TOPlist

 

PLAVBA KARIBIKEM

10. - 22. 1. 2016

 

 

 

 


 

neděle 10. ledna 2016:

Praha - Paříž - Miami

Dívám se na své stránky a vidím, že poslední cestopis, který jsem zde uveřejnil pochází ze srpna loňského roku, a to konkrétně Švýcarsko. No jo, moji milí čtenáři a fanouškové, loňský rok nebyl nakloněn mnoha cestám a také ne mnoha popisům exotických krajin. Předchozí pobyt na Bali byl relaxem, kde nebylo vcelku co popisovat.

 

Ale nezoufejte, přináším Vám postupný popis cesty po Karibiku. Cesty, která Vás snad zaujme a také přidá počtu mnou navštívených zemí.

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 11. ledna 2016:

Miami (mapa)

Včerejší desetihodinový let největším letadlem na světě, Airbusem A380, z Paříže byl vcelku pohodlný, jen ke konci už nekonečný. Každý ze členů výpravy byl myslím rád, když viděl blížící se světla miamského letiště.

 

Včera jsme Miami viděli ze vzduchu, dneska jej poznáváme dopoledne po zemi a můžeme si jej „osahat“. Viděl jsem mnoho amerických měst a toto nijak nevybočovalo. Auta, silnice, downtown s mrakodrapy, shopping mally (nákupní centra) …. Připomněl jsem si opět léta strávená v USA, velká auta s krásným, bublavým zvukem motorů … ne ty naše sekačkovité půllitry a podobné evropské paskvily, 4 litry benzínu za 2 dolary (když jsem byl já v USA, tak stál galon 1.2 dolaru), americkou „otevřenost“ a prostě tak nějak ten místní život mi přirostl k srdci. Musíte tu ale strávit delší dobu, abyste věděli co čem mluvím.

 

A co že jsme z Miami viděli během dopoledne? Nejdříve čtvrť nebo town (jako se tomu správně říká) Little Havana se stejnými názvy ulic a restaurací jako má její kubánské dvojče, dále Coconut Grove, trošku luxusnější kubánskou čtvrť než je Little Havana. Krátkým přejezdem jsme se poté kolem přístavu dostali na ostrov Miami Beach. Myslím, že zde se každý ze členů výpravy rád prošel po hlavní ulici Ocean Drive a také nakoukl na pláž. Škoda, že zde nebylo více času posedět a pozorovat ruch na ulici. Čas byl ale neúprosný a my museli pokračovat přes luxusní čtvrť Coral Gables do centra s mrakodrapy – tzv. Downtownu. Je asi lepší, když se díváte na downtown zdálky a vidíte to skleněné a betonové peklo pěkně kompaktně. Jste-li uvnitř, můžete si ukroutit krk a požitek z toho není bůhvíjaký. Na závěr následovala zastávka v Bayside s vyhlídkou na přístav, možností si zašopovat (ponakupovat) nebo jen tak posedět u kávy a pozorovat místní život. Nedaleko Bayside je zajímavý památník – Pochodeň svobody, věnovaný J. F. Kennedymu.Určitě by se v Miami dalo strávit více času a věnovat se poznávání širšímu okolí. My jej však neměli, proto dopoledne bylo spíše takovou ochutnávkou.

 

Naše cesta už musela směřovat do přístavu v Miami s následným naloděním na výletní loď MSC Divina, nejluxusnější loď stejnojmenné společnosti, kam se vejde 4300 cestujících. Na této lodi strávíme následujících deset dnů a navštívíme karibské ostrovy Antigua, Barbados, Martinique, Britské Panenské ostrovy, St. Maarten a Bahamy.

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý & středa 12. - 13. ledna 2016:

plavba

Co bych asi tak měl napsat o těchto dvou dnech, kdy loď MSC Divina pomalu ukusuje z celkové vzdálenosti 1200 mil dělících Miami a St. John´s na Antize? Není moc, co by mě napadalo. Možná, že první den pršelo a druhý ne … možná že oba dva dny to docela houpe, jako by loď za 350 milionů EUR neměla stabilizátory … možná že jdu na snídani v 6 ráno, kdy tam není živé duše a tak si můžu vše v klidu vychutnávat. Škoda, že to tak nejde dělat s obědem či večeří, to už se před těmi davy neschovám.

 

Ostatní členové výpravy se bavili při lodních programech – v divadle, s kapitánem apod. A tak nějak se stalo, že ty dva dny byly konečně za námi!

 

FOTOGALERIE 12. LEDNA & 13. LEDNA

 

 

čtvrtek 14. ledna 2016:

Antigua - St. John´s (mapa)

Po dvou dnech na moři již zcela rozumím tomu, když námořníci s úlevou vítali zemi. A to já vím, že budeme plout dva dny, ne dva měsíce a také vím, kde přistaneme. Nemusím tvrdit, že jsme přistáli v Indii a být přitom v Americe.

 

Myslím si, že každý člen výpravy už od rána vyhlížel ten „náš“ ostrov. Pár jsme jich z rána minuli, ale pak se moře opět vyčistilo od pevniny, která se opět objevila až kolem desáté hodiny. Ano, to už se blížila Antigua. Přístaviště v hlavním městě St. John´s je v centru města. Je to velice pohodlné, že není třeba se kamkoliv přesouvat. Již zde kotvily další tři výletní lodě. Naše měla jednak dvě hodiny zpoždění a další zdržení vzniklo při vystupování. Naprosto nepochopitelně všichni museli čekat více než půl hodiny, až se otevře východ z lodi.

 

Antigua není velkým ostrovem – má rozlohu asi 440 km2 a 90 000 obyvatel. St. John´s je jednak hlavní město a hlavní přístav, žije zde cca 30 000 osob. Ostrov byl dříve pod britskou nadvládou. V roce 1981 získal nezávislost a je součástí Commonwealthu. Odtud plyne to, že je zde hlavním jazykem angličtina a jezdí se zde vlevo. Místní měna – východokaribský dolar používá stejně jako dalších 9 ostrovů. Oficiálně se zde ale normálně platí americkým dolarem. Na rozdíl od ostatních ostrovů je Antigua velmi suchá, připomíná mi Arubu. Nejsou zde řeky, které by zachycovaly dešťovou vodu, navíc zde prší velmi málo. 80% vody se zde získává odsolováním. To je také důvod, proč si ostrov nezabrali Španělé. Žije zde převaha černochů, bílých jsou zde pouhé 2 %. To má opět spojitost s historií, kdy po Arawacích a Karibech sem začal bílý muž přivážet černochy z Afriky pro práci na cukrových plantážích. V roce 1834 získali otroci svobodu a posléze bylo v roce 1966 pěstování cukrové třtiny zastaveno. Černí potomci zde ale zůstali a vrhli se na práci ve službách.

 

Ostrov je rozdělen na 6 farností. Ano, čtete správně, žádné okresy, ale farnosti. Každá z nich nese pojmenování některého se svatých. Uprostřed se farnosti stýkají v místě zvaném All Saints.

 

Při našem poznáváním jsme ostrov docela dokonale obkroužili a navštívili jeho pamětihodnosti. V Karibiku nehledejte nějakou hlubokou historii, byli byste asi zklamáni. Zde poznávání zahrnovalo několik kostelů staršího či novějšího data, projížďku kopcovitou krajinou a tři zastávky. První v Nelsonových loděnicích, největší místní atrakci, ze 17. století. Místo sloužilo jako opravna lodí a také krytý přístav před hurikány. Záliv je celý obehnán kopci a tak je dokonale přirozeně chráněn. Práce zde určitě nebyla jednoduchá, a to z toho důvodu, že hlavním platidlem byl rum. Jestliže se zde dělník dožil 30ti let, byl považován za kmeta. Naše cesta pokračovalo na jednu vyhlídku (původně pozorovatelnu) s pohledem na stýkající se vody Atlantiku a Karibského moře. Druhá vyhlídka byla zajímavější – Shirley lookout point, pojmenovaná podle guvernéra. Odsud se návštěvníkům naskýtal překrásný výhled právě na Nelsonoyu loděnici. Všechna tato místa jsou součástí národního parku a vše je dobře udržované. Na druhé vyhlídce myslím členové výpravy kvitovali ještě ochutnávku rumu. Jsme v Karibiku, tak je třeba navštívit i některou z místních mnoha pláží. O Antize se ne nadarmo říká „ostrov 365 pláží“, nevím co budou dělat letos, když je přestupný rok a jedna pláž jim bude chybět … I my jsme se zastavili na Holubí pláži, aby mohli členové výpravy smočit palec. Já raději vše pozoroval z povzdálí od místího zlatavého moku. A to už byl pomalu závěr cesty ostrovem. Kroutivá silnice nás pomalu vedla k pobřeží, kde leží také nejstarší osada na ostrově, ospalá vesnice Old Road z roku 1634. Na závěr, před nástupem na loď, mohli členové výpravy ještě vzít útokem obchody s diamanty, hodinkami a alkoholem … poslední jmenované, ale při vstupu na loď zabaví a vrátí na konci školního roku (rozuměj plavby). Cílem lodní společnosti je, aby se pil lodní alkohol za pořádně mastné sumy.

 

Možná už jsem toho hodně procestoval, ale Antigua na mne nepůsobila nijak oslnivě. Těžko říct, čím to bylo. Čekám proto, co přinese zítřejší Barbados.

 

FOTOGALERIE

 

 

pátek 15. ledna 2016:

Barbados - Bridgetown (mapa)

Karibský ostrov Antigua na mne nijak nezapůsobil. Možná to bylo jeho životní úrovní, suchým vzhledem anebo mé očekávání prvního karibského ostrova bylo zcela jiné … nevím. Dnešní Barbados byl zcela o něčem jiném. Dovolte mi ještě, abych se vrátil v krátkosti k Antize – její velkou devizou je přístav. Loď kotví vlastně v centru města a kýlem se dotýká téměř prvních domů u moře. To je super, nemusíte nikam daleko chodit, nikdo Vás nemusí vozit. To třeba dnešní Barbados neměl. Ne, že by bylo centrum hlavního města Bridgetownu vzdáleno daleko, ale už to nelze nazvat kotvením ve městě.

 

Ostrov podobné rozlohy jako Antigua nás přivítal trošku lepším počasím. I když ráno, po sedmé hodině, loď projížděla tropickým lijákem. Poté se na obloze natáhly dvě krásné duhy. Při kotvení už svítilo sluníčko. V přístavu už stály dvě lodi, první Britannia, jež stála včera na Antize a další nějaká TUI loď, netušil jsem, že tato německá cestovka už má i své lodě. Costa, jež s námi kotvila na Antize nikde. Buď mají jiný itinerář nebo už to taky někde potopili …

 

Poučeni ze včerejšího čekání na výstup jsem se členy výpravy raději pobyl o chvíli déle v recepci a nebylo tak nutno se mačkat s ostatními cestujícími na schodech. Molo nás dovedlo do přístavní budovy a zde jsme vyšli jiným východem než bylo asi zamýšleno. Proto jsem musel chvíli hledat připravené jeepy. Ale nebojte, vše dobře dopadlo a výlet po ostrově mohl začít.

 

Stejně jako na Antize, i zde se jezdí vlevo. Barbados, jak jsem už psal výše, je podobné rozlohy jako včerejší ostrov, tzn. 440 km2 – 34x23 km. I přes tuto relativně krátkou vzdálenost trvá přejetí z jedné strany ostrova na druhou někdy i hodinu a půl. Silnice zde nejsou nic moc a vnitrozemí je dost kopcovité, někdy bych řekl, že stoupání a klesání je tak 30 a více %.

 

Barbados byl obýván od 13. století kmenem Kalingů a Španělé sem připluli na konci 15. století. Ostrov se vcelku přesně objevuje na mapách v roce 1511. Na ostrov se dostali v roce 1536 i Portugalci, ale ponechali jej bez zájmu. První anglická loď Olive Blossom připlula na Barbados v roce 1625 a zabrali jej ve jménu krále Jamese I. První osadníci se zde usadili v roce 1627. V roce 1966 získal Barbados nezávislost a zařadil se mezi státy Commonwealthu, kde je oficiální hlavou země královna Alžběta II. Současný počet obyvatel je cca 280 000, většinou potomků afrických otroků.

 

Tak jako sousední ostrov Antigui, Barbuda, tak i tento má pojmenování „vousatý“. Proč? Důvodů je několik. První je dle stromu s dlouhými liánami, tzv. vousatého fikovníku, který najedete pouze na Barbadosu. Další variantou je dle vousatých Karibů původně obývajících tento ostrov. A třetí - „vousy“ vzniklé nafoukanou mořskou pěnou na pobřeží. Původní jméno ostrova, před Kolumbem, bylo ovšem Ichirouganaim – tzn. Rudá země s bílými zuby nebo Ostrov rudých kamenů s vystrčenými zuby (útesy). Další jméno má pravděpodobně z doby otroků – Bimshire, tzn. Můj domov.

 

Barbados je nejvýchodnějším ostrovem v Závětrných Antilách. Ve srovnání s ostatními ostrovy je relativně placatý. Nejvyšší vrchol má 302 metrů – Mount Hillaby. Úředně je Barbados rozdělen opět na 11 farností. Ve farnosti Saint Michael leží hlavní město ostrova – Bridgetown. Ostrov leží mimo pásmo hurikánů a je zasažen touto katastrofou jednou za 26 let. Poslední velký hurikán byl v roce 1955 Janet a poté v roce 2010 Tomas. Díky svému korálovému podloží má ostrov vynikající zásobárnu podzemní vody. Lodě se zde zastavují při svých cestách už odpradávna, aby načerpaly vodu.

 

My jsme ostrov poznali z korby jeepu. Jezdili jsme jak po běžných, tak o nezpevněných silnicích a náš průvodce si očividně užíval vřískot členek výpravy. Právě tak jsme mohli blíže poznat třtinové plantáže, některé z domů, které plantážím přináleží, zbytky cukrovarů … ale také vyhlídku z útesu na Atlantik, zbytky jeskynního systému a další. Na závěr nechyběla zastávka na atlantické pláži s obrovskými balvany a burácejícím oceánem. A posléze samozřejmě i krátký čas na koupání v Karibském moři. Dnešní výlet byl zakončen (pro ty co chtěli) v centru hlavního města. Zbylá část výpravy byla vyložena v přístavu. I já se vypravil prozkoumat zákoutí hlavního města. Nic zvláštního to ale není. Jelikož jsou zde 90% obyvatelstva potomci otroků z Nigérie, tak si zde běloch připadá v menšině. Přes Náměstí hrdinů, kolem Parlamentu jsem dorazil až do Královského parku k majestátnímu baobabu a poté se po přímořské promenádě vrátil zpět do přístavu a na loď.

 

FOTOGALERIE

 

 

sobota 16. ledna 2016:

Martinique - Fort de France (mapa)

Kdo by to byl řekl, že se během plavby po Karibiku dostaneme do Evropské unie? Asi by tomu nikdo nevěřil! A dnes se to stalo poprvé a ještě jednou stane. Další zastávka na naší trase, ostrov Martinique, je francouzským zámořským departmentem a itegrální součástí Francouzské republiky. Kdo by to byl řekl, že? To také znamená, že si odsud můžete zavolat nebo poslat SMS za evropské ceny. No není to příjemné?

 

Každopádně, dnešní brzký příjezd na Martinique moc příjemně nevypadal. Nad ostrovem se sbíhala mračna a na moři bylo vidět pruhy mraků, kde nasávají vodu z moře … nebo že by to bylo opačně? Přeberte si sami. Ještě před přistáním se i přes loď přehnala přeháňka a temná oblaka napíchnutá na střed ostrova nevypadal, že by se chtěla rozpustit. Všechny členy výpravy jsem uklidňoval, že se počasí určitě vylepší. A skutečně! Vysedli jsme z lodi, setkali s průvodkyní Veronique, která uměla trochu česky, a začalo svíti sluníčko!

 

Jak už jsem psal výše, Martinique je jedním ze třech zámořských depártmentů, společně s Guadeloupe a Francouzskou Guyanou. Na rozdíl od předchozích ostrovů má trojnásobnou rozlohu, ale stejný počet obyvatel – 1200 km2 a cca 400 000 obyvatel. Z nichž 110 000 žije v hlavním městě Fort de France. Ostrov byl poprvé spatřen Kolumbem v roce 1493, ale přistál zde až v červenci 1502. Opět stejně jako Antigua a Barbados, i zde byli nejdříve Arawakové, pak přišli Karibové, kteří Arawaky snědli a pak přichází bílý muž. Španělé měli pramalý zájem o Martinique. V roce 1635 zde přistál guvernér ostrova St. Kitts s dalšími 150ti osadníky, kteří byli vyhnání Angličany. V roce 1636 se proti osadníkům vzbouřili Karibové a snažili se je z ostrova vytlačit. Boje trvaly až do roku 1658, kdy byli indiáni poraženi. Ti co přežili mohli odjet na ostrovy Dominica a St. Vincent. Historie ostrova je také spojena s pěstováním cukrové třtiny, kterou sem přivezli Holanďani. Na práci byli opět využíváni otroci. V roce 1848 zde bylo otroctví ukončeno. V roce 1902 došlo k obrovské erupci sopky Mont Pelee a zcela zničilo tehdejší hlavní město St. Pierre s 30 000 obyvateli.Jediným přeživším byl Auguste Cyparis, zachránily ho tlusté zdi vězení. Po této tragédii bylo založeno nové hlavní město, současný Fort de France.

 

Sever ostrova je hornatý, je zde nejvyšší hora Mont Pelee s výškou 1402 metrů. Naproti tomu jižní strana je sušší a klidnější. I když se jedná o atlantické pobřeží, tak je klidné díky přítomnosti korálového útesu. Typickým živočichem na ostrově jsou ještěrky – leguáni. Setkat se zde můžete i s jedovatým hadem, druhem zmije, který dorůstá 2.5 metru a po uštknutí máte 6 hodin na získání protijedu.

 

Přístav Fort de France je zhruba v polovině ostrova, což bylo pro naše poznávání výhodné. První zastávka byla v Habitation Clement, což je starý plantážní dům včetně rumové destilérky a krásného parku. Původní kreolský dům je nyní zrekonstruovaný do původní podoby a mnoho z vybavení je originál. Součástí areálu je také překrásný park s různými druhy palem a květin. Co asi našinec kvituje, je závěrečná možnost ochutnat místní rum. Od toho nejdražšího, teda ne zcela až po rumové koktejly.

 

Následovala zastávka na banánové plantáži. Zde si členové výpravy doplnili vědomosti o této plodině. Částečně jsem se o banánech zmiňoval včera na Barbadosu a dneska si vše mohli osahat a vidět zblízka. Čas běžel a stejně jako na ostatních zastávkách, i zde bylo naplánováno koupání – dnes na jedné z nejkrásnějších pláží Le Saline, na jižní straně ostrova. Po koupání a obědě už nezbývalo nic jiného než se vrátit zpět na loď. Jelikož byla sobota, vyšetřili jsme trošku času a projeli si i město – kolem knihovny Schoelcher (od stejného architekta, který navrhl Eiffelovu věž), parku Le Savane se sochou Napoleonovy manželky Josefíny (pocházela z Martiniqu a má v parku sochu bez hlavy, protože se zasloužila o obnovu otroctví) a pevnosti Fort St. Luis.

 

FOTOGALERIE

 

 

neděle 17. ledna 2016:

Britské Panenské ostrovy - Road Town (mapa)

Pomalu ukrajujeme další míle v Karibiku a postupujeme dále na naší trase … včera Francie, dneska opět stará dobrá Anglie, tzn. Panenské ostrovy. Ne ale Americké a ani Španělské, ale Britské.

 

Ráno nás uvítalo, mimo jemného deštíku, krásným východem slunce. Strávil jsem hodnou chvíli jeho pozorováním ze zádi lodě. Nejdříve bylo vidět jen maličký kousek žhnoucí koule, potom se obloha zbarvila do žluta  a sluníčko již začalo vykukovat z vln oceánu. Nejdříve nesměle, jako když se Vám nechce vstávat a potom si řeklo, že už je jako čas vstávat a vyskočilo nad nízké mraky. Paprsky pohladily všechno kolem, včetně cestujících pozorujících zrození nového dne společně se mnou. Konečně jsme se mohli východem slunce kochat i my, obyčejní cestující na lodi, nejen důstojníci na kapitánském můstku anebo zámožnější cestující MSC Yacht Clubu, jimž je vyhrazena přední část lodi. Pokaždé jsme zatím pluli na východ, čili sluníčko nám zůstalo skryto za čumákem lodi.

 

Už po sedmé hodině loď proplouvala mezi jednotlivými ostrůvky celého souostroví. Vždyť jen Britské Panenské ostrovy mají kolem 50ti ostrovů či ostrůvků. Největší z nich jsou Tortola, Virgin Gorda, Anegada a Jost Van Dyke. 15 ostrovů není obydlených. Pomalu se před námi objevila Tortola, největší a hlavní ostrov s hlavním městem Road Town. Na ostrově žije 28 000 obyvatel a z nich 25 000 jen v hlavním městě. Ostrov už na první pohled působí dosti kopcovitě. A přesvědčíte se o tom hned jak sednete do auta. Největší zvláštností je, že se zde jezdí vlevo jako v Anglii, ale i volanty jsou vlevo, jako u nás … důvodem je blízkost Amerických Panenských ostrovů, odkud se přivážejí auta. Ostrovy jsou klasifikovány jako Britské zámořské teritorium a od roku 2002 mají obyvatelé možnost bez problémů získat britské občanství. Území není součástí EU, ale opět obyvatelé mají statut obyvatel EU.

 

Mimo Anglické Panenské ostrovy zde naleznete ještě Americké Panenské ostrovy, které koupilo USA od Dánska v roce 1917 za 25 milionu dolarů. Dále zde najdete i Španělské Panenské ostrovy.

 

Musím říct, že zde dneska nebyl žádný přetlak turistů. V přístavu stála pouze jedna loď a žádná další se již neobjevila, byť v lodním rozhlase hlásili, že vedle zakotví další „parník“. Naštěstí se tak nestalo. Na první pohled je Road Town takové přístavní a nepříliš malebné město. Víceméně je zde infrastruktura pro zajištění pohodlí cestujících. Přístav je v přestavbě a postupně zde vznikají prodejny s diamanty, zlatem a hodinkami. Zaručená kvalita a duty free. Některé členky výpravy hned z rána měly snahu se do obchodů dostat. Naštěstí odpoledne měly dostatek času.

 

Z přístavu jsme po pobřežní silnici vyrazili poznávat zákoutí ostrova a obdivovat řidičský um při stoupání ve sklonu 45o, stejně poté při následném sjezdu. Včerejší Martinique byl sterilní a ustrojený. Dnešní ostrov byl částečně ustrojený, ale ještě ne natolik sterilně. Opět měl své kouzlo, odlišné od předchozích zastávek. Zde asi každému učarovaly právě výhledy z vrcholků kopců, např. Skye Bar Restaurant či ochutnávka rumu v Callwood Distilery (funguje již 400 let, opět prezentovaný v dosti surovější formě než včera na Martiniku). Jamajský Bombay Shack na atlantické pobřeží musí být také skvělý, když se zde zúčastníte Full Moon Party. A koupání na pláži? Dnes byla neděle, takže Long Beach byla docela přelidněná a mi připadalo, že zde všichni popíjí rum ve velkém. Návrat do Road Town korunoval výhled na město z vrcholku. Vše zde bylo jako na dlani, včetně lodi. Rovněž i sjezd byl asi nejprudší! Mimo jiné, ptal jsem se našeho řidiče/průvodce, jak často mění brzdy, prý každé 3 měsíce … to je masakr, ale při těch místních sjezdech se není čemu divit. Na závěr si mohli členové výpravy doplnit nákupní deficit na nedalekém tržišti. V 18:00 hod loď zahoukala a posouváme se na další ostrov – Sint Maarten.

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 18. ledna 2016:

Sint Maarten - Philipsburg (mapa)

I got blown at Maho Beach … tím bych měl si začít dnešní zápisek. Ještě teď z vlasů vytahuju písek, nafoukaný motory startujícího letadla. Jak nejsem nakloněn ulítlým zábavám turistů, tak tohle byla prča! Ale pěkně popořádku, jo?

 

Ostrov Sint Maarten je zvláštní tím, že půlka patří Francii a půlka Holandsku. Naše trasa měla naplánované kotvení v hlavním městě holandské půlky (teda necelé půlky) Philipsburgu. A nevěřili byste, už v 7 ráno! No napadlo by vás v 7 ráno vyrazit na poznávání ostrova? Původní připlutí mělo být v 10 a odplutí v 18. Nevím co kluci na můstku dělají, jestli to jedou poprvé či neumí počítat, ale namísto 8 hodin jsme zde kotvili 7 hodin. Kdyby alespoň ponechali odplutí na 15:00, to by většina cestujících kvitovala. Je pravda že na Bahamy je to skoro 1000 mil, ale jak říkám, musí to mít „najeté“? Stejně tak se k tomu stavěla většina členů výpravy. Ale nic s tím neuděláme, a tak je třeba maximálně využít času pro poznání ostrova.

 

Ještě před společnou výpravou jsem se vypravil prozkoumat přístav a přilehlé budovy. Bylo brzo ráno a vše se teprve probouzelo k životu. Využil jsem této chvíle alespoň k připojení na wifi. Bohužel placenou, 6 USD za hodinu. Ale když člověk zaplatí, tak má aspoň jistotu, že internet poběží.

 

Jak jsem psal výše, ostrov je rozdělen mezi Francii (60%) a Holandsko (40%). Říká se, že v roce 1648 se Francouzi a Holanďané domluvili a každý vyrazil z jedné strany ostrova a když se potkali, vytyčili hranici. Co je na tom pravdy, to nechám čistě na Vašem posouzení. Celková rozloha ostrova je 90 km2, je tedy nejmenší ze všech navštívených. Žije zde asi 150 000 obyvatel. Do roku 2010 byl Sint Maarten známý jako Ostrovní teritorium Sint Maarten a byl jedním z pěti teritorií Holandských Antil. Ostrov byl objeven Kryštofem Kolumbem při jeho druhé plavbě v roce 1493, přesně na Martina, tzn. 11. listopadu. Kolumbus zde ale, podobně jako na jiných ostrovech, nepřistál. Španělsko přisoudilo území pramalý zájem. Na rozdíl od Francouzů a Holanďanů. Francouzi chtěli kolonizovat ostrovy mezi Trinidadem a Bermudami, pro Holanďany bylo místo v půlce trasy mezi New Amsterdamem (New Yorkem) a Brazílií. Holanďané se zde usadili v roce 1631 a začali zde s těžbou soli. Tehdy Španělé projevili o ostrov větší zájem a začala tzv. Osmdesátiletá válka. V roce 1633 Španělé získali ostrov a 15 let později Osmdesátiletá válka končí, v roce 1648. Ve stejném roce došlo mezi Francouzi a Holanďany k uzavření Konkordské smlouvy o rozdělení ostrova a vlivu. Francouzi zrušili otroctví v roce 1848 a Holanďané až v roce 1863. V roce 1939 se Sint Maarten stal bezcelní zónou. V roce 1950 se na holandské části začíná rozvíjet turismus, Francouzi ještě 20 let vyčkávali. Místní letiště Princess Juliana International Airport je nejrušnějším letištěm ve východním Karibiku.

 

Vzhledem k omezenému času jsem měl strach, abychom stihli projet ostrov, tak jak bylo naplánováno. Ale uvědomím-li si jeho velikost, tak na vše bylo dostatek času. Z Philipsburgu, kde zatím kotvila naše a posléze připlula norská loď, jsme vyrazili kolem Slaného jezera (dříve zde Arawakové a i místní získávali sůl) směrem na sever. Už Arawakové ostrov pojmenovali Souliga, což znamená Země soli. Když zde poprvé zakotvili Holanďané, aby opravili lodě, objevili také tuto surovinu. Byl to objev rovnající se objevu zlata. Nyní měli přístup k zásobování různými potravinami. Prodávali sůl obchodníkům v Karibiku nebo Nové Anglii a díky tomu se Sint Maarten stal velmi důležitý. Sůl se v Philipsburgu skladovala bez ochrany před prostředím na třech místech. Těžba soli byla ovšem velmi náročná. Během „sezóny“, 6-7 měsíců v roce, více než 500 lidí (děti, starci, otroci, svobodní) pracovali v různých skupinách, kdy každá plnila svůj úkol. Těžba soli na holandské straně byla ukončena 1949 a na francouzské 1967.

 

Po chvíli jsme překročili hranice mezi částmi ostrova. Nebojte, žádné pasy či kontroly zde nejsou třeba. Pomalu ani nevíte, že jste ve Francii. Vše oznamují vlajky u silnice a jednoduchý hraniční monument. Francouzská strana je mnohem kopcovitější a je omývána Atlantickým oceánem. I přesto zde mají velmi pěkné pláže, např. Orient Beach, obklopenou vilami a hotely. Je zde snad první nudistická pláž v Karibiku..

 

Přes vesnici Grand Case s mnoha francouzskými restauracemi nás cesta dovedla do hlavního města severní části ostrova – Marigot. Původně se jednalo o rybářskou vesnici rozkládající ve stejnojmenných močálech. Hlavním městem se stalo za vlády Ludvíka XVI., který nechal postavit pevnost nad městem Fort St. Louis. Marigot je typické karibské město s koloniálními domy a restauracemi na chodnících. Pro turisty je v přístavu stále otevřen bleší trh – trička, sošky, klobouky, šaty, řemeslné výrobky apod. Nedaleko odsud je také druhé místní letiště – La Esperance, odkud se lítá na Guadaloupe, Martinik a okolní ostrovy.

 

Sjíždíme dolů z kopce, není to zde tak náročné jako včera na Britských Panenských ostrovech, v dálce je vidět britský ostrov Anguilla (lze se tam dostat trajektem), přes Nettle Bay, Mullet Beach (místo známé západy slunce a relativním klidem), zpět do holandské části, kolem mezinárodního letiště až na asi nejvíce očekávané místo Maho Beach. Letadlo se blíží … davy se zvedají z pláže a mávají letadlu prolétajícímu cca 20 metrů nad jejich hlavami. Škoda, že dneska neletí žádné větší letadlo. I nám se tu poštěstilo vidět pár přistávajících, vesměs vrtuláků. Se startem to bylo lepší – mimo vrtuláky také 3 trysková letadla. Já se nechal odfouknout nejprve vrtulákem. OK, to bylo takové „prdnutí“. Poté nastoupilo tryskové letadlo. Zde jsem raději zůstal za cestou a dobře udělal. Ty co stáli na svodidlech to odfouklo okamžitě, byť se drželi sebevíc. Nás za cestou až posléze. Už vím, jak se cítí nějaký kus kovu v pískovači! Když tu startuje 747, tak to musí stojící na plotě odfouknout až do moře! Teď už rozumíte mé první větě … I got blown at Maho Beach!

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý 19. ledna 2016:

plavba

Další den na moři … nic než moře, pohupování lodi,slunce a stovky lidí potácejících se po palubě a chytajících bronz. Až večer bylo trošku vzrůšo. Čekal nás docela silný vítr. Zavřeli horní paluby, boční východy na ochozy, na chodby rozmístili „blicí pytlíky“. Pravda, foukalo to trošku víc než běžně, dle palubní TV byl vítr kolem 70 km/hod. Díky tomu se nám posunul příjezd na Bahamy. Namísto ve 12:00 tam budeme až ve 13:30 hod. Naštěstí posunuli o hodinu odjezd lodi.

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 20. ledna 2016:

Bahamy - Nassau (mapa)

Poslední zastávka trasy MSC Divina je hlavní ze 700 bahamských ostrovů – New Providence a hlavní město souostroví Nassau. Jak už jsem psal výše, díky silnému protivětru byl příjezd posunut o hodinu a půl, což nám trošku komplikuje poznávání ostrova. Vzhledem k tomu, že ostrov je maličký, tak se vše bude stíhat. Raději jsem si ověřoval čas připlutí … možná trošku dříve, jinak ale platí čas udaný v palubních novinách.

 

Bahamy, to není pár ostrůvků a žádná malá plocha, jak by se mohlo zdát. Celkem je zde 700 ostrovů, ostrůvků, kamenů v moři. Celková rozloha souostroví se udává 470 000 km2 (ve smyslu námořním). Rozloha pevniny je cca 13 900 km2 a žije zde 330 000 obyvatel (90% jsou potomci původních otroků, pro které byly Bahamy útočištěm již od konce 18. století). Jazykem je zde angličtina, ale většina místních mluví bahamským dialektem (opět směs angličtiny, španělštiny a afrických jazyků).

 

Jméno Bahamy pochází buďto z tainštiny a znamená „Velká horní střední země“ anebo ze španělštiny „Mělké moře“. Osídleny byly ostrovy v 11. století Lukajci, což byla odnož Arawaků z Kuby a Hispanioly. Bahamy byly také prvním místem, kde přistál Kolumbus v říjnu 1492 při své objevitelské cestě, zakotvil na ostrově San Salvador. I když Španělé Bahamy nikdy nekolonizovali, odvezli Lukajce na sousední ostrov Hispaniola (Haiti/Dominikánská republika), kde strádali v nelidských podmínkách a umírali na nemoci přivezené kolonizátory, převážně neštovice. V letech 1513- 1648 byly Bahamy téměř opuštěné. Až v roce 1718 Britové souostroví prohlásili za svou kolonii a vyhnali odsud piráty, i nechvalně proslulého Blackbearda. V roce 1807 Anglie zakázala obchod s otroky a Bahamy se staly místem, kde byli otroci osvobozováni z nelegálních amerických lodí, jež zde musely zakotvit. Otroctví bylo zrušeno 1834.

 

20. století znamená rozvoj souostroví. V roce 1964 získali svou ústavu a v roce 1973 se stali nezávislou zemí pod záštitou Commonwealthu s hlavou státu královnou Alžbětou II. Dochází také k rozvoji turismu. V roce 2012 sem přijelo téměř 6 milionu turistů, z čehož 70% bylo na výletních lodích.

 

Ostrovy už leží severněji než ostatní cíle naší trasy. Je to znát na chladnějším podnebí. Nemrzne tu sice, ale jsou zaznamenány případy, kdy teplota klesla ke 3oC. Statistika uvádí, že zde svítí slunce 340 dnů v roce! Bahamy jsou také velmi ploché. Nejvyšší vrchol Mount Alvernia leží na Cat Island a má „výšku“ 63 metrů. Možná si ho tam nahrnuli místní, aby se měli čím chlubit.

 

Dneska to bylo poprvé, co jsem si myslel, že neseženu domluveného průvodce a minibus. Prošli jsme od lodi přístavní budovou, nutnými krámky se suvenýry. Tam už jsem si říkal, že by mohl někdo čekat. A nic. Tak zkouším volat na udané čísla a hovor spadne. Ideální stav, že? Naštěstí jsem si všiml, že v čísle točím o jednu nulu míň. Uf. Pak už bylo vše v pořádku a řidiče s autobusem po chvíli našel. Ale neškodilo by, kdyby stál u brány z přístavu a já nemusel v hlavě spřádat řeč, jak vysvětlím členům výpravy, že tu nikdo není.

 

Přístav v Nassau má relativně úzký vjezd a tak asi každý obdivoval kapitánův um. Další, co asi každého zaujme je hotel Atlantis na ostrově Paradise Island. A právě tam bylo místo naší delší zastávky. Sice se někteří členové výpravy rozhořčovali nad tím, proč se jedeme podívat na hotel. Je ale skutečně vyjmečný. Druhý stejný stojí v Dubaji. Krátkou zastávku před hotelem také dvakrát nekvitovali – v pekárně, kde se peče rumový koláč. Návštěva byla včetně ochutnávky, ovšem nikdo nic nekoupil.

 

Následovaly už „pamětihodnosti“ města, jako Fort Fincastle s vodárenskou věží a Královninými schody. Na naše poměry malá pevnůstka Fincastle chránila vjezd do zálivu před Francouzi. Vodárenských věží u nás máme také přehršel. Pouze schody vzniklé vyhloubením průchodu ve skále členy výpravy zaujaly. Na díle pracovalo více než 600 otroků a vznikla tak úniková cesta z pevnosti se 66 schody. Kolem Parlamentu, guvernérovy rezidence, kostelů, hřbitovů, Gregoryho oblouku, nemocnic a chudinské čtvrti jsme dorazili do rumové destilérky John Watling. Bylo to rozloučení s touto tekutinou pevně spojenou s Karibikem. Závěrečné koupání na pláži Junkanoo nevyšlo, smrákalo se už a dneska nebylo nijak teplo. Proto členové výpravy raději zvolili možnost nakouknout na místní tržiště Straw Market. Já volný čas strávil v nedaleké hospodě Pirate Republic, ne u rumu, ale u piva a internetu.

 

Tím se uzavírá naše putování po karibských ostrovech. Zítra přistáváme v Miami a před odletem se nakoukneme ještě do národního parku Everglades.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 21. ledna 2016:

Miami - Everglades (mapa)

Celá trasa se uzavírá a my se vracíme tam, kde jsme začali, do Miami. Očividně už mají všichni vysedání z lodi natrénované, a tak i my mohli vysednout dříve než bylo avizováno. I když vcelku zbytečně jsme pospíchali, když autobus bude čekat venku až později.

 

A co nás poslední den čekalo? Návštěva Everglades, národního parku v jižní části Floridy, známého především svými rozsáhlými mokřady a specifickou faunou i flórou. Nadmořská výška je velice nízká – od 0 do 2,4 m n. m. Park byl zřízen 6. prosince 1947 prezidentem Harry S. Trumanem a v současné době se rozkládá na ploše 610 684 hektarů. V roce 1979 byl zapsán na seznam světového dědictví.

Nejznámější jsou Everglades především díky aligátorům, krokodýlům, kriticky ohrožené floridské pumě, ale i vodnímu ptactvu, které je v tomto parku značně rozšířené.

Turistickou atrakcí jsou tzv. airboats, neboli vznášedla. Jedná se o lodě, poháněné vrtulí,které se bažinami a kanály pohybují rychlostí i 70 km/h.

 

Musím říct, že jsem čekal něco monumentálnějšího a také delší projížďku na vznášedlech. Součástí parku je také mini zoo s leguány, aligátory a dalšími zvířaty, ale ta myslím členy výpravy nijak neuspokojila. Možná se už každý viděl jednou nohou doma ....

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
Popovice 89
768 12 Rataje
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 323

Počet zemí: 91

 

 

Profile for Daniel_Linnert