TOPlist

 

HAVAJ

29. 11. - 9. 12. 2019

 

 

 

 

 


 

pátek 29. - sobota 30. listopadu 2019:

Praha - Londýn - Los Angeles - Honolulu - Pearl Harbour

Havaj … to je Havaj … to se říká, že? Mno, já když jsem připravoval tuto akci tak to moc havajsky neznělo. Za svou dobu 17ti let působnosti jsem nezažil složitější logistickou akci … laxnost a mnohdy i minimální snahu vyjít vstříc. Jakmile bylo vše připraveno a já si říkal, že se už nemůže nic stát, tak se stalo. Při posledním segmentu letu z Los Angeles do Honolulu jsme nasedli do letadla. Já okamžitě usnul. Probudil se asi po 30ti minutách, koukám na hodinky a říkám si, že bychom už měli být ve vzduchu, ne? Asi zpoždění … pak ale kapitán letadla hlásí, že se mu poruchu nepodařilo opravit a vracíme se zpět ke stojánce. Nejprve sedíme v letadle, ale pak vyhlásí, že bohužel závadu neopraví, proto máme vystoupit. Při čekání na letišti nám po chvíli sdělí, že mají pro nás náhradní letadlo, jen musíme počkat, než projde kontrolou a čištěním. Piloti vystupují, to je zlé znamení. Ano, pozemní personál potvrzuje mé obavy. Ani toto letadlo nepoletí. Vše končí tak, že nás přebookují na následující den v 7:00. Noc tedy trávíme v hotelu v Los Angeles. Jedno letadlo se může pokazit, ale dvě? To už je fakt jako hodně!

 

Do Honolulu tedy přilétáme v 11:10 dopoledne. Je to ještě takové štěstí v neštěstí. Každý další let by mohl vést k tomu, že nestíháme loď. To už by byl větší problém. Naštěstí vše dobře dopadlo a my, včetně všech kufrů, přistáli v Honolulu., hlavním a největším městě Havaje, státu USA. Název města pochází z domorodého jazyka, kde Honolulu znamená chráněná zátoka. Dalším názvem pro toto místo je "Křižovatka Pacifiku". Město leží na ostrově Oahu. Město bylo založeno v roce 1816, v roce 1845 se stalo hlavním městem Havajského království.

 

Abychom vyplnili čas před naloděním, navštívili jsme Pearl Harbour. Místo neslavně známé v americké historii. Před návštěvou hlavního památníku USS Arizona byl čas ještě na prohlídku ponorky Bowfin a dvou přilehlých muzeí. Podobně, jako tomu bylo v Hirošimě, tak i zde byla muzea velmi působivá. Památník USS Arizona sestává z pozůstatků potopené lodi a „mostu“ nad ní.

 

Po prohlídce areálu Pearl Harbour už následoval přejezd do přístavu a nalodění na Pride of America, která s námi bude týden obeplouvat Havajské ostrovy.

 

FOTOGALERIE 29. 11. + FOTOGALERIE 30. 11.

 

 

neděle  1. prosince 2019:

měl být ostrov Maui, ale bylo moře

Myslel jsem si, že problémy s letadly jsou jediné, které nás čekají. Bohužel nebylo tomu tak. Ráno se loď snažila zakotvit na ostrově Maui, bohužel se jí to z důvodu nepřízně počasí nepodařilo, a tak jsme strávili celý den na moři. Obepluli jsme kolem západní strany ostrova a později odpoledne kolem ostrova Molokai, jehož útesy patří mezi nejvyšší na světě. Teda alespoň dle tvrzení. Pamatuji si, že na Madeiře byly útesy ještě vyšší.

 

Na Maui jsme měli být původně dva dny. Odpoledne kapitán bohužel vyhlásil, že ani na následující den není příznivá předpověď počasí a proto se rozhodl vyrazit na Big Island a zakotvit v Hilo, kde je počasí mnohem lepší. Tudíž ostrov Maui nám zůstal skryt.

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí  2. prosince 2019:

Big Island - Hilo - severní strana ostrova

Jeden den v Hilo navíc … co s ním? Členové výpravy se dožadují nějakého výletu. Hledám, zkoumám, přemýšlím. Na Big Islandu mám už dva výlety domluvené, tak nechci, abychom něco dublovali. Nakonec  mé rozhodnutí padlo na severní stranu ostrova, kam se během výletu nepodíváme. Všichni souhlasili, tak bylo jen nutno v přístavu sehnat někoho, kdo by se o výlet postaral. A to se podařilo vcelku rychle. Cena za poznávání Hamakua Coast byla domluvená na 60 USD za osobu. Mohli jsme vyrazit.

 

 

Město samotné se nachází se na severovýchodní straně ostrova Hawaii a nabízí úchvatné přírodní krásy a veškeré možnosti živého města. Na geografickém svahu vulkanického pobřeží Kohala najdete dramatické vodopády, úrodné deštné pralesy a kvetoucí zahrady. Je také domovem mezinárodního letiště Hilo a je vhodnou zastávkou na cestě do národního parku Hawaii Volcanoes, který se nachází 45 minut na jih. V dřívějších dobách zde byly rušné zemědělské a rybářské oblasti, později se Hilo vyvinul v obchodní centrum pro cukrovarnický průmysl. Centrum Hilo je okouzlujícím místem nabízející muzea, umělecké galerie, obchody a restaurace.

 

Nejdříve jsme projeli skrze Hilo, poznali centrum města, Banyan Drive se zvláštními stromy, jejichž liány visí z koruny a jakmile se dotknou země, tak zmohutní a stanou se z nich kořeny. Zastavili jsme se nakrátko v největší japonské botanické zahradě mimo území Japonska - Liliuokalani Park. Za hranicemi města Hilo jsme sjeli z dálnice na starou, scénickou cestu Pepe´eoko postavenou v roce 1906. Vede kolem pobřeží, typickými rezidenčními částmi, kolem surfařských center a černých pláží.

 

Původně jsme se chtěli zastavit i v Hawaii Tropical Botanical Gardens, ale průvodce mi to rozmluvil. Že vstupné 25 USD za osobu je naprosto zcestné, že to nestojí za to. Vše, co je k vidění v botanické zahradě můžeme vidět kolem sebe. Tak jsme zde udělali jen krátkou zastávku a prošli se kolem zadní části zahrady k bouřlivému zálivu. S vegetací se zde člověk setkává na každém kroku a myslím, že přiblížení se rozbouřenému oceánu bylo mnohem zajímavější.

 

Stejně tak jsme se s vegetací seznámili i při procházce k jednomu z mnoha místních vodopádů – Akaka Falls, kde voda padá z výšky 135 metrů. Trasa k němu vede stezkou, jež lemují obrovské kapradiny a další neznámé rostliny.

 

Od vodopádu Akaka jsme po dálnici vyrazili zcela na sever, k vyhlídce do údolí Waipi´o, nazývané také Údolí králů, které bývalo politickým a kulturním centrem Havajské kultury a žilo zde mnoho tisíc lidí. Nyní zde žije už jen pouze 100 obyvatel. Místo bylo také zasaženo jako jiné části ostrova velkou vlnou tsunami v roce 1946.

 

Při návratu do Hilo jsme se zastavili v Laupahoehoe Point. Původně zde stávala škola, nyní je zde památník tragédie z 1. dubna 1946, kdy se sem přihnala tsunami způsobená erupcí na Aleutských ostrovech u Aljašky. Zemřelo zde 20 studentů, jejich učitelé a rodina učitele. Nedaleký bouřlivý záliv svědčí o síle zdejšího oceánu. Je krásné pozorovat vlny bičující pobřeží, ale je nepředstavitelné, že se z moře přižene ještě větší vlna … V 80. letech minulého století se zde udála ještě jedna tragédie. Loď převážející auta se v zálivu převrátila a veškerý náklad spadl do moře. Následně, když přijel likvidátor pojišťovny a obhlížel situaci, přihnala se další bouře a převrhla jeho loď. Likvidátora našli až za 3 hodiny utopeného.

 

Na celý závěr jsme ještě zavítali na černou pláž nedaleko přístavu. Jednak se zde shlukují surfaři a místo je zároveň známé přítomností mořských želv. Bohužel jsme si je nestihli řádně prohlídnout, přihnal se na nás obrovský liják a všichni členové výpravy byli mokří téměř od hlavy k patě. Trošku divoký závěr putování ostrovem.

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý  3. prosince 2019:

Big Island - Volcano National Park

Prší, jen se leje … ráno lilo jako z konve. Na ostrově seděl obrovský mrak a nevypadalo, že by se hodlal někam přesunout. Zkoumal jsem počasí na všech možných serverech, předpovědích a skutečně to nevypadalo moc růžově. Stejně i tak se tvářil náš dnešní průvodce. Tentokrát jsme nemuseli v přístavu nikoho shánět a ani jsem tam našeho včerejšího človíčka neviděl. Možná už byl někde vyjetý s turisty, výlet jsme měli domluvený dopředu.

 

Vzhledem k tomu, jak se měly pohybovat mraky, vyrazili jsme nejdříve na jih do Volcano National Parku, kde to dle předpovědi vypadalo vcelku pozitivně. Národní park je vzdálen necelou hodinu jízdy od města Hilo. A řekl bych, že nám téměř celou cestu propršelo. V autobuse to zase až tak nevadilo. Po příjezdu do národního parku jsme se šli nejdříve podívat do návštěvnického centra. Americké parky mají systém vcelku promakaný – nejdříve návštěvnické centrum, kde si můžete nabrat nejaktuálnější informace či se na ně zeptat a poté už jen vyrazit na poznávání. Najednou nám vykouklo sluníčko, tak jsme honem vyrazili pozorovat parní výduchy k Halemaumau kráteru. Člověku až vezme dech rozsáhlost kráteru. Jaké to asi musí být, když se zde něco děje. Následně jsme se kousek vrátili a odbočili na silnici nazvanou Chain of craters. Projíždí kolem menší či větších okolních kráterů, překračuje různá lávová pole … Průvodce nás zavezl na svou oblíbenou vyhlídku, kde lávové pole končí v oceáně. O kousek dál jsme si mohli lávu osahat, vlastně se po ní projít a podávat se, jak jednoduše pohltila starou silnici. Následovala malá přestávka ve Volcano House, kousek od návštěvnického centra. Zde se mohou návštěvníci i ubytovat v některém ze 30ti pokojů. Návštěvníkům se nabízí opět krásný výhled na kráter Halemaumau. Hosté na něj vidí přímo z okna.

 

Cestu zpět do Hilo doprovázel silný liják. Naštěstí těsně před vysednutím u vodopádů Rainbow Falls pršet přestalo. Vodopády patří rovněž mezi cíle návštěvníků ostrova. Není k nim třeba šlapat takovou dálku jako k Akaka. Pokud byste zde byli, doporučuji vyjít nahoru nad vodopád. Jednak máte jiný pohled a také vstupte do strašidelného lesa. Píšu strašidelného, ale skutečně tak působí. Z větví a kořenů stromů jde až strach ….

 

Po návštěvě továrny na zpracování makadamových ořechu a nutných nákupech jsme ještě projeli Banyan Drive, stejně jako včera, ale s tím rozdílem, že jsme zde zastavili a mohli si vyfotit naši loď Pride of America v pozadí. Opět nám k tomu svítilo sluníčko. A teď už jen poslední zastávka v Liliukolani Parku, japonské botanické zahradě. Na rozdíl od včerejška jsme zde měli více času a tak i já mohl prozkoumat jeden z obrovských a strašidelných banyanů … liány visí z koruny jako ruce a jen vás uchopit. Jakmile dosáhnou země, tak se z nich stranou kořeny stromu, strom se tak neustále rozšiřuje a je těžko určit, kde má kmen. Navíc u tohoto banyanu se dalo vstoupit do jeho útrob … už stačilo jen schramstnout!

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 4. prosince 2019:

Big Island - Kona

Ne nadarmo se říká, že Hilo a návětrná strana je deštivější než strana jižní, závětrná. Ráno na nás vykouklo sluníčko a hned vše vypadalo pozitivně. Jižní strana patřila v minulosti mezi královská místa, nesměl sem normální smrtelník, vše jim zde bylo zapovězeno. Proto se dnešní výlet nesl spíše v historickém duchu. Ale zopakovat a vyslovit jména havajských králů bylo a je nad mé možnost. Také souslednost v jejich panování mám stále trošku mezery a zmatek. Snad to žádnému ze členů výpravy nevadilo.

 

Loď dneska nekotví v přístavu, ale doprava na břeh je zajištěna čluny. Naše skupina měla rezervaci hned na 8:00, tak bylo třeba se sejít brzo. Čluny, které na lodi slouží k evakuaci, jsou rovněž používány na vylodění v těchto případech. Jen když jsem pozoroval ty nemohoucí amíky, tak mi na mysli vyvstala myšlenka, jak by to bylo v případě nutné a rychlé evakuace. Někteří sotva šli a i když jim pikolíci na lodi pomáhali, tak hekali bolestí.

 

Po vylodění jsme měli ještě nějakou dobu na samostatné prozkoumání nábřeží. Já toho využili a koupil si novou kšiltovku, stará a původní se mi už rozpadla … škoda jí. Ani nevím odkud byla, jestli z Thajska nebo z Indie … nechť je jí země lehká. Autobus s průvodcem dorazil na čas, a tak po krátkém seznámení s historií okolí bylo možno vyrazit.

 

Nevím, jestli jste slyšeli o havajské kávě, zvláště z oblasti Kona. Jestliže ne, tak teď už víte, že se zde káva pěstuje. Jestliže ano, pak víte, že patří mezi velice ceněné a drahé. Pěstuje se vyšší nadmořské výšce, ne přímo u pobřeží. Farmy se rozkládají na místech, kam večer dopadá rosa z mraků. Káva je druhu arabika a byla sem přivezena z Brazílie, když se jeden z náčelníků vracel s těly krále a královny, kteří zemřeli v Anglii na spalničky. Káva zde kvete bílými kvítky a říká se jí Kona Snow. I my jsme měli dneska v programu návštěvy pražírny a zpracovatelny kávy, spojenou s ochutnávkou. Jen škoda, že zde ze všeho nedělají dobrou kávu, ale ty „americké sračky“, kdy máte překapávanou, naředěnou či ochucenou kávu … čím větší kýbl, tím lepší. Koupil jsem pytlík kávy a doufám, že bude dobrá i v presovači. Součástí komplexu pražírny jsou krátké lávové tunely. Tak mohli členové výpravy alespoň nahlédnout do míst, kudyma tekla láva. Já si pamatuji obrovské lávové tunely z Koreji, na ostrově Pusan. Zde to byl jen hoooooodně slabý odvar, asi jako se liší americké kafe od italského. Od pražírny kávy bylo také možné dohlédnout k památníku, kde byl zabit kapitán Cook. Jedná se o jediný kus cizí země na území USA. Bylo darováno britskému království, ale pas ke vstupu nepotřebujete.

 

Dalším navštíveným místem byl kostel Sv. Benedikta, nebo také známý jako Malovaný kostel. Při prvním pohledu si člověk říká, proč Malovaný, vypadá normálně. Pochopíte až uvnitř, kde je krásná výzdoba – kombinace křesťanství a místní kultury. Kostel stával původně na pobřeží, ale byl odtamtud přestěhován do své současné pozice. Rozebrán kousek po kousku a znovu postaven. Uvnitř je zajímavá malba – vyobrazení pekla. Všechny obrazy jsou jasné, kdežto tento je „roztečený“. Nikdo neví proč, prý působením světla, ale přímé světlo na něj nedopadá. Součástí farního komplexu je hřbitov, křížová cesta a zahrada s místními plody, které mohou návštěvníci obdivovat.

 

Posledním historickým místem v našem itineráři bylo Pu´uhonua o Honaunau, místo kde se skrývali uprchlíci, jež porušili „kapu“ (tabu, zákon) a hrozil jim trest smrti. Také se zde skrývali poražení válečníci nebo i ženy a děti v době nějakého konfliktu. Ti, jež se zde chtěli skrýt (provinilci) to neměli ovšem jednoduché. Místo samotné leží až za královským pozemkem, na výběžku, kam museli pronásledováni doplavat. Vše jim ztěžoval silný proud a všudypřítomní žraloci. Pokud se jim podařilo sem se dostat, byli očištěni a mohli následně začít nový život.

 

Dnešní program byl krátký a tak po návratu do Kona mohli členové výpravy vyrazit se konečně okoupat či do některého z mnoha místních obchodů. Já se vypravil prozkoumat místní trh, kde se prodávají jak ovoce, zelenina, tak i řemeslné produkty od místních obyvatel. Rád se procházím takovými místy, i když zde se jedná už spíše o trh pro turisty.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 5. prosince 2019:

Big Island - Kauai

Opouštíme Big Island a vydáváme se zcel a na sever, na celonoční plavbu k ostrovu nazývaném také Zahradní ostrov … Kauai. Nachází se na nejsevernějším konci havajského souostroví, Kauai je nejstarším ostrovem Havaje. Pojmenovaný po stromech Wiliwili, které kdysi lemoval malebný přístav Kauai, jež je vaší branou k nejkrásnějšímu ostrovu Havaje. Najdete tady smaragdově zelené údolí, zubaté horské útesy a tropické deštné pralesy - díky čemuž získal svou přezdívku, Garden Island.  Zároveň je zde  kaňon Waimea - když uvidíte skalnaté, červenohnědé stěny kaňonu, pochopíte, proč se mu říká Grand Canyon v Pacifiku. Odvážíte-li se na neklidné moře, pak uvidíte pobřeží Na Pali - poznáte skalnaté útesy a tyrkysové vody z původního "Jurského parku", který zde byl natočen.

 

Společně jsme se členy výpravy nejdříve vyrazili na sever, k posvátné řece Wailua, kde jsem se zastavili u mohutných vodopádů. Říká se také, že na řece sídlí drak, který když mu nezaplatíte minci, tak Vás při pokusu přejít řeku shodí dolů do řvoucích vod. Existuje několik důvodů, proč je Wailua Falls tak skvělým (a oblíbeným) místem pro návštěvníky. Nejprve jej v 70. letech minulého století katapultovaly do mezinárodního centra pozornosti televizní seriály. Místo je také široce zmiňováno v tisku a jiných formách médií po celá desetiletí jako symbol svěží krásy Kauai. Na rozdíl od mnoha jiných vodopádů na ostrově, jsou vodopády Wailua snadno dostupné. Snadno si tak můžete vychutnat jeho krásy zblízka.

 

Ostrov Kauai je známý také velkým počtem volně pobíhajících slepic, či spíše kohoutů. Proč tady jsou? V roce 1992, když byl ostrov zasažen hurikánem byly všechny slepice v drůbežárnách. Poté došlo ke zničení klecí a slepice utekly na svobodu. Stejně tak zde nemají žádného přirozeného nepřítele. Mangusty, které jsou na jiných ostrovech zde nežijí. A v neposlední řadě, jejich maso není nikterak chutné. Tak pobíhají, kokrhají (prý nejraději v noci) …

 

Cestou do kaňonu jsme se ještě zastavili na největší kávové plantáži v USA – Kauai Coffee Plantation. Na rozdíl do kávy v Koně, zde je plantáž vlastněna společností a na vše se jde vědecky. Musím říct, že byť ochutnávka byla z americké kávy, tak byla lepší jako včera v Koně.

 

Odsud jsme začali stoupat ke kaňonu, od moře až do výšky 1200 metrů se cesta pěkně kroutila a někdy šla hodně do kopce. Waimea Canyon, také známý jako Grand Canyon of Pacific, je dlouhý přibližně 16 km a hluboký až 900 m, nachází se na západní straně ostrova Kauai. Doprovází  návštěvníky už dlouhou cestu, co stoupají nahoru na první vyhlídku. Nahoře Vás ale čeká to pravé WOW! Kaňon je skutečně obrovský a poplatný své přezdívce. Udělali jsme zastávku ještě na jedné vyhlídce, kde je blíže vidět vysoký vodopád a pak podél vojenské základny věnující se monitorování kosmických útočných raket dorazili na konec cesty, k vyhlídce na Na Pali pobřeží. Měli jsme štěstí, zrovna se v mracích udělala trhlina a my viděli až k moři, krásnému, tyrkysovému moři.

 

Na závěr dne jsme se přesunuli k největšímu hotelu na ostrově - Mariott, kde jsme strávili nějaký čas na pláži. Bohužel nebylo moc teplo a už byl i podvečer, tak se nikdo ze členů výpravy nekoupal. Třešničkou na dortu bylo soukromé vystoupení Luau Show jen pro naši skupinku. Nejzajímavější část přišla asi na konci - ohňový tanec.

 

FOTOGALERIE

 

 

pátek 6. prosince 2019:

Kauai

Konečně volný den. Členům výpravy jsem doporučil, aby si užili posledního dne na lodi, odpočívali, šli se koupat nebo zavítali do obchodu se suvenýry, udělali poslední nákupy … já se dne taky snažil využít k načerpání sil. Vstával jsem později než obvykle a jen v krátkosti se kouknul po okolí. Vcelku zde nebylo co až tak k dělání, proto jsem se vrátil na loď. Stejně se během dne několikrát přehnaly přeháňky, tak jsem byl rád, že jsem venku nezmokl.

 

FOTOGALERIE

 

 

sobota 7. prosince 2019:

Kauai - Oahu - Honolulu

Včera večer loď zvedla kotvy z ostrova Kauai a vydala se směrem na jih, zpět k ostrovu Oahu, odkud jsme před týdnem vyrazili na plavbu. Připlouváme dle plánu, před sedmou hodinou ráno. Ostrov Oahu nás vítá krásným, slunečným počasím. Tak ve mně svitla naděje, že by konečně i na Havaji bylo pěkně a ne jen deštivo? Sluníčko postupně vycházelo mezi mrakodrapy ….

 

7. prosince, před 78 lety, v neděli ráno, udeřilo japonské letectvo na Pearl Harbor. Věřte mi, dle záběrů a exponátů z muzea bych zde nechtěl v ten den být … Když pominu tuto hrůzu, tak Honolulu určitě mělo před téměř 80ti lety jiného ducha, jiné kouzlo než dnes, když je to moderní velkoměsto se všemi pozitivy i negativy.

 

Po vylodění jsme chvilku počkali v přístavu, než pro nás dorazil autobus. Naplánovaný výlet po ostrově Oahu mohl začít. Vše vypadalo dobře, sluníčko, průvodce byl fajn … a tak na závěr prostě to nejlepší, ne? Vše má gradovat. První zastávka byla u Královského paláce – Iolani Palace a u sochy posledního krále Kamehameha. Před týdnem jsme tato místa jen projeli, měl jsem strach, abychom stíhali loď. Dneska už bylo na vše více času, tak to bylo i s procházkou. Navíc sobota ráno byla téměř bez aut, tak to bylo fajn. Královský palác je jediným palácem podobného typu v USA. Nedaleko je také kapitol a guvernérova rezidence. Vše zde mají tak pěkně pohromadě. Z centra města jsme se vydali na sever ostrova, který je úžasně malebný. Nejdříve nás čekala krátká zastávka na ananasových plantážích Dole, což je u nás také známá značka. Ochutnali jsme kousek místních ananasů a musím říct, že jsou úžasně sladké! Návštěvníci zde mohou také navštívit největší bludiště na ostrově nebo se vydat vláčkem po plantáži. Určitě oboje zajímavé, ale my toto neměli v plánu.

 

Po krátké procházce v historickém městečku Haliewa jsme se zastavili na Želví pláži, rozkládající se za městečkem. Někteří členové výpravy želvy viděli, já ne. Ale místo a moře bylo prostě úžasné. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká!  Sunset Beach byla tím pravým ořechovým. Obrovské vlny bičovaly pobřeží a my se jen tiše dívali na tu mohutnou masu valící se každých pár vteřin na pobřeží. Na pláži odpočívali místní a také několik surfařů, kteří se sem tam do vln odvážili. Zde ke mně dorazilo konečně to pravé havajské WOW!

 

Projeli jsme krevetí oblastí, kde se jednak tyto mořské potvory chovají a také kde se ve foodtrucích prodávají. Nezastavovali jsme se zde ovšem, což mi potom jeden ze členů výpravy vytknul. Možná by to byla také zajímavá zastávka, hlavně u prvního foodtrucku, který zde prodával krevety – Giovanni. Stojí na místě, jako památník.

 

Pokračujeme ale dál a opět vysedáme u Chinese Man Hat. Je to pláž s vyhlídkou na ostrov připomínající klobouk čínského rybáře. Chvíli před tím jsme také projeli kolem míst, kde se točil Jurský Park a posléze také Jurský svět.

 

Cesta se už pomalu stáčela na Honolulu. Krátká zastávka byla na makadamové ořechové farmě, opět s ochutnávkou (neomezenou) ořechů a kávy. Tak jsme se jako správní Češi naobědvali, napili a mohlo se jet dál, směrem na východ, k majáku Makapuu Point. Odsud je zase krásná vyhlídka na Králičí ostrov, kde Havajci chovali králíky. Zároveň je odsud vidět na nedaleký maják, kam se dá dojít jen pěšky.

 

Předposlední zastávka při putování byla Halona Blowhole. Nevím, jak toto místo nazvat česky. Jedná se o původní lávový tunel, kde vznikl otvor a při každém úderu vlny voda vystříkne tímto otvorem nahoru. Taková foukající díra … prostě čeština na to nemá výraz.

 

Přichází poslední místo v dnešním programu – Diamond Head. Je nazvané podle námořníků kapitána Cooka, který když zde zakotvil, tak viděl na pahorku odlesky, jakoby diamantů. Jednalo se ovšem pouze o zelené krystaly. Ale i přesto místu jméno zůstalo dodnes.

 

Jak se říká, tjády já dy já dy já, přátelé, to bylo z Havaje vše. Teda ještě ne! Po ubytování v hotelu mohli členové výpravy prozkoumat světoznámou Waikiki pláž. Nevím, jakou o ní měli představu, ale dneska je obestavěná výškovými budovami – hotely, apartmány, restaurace. Na pláži se dá sice nerušeně koupat, je zde vlnolam, ale není to koupání, které byste asi čekali. Prostě vidět ano, ale stačilo. Každopádně dnešní tour po ostrově byl naprosto jedinečný a takovou perličkou na závěr! Večer ještě vše dokreslil průvod po hlavní třídě podél Waikiki – americké hot rody, hudebníci, tanečníci …

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 373

Počet zemí: 101

 

 

Profile for Daniel_Linnert