|
PODZIMNÍ KRAKOW, CIESZYN A OKOLÍ
8.
- 9. 11. 2008
8.
listopadu 2008: sobota
Krakow
Na minulý víkend jsme přijali milé pozvání od
Zoszii a Kuby, kteří jsou z Polského Těšína a vypravili
se s nimi v sobotu do Krakowa a v neděli jsme poznávali
Cieszyn a jeho okolí.
Do Těšína jsme vyrazili v pátek po práci a na silnicích
jsme si užili páteční večerní špičky. Cestu jsme podle
mapy našli bez problémů a po sedmé hodině jsme zastavili
před rodinným domkem našich hostitelů. Večer jsme
strávili se Zoszou v družném hovoru nad skleničkou vína
(teda ne jednou ). Kuba se zatím bavil s přáteli v
hospůdce ve městě a slavil narozeniny svého kamaráda.
V sobotu ráno jsme naplánovali odjezd na 9 hodin a to
nám vyšlo na minutu. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko
a už takhle ráno bylo docela teplo. Vyrazili jsme tedy
do Krakowa. Naše cesta vedla nejprve po dálnici, ze
které jsme po pár kilometrech sjeli a dál pokračovali
přes malá města a vesničky směr Krakow. Čím více jsme se
ale k tomuto starobylému městu blížili, tím hustší byla
mlha za okny auta. Byli jsme sice dopředu upozorněni, že
v Krakowě nebude tak pěkné počasí jako v Těšíně, nicméně
celodenní mlha a zima nás zaskočila. Krakow se totiž
nalézá v ďolíku a tak se tam mlha drží někdy i celé
týdny.
Do Krakowa jsme dorazili lehce po 11 hodině, zaparkovali
nedaleko centra (u fotbalového stadionu) a pěšky se
vypravili do centra. Krakow je staré univerzitní město a
tak naše první kroky vedly ke Collegium Novum a
Collegium Maius – hlavní budově univerzity. Univerzita v
Krakově byla založena roku 1364 a tak se řadí mezi
nejstarší ve Střední Evropě. V této budově se nyní
nachází univerzitní muzeum, my jsme muzeum nenavštívili.
Nahlédli jsme na čtvercové nádvoří budovy, navštívili
toalety a udělali pár fotek. Tato budova a ještě některé
další mají jednu zvláštnost, která nás zaujala – okapy
nejsou svedeny až k zemi do kanálu, tak aby voda
odtékala pryč, ale právě naopak! V rozích čtvercové
střechy jsou chrličce z nichž voda z výšky střechy
tryská přímo na nádvoří, v jeho dlažbě jsou kanály,
které zajistí odtok vody. Nedovedu si představit jak za
deště nádvoří vypadá, asi jako bazén…
Opustili jsme univerzitní budovy a pokračovali dál až na
hlavní náměstí (Rynek Glówny). Náměstí je opravdu
rozlehlé, každá jeho strana měří 200 m. Vévodí mu
radniční věž (radnice lehla popelem při požáru v 19.
století), ve které se nachází sbírky národního muzea.
Dále nás na náměstí zaujala nízká budova, o níž jsme se
dozvěděli, že se jedná o renesanční historickou tržnici
zvanou Sukiennice. V podloubí tržnice je spousta malých
stylových krámků se suvenýry. Vpravo od tržnice je ještě
malý kostelík sv. Vojtěcha z 11 století.
Prošli jsme tržnicí a vyloupli jsme se na druhé straně
náměstí, nedaleko gotického kostela Panny Marie.
Interiér kostela je velice impozantní s bohatým
zdobením. K nahlédnutí jsme využili vstupu pro modlící
se návštěvníky, abysme se vyhnuli placení vstupného.
Samozřejmě jsme neviděli tolik co platící, ale i tak nás
kostel překvapil. Kostel má také jednu zvláštnost – jeho
dvě věže jsou rozdílně vysoké. Z jedné z nich pravidelně
troubí trubač. Melodie je vždy přerušena uprostřed tónu.
Toto připomíná časy, kdy tento trubač upozorňoval občany
města na nebezpečí, požár a útoky. Jednou byl při
vytrubování zasažen tatarským šípem, no a proto není
nikdy melodie dotroubena až do konce.
V celém centru Krakowa najdete pouliční prodejce
tradičních krakovských preclíků. Pod pojmem preclík si
ovšem nemůžete představit tradiční tvar. Jedná se o
kroužek z lahodného nasládlého těsta (v průměru asi 15
cm), sypaný makem, sezamem nebo solí a dozlatova
upečený. Z venku křupavý a uvnitř měkký a vláčný.
Nemohli jsme odolat, ochutnali jsme je a později
nakoupili také domů – jako suvenýr z výletu.
Z náměstí jsme se vydali bočními uličkami směrem k
Wawelu – krakovskému hradu. Zastavili jsme se v malé
kavárně na horkou čokoládu, která nás příjemně zahřála a
v kombinaci se zmíněným preclíkem nás také zasytila.
K Wawelu není z centra daleko, vypíná se na malém návrší
nad řekou Wislou. Součástí hradu je také katedrála.
Prošli jsme celý komplex královského hradu, jeho
rozsáhlé nádvoří, náměstí se základy kostela a rotundy z
doby před vznikem hradu a z vyhlídky nad Wislou jsme
mohli vidět celé panorama Krakowa, kdyby ovšem nebyla
mlha.
Z Wawelu jsme se vydali do poslední části Krakowa,
kterou jsme ještě měli dnes poznat – do Kazimierze. Tato
část byla od pradávna obývána Židy. Tito byli za druhé
sv. války odvezeni a popraveni v koncentračních
táborech. Město poté nemělo peníze na udržování
uvolněných domů a rozhodlo se umístit do nich chudé
občany bez domova. I proto zde do dneška najdete spoustu
domů neudržovaných a v havarijním stavu. V Kazimierzi se
nachází 4 synagogy, ale vzhledem k tomu, že jsme Krakow
navštívili v sobotu, nemohli jsme se do žádné z nich
podívat.
Z Kazimierze naše kroky vedli zpět do historického
centra města. Zastavili jsme se v restauraci, kde vaří
tradiční polská jídla a pochutnali jsme si znamenitě!
Odtud už naše kroky vedly zpět přes náměstí k autu.
Cestou jsme ještě navštívili výstavu World Press Photo
2008. Budova, kde byla výstava umístěna se nachází v
parku, který se táhne v oblouku kolem centra. Tento park
vznikl na místě původních městských hradeb.
Naším posledním dnešním cílem byl solný důl Wieliczka.
Krakow jsme opouštěli po 4 hodině a houstnoucí večerní
provoz dával tušit, že 10 km vzdálenost mezi těmito
dvěma městy nepřekonáme moc rychle. Naštěstí nám do
poslední prohlídky zbývala ještě hodina. Ve Wieliczce
mlha zhoustla tak, že nebylo vidět na 50 m. Budovu dolu
jsme ale našli bez problémů, koupili si vstupenky a hned
se zapojili do skupiny, která právě vyrážela na
prohlídku.
Ta začíná sestupem do asi 100 m hloubky pod povrch.
Sestupuje se schodištěm se 46 mezipatry, už se nám
pořádně točila hlava, když jsme konečně dosáhli konce
schodiště. Celá prohlídková trasa je dlouhá asi 2 km a
trvá lehce přes 2 hodiny. Prohlídky jsou vedeny zkušeným
průvodcem a návštěvníci ze zahraničí můžou využít služeb
cizojazyčných průvodců. My jsme šli s polskými turisty a
tudíž jsme absolvovali celou prohlídku v jejich rodném
jazyce. Musím podotknout, že náš pan průvodce mluvil
velmi rychle a díky chybějícím zubům také dost šišlal, z
čehož plynul fakt, že jsme mu téměř vůbec nerozuměli.
Ale krásnou podívanou, kterou nám tohle podzemní
království nabídlo nám to rozhodně nepokazilo.
Navštívili jsme několik podzemních kaplí, spojených
chodbami. Zhlédli jsme několik scének a legend, kdy hra
světla, zvuků a povídání vykouzlila divadelní scénu s
herci vytesanými ze soli. Chodby protínající celý důl
jsou tvořeny solí, místy jsou podepřeny dřevěnými
sloupy. I podlaha je vytesaná do soli – do tvaru různých
dlažebních kostek. Ze všech podzemních místností je
nejimpozantnější solná katedrála zasvěcená Kinze –
patronce místních horníků.
V podzemním komplexu nechybí ani restaurace, na několika
místech najdete toalety a v závěru prohlídky máte
možnost navštívit podzemní muzeum. Nachází se zde také
sál, ve kterém jsou pořádány různé plesy a recepce.
Pokud se už rozhodnete vydat zpět na povrch, přesunete
se – opět v doprovodu průvodce – k výtahu. Výtah je to
tradiční – takový, kterým se dříve horníci dopravovali
do dolů a zpět na povrch. 4 patra klecí nad sebou, do
každé klece nás natlačili 8! Dveře skoro nešli zavřít.
Cesta nahoru trvala jen několik sekund. Výtah totiž
urazí 4m za vteřinu a my jsme se nacházeli asi 130 m pod
povrchem.
Cesta zpět do Cieszyna ubíhala pomalu a tak jsme zmoženi
dnešním náročným dnem podřimovali na zadním sedadle. Po
příjezdu do našeho dočasného domova jsme se posilnili
večeří, zahřáli horkým drinkem z Krupniku (takové polské
medoviny), krátce si ještě popovídali a pak padli
unavení do postele.
FOTOGALERIE
9. listopadu
2008: neděle
Cieszyn
V neděli jsme si trošku přispali a po
bohaté snídani se vydali na prohlídku Cieszyna. Začli
jsme na návrší, kde dříve stával zámek. Z něj se do
dneška dochovala jen věž a rotunda. Tuto rotundu najdete
také na 20 zl. bankovce – schválně až nějakou budete
mít, tak se na ni podívejte! Z tohoto návrší jsme také
shlédli dolů přes řeku Olši, která odděluji ČR a Polsko
do Českého Těšína a vlevo do Polského Těšína.
Dále jsme se vydali do centra města, prohlídli jsme si
náměstí s kašnou a radnicí a po pár krocích jsme
prohlídku města zakončili v kavárně, kde před nedávnem
snídali dva prezidenti – polský a český. Posilnili jsme
se kávou a zákuskem, který se jmenoval „Nebe v hubě“ a
vydali se zpět k autu, kterým jsme se přesunuli do
lázeňského města Ustroń. Původně jsme měli v plánu vyjet
lanovkou na kopec a projít se v přírodě. Lanovka
nefungovala, tak jsme přehodnotili plány a vydali se do
lesoparku „Překvapení“. Je to vlastně jakási obora, ve
které se volně pohybuje velké množství lesních zvířat.
Kromě jelenů, daňků a muflonů jsme viděli dravé ptáky,
bažanty, divokou kočku a různé pohádkové bytosti. Park
je častým výletním místem pro rodiny s dětmi a těm je
zde vše podřízeno. Najdou zde skutečně zábavu na celé
odpoledne a pokud si chtějí odpočinout od zvířat a
přírody, můžou se přesunout k různým houpačkám,
trampolínám a jiným atrakcím.
Cestou zpět do Cieszyna jsme se zastavili v místním
Kauflandu a utratili poslední zloté. Po výborném obědě
jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů.
FOTOGALERIE
|
