se nějakou dobu rozpadá, protože vegetace jej pomalu pohlcuje. Jak se s Terezkou díváme na různé sci-fi a katastrofické seriály, tak i zde jsem měl pocit, že se někde musí objevit nějaký „chodec“ (zombie). Ale neobjevil. Bylo to zvláštní procházet budovou, kde byla na stěně ještě napsaná nabídka a pozvánka na vánoční menu … Škoda, že nelze zjistit, co se zde stalo a proč byl hotel ponechán svému osudu. Asi k tomu také přispěla jeho poloha – z jedné strany oplocené překladiště kontejnerů a pláž také nevypadala dvakrát romanticky …

 

Na rozdíl od ruin, je hlavní město Oranjestad jako z jiného světa. Má holandský charakter, pastelově zbarvené domy vystavěné v koloniálním stylu, butiky a nespočet obchodů se zlatem a diamanty. Stojí za to navštívit přístav v centru města. Dneska zde bohužel nestála žádná výletní loď, jako každý jiný den. Na druhou stranu zde alespoň neproudily davy turistů. Právě zde v přístavu se můžete setkat s dalším ze zástupců fauny ostrova – leguánem. Po okolních kamenech se jich zde majestátně procházelo několik. Hned vedle arubského Parlamentu stojí „I Love Aruba“ skulptura či nápis. S tímto sloganem se na ostrově potkáváte na každém kroku. Zároveň zde se neustále fotografují turisté. A co je ve městě dále zajímavého? Asi pevnost Fort Zoutman s věží Viléma III., kde je nyní Arubské historické muzeum. Pak samozřejmě zmíněné koloniální domy vyvedené v různých barvách. Nedaleko autobusového nádraží je ještě jedna zajímavost – Archeologické muzeum pojednávající o historii Arawaků a Numismatické muzeum s ukázkami více než 30 000 historických a moderních mincí z celého světa. Ale nevím, kolik návštěvníků sem zavítá …

 

Centrum města jsou ovšem obchody, opět obchody a nic jiného. Málem bych zapomněl – ještě zde jezdí turistická tramvaj, ale uniká mi její smysl … co z ní turisté vidí? Ale jak znám Američany, tak ti jsou nadšení ze sebemenší blbosti.

 

FOTOGALERIE

 

 

neděle 1. prosince 2013

Aruba: podél pobřeží na kole (mapa)

Opět další volný den pro členy výpravy. Smažení, namáčení do moře a popíjení všech možných i nemožných alkoholových kombinací … ech … opět nic pro mne! Co tedy s načatou, adventní nedělí?

 

Už při včerejší návštěvě hlavního města mi uzrála v hlavě myšlenka vyrazit na kole podél pobřeží až k majáku California Lighthouse a blíže prozkoumat místa, která mne zaujala, ale s jeepy jsme zde nezastavili. Můj nápad měl dva zádrhely – aby ráno nepršelo a pak taky horko. První zádrhel se ukázal jako bezpředmětný a s druhým nelze nic udělat. Není zde Nastěnka, ani kohoutek, který by pozdržel jitřenku. Vyrazil jsem tedy co nejdříve, hned jak otevřeli půjčovnu bicyklů. Na první pohled kola vypadala relativně dobře, ale jak jsem na ně sednul, tak mi bylo jasné, že to nebude jako projížďka na mém vlastním.

 

Díky tomu, že byla neděle, tak na silnicích nejezdilo moc aut. Naštěstí ve směru na sever je na silnici pruh vymezený pro cyklisty. Druhým směrem už není … Já ale stejně brzo přejel na druhou stranu, protože první zastávka byla asi 3 km od hotelu u známých stromů divi. Konkrétně zvolené místo patří asi nejfotografovanější dvojici zástupců těchto stromů. No a odsud už jsem pokračoval v protisměru, podél pláže, ve stínu stromů. Někdy to šlo jednodušeji, někdy složitěji, ale kolo mělo široké pneumatiky, tak se mírný písek dal zvládnout. Projel jsem z naší Druif Beach, přes Manchebo (kde jsou ony zmíněné divi stromy), Eagle Beach až k Palm Beach, kde stojí už výškové budovy tzv. High Rise Hotels. Zde jsem jen tak nakoukl na místo, odkud vyplouval náš katamarán a pokračoval dál.  Za zmínku zde stojí, na křižovatce umístěný De Olde Molen – starý větrný mlýn postavený v roce 1804 v Holandsku. Po kusech byl přepraven na Arubu a zde v roce 1960 znovu postaven. Dnes je v něm restaurace.

 

Jelikož byla neděle, tak byly všechny obchody zavřené. Turistů se po chodnících trousilo pomálu a tak jsem nemusel mezi nikým kličkovat. Malou pauzu jsem si udělal u Butterfly Farm naproti hotelu Phoenix. Seděl jsem zde v zahradě a poslouchal meditační hudbu. Do toho zpívali ptáčci. Prostě pohodička. Kde se vzal, tu se vzal, přihrčel si to bus plný turistů a klid skončil. Tak nezbývalo nic jiného než jet dál.

 

Na Malmok Beach jsem udělal další zastávku u snad nejznámějšího vraku Aruby – Antilla. Krásně zde čouhá z moře a tvoří tak zajímavé panoráma rozpadající se rezavé lodi. Jedinými návštěvníky zde ale byli mořští ptáci. Německá nákladní loď je 122 metrů dlouhá a potopila se zde v roce 1945, když Němci během druhé světové války vtrhli do Nizozemí. Uvádí se, že Antilla je vhodná pro noční ponory. Nedaleko této pláže leží ještě vraky německého letounu a tankeru. Tanker Pedernales byl potopen torpédem z ponorky.

 

Přes Boca Catalina, kde kotvil i náš katamarán, jsem se dostal na další pláž – Arashi. Až sem už davy turistů nedorazí. Jedná se o překrásnou pláž téměř bez lidí. Není zde totiž žádné zázemí, jen pár přírodních slunečníků a sem tam nějaký „domek“ proti větru a slunci. Společníky Vám zde dělají jen rackové a pelikání. Právě zde, na severním výběžku ostrova se mění tvář Aruby z písečné a závětrné na kamenitou, ošlehanou neustále vanoucím větrem od moře. Končí zde silnice, přibývá kamení a kaktusů. Naopak útesy se stávají malebnějšími a vše doplňují ještě písečné duny California. Společně se stejnojmenným majákem dotvářejí místní ojedinělou scenérii. Pláž, nebo spíše útesy se zde jmenují Cudarebo.

 

Na závěr cesty jsem se skrze cunuco, tzn. místní typickou krajinu – písek, kamení, kaktusy dostal až na silnici vedoucí vzhůru k majáku. Dal jsem si jej jako cíl dnešní cesty. Po klidu a míru z níže položených pláží jsem byl ale víceméně znechucený. Bylo zde lidí jak na václaváku. Přijížděl další a další autobus s navoněnými turisty, kteří vysedli, vyfotili se a jeli zase dál. Když sem člověk vyšlápne a ujede cca 15 km v místním, ne zrovna cyklistům nakloněném podnebí, tak se na ně dívá jak na mastňáky …

 

Projížďka nebyla snadná, jak ráno vypadala. Zadek mě bude asi bolet ještě zítra, ale i tak těch 30 km a propoceného trika nelituji! Budete-li mít možnost, šlápněte zde do pedálů. Uvidíte ostrov ze zcela jiného pohledu.

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 2. prosince 2013

Aruba: Národní park Arikok (mapa)

Poslední společný výlet, tzv. Hiking Tour v národním parku Arikok, je naplánován na pondělí. Ostatní dny už musejí členové výpravy nějak přečkat, strávit či přetrpět :o). Snad si každý najde nějakou zábavu, která mu bude vyhovovat. Já asi skončím u přivezené knížky či možná jen udělám krátkou procházku do hlavního města.

 

Národní park Arikok zaujímá skoro 20% z celkové plochy ostrova a byl ustanoven v 80. letech minulého století. Oblast parku zabírá velkou část vnitrozemí a dlouhý pás severovýchodního pobřeží. Území obývají většinou leguáni, kozy, divocí osli a různé druhy ptactva. Z rostlin jsou zastoupeny stromy divi-divi a kwahi, vzácné druhy kaktusů, aloe a nejrůznější druhy tropických květin. Na území parku leží nejvyšší vrcholek ostrova – Mount Jamanota (188 metrů) a mnoho památných míst připomínající historii Aruby – petroglyfy arawackých indiánů, zbytky původních rolnických sídel, plantážnické domy a ruiny zlatých dolů. Nejnebezpečnějším zvířetem je hroznýš a arabský chřestýš.

 

Naše procházka nebo chcete-li trek trval asi dvě hodiny. Kvůli stoupajícímu horku se jej náš průvodce Neil snažil zkrátit a vést spíše stínem. I přesto nám ovšem ukázal asi to nejzajímavější z vnitrozemské části. Při další návštěvě prý musíme zavítat do pobřežní poloviny parku, kde zase uvidíme spoustu jiných zajímavostí – jeskyně, písečné duny, přírodní zátoky a laguny … Určitě to stojí za to. Na závěr jsme zkoukli krátké video a tak i naši členové výpravy si mohli udělat obrázek, jak to asi na druhé straně parku vypadá.

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 427

Počet zemí: 109

 

 

Profile for Daniel_Linnert