|
ŠVÝCARSKO
16. - 22. 8. 2015
neděle 16. srpna
2015:
Brno - Amberg (Německo) - Basilej
(Švýcarsko/Francie/Německo)
Je to už nějaký pátek, kdy jste si
na těchto místech mohli přečíst nové zápisky z putování
po zemi blízké či vzdálené. Ano, naposledy to bylo v
květnu. Sardinii už jsem popsal dříve, tak nebylo třeba
se opakovat. Čekání bylo skutečně dlouhé. Snad stálo za
to a vy si zde přečtete inspiraci na cestu do nepříliš
vzdáleného, ale o to zajímavějšího Švýcarska, konkrétně
do jeho západní části.
Autobusem je to cesta daleká, téměř
1000 km, a tak bylo nutno někde v polovině udělat
zastávku, abych členy výpravy trošku protáhl a
rozptýlil. K tomuto účelu byl vybrán německý Amberg,
historické město vzdálené cca 80 km od hranic. Počasí
nám, na rozdíl od poslední návštěvy, moc nepřálo, ale i
tak si členové výpravy se zájmem prošli hlavní náměstí,
radnici, kostel sv. Martina, vydali se ke kurfirstskému
paláci a „městským brýlím“ neboli vstupnímu podloubí do
starého města, kde také protéká řeka Vils. V nedělním
odpoledni jsme zde nepotkali mnoho návštěvníku, což bylo
také příjemné. Jen škoda, že 90 metrová věž katedrály je
zamotaná do leštění a plátna. Po cca dvou hodinové
přestávce jsme pokračovali po německé dálnici směrem na
Basilej. Díky neděli a také končícím prázdninám v
německých republikách byly dálnice hodně ucpané.
FOTOGALERIE
pondělí 17.
srpna 2015:
Basilej - Murten - Chillon –
Montreaux - Lausanne
Basilej je hodně zvláštní město.
Přijedete do Německa, za pár stovek metrů jste ve
Švýcarsku a pak o několik dalších pár stovek metrů jste
ve Francii. Když byly ještě hranice, tak to muselo být
vcelku zábavné, jestliže člověk zabloudil a musel se za
celnicí otočit a jet zpátky. Tam, zpět a zase tam a
zpět.
My jsme se Basileji nijak
nevěnovali a hned z rána jsme se vydali směrem na jih k
Murtenskému jezeru a stejnojmennému historickému městu
ležícímu na březích jezera. Německy mluvící středověké
město se rozkládá na východním břehu Lac de Morat
(neboli Murtenského jezera) a název pochází z keltštiny
– pevnost na jezeře. V roce 1476 se vydal burgundský
vévoda Karel Smělý z Lausanne, aby obsadil Murten. Ale v
bitvě u Murtenu padlo 8000 jeho mužů – zbraněmi obránců
nebo se utopili v jezeře. Opevnění, které odrazilo
vévodův útok, on sám unikl, dělá z tohoto tichého a
malebného městečka u jezera zajímavý cíl výletů.
Murtenské jezero je propojeno kanály s Neuchatelsým
jezerem (na západě) a Bielským jezerem (na severu) a
dohromday tvoří Pays des Trois Lacs (Kraj tří jezer).
Město Murten má tři dlážděné uličky
plné domů s podloubím. Řetěz hotelů a restaurací
vedoucích až ke hradu ze 13. století lemuje Rathausdagge;
na východním konci Hauptgasse je středověká městská
brána Berntor. Stojí za to vystoupat po dřevěném
Aufstied auf die Ringmauer (hradebním schodišti) u
Německého kostel, a tak se dostanete ke krytému ochozu s
překrásným výhledem na střechy domů. Nedaleko Bernské
brány stojí také Francouzský kostel a od něj je krásný
výhled na Murtenské jezero. Pokud budete mít možnost,
podívejte se do něj.
Zelenou krajinou jsme projeli k Lac
de la Gruyere, úzkému a dlouhému jezeru. Z dálnice lze
sjet na odpočívadlo, odkud je překrásný výhled do okolí
a také je zde expozice různě vyzdobených krav. Mají zde
dokonce i zebro-krávu!
Od jednoho jezera ke druhému …
tentokrát se před námi rozprostřelo Ženevské jezero nebo
Lac Leman. Dálnice lemuje břehy jezera tak, že máte
každou chvíli pocit, že se musíte zřítit do modrých vod
pod vámi. Slabší jedinci mohou trpět nevolností, ale
jízda je to více než překrásná. Navíc zakončená
nejslavnějším hradem na jezeře – Chateau de Chillon.
Tato oválná pevnost ze 13. století stojí na úžasném
místě. Je to hotové bludiště nádvoří, věží a sálů. Uvádí
se, že je zde více než 100 na sobě nezávislých
místností. Část do vnitrozemí je silně opěvněna. Hrad
byl z větší části vybudován rodem Savojských, a když
připadl Vaud Bernu, převzali jej tamní panovníci.
Pevnost se proslavila v roce 1816, když Byron napsal
báseň The Prisoner of Chilon, popisující osud Francise
Bonivarda, který byl uvržen do zdejšího žaláře za své
buřičské myšlenky a osvobozen bernskými vojáky v roce
1536. Byron vyryl své jméno do sloupu, k němuž byl prý
Bonivard přikován.
Krátkým přejezdem jsme se dostali
do Montreux, příjemného lázeňského městečka, kam se od
19. století sjíždí umělci a spisovatelé. Od té doby si
město zachovalo svou přitažlivost. Hotely zde pocházejí
již z tohoto období, je zde teplé mikroklima a pak zde
mají také úchvatnou pevnost ze 13. století. To jsou
hlavní lákadla města. Na promenádě stojí 3 metry vysoká
socha Freddieho Mercuryho, před starým krytým tržištěm a
každý den se zde objevují čerstvé květy. Freddie od roku
1979 až do své smrti v roce 1991 přijížděl do Montreux
a v Mountain Studios nahrával jeden hit za druhým. Ve
městě měl apartmán v nedalekém Clarens a také chatu u
jezera. Prince, Rolling Stones a David Bowie patří mezi
další hudebníky kteří využívali toto legendární
nahrávací studio vlastněné skupinou Queen od roku 1979
do roku 1991. Každý rok v září zde probíhá třídenní
rockový festival připomínající tohoto extrovertního a
často pobuřujícího zpěváka. V roce 1971 byla ve městě
britská skupina Deep Purple, aby v kasínu nahrála album,
když vypukl požár (během vystoupení Franka Zappy).
Kouřový příkrov na Ženevským jezerem inspiroval skupinu
k nasání hitu Smoke on The Water.
FOTOGALERIE
úterý 18. srpna
2015:
Lausanne - Lutry
Lausanne …. kopcovité město na
několika úrovních, s velkým převýšením … páté největší
město v zemi se skvělou polohou u jezera. Středověkému
centru dominuje velkolepá gotická katedrála. Lausanne je
dynamické město. V současné době zde sídlí švýcarský
nejvyšší soud, Mezinárodní olympijský výbor, Tetra Pak a
tabákový konglomerát Philip Morris.
První římský tábor na jezeře byl
založen ve Vidy, klíčové zastávce na cestě z Itálie do
Galie, která se stala známou pod jménem Lousonna. Ve 4.
století čelili obyvatelé Lousonny invazi Alamanů a
uprchli do kopcovitého vnitrozemí na místo, které se
stalo srdem středověkého Lausanne. Od 18. století
fascinovalo Lousanne spisovatele a volnomyšlenkáře a
přitahovalo význačné postavy. Lausanne se v roce 1803
stalo hlavním městem kantonu Vaud.
Naše poznávání terasovitého města
začalo u katedrály Notre Dame, o které se říká, že je
nejkrásnější gotickou katedrálou ve Švýcarsku. Rozkládá
se pyšně nad srdcem starého města. Stavba začala ve 12.
století na místě předchozího skromnějšího kostela.
Kostel byl vysvěcen v roce 1275 za přítomnosti Rudolfa
Habsburského. Z původního vzhledu se mnoho nezměnilo.
Katedrála si zachovává velkou část originálu.
Dolů do města se můžete dostat
dvěma způsoby – po krytém dřevěném schodišti Escaliers
du Marchem anebo výtahy. My jsme zvolili tu druhou
variantu, výtahy se nacházejí nedaleko, přes most a
dostanete se jimi na hlavní ulici Rue Centrale.
Zajímavostí Lausanne je také metro. Jezdí jak nad zemí a
pod zemí. V žádném jiném švýcarském městě se s metrem
nesetkáte. Ale zpět k poznávání, výtahem jsme tedy sjeli
dolů a hlavní nákupní ulicí se dostali nejprve ke
kostelu sv. Františka stojícího na stejnojmenném náměstí
a poté na Place de la Palud, původní tržiště z 9.
století. Po pět století zde sídlila městská vláda, která
dnes působí v Hotel de Vile (radnici) ze 17. století. Na
jednom konci náměstí tryská fontána a před ní je zasazen
jasně nabarvený sloup, na jehož vrcholku stojí
alegorická, modře oděná postava Spravedlnosti. To co zde
vidíme je kopie originálu z roku 1585.
Po schodech jsme vystoupali zpět do
horního města a poté se přesunuli do moderní částí
Lausanne – čtvrti Ouchy. Zde stojí Musee Olympique,
nejokázalejší muzeum ve městě a žádný sportovní fanoušek
by si ho neměl nechat ujít. K budově vede terasovitý
park, kde jsou sochy různých sportovců. Mimo jiné je zde
i socha atleta Zátopka. Na střeše muzea je vyhlídková
terasa, odkud je krásný pohled na jezero. Muzeum
připomíná historii olympijských her od jejich založení
až do dnešních dnů prostřednictvím filmů, videí a
dalších multimédií.
Odpoledne nás čekala návštěva
vinařské oblasti Lavaux, ležícího východně od Lausanne
na strmých terasovitých svazích. Vinice zde jsou tak
úchvatné, že byly zařazeny na seznam světového dědictví
UNESCO. Podél tohoto malebného údolí je 14 vesnic. My
jsme navštívili Lutry, okouzlující středověké městečko z
11. století. Rozkládá se na březích Ženevského jezera.
Mimo historické centrum zde návštěvníci naleznou menší
veřejnou pláž. Musím ale říct, že dneska měla voda jen
necelých 22 stupňů, tak to moc na koupání nebylo. I když
místní do vody statečně vstupovali.
Po prohlídce Lutry nás jeden z
místních vinařů, pan Weber. Měl jsem tu čest s ním
cestovat v asi 60ti letém Land Roveru. Připadal jsem si
jako v nějakém filmu o africkém safari, když jedete
obouchaným a hrkotavým jeepem savanou. Toto vozidlo prý
měl na starosti bratr pana Webera na vojně v roce 1957,
potom si jej odkoupil do civilu, následně prodal a pan
Weber jej zase koupil zpět. I přesto auto vypadalo velmi
zachovale. Na rozdíl od autobusu jsme snázeji projeli
úzké uličky vinařských vesniček. Po procházce stezkou
vedoucí vinicemi nám následně nabídl svou pohostinnost
na svém statku. Členové výpravy tak měli jedinečnou
možnost se více dozvědět o místních odrůdách hroznů a
způsobu pěstování vína. Nemohla také chybět ochutnávka
vína a sýrů. Jelikož jsou Švýcaři patrioti tak zde byl
prioritně nabízen vynikající sýr Gruyer, dále pak
Ementál a jako poslední Tomme. Musím říct, že švýcarský
prioritní sýr asi chutnal každému nejvíce. Všichni
členové výpravy se těší na návštěvu sýrárny, kterou máme
naplánovanou na čtvrtek. Co se týče vín, tak všichni
řádně testovali jak bílé, růžové a i červené víno. Bílé
bylo takové nevýrazné, růžové (jak nemám rád), tak mi
velmi chutnalo. Favoritem bylo ovšem červené. Bylo
určitě zajímavé nahlédnout pod pokličku rodinného života
místních obyvatel, prohlédnout si dům (údajně ze 17.
století) a dozvědět se více o jejich životě. Myslím, že
pro každého člena výpravy to byl příjemně strávený večer
umocněný pohledem na zapadající sluníčko nad Ženevským
jezerem.
FOTOGALERIE
středa 19. srpna
2015:
Chamonix – Aiguille du Midi (Mont
Blanc)
Opouštíme Lausanne a pro dnešek
opouštíme i Švýcarsko. Jestli mi nepřeskočilo, když jsme
na poznávacím zájezdě po Švýcarsku? Ne, nepřeskočilo.
Dnešní plán je návštěva střediska ve Francii Chamonix a
následné vyjetí lanovou s nejvyšším převýšením v Evropě
na vrcholek Aguile du Midi.
Švýcarsko jsme neopustili ale jen
tak rychle. Pan řidič autobusu byl tak ochotný a zajel s
námi do Ženevy, namísto aby ji obkroužil kolem letiště.
Hrozilo zde to, že zůstaneme stát v zácpě, ale nestalo
se a my projeli a poznali v předstihu toto zajímavé a
kosmopolitní město (na programu je až zítra).
Ženeva je druhé největší město
Švýcarska (po Curychu) a hlavní město kantonu Ženeva. Je
také neformálním střediskem francouzsky mluvící části
Švýcarska. Město Ženeva samotné má 195 tisíc obyvatel.
Je též sídlem Ženevské univerzity.
Ženeva leží v jihozápadním cípu
Švýcarska, na hranici s Francií, kde ze Ženevského
jezera vytéká řeka Rhône. Druhou řekou ve městě je Arve,
slévající se s Rhône ještě ve městě, na místě Jonction.
V blízkosti města se na západě táhne pohoří Jura, na
jihu a na východě západní Alpy. Z města je za dobrého
počasí vidět zasněžený Mont Blanc, nejvyšší horu Alp
(4810 m), vzdálenou asi 70 km na jihovýchod, kam jsme
dnes směřovali.
Údolí Chamonix sleduje směr od
severovýchodu k jihozápadu; protéká je řeka Arve, do níž
se vlévá bystřina l'Arveyron pramenící těsně nad
Chamonix v ledovcovém poli Mer de Glace. Údolí je
sevřeno z jihovýchodní strany masivem Mont Blancu s
vrcholem v nadmořské výšce 4808 m pokrytým sněhem a ze
severozápadní strany méně impozantním strmým hřebenem s
vrcholy Le Brévent (2525 m n. m.) a Aiguilles Rouges.
Chamonix je oblíbené letovisko zimních sportů; roku 1924
se zde konaly zimní olympijské hry. Chamonix a okolí je
ideálním místem pro většinu extrémních sportů
provozovaných v přírodě jako např. horolezectví na
skalách i ledovcích, extrémní lyžování, paragliding a
rafting. Samotné městečko není nikterak veliké a
dominuje mu právě centrum s nástupní a výstupní stanicí
na lanovku vedoucí na vrchol. Cena lístku není bratru
nikterak nízká – 57 EUR a navíc nevíte, zda nahoře něco
uvidíte. Tedy můžete se rozhodnout dle obrazovek
promítajících snímky z webkamer, ale i tak se počasí
nahoře může rychle změnit.
Aiguille du Midi (v překladu
Polední vrchol) je hora, která se nachází v Montblanském
masivu v jihovýchodní části Francie a vypíná se do výšky
3842 m n. m.
V roce 1955 byla na vrchol hory
vybudována lanovka (Téléphérique de l'Aiguille du Midi),
která dodnes drží světový rekord jako kabinová lanovka s
největším převýšením. Výchozí bod lanovky se nachází v
nadmořské výšce 1035 m odtud pokračuje do stanice Plan
de l'Aiguille ve výšce 2317 m a poté do nejvyššího bodu
ve výšce 3777 m. Cesta dále pokračuje výtahem na vrchol
hory (3842 m) kde se nachází vyhlídková plošina. Na
druhé straně hory byla postavena další lanovka, která
mírně klesá směrem ke stanici Gros Rognos a pokračuje
dále přes Glacier du Geant až do stanice Pointe
Helbronner (3462 m) na italské straně masívu. Tato
lanovka je v provozu pouze v letních měsících.
Jakmile vyjedete nahoru, okamžitě
pocítíte sílu nadmořské výšky. Myslím tím, že se Vám
bude hůře dýchat a některým jedincům se bude „motat
kebule“. I přesto to zkousněte a projděte si všechny
vyhlídkové plošiny. My jsme zprvu neměli moc štěstí,
sněžilo nám a výhled byl nulový. Vydrž, říkalo mi mé
vnitřní já! A byl jsem odměněn. Nakonec se „nebesa
smilovaly“ a mraky se rozestoupily. Neříkám, že jsem
viděl vše, ale aspoň náznakem to, jak by to mohlo
vypadat. Navíc díky nepřízni počasí byl výtah jezdící
nahoru k nejvyšší vyhlídkové plošině zdarma. Právě zde
je ke stěně přilepená prosklená kostka, kde vstoupíte do
prostoru! K tomu dostanete apartní papučky, abyste
nepodrápali podlahu. Cestou dolů jsem si udělal malou
pauzu v mezistanici a podíval se kolem. Škoda, že nebylo
více času. Stezka vedoucí dolů do Chamonix se dá bez
problémů za 2 hodiny sejít. Určitě by se to líbilo i
ostatním členům výpravy. Tak snad příště.
Nejenom, že jsme dneska opustili
Švýcarsko, tak v něm ani nespíme. Nocujeme ve městě asi
2 km od Ženevy, ve Francii.
FOTOGALERIE
čtvrtek 20.
srpna 2015:
Yvoire - Ženeva
Jak už jsem uvedl výše, včerejší a
dnešní noc jsme ubytovaní na francouzské straně jezera.
A bylo by škoda vynechat jedno z nejkrásnějších
francouzských městeček, rozkládajících se na březích
jezera – Yvoire. V průvodcích o Yvoire moc nenajdete,
jen že se jedná o středověké město a že leží na březích
Ženevského jezera. Je to škoda, nebo možná i dobře, že
zůstává jeho krása skryta před davy turistů. Centrum
sestává z kamenných domů, úzkých uliček, náměstíčka a
kostela. Uličky se svažují k Přístavu rybářů, odkud je
výhled na švýcarskou stranu. Je to skutečně milé
městečko se zcela jinou tváří než bylo například Murten
u Murtenského jezera.
V poledne jsme se přesunuli do
kosmopolitní Ženevy, kterou jsme projížděli už včera
cestou do Chamonix. Duchovním otcem města je Jean Calvin,
reformátor šestnáctého století. Ten proměnil Ženevu na
tzv. protestantský Řím. Kromě mnoha jiných zásluh je
také symbolem místní šetrnosti. Přestože ženevané žijí
obklopeni nekonečným luxusem a drahými restauracemi,
valná většina z nich jezdí nakupovat do sousední
Francie, se kterou sdílí více než devadesát procent
hranic celého okresu.
Zbylá čtyři procenta sdílí se
švýcarským kantonem. Na oplátku zase Francouzi
přijíždějí za prací a lepšími výdělky sem. A kdo tedy
nakupuje v těch luxusních čtvrtích za přemrštěné ceny?
Jsou to lidé evropské i světové smetánky, jejíž okázalá
sídla pokrývají úbočí nad jezerem. Ženeva je spíše
obchodnickým centrem, které je efektivní a poklidné
zároveň.
V Ženevě sídlí řada mezinárodních
organizací, mezi nimi
-
Organizace spojených národů
(OSN – ONU/UNO)
-
Světová zdravotnická organizace
(WHO/OMS)
-
Mezinárodní telekomunikační
unie (ITU/UIT)
-
Mezinárodní organizace pro
normalizaci (ISO)
-
Evropská organizace pro jaderný
výzkum (CERN) s největším urychlovačem částic na
světě
a další
Ženevské jezero (Lac Léman) o ploše
582 km², které podstatně patří k obrazu města, se 140 m
vysokým vodotryskem (Jet d'Eau), s promenádami a parky
kolem jezera. Téměř 20 % plochy města pokrývá zeleň,
zejména kolem jezera a v diplomatické čtvrti na západě.
Právě zmíněný vodopád je dominantou města. Uvidíte ho z
letadla, uvidíte ho na pohledech, na magnetkách … prostě
všude. Původně vznikl jako přečerpávací zařízení pro
přívod vody do kašen a později získal na své oblibě, že
byl v 50. letech minulého století přestavěn do současné
podoby. Voda prý v něm proudí rychlostí 200 km/hod a
proteče zde 500 l/sekundu. My máme Pražský hrad a Ženeva
má vodotrysk. Doporučuji se po molu vypravit až k němu.
Právě zde je vidět teprve jeho síla!
My jsme v Ženevě vysedli u slavných
Květinových hodin a vydali se nejdříve do horní části
města s katedrálou svatého Petra, rozkládající se v
historickém centru města vzniklého na malém pahorku na
levém břehu Rhôny. Katedrála svatého Petra, kamenná
románsko-gotická stavba z počátku 13. století, stojí na
místě staršího kostela z 6. století. Zbytky starších
staveb jsou přístupné v podzemí katedrály. Katedrála
byla několikrát zpustošena, v letech 1400–1405 byla
přistavěna gotická kaple Makabejských a nad křížením
vznikla štíhlá střední věž. V letech 1536–1559 zde
pravidelně kázal Jan Kalvín, v letech 1752–1756 bylo
přistavěno nové průčelí a v letech 1794–1798 zde sídlil
revoluční tribunál. Na věžích je celkem 9 zvonů,
největší La Clémence z roku 1407 váží 6,2 tuny, a od
roku 1749 je zde i zvonkohra. Nedaleko od katedrály je
radnice z 15. století s několika monumentálními děly. V
uličce vedle radnice je také budova, kde byl založen
Švýcarský Červený kříž. Přes rušné nákupní ulice s
luxusními značkami se rychle dojde na nábřeží a most
Mont-Blanc. Na druhé straně jezera je jednak monument
vévody Brunswicka, zajímavé historické postavy –
vynálezce, malíře, myslitele. Nedaleko od něj stojí
pomník rakouské císařovny Alžběty ("Sisi"). 10.září 1898
její život ukončil italský anarchista Luigi Lucheni,
který ji probodl pilníkem když byla na cestě do
ženevského přístavu. Atentátník chtěl údajně původně
zabít prince z rodu Orléans, ten ale nakonec nepřijel, a
tak si vybral za oběť císařovnu. Obyvatelstvo neslo
ztrátu velice těžce. Zejména vídeňské ženy se činem
spáchaným na nejvyšší příslušnici jejich pohlaví cítily
hluboce dotčené. Vrahovi poslaly dopis, který podepsalo
šestnáct tisíc stejně smýšlejících žen a byl značně
brutální. Tělesné pozůstatky císařovny Alžběty byly
vystaveny v hotelu Beau Rivage. 15.září byl zvláštním
vlakem dopraveno do Vídně na nádraží.
Na závěr dne jsme se ještě zajeli
podívat k sídlu OSN a k monumentu zlomené židle
připomínající oběti nášlapných min ve světě. Sídlo OSN
je velmi honosné. Kdyby tato organizace aspoň trošku
plnila svůj smysl ve světě. Když vidíte, jak v různých
částech světa trpí a hladoví děti, tak je Vám do breku.
Tady jsou úředníci schovaní za dvojitým plotem a
přídavnou posuvnou zábranou, aby jim náhodou někdo
nezkřivil vlásek. Do areálu je možno jít na prohlídku.
My jsme zde byli ovšem již pozdě večer a tak jsme mohli
pouze nakouknout přes plot.
FOTOGALERIE
pátek 21. srpna
2015:
Vevey - Gruyer - Bern
Program našeho poznávání Švýcarska
se již chýlí ke konci a i naše dnešní trasa vede kolem
Ženevského jezera (severního břehu) zpět do německy
mluvící části země.
Dopoledne byla na programu návštěva
malebného městečka Vevey. Jeho symbolem je Charlie
Chaplin (má zde hrob se svou manželkou), tak sídlo firmy
Nestle. Vevey samo o sobě nabídne návštěvníkům krásnou
promenádu kolem břehů jezera. Navíc nám přálo počasí,
tak vše bylo zalito sluníčkem. Na promenádě jsou
nejdříve bysty různých umělců, např. Gogola a o kousek
dál stojí socha Charlieho Chaplina. Tento se usadil ve
velmi rozlehlém 14ti hektarovém sídle v Corsier-sur-Vevey
v roce 1952, kdy pohasla jeho hvězda v Hollywoodu. Žil
zde 25 let až do své smrti v roce 1977. Společně se svou
manželkou Oona je pohřben na místním hřbitově. Manželka
zemřela v roce 1991. Chaplinův dům, neoklasicistní sídlo
Manori de Ban z roku 1840 na jeho muzeum. Konečně by
mělo být otevřeno v roce 2016.
Jelikož je ve Vevey od roku 1814
sídlo firmy Nestle, tak nikoho určitě nepřekvapí
přítomnost muzea Alimentarium – věnované výživě a všemu
jedlému v minulosti a přítomnost. Symboliku jídla
připomíná obří vidlička zapíchnutá do vod jezera před
vstupem do muzea. Je to skvělé místo na piknik díky
několika dřevěným židličkám přišroubovaným ke kamenům.
Muzeum se od září zavírá a bude po následujících 9
měsíců v rekonstrukci.
Ke Švýcarsku neodmyslitelně patří
sýry. A jestliže sýr, tak Gruyer pocházející ze
stejnojmenné vesnice. Je pojmenovaná po jeřábu (ptáku)
jehož měla v emblému místní hrabata. Samotné staré město
se vypíná na kopci a určitě stojí za návštěvu. Zde jste
konečně v pravém Švýcarsku – historické domy, hory a
pastviny v pozadí … Domy ve vesnici pocházejí z 15.
století. Srdce města je dlážděné a korunuje mu hrad s
věží, kde žilo 19 hrabat z Gruyeres, kteří od 11. do 16.
století dohlíželi na údolí řeky Sarine. Hrad byl v roce
1493 po požáru přestavěn. Nesmím také opomenou muzeum HR
Gigera (tvůrce Vetřelce). Prostor muzea zaplňuje
biomechanické umění. Giger se narodil v Churu v roce
1940. Zemřel v květnu 2014. Naproti je muzejní bar,
vyzdobený ve stejném surrealistickém stylu. My jsme měli
v plánu návštěvu sýrárny La Maison du Gruyere. Pokud
nemusíte, nejezděte tam. Vstupné 6 CHF jsou vyhozené
peníze. Ano,nakupte si v přilehlém obchodě sýry či
čokolády, ale vevnitř neuvidíte vůbec nic zajímavého! V
obchodě si mimo sýra kupte čokoládu značky Cailler,
která se zde připravuje již od roku 1825.
Závěr našeho putování tvořila
návštěva hlavního města Bernu. Hlavně jeho starého
města. Bernské, vlaječkami vyzdobené středověké centrum,
je atrakcí samo o sobě. Prochází jím 6km krytých arkád a
z ulic se sestupuje do bezpočtu sklepních obchůdků a
barů. Po zničujícím požáru v roce 1405 bylo tehdejší
dřevěné město znovu vybudováno a získalo svou typickou
podobu ze šedozeleného pískovce. Ústředním bodem Starého
města je Zytglogge (orloj), která byla kdysi součástí
západní brány města (1191 – 1256). Podobají se orloji na
pražském Staroměstském náměstí tím, že se před nmi
shromaždují davy lidí, aby sledovaly otáčející se
figurínky, které se dávají do pohybu vždy čtyři mnuty
před celou hodinou, kdy se ozve vyzvánění. Říká se, že
věžní hodiny prý pomohly Albertu Einsteinovi vybrousit
jeho teorii relativity, kterou vyvinul, když pracoval na
patentovém úřadě v Bernu. Když jel tento vědec tramvají
směrem od věže, napadlo ho, že kdyby tramvaj jela
rychlostí světla, zůstala by věž ve stejném čase,
zatímco jeho vlastní hodinky by dále odtikávaly čas –
což dokazuje, že čas je relativní. V Bernu dále najdete
11 fontán z roku 1545, které zobrazují historické a
folklorní postavy. V Bernu můžete navštívit muzeum
tohoto vědce – Einstein House.
Bern prý dostal jméno podle
medvědů, když zde zakladatel města Berthold V. jednoho
chytil při lovu. Až do roku 2009 byl ve městě 3.5 metru
hluboký medvědí příkop, pak byl ale naštěstí nahrazen
prostorným parkem pod otevřeným nebem u řekly plným
stromů a teras. Dnes je výběh v rekonstrukci opět a
medvědi se sem budou vracet na podzim.
Již z dálky můžete vidět věž Berner
Munster – gotické katedrály z 15. století. Věž je svými
100 metry nejvyšší ve Švýcarsku. Je zde vyhlídková
plošina (5 CHF), odkud se naskýtá nádherný pohled na
město a řeku Aare. Spirálovité schodiště má 344 schodů.
Dole si všimněte hlavního portálu zobrazujícího Poslední
soud. Bernský starosta zde míří do nebe, zatímco jeho
curyšský kolega je posílán do pekla. Ke katedrále
přiléhá malý park Munster Plattform.
Dojdete-li až na Bundesplatz,
otevře se před Vámi výhled na Bundeshauser z roku 1902,
postaveném ve florentském stylu. Sídlí zde švýcarské
Federální shromáždění. Pod kopulí z vitrážového skla
vyzdobenou znaky jednotlivých kantonů a s lustrem s 214
žárovkami, najdete sochy zakladatelů státu. Na náměstí
před parlamentem je 26 osvětlených vodotrysků
reprezentující každý švýcarský kanton.
V Bernu by se dalo jistě strávit
více času. Ten jsme již ovšem neměli a pomalu vyrazili k
severním hranicím země, do města Basilej. Zde přespíme
jednu noc ve stejném hotelu, jako v úvodu poznávání a
následuje přejezd přes Německo zpět do domoviny.
FOTOGALERIE
| 
