TOPlist

 

ISLAND

8. - 14. 9. 2018

 

 

 

 

 


 

sobota 8. září - neděle 9. září 2018:

Praha - Keflavík - Reykjavík - Seljalandsfoss - Skogafoss - Reynisfjara Black Sandy Beach

Ani ne před měsícem jsem se vrátil z putování po Aljašce, části světa, která je počasím a podnebím podobná Islandu. Na Aljašku jsem trošku podcenil přípravu a výbavu. Nyní, na Island, jsem připraven na všechny aspekty počasí … i na případný sníh, ale toho se snad mimo ledovce nedočkáme.

 

Je to již 15 let od mé poslední cesty na ostrov ležící uprostřed severního Atlantiku. Sám jsem byl zvědavý, nakolik se země změnila - od téměř státního bankrotu v roce 2008, výbuch sopky Eyjafjallajokull v roce 2010 jež zastavil leteckou přepravu nad Evropou téměř na týden a také poté, co zemi objevili turisté. A musím říct, že hodně. Už letiště v Keflavíku vypadalo zcela jinak než v roce 2003.

 

Před 15ti lety jsem ještě nepsal cestopisy. Na mých stránkách jsou z té doby pouze fotky. Možná z Reyjkavíku se zde některé objeví dvakrát, alespoň pro lepší srovnání. Já už se hned v nedělní ráno vypravil na nábřeží hlavního města a objevil prazvláštní sochu – Sun Voyager. Fotil jsem ji i v roce 2003. Ale pravda, že na ní se moc nezměnilo. Jen si už moc nepamatuji okolí.

 

Co ovšem nelze srovnat, je trasa (mimo Reykjavík). V minulosti vedla na sever do Akureyiri. Tentokrát se budeme věnovat spíše jihu a jihovýchodu ostrova. Stejně jako klasická trasa, má i toto místo co nabídnout. A tomu také odpovídal počet turistů … hlavně asijských, jež jsme během zastávek potkávali.

 

Po highway (klasické silnici s maximální rychlostí 90 km/hod) Ring Road opouštíme Reykjavík a přesouváme se skrze velmi zajímavou krajinu k první zastávce – vodopádu Seljalandsfoss. Jeho vody proudí z výšky cca 60 metrů dolů do malého jezírka. Turisté, kteří chtějí být mokří se vydávají za vodní stěnu. Díky erozi je zde vyhloubená jeskyně. Neopomeňte zavítat k menšímu vodopádu cca 200 metrů dále.

 

Krajina je zde úžasná. Erodované skalní útvary se předvádějí v neuvěřitelných pozicích. Vše dokreslují vykukující ledovec Myrdasjokull, stará lávová pole, sloupy páry vycházející z geotermálních elektráren … a navíc máme dneska štěstí. Byť to ráno nevypadalo, máme krásné počasí s modrou oblohou.

 

Vopodád Skogafoss je snad ještě mohutnější než předchozí. Máte-li čas, vydejte se i nahoru po 420ti schodech. Jednak je zde vyhlídka na nedaleký oceán, vodopád samotný a ledovec a pak stezka pokračuje dále. Určitě se vydejte o několik zatáček dále. Věřte mi, že to stojí za to.

 

Pláže na jihu Islandu nejsou bílé. Díky sopečné činnosti je všude čedič, černý písek a neustále hrozící vulkány. Typickým představitelem černých pláží je Reynisfjara. Najdete zde jedna typické šestiúhelníkové tvary vychladlých lávových pramenů, ale také na konci pláže dva sloupy, tyčící se z moře. Dle pověsti se jedná o stěžně lodi, kterou ukradli trolové, když byli chycení slunečním svitem.

 

Opodál je malé městečko Vík s kostelíkem ze 30. let. Jedná se o striktně geometrickou budovou s vitrážovými okny, ostře špičatou věží, ale venkovským stylem. Kostel je také místo shromáždění v případě evakuace při hrozbě sopečné erupce. Město nemá přístav, byť se rozkládá u moře. Břeh je zde natolik mělký, že lodě sem nemohou připlout. Musejí kotvit na moři a náklad je převážen malými loďkami.

 

Závěr naší cesty dokreslilo lávové pole o rozloze 900km2. Vyloženě se táhlo od nevidím, do nevidím!

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 10. září 2018:

NP Skaftafell - Fjallsarlon Glacier Lagoon - Jokulsarlon Glacier Lagoon - Diamond Beach

Jižní, respektive východní strana Islandu není o nějakých městech, historii či kultuře. Život je zde drsnější než drsný, hlavně z důvodu neustálé hrozby exploze jedné z několika sopek, jež převážně dřímají pod ledovci. Zde je to hlavně o přírodě, ledovích a zmíněných vulkánech.

 

Celý den jsme se pohybovali ve stínu zářivě bílého ledovce Vatnajökull. Rozkládá se u pobřeží jihovýchodního Islandu mezi Východními fjordy a Víkem. Z obrovského ledového příkrovu vybíhá množství splazů a výška ledové masy dosahuje až 1 km. Díky své mohutnosti se stal největším evropským ledovcem (je vidět dokonce i z vesmírných družic). Okolní krajina je pouze řídce osídlena. Často zde totiž dochází k masivním ledovcovým záplavám, které s sebou nesou tuny balvanů, štěrku, ledu a vody. Jde o jev zvaný „jökulhlaup“, kdy sopečná aktivita pod ledovcem zapříčiní záplavy velkého rozsahu. Právě pod Vatnajökullem se ukrývá jeden z největších a nejaktivnějších vulkánů na Islandu – Grímsvötn. Název Vatnajökull je složen z islandských slov Vatna (voda) a jökull (ledovec).

 

Naše první zastávka je NP Skaftafell. Park patří k nejkrásnějším a nejrozsáhlejším národním parkům na Islandu. Zdejší turistické trasy jsou velmi populární mezi návštěvníky, protože umožňují poznat rozmanitou islandskou přírodu – ostré horské hřebeny, ledovce, hřmící vodopády a horské louky porostlé divokou květenou. Původně zde stál pouze statek na úpatí hor, který ovšem zničila velká erupce během 14. století. Park byl ve své novodobé podobě již několikrát rozšiřován a v roce 2008 došlo k jeho spojení s národním parkem Jökulsárgljúfur, čímž vzniklo jedno z největších evropských chráněných území pod názvem národní park Vatnajökull. Jedná se o obrovské chráněné území o rozloze zhruba 15 000 m², které zahrnuje zhruba 13 % plochy Islandu. Návštěvníkům jsou zde k dispozici dvě jednoduché trasy. První vede nahoru k Černému vodopádu a druhá k ledovcovému splazu. Obě jsou krásné a budete-li mít čas, vydejte se na obě místa.

 

Ledovcových splazů je zde nespočet. Některé dokonce zaujaly hollywoodské filmaře, že zde byl točen například Batman nebo Hra o trůny – vše co se nachází za stěnou Zimohradu! Škoda, že když by k tomu člověk přijel, tak by místo ve skutečnosti vypadalo trošku jinak než na plátně.

 

Zlatým hřebem programu byla určitě projížďka na člunech po ledovcové laguně u ledovce Fjallsarlon. Laguna vznikla působením váhy ledovce, zatlačil pevninu a poté ustoupil. Místo se zalilo vodou. Nyní se do vzniklého jezera odlamují obrovské kusy ledu a je to velká atrakce pro turisty. Jen si představte, jak se malý člun prohání mezi obrovitánskými ledovými krychlemi. Měli jsme štěstí a viděli zde tuleně. Nejsou zde běžnými návštěvníky, protože řeka sem vedoucí je docela plytká.

 

Po projížďce jsme pokračovali kousek dál do Jökulsárlón, opět ledovcové laguny. Zde jsou masy ledu o poznání větší než ve vedlejší. Laguna okouzlí každoročně davy návštěvníků tím, jak po jeho hladině plují zářivě modré ledovcové kry. Rozprostírá se mezi mořem a ledovcem Breiðamerkurjökull. Z něho se odtrhávají ledové kry, sesunují se na vodní hladinu jezera a směřují k moři. Díky tání okolních ledovců se plocha jezera neustále zvětšuje. Laguna má nyní rozlohu kolem 18 km². Mezi ledovými krami je možné podniknout výlet obojživelným člunem, čímž získáte možnost prohlédnout si zblízka modravé kry, a když budete mít štěstí, tak i zde žijící tuleně. Krajina kolem laguny je oblíbena nejen mezi turisty, ale také byla využita jako kulisa k filmům Lara Croft: Tomb Raider a Dnes neumírej. Nezapomeňte se vydat na nedalekou Diamond Beach. Proč se takto jmenuje pochopíte hned, když tam dorazíte. Kusy ledu povalující se po černé pláži jsou jako skutečnými diamanty!

 

Cestou zpět jsme udělali ještě zastávku u torza mostu, který sem byl přivlečen při ledovcové povodni z místa cca 25 km vzdáleného. Až zde si uvědomíte, jakou má masa vody, kamene a hlíny sílu. Při povodni v listopadu 1996 místem protékalo až 50 000 m3/vteřinu … do mostu narážely kusy ledu o velikosti 10x10x20 metru a váze 2000-3000 tun! Tomu most nemohl jednoduše odolat.

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý 11. září 2018:

lávová pole - Vík - Reykjavík

Opouštíme jihovýchodní stranu ostrova a pomalu se vracíme zpět do civilizace. Škoda, tady uprostřed ničeho se mi líbilo mnohem více než tomu bude v Reykjavíku a jeho okolí. Vzdálené domečky, nekončící louky a kopce, tisíce ovcí, žádný hluk dopravy či velkoměsta. To myslím vyhovuje více nejen mně, ale i většině členů výpravy. Před tím, než ale zcela dáme vale místní krajině, zastavíme se na 300 let starém lávovém poli, které snad nikde nezačíná a nikde nekončí. Nyní je porostlé lišejníkem a působí velmi mile. Erupce sopky, která toto zapříčinila v roce 1783 ovšem až tak příjemná asi nebyla. Na Islandu sopky skutečně dávají, nebýt jich, tak Island ani nevznikne, ale také si berou řádně zpět … Naštěstí v těchto vzdálených oblastech žije naprostá menšina obyvatel, tak nehrozí velké újmy na životech.

 

Cestou do Reykjavíku jsme se zastavili ještě ve městečku Vík a okoukli místní luteránský kostel. Zajímavá, typická, jednoduchá stavba s použitím vlnitého plechu. Tento stavební materiál byl uveden na Island v roce 1860 a od té doby se osvědčil a rozšířil co by odolný a levný. Není jej třeba nijak zvlášť udržovat. Budovy, kde byl před 100 lety použit, stále stojí. A používá se zde hojně, ať je to honosná budova nebo obyčejné skladiště.

 

Odpoledne nás čekalo poznávání hlavního města ostrova, Reykjavík.  Město při pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu na jihozápadě země poblíž Evropy. Město je se svou polohou 64° 08' severní šířky nejseverněji položeným hlavním městem světa a v rámci Evropy nejzápadnějším.

 

Město (respektive osada) bylo založeno vikingským osadníkem Ingólfem Arnarssonem již v roce 874. Pojmenoval ho Reykjavík, což znamená v islandštině kouřová zátoka od termálních pramenů a gejzírů v jeho okolí. Později se začala osada vyvíjet díky augustiniánskému klášteru postavenému na nedalekém ostrově Viðey v roce 1226.

 

V 18. století byla ve městě vybudována křesťanská katedrála a město se stalo významným obchodním a námořním uzlem. 18. srpna 1786, tehdy 167 žijících obyvatel v osadě přiznalo městské právo. Od roku 1904 bylo město poctěno titulem sídelního města vlády ostrova. Univerzita Háskóli Íslands byla ve městě založena o 7 let později roku 1911.

 

Centrum města není nikterak rozsáhlé. Tvoří ho několik ulic, lemovaných restauracemi, náměstí s katedrálou a Parlamentem. Opodál stojí radnice, jejíž scenérii dokresluje ještě přírodní rybník. Město má dva přístavy, jeden rybářský a druhý obchodní. U rybářského momentálně probíhá výstavba nového hotelu Marriot. Opodál stojí koncertní a konferenční hala Harpa dokončená v roce 2011. Je sídlem islandského orchestru a opery.

 

Pocházka městem pokračovala až ke kostelu Hallgrímskirkja. Díky své výšce, 74,5 metrů, se jedná o jednu z nejvyšších budov na Islandu. Byl pojmenován po Hallgrímuru Péturssonu. Projektoval jej architekt Guðjón Samúelsson v roce 1937. Jeho stavba začala v roce 1945, a o 38 let později, roku 1986, byl dokončen. Se svou polohou v centru města se stal jedním z jeho symbolů. Návštěvníci se mohou vydat na věž, odkud je vyhlídka na město. Tato legrace ale stojí 8 EUR. Nedaleko odsud je ještě další zajímavost – Perlan,  stavební památka na kopci Öskjuhlíð, kde byly desítky let před tím zásobníky horké vody. Je vysoký 25,7 metru. Navrhl jej Ingimundur Sveinsson. Jeho výstavbu podporoval především bývalý starosta Reykjavíku Davið Oddsson. V roce 1991 došlo k rekonstrukci rezervoárů horké vody a byla na ně umístěna prosklená kopule. Od roku 2017 je zde i muzeum s první umělou ledovou jeskyní. V brzké době se zde také plánuje otevření planetária.

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 12. září 2018:

Reykjavík - Zlatý okruh: NP Thingvellir - gejzír Strokkur - Gullfoss - ledovec Langjokul

Dobré ráno Islande … zbláznil ses Islande? Podle předpovědi, mělo být pěkně a venku leje jako z konve. Naštěstí nám celou dobu přálo počasí, teda mimo včerejší procházky Reykjavíkem, kdy nás déšť pronásledoval. Ale co, snad se to vybere, s tou myšlenkou jsme odjížděli na další poznávání velmi zajímavého kusu skály uprostřed Atlantiku.

 

Dneska jsme se podívali i více na islandskou historii - národní park Thingvellir je jednak místem, kde se setkávají severoamerická a evropská tektonická deska a také zde byl v roce 930 založen islandský parlament. V údolí se odehrávala důležitá jednání – zákonodárná nebo soudní. Byli zde trestáni viníci a také upalovány čarodějnice, na Islandu tedy spíše muži než ženy. Každý rok se zde uskutečnilo zasedání v délce trvání 2 týdnů. Pro srovnání – z nejvzdálenějšího místa Islandu sem delegace putovala 17 dnů. Jak jsem psal výše, národní park byl založený v roce 1977 a v roce 2004 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jednak pro svou historickou úlohu, ale také pro geologickou. Zemské desky se od sebe odsouvají rychlostí cca 18 mm za rok. Zde nás déšť už nepronásledoval a rozplývající se mraky byly předzvěstí hezkého počasí.

 

Jedeme Zlatý okruh … co je dalšího na trase? No samozřejmě gejzíry! Další součást islandského života a důsledek vulkanické činnosti. Na místě naší zastávky je jednak ten, který dal všemu jméno – Geysir, bohužel už není moc aktivní. Vyvěrá nepravidelně, většinou po zemětřesení. Ostudu ale nedělá Strokkur, jež chrlí vodu cca každých 5 – 10 minut do různých výšek, nejvýše prý 40 metrů. Je to zážitek pozorovat, jak se voda v otvoru chvěje, vlní, mele a najednou BUM! Vystřelí proud horké vody, někdy i vícekrát než jednou … a pak je zase klid, nad otvorem se vznáší jen pára, jakoby se nic nedělo.

 

Posledním místem na trase Zlatého okruhu je vodopád Gullfoss, neboli zlatý vodopád. My se ale ještě před vodopádem vydáváme na druhý největší ledovec Langjokull, kde se projedeme na sněžných skútrech. Z našeho autobusu přesedneme do zvláštních buso-náklaďáků, jakoby ste tatrovku přebudovali na autobus, a vyrážíme směr ledovec. Na okraji ledovce, na základně vyfasujeme slušivé mundůry a přilby, řidič upustí kola, aby vozidlo zvládlo kamenitý terén a ještě kousek jedeme. Projížďka na skútrech bývá vždycky fajn. Tentokrát ale snad členové výpravy neposlouchali instrukce, protože se se skútry neustále překlápěli. Až došlo k nejhoršímu, kdy jedné člence výpravy zůstala pod skútrem noha. Naštěstí nebyla zlomená, ale koleno bylo pochroumané. Toto trošku zhoršilo náladu jak skupiny, tak i průvodce. Musel nám opět udělat celou instruktáž znova a tím jsme se zdrželi. Členku výpravy zatím odvezli do autobusu, kde na nás čekala.

 

Závěrečným bodem programu, pro skupinu byl zmíněný Zlatý vodopád, jehož vody s řevem padají do pekel … jak by řekl klasik. Je to úchvatný zážitek, který se těžko popisuje, musíte to vidět.

 

Po návratu do Reykjavíku měla skupina už volno, já se ovšem vydal se zraněnou členkou výpravy do nemocnice. Asi kdyby to paní tušila, že zde strávíme 8 hodiny a zpět do hotelu se vrátíme ve 4 ráno, tak bolavé koleno oželí. Nu což, poznali jsme alespoň islandské zdravotnictví. Nemocnice či pohotovost pěkná. Členka výpravy s kolenem naštěstí nic vážného nemá, tak může zítra odcestovat spokojeně domů.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 13. září 2018:

Reykjavík - Seltun - Gunin pramen - most mezi kontinenty - Modrá laguna

Včera večer, respektive dneska ráno, když jsme se vraceli z nemocnice, tak bylo pěkně přituhlo, typoval bych tak kolem 1 – 2 stupňů. Navíc prý byla v noci nad Reykjavíkem vidět polární záře. Já viděl akorát záři z lékařských přístrojů. Chladná noc byla ale předzvěstí toho, že dnes bude krásně. A taky je. Island se s námi loučí slunečným počasím, které doufám vydrží až do odletu.

 

Poloostrov Reykjanes je to, co prvně vítá návštěvníky Islandu. Začne se dramaticky rozprostírat ihned, jakmile sjedete ze silnice spojující Reykjavík a letiště v Keflavíku. Je tady nejslavnější islandská atrakce Modrá laguna, ale i další místa nacházející se kolem sopek. Jsou tady rybářské osady Gardur a Sandgeredi. Dále je poloostrov divokou krajinou plnou různobarevných sopečných kráterů, minerálních jezer, bublajících horkých pramenů, hor a lávových polí. Reykjanes byl vyhlášen UNESCEM za globální geopark, který byl vytvořen za účelem výzkumu a ochrany geologie oblasti – polštářová láva, oceánský hřbet, střetávání tektonických desek a další.

 

Seltún je nestabilní geotermální pole. Nazývá se také Krysuvik podle nedaleké opuštěné farmy. Hlavní atrakcí jsou dřevěné chodníky, které se vinou kolem syčících horkých pramenů, bahenních kotlíků a sírových sopečných otvorů. Vše se třpytí mnoha barvami, což je způsobeno minerály v zemi.

 

Celý poloostrov je nesmírně zajímavý. Určitě doporučuji projet si pobřežní silnici vedoucí směrem k Modré laguně a zastavit se u majáku, který byl kvůli zemětřesení posunut více do vnitrozemí - původní stál totiž na útesu, který se zřítil do moře. Kousek odsud je také největší geotermální pramen - Gunin pramen. Chcete-li vědět, jaké je to v mraku páry, pak si proběhněte neustávající a hustý dým valící se ze sopouchu. Chcete stát v Severní Americe a v Evropě? Pak nezapomeňte navštívit most kontinentů - lávku, která spojuje dvě zemské tektonické desky.

 

Modrá laguna je člověkem vytvořené místo. Je zde voda z nedaleké geotermální elektrárny … vlastně se koupete v odpadní vodě. Ale teď vážně, voda je úžasně teplá, má dokonalých 38oC a je bohatá na modrozelené řasy, minerální soli a jemné křemičité bahno, které zvláčňuje a zjemňuje pokožku.

 

FOTOGALERIE

 

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 346

Počet zemí: 98

 

 

Profile for Daniel_Linnert