|
PLAVBA KARIBIKEM
10. - 22. 1. 2016
neděle 10. ledna 2016:
Praha - Paříž - Miami
Dívám se na své
stránky a vidím, že poslední cestopis, který jsem zde
uveřejnil pochází ze srpna loňského roku, a to konkrétně
Švýcarsko. No jo, moji milí čtenáři a fanouškové, loňský
rok nebyl nakloněn mnoha cestám a také ne mnoha popisům
exotických krajin. Předchozí pobyt na Bali byl relaxem,
kde nebylo vcelku co popisovat.
Ale nezoufejte,
přináším Vám postupný popis cesty po Karibiku. Cesty,
která Vás snad zaujme a také přidá počtu mnou
navštívených zemí.
FOTOGALERIE
pondělí 11. ledna 2016:
Miami (mapa)
Včerejší
desetihodinový let největším letadlem na světě, Airbusem
A380, z Paříže byl vcelku pohodlný, jen ke konci už
nekonečný. Každý ze členů výpravy byl myslím rád, když
viděl blížící se světla miamského letiště.
Včera jsme Miami
viděli ze vzduchu, dneska jej poznáváme dopoledne po
zemi a můžeme si jej „osahat“. Viděl jsem mnoho
amerických měst a toto nijak nevybočovalo. Auta,
silnice, downtown s mrakodrapy, shopping mally (nákupní
centra) …. Připomněl jsem si opět léta strávená v USA,
velká auta s krásným, bublavým zvukem motorů … ne ty
naše sekačkovité půllitry a podobné evropské paskvily, 4
litry benzínu za 2 dolary (když jsem byl já v USA, tak
stál galon 1.2 dolaru), americkou „otevřenost“ a prostě
tak nějak ten místní život mi přirostl k srdci. Musíte
tu ale strávit delší dobu, abyste věděli co čem mluvím.
A co že jsme z Miami
viděli během dopoledne? Nejdříve čtvrť nebo town (jako
se tomu správně říká) Little Havana se stejnými názvy
ulic a restaurací jako má její kubánské dvojče, dále
Coconut Grove, trošku luxusnější kubánskou čtvrť než je
Little Havana. Krátkým přejezdem jsme se poté kolem
přístavu dostali na ostrov Miami Beach. Myslím, že zde
se každý ze členů výpravy rád prošel po hlavní ulici
Ocean Drive a také nakoukl na pláž. Škoda, že zde nebylo
více času posedět a pozorovat ruch na ulici. Čas byl ale
neúprosný a my museli pokračovat přes luxusní čtvrť
Coral Gables do centra s mrakodrapy – tzv. Downtownu. Je
asi lepší, když se díváte na downtown zdálky a vidíte to
skleněné a betonové peklo pěkně kompaktně. Jste-li
uvnitř, můžete si ukroutit krk a požitek z toho není
bůhvíjaký. Na závěr následovala zastávka v Bayside s
vyhlídkou na přístav, možností si zašopovat
(ponakupovat) nebo jen tak posedět u kávy a pozorovat
místní život. Nedaleko Bayside je zajímavý památník –
Pochodeň svobody, věnovaný J. F. Kennedymu.Určitě by se
v Miami dalo strávit více času a věnovat se poznávání
širšímu okolí. My jej však neměli, proto dopoledne bylo
spíše takovou ochutnávkou.
Naše cesta už musela
směřovat do přístavu v Miami s následným naloděním na
výletní loď MSC Divina, nejluxusnější loď stejnojmenné
společnosti, kam se vejde 4300 cestujících. Na této lodi
strávíme následujících deset dnů a navštívíme karibské
ostrovy Antigua, Barbados, Martinique, Britské Panenské
ostrovy, St. Maarten a Bahamy.
FOTOGALERIE
úterý
&
středa 12. - 13.
ledna 2016:
plavba
Co bych asi tak měl
napsat o těchto dvou dnech, kdy loď MSC Divina pomalu
ukusuje z celkové vzdálenosti 1200 mil dělících Miami a
St. John´s na Antize? Není moc, co by mě napadalo.
Možná, že první den pršelo a druhý ne … možná že oba dva
dny to docela houpe, jako by loď za 350 milionů EUR
neměla stabilizátory … možná že jdu na snídani v 6 ráno,
kdy tam není živé duše a tak si můžu vše v klidu
vychutnávat. Škoda, že to tak nejde dělat s obědem či
večeří, to už se před těmi davy neschovám.
Ostatní členové
výpravy se bavili při lodních programech – v divadle, s
kapitánem apod. A tak nějak se stalo, že ty dva dny byly
konečně za námi!
FOTOGALERIE
12. LEDNA &
13. LEDNA
čtvrtek 14. ledna 2016:
Antigua - St. John´s
(mapa)
Po dvou dnech na moři
již zcela rozumím tomu, když námořníci s úlevou vítali
zemi. A to já vím, že budeme plout dva dny, ne dva
měsíce a také vím, kde přistaneme. Nemusím tvrdit, že
jsme přistáli v Indii a být přitom v Americe.
Myslím si, že každý
člen výpravy už od rána vyhlížel ten „náš“ ostrov. Pár
jsme jich z rána minuli, ale pak se moře opět vyčistilo
od pevniny, která se opět objevila až kolem desáté
hodiny. Ano, to už se blížila Antigua. Přístaviště v
hlavním městě St. John´s je v centru města. Je to velice
pohodlné, že není třeba se kamkoliv přesouvat. Již zde
kotvily další tři výletní lodě. Naše měla jednak dvě
hodiny zpoždění a další zdržení vzniklo při vystupování.
Naprosto nepochopitelně všichni museli čekat více než
půl hodiny, až se otevře východ z lodi.
Antigua není velkým
ostrovem – má rozlohu asi 440 km2 a 90 000 obyvatel. St.
John´s je jednak hlavní město a hlavní přístav, žije zde
cca 30 000 osob. Ostrov byl dříve pod britskou
nadvládou. V roce 1981 získal nezávislost a je součástí
Commonwealthu. Odtud plyne to, že je zde hlavním jazykem
angličtina a jezdí se zde vlevo. Místní měna –
východokaribský dolar používá stejně jako dalších 9
ostrovů. Oficiálně se zde ale normálně platí americkým
dolarem. Na rozdíl od ostatních ostrovů je Antigua velmi
suchá, připomíná mi Arubu. Nejsou zde řeky, které by
zachycovaly dešťovou vodu, navíc zde prší velmi málo.
80% vody se zde získává odsolováním. To je také důvod,
proč si ostrov nezabrali Španělé. Žije zde převaha
černochů, bílých jsou zde pouhé 2 %. To má opět
spojitost s historií, kdy po Arawacích a Karibech sem
začal bílý muž přivážet černochy z Afriky pro práci na
cukrových plantážích. V roce 1834 získali otroci svobodu
a posléze bylo v roce 1966 pěstování cukrové třtiny
zastaveno. Černí potomci zde ale zůstali a vrhli se na
práci ve službách.
Ostrov je rozdělen na
6 farností. Ano, čtete správně, žádné okresy, ale
farnosti. Každá z nich nese pojmenování některého se
svatých. Uprostřed se farnosti stýkají v místě zvaném
All Saints.
Při našem poznáváním
jsme ostrov docela dokonale obkroužili a navštívili jeho
pamětihodnosti. V Karibiku nehledejte nějakou hlubokou
historii, byli byste asi zklamáni. Zde poznávání
zahrnovalo několik kostelů staršího či novějšího data,
projížďku kopcovitou krajinou a tři zastávky. První v
Nelsonových loděnicích, největší místní atrakci, ze 17.
století. Místo sloužilo jako opravna lodí a také krytý
přístav před hurikány. Záliv je celý obehnán kopci a tak
je dokonale přirozeně chráněn. Práce zde určitě nebyla
jednoduchá, a to z toho důvodu, že hlavním platidlem byl
rum. Jestliže se zde dělník dožil 30ti let, byl
považován za kmeta. Naše cesta pokračovalo na jednu
vyhlídku (původně pozorovatelnu) s pohledem na stýkající
se vody Atlantiku a Karibského moře. Druhá vyhlídka byla
zajímavější – Shirley lookout point, pojmenovaná podle
guvernéra. Odsud se návštěvníkům naskýtal překrásný
výhled právě na Nelsonoyu loděnici. Všechna tato místa
jsou součástí národního parku a vše je dobře udržované.
Na druhé vyhlídce myslím členové výpravy kvitovali ještě
ochutnávku rumu. Jsme v Karibiku, tak je třeba navštívit
i některou z místních mnoha pláží. O Antize se ne
nadarmo říká „ostrov 365 pláží“, nevím co budou dělat
letos, když je přestupný rok a jedna pláž jim bude
chybět … I my jsme se zastavili na Holubí pláži, aby
mohli členové výpravy smočit palec. Já raději vše
pozoroval z povzdálí od místího zlatavého moku. A to už
byl pomalu závěr cesty ostrovem. Kroutivá silnice nás
pomalu vedla k pobřeží, kde leží také nejstarší osada na
ostrově, ospalá vesnice Old Road z roku 1634. Na závěr,
před nástupem na loď, mohli členové výpravy ještě vzít
útokem obchody s diamanty, hodinkami a alkoholem …
poslední jmenované, ale při vstupu na loď zabaví a vrátí
na konci školního roku (rozuměj plavby). Cílem lodní
společnosti je, aby se pil lodní alkohol za pořádně
mastné sumy.
Možná už jsem toho
hodně procestoval, ale Antigua na mne nepůsobila nijak
oslnivě. Těžko říct, čím to bylo. Čekám proto, co
přinese zítřejší Barbados.
FOTOGALERIE
pátek 15. ledna 2016:
Barbados - Bridgetown
(mapa)
Karibský ostrov
Antigua na mne nijak nezapůsobil. Možná to bylo jeho
životní úrovní, suchým vzhledem anebo mé očekávání
prvního karibského ostrova bylo zcela jiné … nevím.
Dnešní Barbados byl zcela o něčem jiném. Dovolte mi
ještě, abych se vrátil v krátkosti k Antize – její
velkou devizou je přístav. Loď kotví vlastně v centru
města a kýlem se dotýká téměř prvních domů u moře. To je
super, nemusíte nikam daleko chodit, nikdo Vás nemusí
vozit. To třeba dnešní Barbados neměl. Ne, že by bylo
centrum hlavního města Bridgetownu vzdáleno daleko, ale
už to nelze nazvat kotvením ve městě.
Ostrov podobné
rozlohy jako Antigua nás přivítal trošku lepším počasím.
I když ráno, po sedmé hodině, loď projížděla tropickým
lijákem. Poté se na obloze natáhly dvě krásné duhy. Při
kotvení už svítilo sluníčko. V přístavu už stály dvě
lodi, první Britannia, jež stála včera na Antize a další
nějaká TUI loď, netušil jsem, že tato německá cestovka
už má i své lodě. Costa, jež s námi kotvila na Antize
nikde. Buď mají jiný itinerář nebo už to taky někde
potopili …
Poučeni ze včerejšího
čekání na výstup jsem se členy výpravy raději pobyl o
chvíli déle v recepci a nebylo tak nutno se mačkat s
ostatními cestujícími na schodech. Molo nás dovedlo do
přístavní budovy a zde jsme vyšli jiným východem než
bylo asi zamýšleno. Proto jsem musel chvíli hledat
připravené jeepy. Ale nebojte, vše dobře dopadlo a výlet
po ostrově mohl začít.
Stejně jako na Antize,
i zde se jezdí vlevo. Barbados, jak jsem už psal výše,
je podobné rozlohy jako včerejší ostrov, tzn. 440 km2 –
34x23 km. I přes tuto relativně krátkou vzdálenost trvá
přejetí z jedné strany ostrova na druhou někdy i hodinu
a půl. Silnice zde nejsou nic moc a vnitrozemí je dost
kopcovité, někdy bych řekl, že stoupání a klesání je tak
30 a více %.
Barbados byl obýván
od 13. století kmenem Kalingů a Španělé sem připluli na
konci 15. století. Ostrov se vcelku přesně objevuje na
mapách v roce 1511. Na ostrov se dostali v roce 1536 i
Portugalci, ale ponechali jej bez zájmu. První anglická
loď Olive Blossom připlula na Barbados v roce 1625 a
zabrali jej ve jménu krále Jamese I. První osadníci se
zde usadili v roce 1627. V roce 1966 získal Barbados
nezávislost a zařadil se mezi státy Commonwealthu, kde
je oficiální hlavou země královna Alžběta II. Současný
počet obyvatel je cca 280 000, většinou potomků
afrických otroků.
Tak jako sousední
ostrov Antigui, Barbuda, tak i tento má pojmenování
„vousatý“. Proč? Důvodů je několik. První je dle stromu
s dlouhými liánami, tzv. vousatého fikovníku, který
najedete pouze na Barbadosu. Další variantou je dle
vousatých Karibů původně obývajících tento ostrov. A
třetí - „vousy“ vzniklé nafoukanou mořskou pěnou na
pobřeží. Původní jméno ostrova, před Kolumbem, bylo
ovšem Ichirouganaim – tzn. Rudá země s bílými zuby nebo
Ostrov rudých kamenů s vystrčenými zuby (útesy). Další
jméno má pravděpodobně z doby otroků – Bimshire, tzn.
Můj domov.
Barbados je
nejvýchodnějším ostrovem v Závětrných Antilách. Ve
srovnání s ostatními ostrovy je relativně placatý.
Nejvyšší vrchol má 302 metrů – Mount Hillaby. Úředně je
Barbados rozdělen opět na 11 farností. Ve farnosti Saint
Michael leží hlavní město ostrova – Bridgetown. Ostrov
leží mimo pásmo hurikánů a je zasažen touto katastrofou
jednou za 26 let. Poslední velký hurikán byl v roce 1955
Janet a poté v roce 2010 Tomas. Díky svému korálovému
podloží má ostrov vynikající zásobárnu podzemní vody.
Lodě se zde zastavují při svých cestách už odpradávna,
aby načerpaly vodu.
My jsme ostrov
poznali z korby jeepu. Jezdili jsme jak po běžných, tak
o nezpevněných silnicích a náš průvodce si očividně
užíval vřískot členek výpravy. Právě tak jsme mohli
blíže poznat třtinové plantáže, některé z domů, které
plantážím přináleží, zbytky cukrovarů … ale také
vyhlídku z útesu na Atlantik, zbytky jeskynního systému
a další. Na závěr nechyběla zastávka na atlantické pláži
s obrovskými balvany a burácejícím oceánem. A posléze
samozřejmě i krátký čas na koupání v Karibském moři.
Dnešní výlet byl zakončen (pro ty co chtěli) v centru
hlavního města. Zbylá část výpravy byla vyložena v
přístavu. I já se vypravil prozkoumat zákoutí hlavního
města. Nic zvláštního to ale není. Jelikož jsou zde 90%
obyvatelstva potomci otroků z Nigérie, tak si zde běloch
připadá v menšině. Přes Náměstí hrdinů, kolem Parlamentu
jsem dorazil až do Královského parku k majestátnímu
baobabu a poté se po přímořské promenádě vrátil zpět do
přístavu a na loď.
FOTOGALERIE
sobota 16. ledna 2016:
Martinique - Fort de
France (mapa)
Kdo by to byl řekl,
že se během plavby po Karibiku dostaneme do Evropské
unie? Asi by tomu nikdo nevěřil! A dnes se to stalo
poprvé a ještě jednou stane. Další zastávka na naší
trase, ostrov Martinique, je francouzským zámořským
departmentem a itegrální součástí Francouzské republiky.
Kdo by to byl řekl, že? To také znamená, že si odsud
můžete zavolat nebo poslat SMS za evropské ceny. No není
to příjemné?
Každopádně, dnešní
brzký příjezd na Martinique moc příjemně nevypadal. Nad
ostrovem se sbíhala mračna a na moři bylo vidět pruhy
mraků, kde nasávají vodu z moře … nebo že by to bylo
opačně? Přeberte si sami. Ještě před přistáním se i přes
loď přehnala přeháňka a temná oblaka napíchnutá na střed
ostrova nevypadal, že by se chtěla rozpustit. Všechny
členy výpravy jsem uklidňoval, že se počasí určitě
vylepší. A skutečně! Vysedli jsme z lodi, setkali s
průvodkyní Veronique, která uměla trochu česky, a začalo
svíti sluníčko!
Jak už jsem psal
výše, Martinique je jedním ze třech zámořských
depártmentů, společně s Guadeloupe a Francouzskou
Guyanou. Na rozdíl od předchozích ostrovů má
trojnásobnou rozlohu, ale stejný počet obyvatel – 1200
km2 a cca 400 000 obyvatel. Z nichž 110 000 žije v
hlavním městě Fort de France. Ostrov byl poprvé spatřen
Kolumbem v roce 1493, ale přistál zde až v červenci
1502. Opět stejně jako Antigua a Barbados, i zde byli
nejdříve Arawakové, pak přišli Karibové, kteří Arawaky
snědli a pak přichází bílý muž. Španělé měli pramalý
zájem o Martinique. V roce 1635 zde přistál guvernér
ostrova St. Kitts s dalšími 150ti osadníky, kteří byli
vyhnání Angličany. V roce 1636 se proti osadníkům
vzbouřili Karibové a snažili se je z ostrova vytlačit.
Boje trvaly až do roku 1658, kdy byli indiáni poraženi.
Ti co přežili mohli odjet na ostrovy Dominica a St.
Vincent. Historie ostrova je také spojena s pěstováním
cukrové třtiny, kterou sem přivezli Holanďani. Na práci
byli opět využíváni otroci. V roce 1848 zde bylo
otroctví ukončeno. V roce 1902 došlo k obrovské erupci
sopky Mont Pelee a zcela zničilo tehdejší hlavní město
St. Pierre s 30 000 obyvateli.Jediným přeživším byl
Auguste Cyparis, zachránily ho tlusté zdi vězení. Po
této tragédii bylo založeno nové hlavní město, současný
Fort de France.
Sever ostrova je
hornatý, je zde nejvyšší hora Mont Pelee s výškou 1402
metrů. Naproti tomu jižní strana je sušší a klidnější. I
když se jedná o atlantické pobřeží, tak je klidné díky
přítomnosti korálového útesu. Typickým živočichem na
ostrově jsou ještěrky – leguáni. Setkat se zde můžete i
s jedovatým hadem, druhem zmije, který dorůstá 2.5 metru
a po uštknutí máte 6 hodin na získání protijedu.
Přístav Fort de
France je zhruba v polovině ostrova, což bylo pro naše
poznávání výhodné. První zastávka byla v Habitation
Clement, což je starý plantážní dům včetně rumové
destilérky a krásného parku. Původní kreolský dům je
nyní zrekonstruovaný do původní podoby a mnoho z
vybavení je originál. Součástí areálu je také překrásný
park s různými druhy palem a květin. Co asi našinec
kvituje, je závěrečná možnost ochutnat místní rum. Od
toho nejdražšího, teda ne zcela až po rumové koktejly.
Následovala zastávka
na banánové plantáži. Zde si členové výpravy doplnili
vědomosti o této plodině. Částečně jsem se o banánech
zmiňoval včera na Barbadosu a dneska si vše mohli osahat
a vidět zblízka. Čas běžel a stejně jako na ostatních
zastávkách, i zde bylo naplánováno koupání – dnes na
jedné z nejkrásnějších pláží Le Saline, na jižní straně
ostrova. Po koupání a obědě už nezbývalo nic jiného než
se vrátit zpět na loď. Jelikož byla sobota, vyšetřili
jsme trošku času a projeli si i město – kolem knihovny
Schoelcher (od stejného architekta, který navrhl
Eiffelovu věž), parku Le Savane se sochou Napoleonovy
manželky Josefíny (pocházela z Martiniqu a má v parku
sochu bez hlavy, protože se zasloužila o obnovu
otroctví) a pevnosti Fort St. Luis.
FOTOGALERIE
neděle 17. ledna 2016:
Britské Panenské
ostrovy - Road Town (mapa)
Pomalu ukrajujeme
další míle v Karibiku a postupujeme dále na naší trase …
včera Francie, dneska opět stará dobrá Anglie, tzn.
Panenské ostrovy. Ne ale Americké a ani Španělské, ale
Britské.
Ráno nás uvítalo,
mimo jemného deštíku, krásným východem slunce. Strávil
jsem hodnou chvíli jeho pozorováním ze zádi lodě.
Nejdříve bylo vidět jen maličký kousek žhnoucí koule,
potom se obloha zbarvila do žluta a sluníčko již začalo
vykukovat z vln oceánu. Nejdříve nesměle, jako když se
Vám nechce vstávat a potom si řeklo, že už je jako čas
vstávat a vyskočilo nad nízké mraky. Paprsky pohladily
všechno kolem, včetně cestujících pozorujících zrození
nového dne společně se mnou. Konečně jsme se mohli
východem slunce kochat i my, obyčejní cestující na lodi,
nejen důstojníci na kapitánském můstku anebo zámožnější
cestující MSC Yacht Clubu, jimž je vyhrazena přední část
lodi. Pokaždé jsme zatím pluli na východ, čili sluníčko
nám zůstalo skryto za čumákem lodi.
Už po sedmé hodině
loď proplouvala mezi jednotlivými ostrůvky celého
souostroví. Vždyť jen Britské Panenské ostrovy mají
kolem 50ti ostrovů či ostrůvků. Největší z nich jsou
Tortola, Virgin Gorda, Anegada a Jost Van Dyke. 15
ostrovů není obydlených. Pomalu se před námi objevila
Tortola, největší a hlavní ostrov s hlavním městem Road
Town. Na ostrově žije 28 000 obyvatel a z nich 25 000
jen v hlavním městě. Ostrov už na první pohled působí
dosti kopcovitě. A přesvědčíte se o tom hned jak sednete
do auta. Největší zvláštností je, že se zde jezdí vlevo
jako v Anglii, ale i volanty jsou vlevo, jako u nás …
důvodem je blízkost Amerických Panenských ostrovů, odkud
se přivážejí auta. Ostrovy jsou klasifikovány jako
Britské zámořské teritorium a od roku 2002 mají
obyvatelé možnost bez problémů získat britské občanství.
Území není součástí EU, ale opět obyvatelé mají statut
obyvatel EU.
Mimo Anglické
Panenské ostrovy zde naleznete ještě Americké Panenské
ostrovy, které koupilo USA od Dánska v roce 1917 za 25
milionu dolarů. Dále zde najdete i Španělské Panenské
ostrovy.
Musím říct, že zde
dneska nebyl žádný přetlak turistů. V přístavu stála
pouze jedna loď a žádná další se již neobjevila, byť v
lodním rozhlase hlásili, že vedle zakotví další
„parník“. Naštěstí se tak nestalo. Na první pohled je
Road Town takové přístavní a nepříliš malebné město.
Víceméně je zde infrastruktura pro zajištění pohodlí
cestujících. Přístav je v přestavbě a postupně zde
vznikají prodejny s diamanty, zlatem a hodinkami.
Zaručená kvalita a duty free. Některé členky výpravy
hned z rána měly snahu se do obchodů dostat. Naštěstí
odpoledne měly dostatek času.
Z přístavu jsme po
pobřežní silnici vyrazili poznávat zákoutí ostrova a
obdivovat řidičský um při stoupání ve sklonu 45o, stejně
poté při následném sjezdu. Včerejší Martinique byl
sterilní a ustrojený. Dnešní ostrov byl částečně
ustrojený, ale ještě ne natolik sterilně. Opět měl své
kouzlo, odlišné od předchozích zastávek. Zde asi každému
učarovaly právě výhledy z vrcholků kopců, např. Skye Bar
Restaurant či ochutnávka rumu v Callwood Distilery
(funguje již 400 let, opět prezentovaný v dosti
surovější formě než včera na Martiniku). Jamajský Bombay
Shack na atlantické pobřeží musí být také skvělý, když
se zde zúčastníte Full Moon Party. A koupání na pláži?
Dnes byla neděle, takže Long Beach byla docela
přelidněná a mi připadalo, že zde všichni popíjí rum ve
velkém. Návrat do Road Town korunoval výhled na město z
vrcholku. Vše zde bylo jako na dlani, včetně lodi.
Rovněž i sjezd byl asi nejprudší! Mimo jiné, ptal jsem
se našeho řidiče/průvodce, jak často mění brzdy, prý
každé 3 měsíce … to je masakr, ale při těch místních
sjezdech se není čemu divit. Na závěr si mohli členové
výpravy doplnit nákupní deficit na nedalekém tržišti. V
18:00 hod loď zahoukala a posouváme se na další ostrov –
Sint Maarten.
FOTOGALERIE
pondělí 18. ledna 2016:
Sint Maarten - Philipsburg
(mapa)
I got blown at Maho
Beach … tím bych měl si začít dnešní zápisek. Ještě teď
z vlasů vytahuju písek, nafoukaný motory startujícího
letadla. Jak nejsem nakloněn ulítlým zábavám turistů,
tak tohle byla prča! Ale pěkně popořádku, jo?
Ostrov Sint Maarten
je zvláštní tím, že půlka patří Francii a půlka
Holandsku. Naše trasa měla naplánované kotvení v hlavním
městě holandské půlky (teda necelé půlky) Philipsburgu.
A nevěřili byste, už v 7 ráno! No napadlo by vás v 7
ráno vyrazit na poznávání ostrova? Původní připlutí mělo
být v 10 a odplutí v 18. Nevím co kluci na můstku
dělají, jestli to jedou poprvé či neumí počítat, ale
namísto 8 hodin jsme zde kotvili 7 hodin. Kdyby alespoň
ponechali odplutí na 15:00, to by většina cestujících
kvitovala. Je pravda že na Bahamy je to skoro 1000 mil,
ale jak říkám, musí to mít „najeté“? Stejně tak se k
tomu stavěla většina členů výpravy. Ale nic s tím
neuděláme, a tak je třeba maximálně využít času pro
poznání ostrova.
Ještě před společnou
výpravou jsem se vypravil prozkoumat přístav a přilehlé
budovy. Bylo brzo ráno a vše se teprve probouzelo k
životu. Využil jsem této chvíle alespoň k připojení na
wifi. Bohužel placenou, 6 USD za hodinu. Ale když člověk
zaplatí, tak má aspoň jistotu, že internet poběží.
Jak jsem psal výše,
ostrov je rozdělen mezi Francii (60%) a Holandsko (40%).
Říká se, že v roce 1648 se Francouzi a Holanďané
domluvili a každý vyrazil z jedné strany ostrova a když
se potkali, vytyčili hranici. Co je na tom pravdy, to
nechám čistě na Vašem posouzení. Celková rozloha ostrova
je 90 km2, je tedy nejmenší ze všech navštívených. Žije
zde asi 150 000 obyvatel. Do roku 2010 byl Sint Maarten
známý jako Ostrovní teritorium Sint Maarten a byl jedním
z pěti teritorií Holandských Antil. Ostrov byl objeven
Kryštofem Kolumbem při jeho druhé plavbě v roce 1493,
přesně na Martina, tzn. 11. listopadu. Kolumbus zde ale,
podobně jako na jiných ostrovech, nepřistál. Španělsko
přisoudilo území pramalý zájem. Na rozdíl od Francouzů a
Holanďanů. Francouzi chtěli kolonizovat ostrovy mezi
Trinidadem a Bermudami, pro Holanďany bylo místo v půlce
trasy mezi New Amsterdamem (New Yorkem) a Brazílií.
Holanďané se zde usadili v roce 1631 a začali zde s
těžbou soli. Tehdy Španělé projevili o ostrov větší
zájem a začala tzv. Osmdesátiletá válka. V roce 1633
Španělé získali ostrov a 15 let později Osmdesátiletá
válka končí, v roce 1648. Ve stejném roce došlo mezi
Francouzi a Holanďany k uzavření Konkordské smlouvy o
rozdělení ostrova a vlivu. Francouzi zrušili otroctví v
roce 1848 a Holanďané až v roce 1863. V roce 1939 se
Sint Maarten stal bezcelní zónou. V roce 1950 se na
holandské části začíná rozvíjet turismus, Francouzi
ještě 20 let vyčkávali. Místní letiště Princess Juliana
International Airport je nejrušnějším letištěm ve
východním Karibiku.
Vzhledem k omezenému
času jsem měl strach, abychom stihli projet ostrov, tak
jak bylo naplánováno. Ale uvědomím-li si jeho velikost,
tak na vše bylo dostatek času. Z Philipsburgu, kde zatím
kotvila naše a posléze připlula norská loď, jsme
vyrazili kolem Slaného jezera (dříve zde Arawakové a i
místní získávali sůl) směrem na sever. Už Arawakové
ostrov pojmenovali Souliga, což znamená Země soli. Když
zde poprvé zakotvili Holanďané, aby opravili lodě,
objevili také tuto surovinu. Byl to objev rovnající se
objevu zlata. Nyní měli přístup k zásobování různými
potravinami. Prodávali sůl obchodníkům v Karibiku nebo
Nové Anglii a díky tomu se Sint Maarten stal velmi
důležitý. Sůl se v Philipsburgu skladovala bez ochrany
před prostředím na třech místech. Těžba soli byla ovšem
velmi náročná. Během „sezóny“, 6-7 měsíců v roce, více
než 500 lidí (děti, starci, otroci, svobodní) pracovali
v různých skupinách, kdy každá plnila svůj úkol. Těžba
soli na holandské straně byla ukončena 1949 a na
francouzské 1967.
Po chvíli jsme
překročili hranice mezi částmi ostrova. Nebojte, žádné
pasy či kontroly zde nejsou třeba. Pomalu ani nevíte, že
jste ve Francii. Vše oznamují vlajky u silnice a
jednoduchý hraniční monument. Francouzská strana je
mnohem kopcovitější a je omývána Atlantickým oceánem. I
přesto zde mají velmi pěkné pláže, např. Orient Beach,
obklopenou vilami a hotely. Je zde snad první nudistická
pláž v Karibiku..
Přes vesnici Grand
Case s mnoha francouzskými restauracemi nás cesta
dovedla do hlavního města severní části ostrova –
Marigot. Původně se jednalo o rybářskou vesnici
rozkládající ve stejnojmenných močálech. Hlavním městem
se stalo za vlády Ludvíka XVI., který nechal postavit
pevnost nad městem Fort St. Louis. Marigot je typické
karibské město s koloniálními domy a restauracemi na
chodnících. Pro turisty je v přístavu stále otevřen
bleší trh – trička, sošky, klobouky, šaty, řemeslné
výrobky apod. Nedaleko odsud je také druhé místní
letiště – La Esperance, odkud se lítá na Guadaloupe,
Martinik a okolní ostrovy.
Sjíždíme dolů z
kopce, není to zde tak náročné jako včera na Britských
Panenských ostrovech, v dálce je vidět britský ostrov
Anguilla (lze se tam dostat trajektem), přes Nettle Bay,
Mullet Beach (místo známé západy slunce a relativním
klidem), zpět do holandské části, kolem mezinárodního
letiště až na asi nejvíce očekávané místo Maho Beach.
Letadlo se blíží … davy se zvedají z pláže a mávají
letadlu prolétajícímu cca 20 metrů nad jejich hlavami.
Škoda, že dneska neletí žádné větší letadlo. I nám se tu
poštěstilo vidět pár přistávajících, vesměs vrtuláků. Se
startem to bylo lepší – mimo vrtuláky také 3 trysková
letadla. Já se nechal odfouknout nejprve vrtulákem. OK,
to bylo takové „prdnutí“. Poté nastoupilo tryskové
letadlo. Zde jsem raději zůstal za cestou a dobře
udělal. Ty co stáli na svodidlech to odfouklo okamžitě,
byť se drželi sebevíc. Nás za cestou až posléze. Už vím,
jak se cítí nějaký kus kovu v pískovači! Když tu
startuje 747, tak to musí stojící na plotě odfouknout až
do moře! Teď už rozumíte mé první větě … I got blown at
Maho Beach!
FOTOGALERIE
úterý 19. ledna 2016:
plavba
Další den na moři …
nic než moře, pohupování lodi,slunce a stovky lidí
potácejících se po palubě a chytajících bronz. Až večer
bylo trošku vzrůšo. Čekal nás docela silný vítr. Zavřeli
horní paluby, boční východy na ochozy, na chodby
rozmístili „blicí pytlíky“. Pravda, foukalo to trošku
víc než běžně, dle palubní TV byl vítr kolem 70 km/hod.
Díky tomu se nám posunul příjezd na Bahamy. Namísto ve
12:00 tam budeme až ve 13:30 hod. Naštěstí posunuli o
hodinu odjezd lodi.
FOTOGALERIE
středa 20. ledna 2016:
Bahamy - Nassau (mapa)
Poslední zastávka
trasy MSC Divina je hlavní ze 700 bahamských ostrovů –
New Providence a hlavní město souostroví Nassau. Jak už
jsem psal výše, díky silnému protivětru byl příjezd
posunut o hodinu a půl, což nám trošku komplikuje
poznávání ostrova. Vzhledem k tomu, že ostrov je
maličký, tak se vše bude stíhat. Raději jsem si ověřoval
čas připlutí … možná trošku dříve, jinak ale platí čas
udaný v palubních novinách.
Bahamy, to není pár
ostrůvků a žádná malá plocha, jak by se mohlo zdát.
Celkem je zde 700 ostrovů, ostrůvků, kamenů v moři.
Celková rozloha souostroví se udává 470 000 km2 (ve
smyslu námořním). Rozloha pevniny je cca 13 900 km2 a
žije zde 330 000 obyvatel (90% jsou potomci původních
otroků, pro které byly Bahamy útočištěm již od konce 18.
století). Jazykem je zde angličtina, ale většina
místních mluví bahamským dialektem (opět směs
angličtiny, španělštiny a afrických jazyků).
Jméno Bahamy pochází
buďto z tainštiny a znamená „Velká horní střední země“
anebo ze španělštiny „Mělké moře“. Osídleny byly ostrovy
v 11. století Lukajci, což byla odnož Arawaků z Kuby a
Hispanioly. Bahamy byly také prvním místem, kde přistál
Kolumbus v říjnu 1492 při své objevitelské cestě,
zakotvil na ostrově San Salvador. I když Španělé Bahamy
nikdy nekolonizovali, odvezli Lukajce na sousední ostrov
Hispaniola (Haiti/Dominikánská republika), kde strádali
v nelidských podmínkách a umírali na nemoci přivezené
kolonizátory, převážně neštovice. V letech 1513- 1648
byly Bahamy téměř opuštěné. Až v roce 1718 Britové
souostroví prohlásili za svou kolonii a vyhnali odsud
piráty, i nechvalně proslulého Blackbearda. V roce 1807
Anglie zakázala obchod s otroky a Bahamy se staly
místem, kde byli otroci osvobozováni z nelegálních
amerických lodí, jež zde musely zakotvit. Otroctví bylo
zrušeno 1834.
20. století znamená
rozvoj souostroví. V roce 1964 získali svou ústavu a v
roce 1973 se stali nezávislou zemí pod záštitou
Commonwealthu s hlavou státu královnou Alžbětou II.
Dochází také k rozvoji turismu. V roce 2012 sem přijelo
téměř 6 milionu turistů, z čehož 70% bylo na výletních
lodích.
Ostrovy už leží
severněji než ostatní cíle naší trasy. Je to znát na
chladnějším podnebí. Nemrzne tu sice, ale jsou
zaznamenány případy, kdy teplota klesla ke 3oC.
Statistika uvádí, že zde svítí slunce 340 dnů v roce!
Bahamy jsou také velmi ploché. Nejvyšší vrchol Mount
Alvernia leží na Cat Island a má „výšku“ 63 metrů. Možná
si ho tam nahrnuli místní, aby se měli čím chlubit.
Dneska to bylo
poprvé, co jsem si myslel, že neseženu domluveného
průvodce a minibus. Prošli jsme od lodi přístavní
budovou, nutnými krámky se suvenýry. Tam už jsem si
říkal, že by mohl někdo čekat. A nic. Tak zkouším volat
na udané čísla a hovor spadne. Ideální stav, že?
Naštěstí jsem si všiml, že v čísle točím o jednu nulu
míň. Uf. Pak už bylo vše v pořádku a řidiče s autobusem
po chvíli našel. Ale neškodilo by, kdyby stál u brány z
přístavu a já nemusel v hlavě spřádat řeč, jak vysvětlím
členům výpravy, že tu nikdo není.
Přístav v Nassau má
relativně úzký vjezd a tak asi každý obdivoval kapitánův
um. Další, co asi každého zaujme je hotel Atlantis na
ostrově Paradise Island. A právě tam bylo místo naší
delší zastávky. Sice se někteří členové výpravy
rozhořčovali nad tím, proč se jedeme podívat na hotel.
Je ale skutečně vyjmečný. Druhý stejný stojí v Dubaji.
Krátkou zastávku před hotelem také dvakrát nekvitovali –
v pekárně, kde se peče rumový koláč. Návštěva byla
včetně ochutnávky, ovšem nikdo nic nekoupil.
Následovaly už
„pamětihodnosti“ města, jako Fort Fincastle s
vodárenskou věží a Královninými schody. Na naše poměry
malá pevnůstka Fincastle chránila vjezd do zálivu před
Francouzi. Vodárenských věží u nás máme také přehršel.
Pouze schody vzniklé vyhloubením průchodu ve skále členy
výpravy zaujaly. Na díle pracovalo více než 600 otroků a
vznikla tak úniková cesta z pevnosti se 66 schody. Kolem
Parlamentu, guvernérovy rezidence, kostelů, hřbitovů,
Gregoryho oblouku, nemocnic a chudinské čtvrti jsme
dorazili do rumové destilérky John Watling. Bylo to
rozloučení s touto tekutinou pevně spojenou s Karibikem.
Závěrečné koupání na pláži Junkanoo nevyšlo, smrákalo se
už a dneska nebylo nijak teplo. Proto členové výpravy
raději zvolili možnost nakouknout na místní tržiště
Straw Market. Já volný čas strávil v nedaleké hospodě
Pirate Republic, ne u rumu, ale u piva a internetu.
Tím se uzavírá naše
putování po karibských ostrovech. Zítra přistáváme v
Miami a před odletem se nakoukneme ještě do národního
parku Everglades.
FOTOGALERIE
čtvrtek 21. ledna 2016:
Miami - Everglades (mapa)
Celá trasa se uzavírá
a my se vracíme tam, kde jsme začali, do Miami. Očividně
už mají všichni vysedání z lodi natrénované, a tak i my
mohli vysednout dříve než bylo avizováno. I když vcelku
zbytečně jsme pospíchali, když autobus bude čekat venku
až později.
A co nás poslední den čekalo?
Návštěva Everglades, národního parku v jižní části
Floridy, známého především svými rozsáhlými mokřady a
specifickou faunou i flórou. Nadmořská výška je velice
nízká – od 0 do 2,4 m n. m. Park byl zřízen 6. prosince
1947 prezidentem Harry S. Trumanem a v současné době se
rozkládá na ploše 610 684 hektarů. V roce 1979 byl
zapsán na seznam světového dědictví.
Nejznámější jsou Everglades především díky aligátorům,
krokodýlům, kriticky ohrožené floridské pumě, ale i
vodnímu ptactvu, které je v tomto parku značně
rozšířené.
Turistickou atrakcí jsou tzv. airboats, neboli
vznášedla. Jedná se o lodě, poháněné vrtulí,které se
bažinami a kanály pohybují rychlostí i 70 km/h.
Musím říct, že jsem čekal něco
monumentálnějšího a také delší projížďku na vznášedlech.
Součástí parku je také mini zoo s leguány, aligátory a
dalšími zvířaty, ale ta myslím členy výpravy nijak
neuspokojila. Možná se už každý viděl jednou nohou doma
....
FOTOGALERIE
|
