TOPlist

 

KOREA

8. - 19. 5. 2017

 

 

 

 


 

pondělí 8. května - úterý 9. května 2017:

Praha - Dubaj - Seoul

Je to již nějaký pátek co mne cesta zavedla do Země vycházejícího slunce, Nipponu, čili Japonska. Již tedy ve mně hlodala myšlenka se do této oblasti vrátit. Buďto se podívat na severní stranu ostrovní říše, kam se až tak zase nejezdí anebo zkusit souseda, věčného rivala, Koreu … samozřejmě Korejskou republiku nebo nám více známou pod jménem Jižní Korea. Předpříjezdovou situaci zde trošku komplikovala propaganda amerického prezidenta Trumpa a odpovědi severokorejského vůdce. Jak je ovšem známo, novináři udělají z komára velblouda, nebylo se tady čeho obávat, cesta dlouhá cca 10 000 km mohla začít.

 

 

 

středa 10. května 2017:

Seoul

První den v Koreji jsme věnovali, jak jinak, než poznávání hlavního města. Seoul, jehož historie sahá do konce 14. století, kdy se na scéně objevuje dynastie Joseon, je nyní moderním a pulzujícím městem. Městem, které snad nikdy nespí. Staré korejské přísloví navíc říká: „I kdybys měl lézt po kolenou, doplaz se do Soulu“. Dnes město představuje dynamickou směsici tržišť, korejské populární hudby, čajovn, chrámů, paláců, hor, mrakodrapů a neonů. Soul je také držitel titulu Město designu od UNESCO. Současná metropole má 10.5 milionu obyvatel a je strážena 4 horami – Severní, Jižní, Východní a Západní. Moderní tvář města začala vznikat v 60. letech 20. století.

 

První zastávka, Gyeongbokgung Palace byl hlavním královským palácem dynastie Joseon. Postavený byl v roce 1395 a nachází se v severní části Seoulu. Jedná se o největší z Pěti velkých paláců postavených dynastií. Gyeongbokgung Palace byl domovským palácem králem, trůnním palácem a také sídlem vlády. Palác sloužil svému účelu až do požáru při Imjinské válce a byl na 2 století opuštěn. V 19. století bylo všech 7 700 komnat zrekonstruováno pod vedením princem regentem Haungseonem během vlády krále Gojonga. Některé z 500 budov byly zrekonstruovány na pozemku o rozloze 40 hektarů. Na počátku 20. století byla většina paláců zničena Japonskem. Od té doby je palácový komplex postupně rekonstruován do původní podoby. Dnes je považován za nejkrásnější z Pěti velkých paláců.

 

V komplexu paláce se nachází í National Folk Museum of Korea - národní jihokorejské muzeum. Návštěvníci zde najdou repliky předmětů ilustrujících tradiční korejský život. Muzeum bylo založeno v roce 1945 a v současných prostorách se nalézá od roku 1993, kde se doposud nacházelo Národní korejské muzeum. Výstava je rozdělena do 3 částí a celkem zde naleznete téměř 100 000 předmětů: Historie korejského lidu, Korejský způsob života a Životní cyklus Korejců.

 

Po pádu poslední královské dynastie začali do města přicházet farmáři a založili si tzv. Severní vesnici - Bukchon Traditional Village. Vesnice se rozkládá mezi Gyeongbok Palace, Changdeok Palace a Jongmyo Royal Shrine. Tradiční vesnice je zachována jako 600 let staré osídlení. Nyní slouží jako tradiční kulturní centrum nabízející návštěvníkům zažít atmosféru dynastie Joseon.

 

Nesmírně vyzdobený (u příležitosti Buhova narození) Jogyesa Temple je hlavním chrámem buddhistického řádku Jogye z roku 1936. Proto hrál důležitou roli v Seon buddhismu v Jižní Koreji. Chrám byl založen v roce 1395 a současná budova pochází z roku 1954. Chrám stojí nedaleko  jedné z nejpopulárnějších seoulských ulic Indsadong - kulturní a umělecké centrum, místo kde můžete nakoupit místní rukodělné výrobky, navštívit typický korejský čajový obchod nebo zažít představení pouličních umělců.

 

Abychom si trochu odpočinuli, zastavili jsme se u Cheonggyecheon je cca 11 km dlouhého moderního veřejného rekreačního zařízení v centru Seolu. Nový urbanistický projekt je na místě, kde dřívější říčka byla masivní poválečnou výstavbou ukryta pod budovami.

 

Cestou k věži Seoul N Tower se nám porouchal autobus, proto bylo nutno operativně změnit program. Nejdříve jsme zavítali do nákupní čtvrti Myeongdong a vyčkali zde příjezdu nového autobusu.

 

Závěrečný bod, Seoul N Tower, otevřena veřejnosti 15. října 1980 a už počátku je hlavní turistickou atrakcí. 236 metrů vysoká věž stojí na vrcholu kopce Namsan Mountain (243 m) a nabízí panoramatické výhledy na město a okolí. Vyhlídka je natolik úchvatná, že věž lze považovat za nejlepší v Asii.

 

 FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 11. května 2017:

NP Seorak

Ráno jsem musel členům výpravy dát malé školení ohledně ovládání toalety. V Koreji mají záchody zcela jiný level, podobně jako v Japonsku se sofistikovaným, elektronickým ovladačem na stěně, vyhřívané prkénko a žádné splachovadlo na míse. To byl pro některé členy výpravy velký problém, a tak mačkali SOS tlačítko a podobná místa. Doufám, že dneska již budu na oných  místech všichni spokojení a vychutnají si zcela zahřáté prkénko! Já si na to v Japonsku zvykl natolik, že mi to poté doma chybělo.

 

Včera nám při výjezdu k věži N Tower chcípnul autobus, prý byl bez vody, ale od kdy je spojka spojena s vodou v autobuse … Bohužel se jej nepodařilo opravit, a tak ráno dorazil jiný … byť s rozbitým předním sklem, tak spolehlivý.

 

Dnešní program nás zavedl do národního parku Seorak, pojmenovaného podle třetí nejvyšší korejské hory Mt. Seorak. Park je zahrnutý na seznam organizace UNESCO od roku 1982. Přírodní rezervace zde byla ustanovena v roce 1965. Park je populární mezi turisty a milovníky přírody. Rozloha je téměr 400 km2 a mnoho vrcholků dosahuje výšky více než 1200 metrů. Nejvyšší je Daecheongbong - 1 708 metrů. Národní park je vzdálen také necelých 60 km od hranic se severní Koreou. Přilehlé město Sokcho je rovněž nejbližším městem k prozatím neprostupným hranicím. Bydlí zde Korejci, kteří doufají v otevření hranic a také v to, že se jednoho dne setkají se svými příbuznými, s nimiž byly kontakty zpřetrhány po ukončení korejské války v roce 1953. Uvádí se, že více než 10 milionů rodin má příbuzné na severní straně hranice … Vcelku hrozná představa, když přes hranici nepošlete ani dopis a nevíte, zda z příbuzných ještě někdo žije.

 

V národním parku je spousta stezek vedoucích na jednotlivé vrchlo. My jsme ovšem neměli tolik času, a proto jsme zvolili lanovku. Vyjeli jsme na vrchol k bývalé pevnosti Gwonkeumsansung odkud je překrásný výhled na okolní lesy a kamenné útesy. Zde se ve 13. století schovávali rodiny před nájezdy Mongolů. Mimo nás zde snad nebyl žádný evropský či americký turista, pouze místní turisté. Musel jsem ovšem konstatovat, že byli vybaveni jako pro výstup na Mt. Everest a ne na horu, kam částečně dojedou lanovkou.

 

Odpoledne jsme navštívili Shinheungsa Temple, budhistický chrám řádu Jogye, jež se rozkládá na úpatí hory Seorak. Jedná se o typický horský buddhistický chrám. Je známý svým strážcem - 14 metrů vysokou bronzovou sochou Buddhy "Tongil Daebul", která sedí na 4 metrovém piedestalu, taktéž z bronzu. Celková výška je tak téměř 20 metrů. Váha sochy se uvádí 108 tun.

 

FOTOGALERIE

 

 

pátek 12. května 2017:

Seoul - Jeju Island

Opouštíme hlavní město Seoul a vydáváme se poznávat zcela jinou krajinu a dalo by se říct i kulturu. Vyzkoušíme místní aerolinky a letíme na ostrov Jeju vzdálený cca 700 km. Nemůžu se dočkat, až opustíme velké město a budeme blíže přírodě.

 

Ostrov Jeju se rozprostírá na ploše 1846 km2 a je tak největším korejským ostrovem. Zároveň je také samostatnou (tentokrát nejmenší) provincií v Jižní Koreji. Vzhledem k tomu, že jde o jediné korejské území, které je situováno do subtropického pásu, je zdejší krajina a příroda naprosto odlišná od té pevninské. Je zde vlhko a teplo. Je to jediné místo v Koreji, kde se setkáte s palmami. Ostrov vznikl vulkanickou činností poměrně „nedávno“, zhruba před 300 tisíci lety. Jelikož se nachází mezi Koreou a Japonskem, byl po dlouhou dobu jablkem sváru nejen mezi těmito dvěma zeměmi, ale nárokovala si jej také Čína. Na Jeju žije v současnosti více než půl milionu lidí. Ještě donedávna byl ostrov Jeju pro turisty naprosto neznámým pojmem, dnes se tento pozoruhodný kout země pomalu otevírá okolnímu světu. Možná bude fajn, když se světu bude otevírat pomalu … hoooodně pomalu. Musím ale říct, že v Koreji o žádné velké davy nezakopáváme, evropských turistů je zde naprosté minimum.

 

Ostrov Jeju je také známý houževnatými ženami, potápěčkmi, haenyeo. Po celém pobřeží oslavují tyto nádechové potápěčky sochy a často je možno ženy spatřit, jak se připravují na pobřeží nebo pohupují na hladině. Po staletí se ženy na Jeju zabývají touto formou rybaření, při němž sbírají řasy, měkkýše, mořské okurky, černé ježovky, chobotnice a vše ostatní, co se dá pojídat. Pracují jako skupina a o své úlovky se dělí, vybavení používají prosté – polystyrenové plováky, ploutve, sítě, nože a harpuny – a žádné kyslíkové bomby. Až donedávna neměly ani neopreny, ačkoliv se potápěly dlouhé hodiny v jakémkoliv počasí. Jsou schopny zadržet dech až na 2 minuty a potopit se do hloubky 20 metrů, ty nejlepší až do 36 metrů. Potápění je však mizející profese, v současnosti ji provozuje asi 5 000 hanyeo, což je velmi málo oproti 50. letům 20. století, kdy byl téměř dvojnásobný. Nejstarší aktivní potápěčka žije na Kravím ostrově a je jí 86 let.

 

Dle předpovědi norského serveru mělo na ostrově pršet, a také tomu tak bylo. Prve to sice vypadalo, že se Norové mýlí, ale rozpršelo se, než jsme nasedli do autobusu. Místní průvodkyně mluví na rozdíl od soulského průvodce překrásnou britskou angličtinou, nemusím napínat uši nebo se třikrát ptát, co chtěl básník vlastně říct.

 

Po obědové pauze začalo ostrovní poznávání. Nejdříve na místě zvané Magic road - silnice, kde auta i s vypnutým motorem stoupají do kopce! Nás zkušené ale neošálí, že se jedná o optickou iluzi. Silnice ve skutečnosti nejde do kopce, ale stále z kopce.

 

Déšť a mraky nás doprovodili na malebnou Yongmeori Beach - prazvláštní místo s usazeninami vzniklé během milionu let. Tyto útvary připomínají v mnohém místnosti, široké kamenné římsy nalepené jedna na druhé dělají podél pobřeží majestátní scenérii.

 

I když se rozpršelo ještě více, nevadilo nám to. Další zastávka byla celá uvnitř! Yeomiji Botanical Garden - nejkrásnější botanická zahrada v celé Asii s unikátní jižní atmosférou. Vnitřní zahrada obsahuje cca 2 000 jedinečných tropický a subtropických rostlin. Celá vnitřní expozice je navíc tematicky rozdělaná do pěti částí. Návštěvnící mohou ještě vyjet do vyhlídkové kopule, bohužel kvůli dešti nebylo moc vidět.

 

Voda padá zezhora, tak proč se nevydat k vodopádu Cheonjiyeon, naší poslední zastávce. V překladu jméno znamená spojení nebes a země nebo také Božský rybník. Jméno vychází z legendy, kde 7 víl sloužilo Králi nebes a tyto sešly po schodech se okoupat v jeho čistých vodách. Rybník má hloubku 20 metrů a vodopád má výšku 22 metrů a šířku 12 metrů.

 

Následoval již hodinový přejezd přes ostrov a večeře – barbecue s místní specialitou, masem z černého čuníka. Ne z divokého, ale černého. Bohužel tato varianta nesedla všem členům výpravy. Prý se nenajedli … no masa bylo dost, příloh také, tak nevím kdo jim to snědl … Večeři doplňoval nádherný západ slunce zvěstující změnu počasí k lepšímu.

 

FOTOGALERIE

 

 

sobota 13. května 2017:

Jeju Island

Včera večer se už skrze olověné mraky protlačilo sluníčko a ukázalo nám, jak umí nádherně zabarvit oblohu do ruda. Sice tím okolní mraky získaly na dramatičnosti, ale byl to takový střípek, taková předzvěst počasí, jež bylo předpovězeno na dnešek. A co? Vyšlo to! Ráno se sice obláčky ještě trhaly, sluníčko už ale mělo nakročeno k tomu, že nás bude celý den doprovázet. Členové výpravy si dneska více odpočinuli, dvakrát vstávali brzo a odjížděli jsme v 7 hod. Byli z toho někteří přepadlí, bylo třeba pro všeobecnou pohodu vstávání posunout.

 

Dneska jsme měli navíc na program více času, nebylo kam spěchat. První zastávka byly lávové tunely Manjanggul, nejdelší systém lávových tunelů na světě o délce 13 km. Jeskyně je jedním z nejdokonalejších lávových tunelů na celém světě a je zapsána mezi přírodní památníky. Výška stropu se mění ode dvou do 23 metrů. Návštěvnici mohou projít jen asi kilometr dlouhý úsek a cesta končí u 7 metrů vysokého lávového pilíře. Stěny obrovského tunelu s dírkovanou podlahou připadají jako doupě obřího hada a jen těžko si představíte titánské geologické síly, které jej před stamiliony let formovaly a pohrávaly si s horninou jako s plastelínou.

 

Na rozdíl od chladné jeskyně nahoře už krajinu opanovalo sluníčko a začala vše prohřívat. Členové výpravy se už těšili na další bod programu - Seongsan Sunrise Peak - symbol Jeju a UNESCO. Je to jedna z nepůsobivějších přírodních zvláštností na ostrově – 182 metrů vysoký tufový sopečný kužel, který vypadá jako obří převrácená mísa. Kráter je porostlý stromy  lemovaný rozeklanými skalami. Uvnitř není ovšem jezero, protože půda je zde porézní. Výstup vede po 500 schodech a trvá asi 20 minut. Námaha je ale odměněna překrásným výhledem do okolí a také na přilehlou Ilchulbong Beach s černým pískem. Je zde také restaurace vedená potápěčkami. Pokud si chcete udělat lodní výlet, vyjíždějí odsud na moře motorové čluny.

 

Opodál leží nejvýchodnější místo pobřeží – poloostrov Seopji-koji. Seopji je starým pojmenováním oblasti a Koji v Jeju dialektu znamená náhlý pád. Na kopci Koji, který je široký a rovný, stojí kamenné útvary nazývané Hyeopjayeondae, 4 m vysoké a 9 m dlouhé. Dramatičnost okolí dokresluje ošlehaný maják.

 

Nedaleko od poloostrova leží Seongup Folk Village, někdejší provinční hlavní město, kde vládní pomoc podpořila uchování a renovaci tradičních domů s kamennými zdmi a doškovými střechami. Centrum vesnice je obehnáno opevněním, v němž jsou zdobné vstupní brány. Hlavní branou je Jižní brána.

 

Aby byla prohlídka ostrova kompletní, nesměli jsme vynechat zastávku na čajové plantáži a nákup zeleného čaje. To byl již závěr celého putování po ostrově Jeju.

 

FOTOGALERIE

 

 

neděle 14. května 2017:

Jeju Island - Busan

Nedělní ráno Dne matek začíná více než pozitivně, ráno opět svítí sluníčko a i celková předpověď na Jeju a Busan vypadá pozitivně, rozuměj slunečně. Je jen škoda, že se musíme rozloučit s překrásným subtropickým ostrovem Jeju a vyrazit zpět na pevninu, do betonové džungle měst. Mému srdci byl bližší ostrov, jeho příroda … Myslím, že každý ze členů výpravy je rád za poznání toho místa.

 

Odlétáme místními aerolinkami Jeju airlines do druhého největšího města Koreji, Busanu. Let je kratičký, trvá cca 30 minut a přivítá nás moderní a rozsáhlé letiště. Okolí města patří, stejně jako ostrov Jeju, mezi nedoceněná místa – na jedné straně pláže, na druhé straně hory. Také se zde nachází největší nákupní a zábavní komplex na světě a špičkový kinematografický komplex. Busan má návštěvníkovi hodně co nabídnout – od elegantních barů až po bohaté rybí trhy. Busan uspokojí rozmanité chutě turistů. Dalo by se říct, že Busan je indiviualitou v Koreji!

 

Po příletu jsme se přesunuli na nádhernou a snad nejznámější pláž Haeundae. Na vrcholu sezony je 2 km dlouhá pláž plná slunečníků a lidí dovádějících ve vodě na pneumatikách půjčených od stánkařů. O pláži pojednává i stejnojmenný film z roku 2009, kdy tsunami zaplavila toto místo. Jedná se o standardní katastrofický film, kdy vědci předvídají katastrofu, ale nikdo jim nenaslouchá.

 

Odpoledne jsme se z pláže přesunuli do Dongbaek parku (Ostrova kamélií), ostrova ležícím na konci Haeundae pláže. Během staletí sedimentace došlo k propojení ostrova s pevninou a ostrov už není ostrovem. Jedná se o velmi příjemné relaxační místo naprosto se hodící pro nedělní procházku.

 

Mimo krásné vyhlídky na město ze stojí Nurimaru APEC House - místo používané jako pamětní síň pro mnohé prestižní mezinárodní konference. Dům byl postaven v roce 2005 jako místo konání Asijsko-pacifické ekonomické organizace. Vstup je zde zdarma a návštěva stojí minimálně za vyhlídku ze spodního patra. Opodál je možná ještě lepší vyhlídka – z majáku.

 

Na závěr dne jsme navštívili UN Cemetery – jediný hřbitov OSN na světě, jež je místem posledního odpočinku 2 300 mužů z 11 zemí, které podporovaly Jihokorejce za korejské války v letech 1950-1953. USA zde mají velkou upomínkovou zeď, je zde výstava fotografií a dalších památek. Návštěva je dost působivá, na mne místo zanechalo vliv, jako když jsem navštívil Hirošimu.

 

V Busanu je dále zajímavý přístav – největší v Koreji a také doporučuji nepřehlédnout Diamantový most o délce cca 8 km táhnoucí se do zatáčky!

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 15. května 2017:

Busan

Včera, v neděli, jsme jen tak ochutnali několik krás města Busanu. Teprve dneska nás čekalo to pravé a pořádné poznávání, včetně výkladu místní průvodkyně. Čekal jsem, s jakou angličtinou a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že se srozumitelnou. Musím ale uznat, že na rozdíl od průvodkyně na ostrově Jeju, zapálené a očividně na svém místě, dnešní byla taková studená, bez emocí … Možná jsem ji rozhodil tím, že jsem chtěl změny v programu … něco ubrat, něco přidat, změnit směr apod.

 

Hned z rána jsme vyrazili na východ, k mořskému budhistickému chrámu Haedong Yonggung-Sa neboli Chrám draka u moře. Místo je velmi oblíbenou turistickou destinací, jelikož se jedná o jeden z mála chrámu nacházejících se na pobřeží. V Koreji jsou chrámy většinou v horách. Chrám byl postaven v roce 1376 učitelem Naongem během vlády dynastie Goryeo.

 

Z chrámu zase zpátky do města, cesta trvá přes celé město cca 40 minut a to ještě máme štěstí, že doprava vpondělí ráno není moc silná. Projíždíme přes Diamantový most, přes Přístavní most s obrovským kruhovým nájezdem, kolem nákladního přístavu na pláž Songdo. Včera jsme navštívili Haeundae pláž, ta by byla hloupost jezdit dvakrát na stejnou pláž. Songdo je ještě navíc nejstarší městskou pláží z roku 1913. Zajímavostí je zde tzv. skywalk, neboli chodník vedoucí v délce 365 metrů nad mořem, odkud je překrásný výhled na pláž a na městské výškové budovy. Okolí dokreslují rybí restaurace, kde si ukážete na tu kterou rybu a hned Vám ji připraví.

 

Včera, když jsme přijížděli, tak se průvodce zmiňoval o velkém množství uprchlíků, které sem proudilo během Korejské války. Právě tito příchozí zakládali vesnice na svazích kopců. Jednou z nich je Gamcheon, neboli Božský potok. Vesnici se také říká pusanské Macchu Picchu – rozkládá se podobně v kopci. Já bych ji spíše nazval korejským Cinque Terre – malebné domečky na pidi pozemcích se táhnou po obou stranách údolí. Na rozdíl od předchozích typických vesnic, tato měla svůj život a své kouzlo, žádné sterilní prostředí pro turisty.

 

Jako i jiné dny, tak i dneska následovala pěší procházka. Představte si, že každý den zde nachodíme cca 13 km … uf, to už dlouho na nějaké poznávačce nebylo. Čili, pěší procházka zahrnující korejský největší rybí trh Jagalchi Fish Market, kde můžete ochutnat čerstvou syrovou rybu. Trh reprezentuje Busan a jeho slávu po celé zemi. Většina prodejců zde jsou ženy, kterým se říká Jagalchi Ajuma. Ajuma znamená střední věk nebo vdaná žena. Člověku až přechází zrak z toho všeho, co zde může vidět. Také si pokládá otázku, jak zde mohou všechny ryby prodat?

 

K tržišti v centru přiléhá BIFF Square neboli Busan Internation Film Festival Square s chodníkem slávy, kde jsou do bronzových desek otištěny ruce a podpisy slavných režiséru, herců apod. Na závěr dne jsme se dostali k Mezinárodnímu tržišti a členové výpravy mohli nakupovat ve třech dlouhých ulicích.

 

Byl jsem rád, že dnešní prohlídka Busanu končila v Yongdusan Parku - populárním místě ve městě. Nabízí příjemný únik z betonové džungle druhého největšího korejského města. Potkáte zde návštěvníky všech věkových kategorií, jak se procházejí nebo jen tak užívají dne. Nahoru do parku se dá z centra města vyjet po eskalátorech. Park je ve výšce 200 metrů nad mořem, tak je to příjemnější než šlapat pěšky. Vyhlídková věž je bohužel uzavřena z důvodu renovace.

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý 16. května 2017:

Busan - Geyongju

Na rozdíl od Soulu je Pusan menší a příjemnější město. Je zde více zeleně a panoráma města dokresluje moře na straně jedné a hory na straně druhé. Když se chce člověk někam dostat, přejede Přístavní a Diamantový most a je tam … na rozdíl od Soulu, kde se kodrcáte hodinu a pořádně nikam nedojedete. Stejný pocit jsem měl třeba v Japonsku – Tokyo sterilní velké město … poté Kjoto nebo Osaka, naprosto odlišná, byť velká, města … hlavně s duší.

 

Ale dneska nás program opět zavedl na jiné místo, asi 150 km na sever od Pusanu, do menšího (značně) Geyongju. Městu se po právu říká „muzeum beze zdí“, protože se v něm nachází více hrobek, chrámů, skalních rytin, pagod, Buddhových soch a rozvalin paláců než jinde v Koreji. Většina návštěvníků, kteří si prohlížejí centrum města, je překvapna chaakteristicku městskou scenérií tvořenou oblými travnatými hrobkami tumuli a tradiční architekturou s barevnými módními střechami na pozadí zelených kopců. V roce 57 př. n. l., tj. ve stejné době, kdy Julius Caesar dobyl Galii, se Gyengju stalo hlavním městem království Silla a zůstalo jím dalších téměř 1000 let. V 7. století našeho letopočtu za vlády krále Munmua, si království Silla podmanilo sousední království Goguryeo a Baekje a z Gyeongju se stalo hlavní město celého poloostrova. Počet obyvatel nakonec dosáhl jednoho milionu, ale království Silla se nakonec rozpadlo jednak v důsledku vnitřních tlaků na odtržení a jednak nájezdů zvenčí.

 

Klášter Bulguksa čili Klášter Buddhovy země - je významnou památkou, která vznikla v době jihokorejského království Silla (57 př. n. l. - 935 n. l.). Třebaže někteří umisťují její původ až do 6. století, obvykle se uvádí, že jej založil v roce 751 jako veřejnou svatyni na počest svých rodičů v tehdejším životě první ministr Kim Te-song. Současně dal o 4 km dále zřídit i privátní jeskynní poustevnu Seokguram k uctění rodičů ze svého předchozího života. Klášter byl vystaven na kamenných terasách a čítal na dvě stě dřevěných budov. Na konci 16. století jej takřka srovnali se zemí Japonci, v dalších staletích byl opakovaně obnovován. Poslední důkladnou rekonstrukci prodělal celý komplex v letech 1969 – 1973. V klášteře se nachází sedm tzv. národních pokladů - pagody Tabotchap a Sokkatchap, tři kamenné mosty symbolizující přechod do duchovního, Buddhova světa, a dvě pozlacené bronzové sochy z 8. století. V roce 1995 byl klášter Bulguksa zařazen do světového kulturního dědictví UNESCO.

 

Jeskyně Seokguram byla uměle vytvořena v polovině 8. století na příkaz prvního ministra království Silla (57 př. n. l. - 935 n. l.), Kim Te-songa, jakožto privátní svatyně. Původně nesla jméno Sokpulsa. Po dlouhých staletích v zapomnění byla znovu objevena až na počátku     20. století. O její restauraci se brzy po jejím objevení zasadili Japonci, s podporou UNESCO pak korejská vláda v 60. letech. V hlavní ze dvou síní se nachází 3 a půl metru vysoká socha Buddhy v lotosové posici, vytesaná z granitu. Kolem něj pak dalších 38 soch bódhisattvů. V roce 1995 byla jeskynní poustevna Seokguram zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nevím, jak ostatní návštěvníci, ale já byl z místa vcelku zaskočen. Těšil jsem se na „jeskyni“, ale ve skutečnosti se jedná o stavbu zasazenou do svahu, kdy uděláte tři kroky a jste venku. Buddha je ještě navíc za sklem.

 

Jezero Anapji je dnes oblíbenou kulisou předsvatebních fotografií. Od června do srpna místní lotosy vyplňují celý horizont. V minulosti to byla výletní zahrada, která připomínala sjednocení Korejského poloostrova pod královstvím Silla. Budovy shořely v roce 935 a mnohé pozůstatky skončily na dně jezera. Až když bylo jezero v roce 1975 vypuštěno kvůli čištění a opravám, byly nalezeny tisíce dobře zachovaných památek, včetně dřevěných.

 

Závěr dnešního dne patřil nejstarší astronomické observatoři Dálného východu – Cheomseongdae, ležící v parku Wolseong. Observatoř byla postavena v letech 632 až 646. Její zdánlivě jednoduchá konstrukce je mimořádně propracovaná: 12 kamenů v základně symbolizuje 12 měsíců v roce. Od vrcholu k zemi je 30 vrstev – jedna pro každý den v měsící a na stavbu bylo použito celkem 366 kamenů, což odpovídá počtu dní v roce (přibližně). Stavba je nyní trošku nakloněná, protože přede dvěma lety tu měli zemětřesení o síle 5.5 stupně.

 

Dnešní ubytování je v hotelu u jezera Bonum. Je to místní rekreační oblast, jež začala vznikat v 60. letech minulého století. Nacházejí se zde hotely, restaurace, půjčovny kol … prostě vše pro turisty. Dokážu si představit strávit zde den či dva jen tak, nicneděláním, odpočinkem od putování po Koreji … no třeba příště.

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 17. května 2017:

Geyongju - Seoul

Vstávám kolem šesté hodiny a jezero Bonum ještě spinká, leží na něm hustá a tlustá peřina z mlhy, není vidět na krok. Přes den je zde tepleji, tak se v noci po ochlazení udělá nad jezerem mlžná poklička. Kolem sedmé se už ale začalo sluníčko prodírat a před odjezdem už na nás posílalo blahodárné teplíčko.

 

Rozloučili jsme se s příjemným ubytováním u jezera a pokračovali v putování Koreou … nejdříve tedy bylo nutné dokončit poznávání Geyongju, jež jsem rozšířil o Národní muzeum. Jedná se pravděpodobně o nejlepší historické muzeum v Koreji. V rámci jedné budovy je zde vše, co pomůže pochopit význam tohoto starobylého města. Kromě hlavní archeologické síně, kde je nádherná výstava šperků, zbraní a dalších obřadních předmětů z období dynastie Silla, včetně zlaté koruny z 5. století, která trošku připomíná rekvizitu z amerického fantasy Hra o trůny. Je zde také další budova věnovaná pouze nálezům z jezera Anapji, dále další síň plná buddhistického umění. Venku se nachází jeden z největších a nejkrásněji znějících zvonů, které byly kdy v Asii odlity – Emille Bell nebo také Božský zvon (zvon krále Seongdeoka). Říká se, že když do něj udeříte, tak je zvuk slyšet 3 km daleko. Bohužel není zvonu dovoleno se dotýkat. Atmosféru dokresluje pouze reprodukovaný „gong“. Ke zvonu, odlitému pouze z mědi o váze 80 tun se také váže legenda, aby měl zvon překrásný zvuk, bylo při jeho lití obětováno malé děvčátko (vhozeno do žhavého kovu), proto má zvon zvuk jako plačící dítě.

 

Kousek opodál se rozkládá korejská řemeslná vesnice Gyochon. Zase byla maličko odlišná od těch, co jsme doposud viděli. Největší atrakcí zde byly určitě školkové děti, které velkým dřevěným kladivem roztloukaly rýžovou hmotu, ze které se pak dělají rýžové koláčky.

 

Závěr poznávání završila návštěva Tumuli Parku obehnaného zdí a kde se nachází 23 hrobek králů dynastie Silla a jejich rodinných příslušníků. Zvenčí vypadají jako travnaté kopečky, mnohem drobnější než egyptské pyramidy, ale sloužily stejnému účelu. V mnohých tumuli byly objeveny skvostné poklady, které jsou dnes vystaveny v Národním muzeu. Jedna z hrobek – Cheonmachong (Hrobka Nebeského oře), je otevřena pro veřejnost. Její konstrukce je patrná z řezu stavbou, který si návštěvnicí můžou prohlédnou. Hrobka je 13 m vysoká a její průměr dosahuje 47 metrů. Byla postavena na konci 5. století. Ve skleněných vitrínách uvnitř hrobky jsou vystaveny kopie koruny, náramků a dalších artefaktů. Ve skutečnosti se neví, komu přesně hrobka patřila, byla pojmenovaná podle dečky pod sedlo, kde je vyobrazený létající kůň.

 

Po volném čase na oběd se všichni členové výpravy přesunuli na nádraží, odkud vyjíždějí korejské rychlovlaky KTX, jež mohou dosahovat rychlosti až 300 kilometrů za hodinu. Jižní Korea je pátou zemí světa po Japonsku, Francii, Německu a Španělsku, kde se s rychlovky setkáte. Vlaky KTX, které jsou 388 metrů dlouhé a pojmou 935 cestujících, fungují na stejném principu jako francouzské expresy TGV. Trať se začala stavět v roce 1992 a vlaky na ní začaly jezdit 1. dubna 2004.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 18. května 2017:

Seoul - DMZ

Poslední den poznávání exotické Koreji nás zavedl na sever, zpátky do minulosti, která se táhne až do dnešních dní a opět se dostávám k tomu, co jsem zmiňoval na začátku mého cestopisu - neukončený vojenský/policejní konflikt mezi severem a jihem poloostrova.

 

Celá oblast se paradoxně jmenuje Demilitarizovaná zóna. Je to přímý výsledek Korejské války, která trvala od roku 1950 do roku 1953 a během níž přišlo o život více než milión lidí. DMZ je pásmo rozkládající se dva kilometry jižně a severně podél hranice mezi státy. Uvnitř tohoto pásma nesmí být žádné vojenské jednotky, slouží tedy jako jakási nárazníková zóna. Avšak jižně a severně od tohoto pásma se nachází nejmilitarizovanější oblast na celém světě, hlídaná desítkami tisíc vojáků.
 

Mezi nejzajímavější místa patří:
Třetí infiltrační tunel - v roce 1974 získali Jihokorejci cenný úlovek. Přeběhlík Kim Bu Seong jim totiž vyzradil tajný plán Severu. Podle něj začali Severokorejci kopat pod hranicí speciální infiltrační tunely. Na jihu začali ihned s průzkumnými vrty, pomocí kterých se skutečně podařilo odhalit čtyři tunely. Tři ještě v sedmdesátých letech, ten poslední pak v březnu 1990. Přístupný je právě třetí objevený tunel, respektive 265 metrů z jeho celkových více než 1,5 kilometru. Jihokorejci ho považují za nejnebezpečnější. Ústí totiž pouhých 52 kilometrů severně od Soulu a údajně jím bylo možné "protlačit" až třicet tisíc vojáků za hodinu.
 

vyhlídka Dora nabízí výhled do komunistického impéria severokorejského vůdce. Z vyhlídkové plošiny se otvírá rozhled na samotnou hranici, která ale spíš než čímkoli jiným překvapí klidem. Ani za dvoukilometrovým demilitarizovaným pásmem není patrná přehnaná armádní aktivita.
 

nádraží Dorasan bylo dostavěno v roce 2002. Z něj to je 56 kilometrů do Soulu a 205 kilometrů do Pchjongjangu a leží pouhých 700 metrů od jižní hraniční linie demilitarizované zóny. Moderní budova se ničím výrazně nevymyká, její výjimečnost je v symbolice. Na nádraží cítíte, jak je všechno připravené, jak jeho stavitelé opravdu vyhlíželi znovusjednocení země. Jen ten vlak na sever pořád nepřijíždí.
 

Rozloučením se Soulem byla projížďka po řece Han, jejíž severní břeh ústí náleží Severní Koreji. Řeka je 514 km dlouhá (4. nejdelší v zemi). Pramení v horském hřbetu Tchebek. Teče převážně nízkými horami a kopcovitou krajinou přes Changanskou nížinu. Ústí do zálivu Kanchvaman Žlutého moře.

 

FOTOGALERIE

 

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
Popovice 89
768 12 Rataje
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 323

Počet zemí: 91

 

 

Profile for Daniel_Linnert