TOPlist

 

ŠVÝCARSKO

16. - 22. 8. 2015

 

 

 

 


 

neděle 16. srpna 2015:

Brno - Amberg (Německo) - Basilej (Švýcarsko/Francie/Německo)

Je to už nějaký pátek, kdy jste si na těchto místech mohli přečíst nové zápisky z putování po zemi blízké či vzdálené. Ano, naposledy to bylo v květnu. Sardinii už jsem popsal dříve, tak nebylo třeba se opakovat. Čekání bylo skutečně dlouhé. Snad stálo za to a vy si zde přečtete inspiraci na cestu do nepříliš vzdáleného, ale o to zajímavějšího Švýcarska, konkrétně do jeho západní části.

 

Autobusem je to cesta daleká, téměř 1000 km, a tak bylo nutno někde v polovině udělat zastávku, abych členy výpravy trošku protáhl a rozptýlil. K tomuto účelu byl vybrán německý Amberg, historické město vzdálené cca 80 km od hranic. Počasí nám, na rozdíl od poslední návštěvy, moc nepřálo, ale i tak si členové výpravy se zájmem prošli hlavní náměstí, radnici, kostel sv. Martina, vydali se ke kurfirstskému paláci a „městským brýlím“ neboli vstupnímu podloubí do starého města, kde také protéká řeka Vils. V nedělním odpoledni jsme zde nepotkali mnoho návštěvníku, což bylo také příjemné. Jen škoda, že 90 metrová věž katedrály je zamotaná do leštění a plátna. Po cca dvou hodinové přestávce jsme pokračovali po německé dálnici směrem na Basilej. Díky neděli a také končícím prázdninám v německých republikách byly dálnice hodně ucpané.

 

FOTOGALERIE

 

 

pondělí 17. srpna 2015:

Basilej - Murten - Chillon – Montreaux - Lausanne

Basilej je hodně zvláštní město. Přijedete do Německa, za pár stovek metrů jste ve Švýcarsku a pak o několik dalších pár stovek metrů jste ve Francii. Když byly ještě hranice, tak to muselo být vcelku zábavné, jestliže člověk zabloudil a musel se za celnicí otočit a jet zpátky. Tam, zpět a zase tam a zpět.

 

My jsme se Basileji nijak nevěnovali a hned z rána jsme se vydali směrem na jih k Murtenskému jezeru a stejnojmennému historickému městu ležícímu na březích jezera. Německy mluvící středověké město se rozkládá na východním břehu Lac de Morat (neboli Murtenského jezera) a název pochází z keltštiny – pevnost na jezeře. V roce 1476 se vydal burgundský vévoda Karel Smělý z Lausanne, aby obsadil Murten. Ale v bitvě u Murtenu padlo 8000 jeho mužů – zbraněmi obránců nebo se utopili v jezeře. Opevnění, které odrazilo vévodův útok, on sám unikl, dělá z tohoto tichého a malebného městečka u jezera zajímavý cíl výletů. Murtenské jezero je propojeno kanály s Neuchatelsým jezerem (na západě) a Bielským jezerem (na severu) a dohromday tvoří Pays des Trois Lacs (Kraj tří jezer).

 

Město Murten má tři dlážděné uličky plné domů s podloubím. Řetěz hotelů a restaurací vedoucích až ke hradu ze 13. století lemuje Rathausdagge; na východním konci Hauptgasse je středověká městská brána Berntor. Stojí za to vystoupat po dřevěném Aufstied auf die Ringmauer (hradebním schodišti) u Německého kostel, a tak se dostanete ke krytému ochozu s překrásným výhledem na střechy domů. Nedaleko Bernské brány stojí také Francouzský kostel a od něj je krásný výhled na Murtenské jezero. Pokud budete mít možnost, podívejte se do něj.

 

Zelenou krajinou jsme projeli k Lac de la Gruyere, úzkému a dlouhému jezeru. Z dálnice lze sjet na odpočívadlo, odkud je překrásný výhled do okolí a také je zde expozice různě vyzdobených krav. Mají zde dokonce i zebro-krávu!

 

Od jednoho jezera ke druhému … tentokrát se před námi rozprostřelo Ženevské jezero nebo Lac Leman. Dálnice lemuje břehy jezera tak, že máte každou chvíli pocit, že se musíte zřítit do modrých vod pod vámi. Slabší jedinci mohou trpět nevolností, ale jízda je to více než překrásná. Navíc zakončená nejslavnějším hradem na jezeře – Chateau de Chillon. Tato oválná pevnost ze 13. století stojí na úžasném místě. Je to hotové bludiště nádvoří, věží a sálů. Uvádí se, že je zde více než 100 na sobě nezávislých místností. Část do vnitrozemí je silně opěvněna. Hrad byl z větší části vybudován rodem Savojských, a když připadl Vaud Bernu, převzali jej tamní panovníci. Pevnost se proslavila v roce 1816, když Byron napsal báseň The Prisoner of Chilon, popisující osud Francise Bonivarda, který byl uvržen do zdejšího žaláře za své buřičské myšlenky a osvobozen bernskými vojáky v roce 1536. Byron vyryl své jméno do sloupu, k němuž byl prý Bonivard přikován.

 

Krátkým přejezdem jsme se dostali do Montreux, příjemného lázeňského městečka, kam se od 19. století sjíždí umělci a spisovatelé. Od té doby si město zachovalo svou přitažlivost. Hotely zde pocházejí již z tohoto období, je zde teplé mikroklima a pak zde mají také úchvatnou pevnost ze 13. století. To jsou hlavní lákadla města. Na promenádě stojí 3 metry vysoká socha Freddieho Mercuryho, před starým krytým tržištěm a každý den se zde objevují čerstvé květy. Freddie od roku 1979 až do své smrti v roce 1991  přijížděl do Montreux a v Mountain Studios nahrával jeden hit za druhým. Ve městě měl apartmán v nedalekém Clarens a také chatu u jezera. Prince, Rolling Stones a David Bowie patří mezi další hudebníky kteří využívali toto legendární nahrávací studio vlastněné skupinou Queen od roku 1979 do roku 1991. Každý rok v září zde probíhá třídenní rockový festival připomínající tohoto extrovertního a často pobuřujícího zpěváka. V roce 1971 byla ve městě britská skupina Deep Purple, aby v kasínu nahrála album, když vypukl požár (během vystoupení Franka Zappy). Kouřový příkrov na Ženevským jezerem inspiroval skupinu k nasání hitu Smoke on The Water.

 

FOTOGALERIE

 

 

úterý 18. srpna 2015:

Lausanne - Lutry

Lausanne …. kopcovité město na několika úrovních, s velkým převýšením … páté největší město v zemi se skvělou polohou u jezera. Středověkému centru dominuje velkolepá gotická katedrála. Lausanne je dynamické město. V současné době zde sídlí švýcarský nejvyšší soud, Mezinárodní olympijský výbor, Tetra Pak a tabákový konglomerát Philip Morris.

 

První římský tábor na jezeře byl založen ve Vidy, klíčové zastávce na cestě z Itálie do Galie, která se stala známou pod jménem Lousonna. Ve 4. století čelili obyvatelé Lousonny invazi Alamanů a uprchli do kopcovitého vnitrozemí na místo, které se stalo srdem středověkého Lausanne. Od 18. století fascinovalo Lousanne spisovatele a volnomyšlenkáře a přitahovalo význačné postavy. Lausanne se v roce 1803 stalo hlavním městem kantonu Vaud.

 

Naše poznávání terasovitého města začalo u katedrály Notre Dame, o které se říká, že je nejkrásnější gotickou katedrálou ve Švýcarsku. Rozkládá se pyšně nad srdcem starého města. Stavba začala ve 12. století na místě předchozího skromnějšího kostela. Kostel byl vysvěcen v roce 1275 za přítomnosti Rudolfa Habsburského. Z původního vzhledu se mnoho nezměnilo. Katedrála si zachovává velkou část originálu.

 

Dolů do města se můžete dostat dvěma způsoby – po krytém dřevěném schodišti Escaliers du Marchem anebo výtahy. My jsme zvolili tu druhou variantu, výtahy se nacházejí nedaleko, přes most a dostanete se jimi na hlavní ulici Rue Centrale. Zajímavostí Lausanne je také metro. Jezdí jak nad zemí a pod zemí. V žádném jiném švýcarském městě se s metrem nesetkáte. Ale zpět k poznávání, výtahem jsme tedy sjeli dolů a hlavní nákupní ulicí se dostali nejprve ke kostelu sv. Františka stojícího na stejnojmenném náměstí a poté na Place de la Palud, původní tržiště z 9. století. Po pět století zde sídlila městská vláda, která dnes působí v Hotel de Vile (radnici) ze 17. století. Na jednom konci náměstí tryská fontána a před ní je zasazen jasně nabarvený sloup, na jehož vrcholku stojí alegorická, modře oděná postava Spravedlnosti. To co zde vidíme je kopie originálu z roku 1585.

 

Po schodech jsme vystoupali zpět do horního města a poté se přesunuli do moderní částí Lausanne – čtvrti Ouchy. Zde stojí Musee Olympique, nejokázalejší muzeum ve městě a žádný sportovní fanoušek by si ho neměl nechat ujít. K budově vede terasovitý park, kde jsou sochy různých sportovců. Mimo jiné je zde i socha atleta Zátopka. Na střeše muzea je vyhlídková terasa, odkud je krásný pohled na jezero. Muzeum připomíná historii olympijských her od jejich založení až do dnešních dnů prostřednictvím filmů, videí a dalších multimédií.

 

Odpoledne nás čekala návštěva vinařské oblasti Lavaux, ležícího východně od Lausanne na strmých terasovitých svazích. Vinice zde jsou tak úchvatné, že byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO. Podél tohoto malebného údolí je 14 vesnic. My jsme navštívili Lutry, okouzlující středověké městečko z 11. století. Rozkládá se na březích Ženevského jezera. Mimo historické centrum zde návštěvníci naleznou menší veřejnou pláž. Musím ale říct, že dneska měla voda jen necelých 22 stupňů, tak to moc na koupání nebylo. I když místní do vody statečně vstupovali.

 

Po prohlídce Lutry nás jeden z místních vinařů, pan Weber. Měl jsem tu čest s ním cestovat v asi 60ti letém Land Roveru. Připadal jsem si jako v nějakém filmu o africkém safari, když jedete obouchaným a hrkotavým jeepem savanou. Toto vozidlo prý měl na starosti bratr pana Webera na vojně v roce 1957, potom si jej odkoupil do civilu, následně prodal a pan Weber jej zase koupil zpět. I přesto auto vypadalo velmi zachovale. Na rozdíl od autobusu jsme snázeji projeli úzké uličky vinařských vesniček. Po procházce stezkou vedoucí vinicemi nám následně nabídl svou pohostinnost na svém statku. Členové výpravy tak měli jedinečnou možnost se více dozvědět o místních odrůdách hroznů a způsobu pěstování vína. Nemohla také chybět ochutnávka vína a sýrů. Jelikož jsou Švýcaři patrioti tak zde byl prioritně nabízen vynikající sýr Gruyer, dále pak Ementál a jako poslední Tomme. Musím říct, že švýcarský prioritní sýr asi chutnal každému nejvíce. Všichni členové výpravy se těší na návštěvu sýrárny, kterou máme naplánovanou na čtvrtek. Co se týče vín, tak všichni řádně testovali jak bílé, růžové a i červené víno. Bílé bylo takové nevýrazné, růžové (jak nemám rád), tak mi velmi chutnalo. Favoritem bylo ovšem červené. Bylo určitě zajímavé nahlédnout pod pokličku rodinného života místních obyvatel, prohlédnout si dům (údajně ze 17. století) a dozvědět se více o jejich životě. Myslím, že pro každého člena výpravy to byl příjemně strávený večer umocněný pohledem na zapadající sluníčko nad Ženevským jezerem.

 

FOTOGALERIE

 

 

středa 19. srpna 2015:

Chamonix – Aiguille du Midi (Mont Blanc)

Opouštíme Lausanne a pro dnešek opouštíme i Švýcarsko. Jestli mi nepřeskočilo, když jsme na poznávacím zájezdě po Švýcarsku? Ne, nepřeskočilo. Dnešní plán je návštěva střediska ve Francii Chamonix a následné vyjetí lanovou s nejvyšším převýšením v Evropě na vrcholek Aguile du Midi.

 

Švýcarsko jsme neopustili ale jen tak rychle. Pan řidič autobusu byl tak ochotný a zajel s námi do Ženevy, namísto aby ji obkroužil kolem letiště. Hrozilo zde to, že zůstaneme stát v zácpě, ale nestalo se a my projeli a poznali v předstihu toto zajímavé a kosmopolitní město (na programu je až zítra).

 

Ženeva je druhé největší město Švýcarska (po Curychu) a hlavní město kantonu Ženeva. Je také neformálním střediskem francouzsky mluvící části Švýcarska. Město Ženeva samotné má 195 tisíc obyvatel. Je též sídlem Ženevské univerzity.

 

Ženeva leží v jihozápadním cípu Švýcarska, na hranici s Francií, kde ze Ženevského jezera vytéká řeka Rhône. Druhou řekou ve městě je Arve, slévající se s Rhône ještě ve městě, na místě Jonction. V blízkosti města se na západě táhne pohoří Jura, na jihu a na východě západní Alpy. Z města je za dobrého počasí vidět zasněžený Mont Blanc, nejvyšší horu Alp (4810 m), vzdálenou asi 70 km na jihovýchod, kam jsme dnes směřovali.

 

Údolí Chamonix sleduje směr od severovýchodu k jihozápadu; protéká je řeka Arve, do níž se vlévá bystřina l'Arveyron pramenící těsně nad Chamonix v ledovcovém poli Mer de Glace. Údolí je sevřeno z jihovýchodní strany masivem Mont Blancu s vrcholem v nadmořské výšce 4808 m pokrytým sněhem a ze severozápadní strany méně impozantním strmým hřebenem s vrcholy Le Brévent (2525 m n. m.) a Aiguilles Rouges. Chamonix je oblíbené letovisko zimních sportů; roku 1924 se zde konaly zimní olympijské hry. Chamonix a okolí je ideálním místem pro většinu extrémních sportů provozovaných v přírodě jako např. horolezectví na skalách i ledovcích, extrémní lyžování, paragliding a rafting. Samotné městečko není nikterak veliké a dominuje mu právě centrum s nástupní a výstupní stanicí na lanovku vedoucí na vrchol. Cena lístku není bratru nikterak nízká – 57 EUR a navíc nevíte, zda nahoře něco uvidíte. Tedy můžete se rozhodnout dle obrazovek promítajících snímky z webkamer, ale i tak se počasí nahoře může rychle změnit.

 

Aiguille du Midi (v překladu Polední vrchol) je hora, která se nachází v Montblanském masivu v jihovýchodní části Francie a vypíná se do výšky 3842 m n. m.

 

V roce 1955 byla na vrchol hory vybudována lanovka (Téléphérique de l'Aiguille du Midi), která dodnes drží světový rekord jako kabinová lanovka s největším převýšením. Výchozí bod lanovky se nachází v nadmořské výšce 1035 m odtud pokračuje do stanice Plan de l'Aiguille ve výšce 2317 m a poté do nejvyššího bodu ve výšce 3777 m. Cesta dále pokračuje výtahem na vrchol hory (3842 m) kde se nachází vyhlídková plošina. Na druhé straně hory byla postavena další lanovka, která mírně klesá směrem ke stanici Gros Rognos a pokračuje dále přes Glacier du Geant až do stanice Pointe Helbronner (3462 m) na italské straně masívu. Tato lanovka je v provozu pouze v letních měsících.

 

Jakmile vyjedete nahoru, okamžitě pocítíte sílu nadmořské výšky. Myslím tím, že se Vám bude hůře dýchat a některým jedincům se bude „motat kebule“. I přesto to zkousněte a projděte si všechny vyhlídkové plošiny. My jsme zprvu neměli moc štěstí, sněžilo nám a výhled byl nulový. Vydrž, říkalo mi mé vnitřní já! A byl jsem odměněn. Nakonec se „nebesa smilovaly“ a mraky se rozestoupily. Neříkám, že jsem viděl vše, ale aspoň náznakem to, jak by to mohlo vypadat. Navíc díky nepřízni počasí byl výtah jezdící nahoru k nejvyšší vyhlídkové plošině zdarma. Právě zde je ke stěně přilepená prosklená kostka, kde vstoupíte do prostoru! K tomu dostanete apartní papučky, abyste nepodrápali podlahu. Cestou dolů jsem si udělal malou pauzu v mezistanici a podíval se kolem. Škoda, že nebylo více času. Stezka vedoucí dolů do Chamonix se dá bez problémů za 2 hodiny sejít. Určitě by se to líbilo i ostatním členům výpravy. Tak snad příště.

 

Nejenom, že jsme dneska opustili Švýcarsko, tak v něm ani nespíme. Nocujeme ve městě asi 2 km od Ženevy, ve Francii.

 

FOTOGALERIE

 

 

čtvrtek 20. srpna 2015:

Yvoire - Ženeva

Jak už jsem uvedl výše, včerejší a dnešní noc jsme ubytovaní na francouzské straně jezera. A bylo by škoda vynechat jedno z nejkrásnějších francouzských městeček, rozkládajících se na březích jezera – Yvoire. V průvodcích o Yvoire moc nenajdete, jen že se jedná o středověké město a že leží na březích Ženevského jezera. Je to škoda, nebo možná i dobře, že zůstává jeho krása skryta před davy turistů. Centrum sestává z kamenných domů, úzkých uliček, náměstíčka a kostela. Uličky se svažují k Přístavu rybářů, odkud je výhled na švýcarskou stranu. Je to skutečně milé městečko se zcela jinou tváří než bylo například Murten u Murtenského jezera.

 

V poledne jsme se přesunuli do kosmopolitní Ženevy, kterou jsme projížděli už včera cestou do Chamonix. Duchovním otcem města je Jean Calvin, reformátor šestnáctého století. Ten proměnil Ženevu na tzv. protestantský Řím. Kromě mnoha jiných zásluh je také symbolem místní šetrnosti. Přestože ženevané žijí obklopeni nekonečným luxusem a drahými restauracemi, valná většina z nich jezdí nakupovat do sousední Francie, se kterou sdílí více než devadesát procent hranic celého okresu.

 

Zbylá čtyři procenta sdílí se švýcarským kantonem. Na oplátku zase Francouzi přijíždějí za prací a lepšími výdělky sem. A kdo tedy nakupuje v těch luxusních čtvrtích za přemrštěné ceny? Jsou to lidé evropské i světové smetánky, jejíž okázalá sídla pokrývají úbočí nad jezerem. Ženeva je spíše obchodnickým centrem, které je efektivní a poklidné zároveň.

 

V Ženevě sídlí řada mezinárodních organizací, mezi nimi

  • Organizace spojených národů (OSN – ONU/UNO)

  • Světová zdravotnická organizace (WHO/OMS)

  • Mezinárodní telekomunikační unie (ITU/UIT)

  • Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO)

  • Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) s největším urychlovačem částic na světě

 

a další

 

Ženevské jezero (Lac Léman) o ploše 582 km², které podstatně patří k obrazu města, se 140 m vysokým vodotryskem (Jet d'Eau), s promenádami a parky kolem jezera. Téměř 20 % plochy města pokrývá zeleň, zejména kolem jezera a v diplomatické čtvrti na západě. Právě zmíněný vodopád je dominantou města. Uvidíte ho z letadla, uvidíte ho na pohledech, na magnetkách … prostě všude. Původně vznikl jako přečerpávací zařízení pro přívod vody do kašen a později získal na své oblibě, že byl v 50. letech minulého století přestavěn do současné podoby. Voda prý v něm proudí rychlostí 200 km/hod a proteče zde 500 l/sekundu. My máme Pražský hrad a Ženeva má vodotrysk. Doporučuji se po molu vypravit až k němu. Právě zde je vidět teprve jeho síla!

 

My jsme v Ženevě vysedli u slavných Květinových hodin a vydali se nejdříve do horní části města s katedrálou svatého Petra, rozkládající se v historickém centru města vzniklého na malém pahorku na levém břehu Rhôny. Katedrála svatého Petra, kamenná románsko-gotická stavba z počátku 13. století, stojí na místě staršího kostela z 6. století. Zbytky starších staveb jsou přístupné v podzemí katedrály. Katedrála byla několikrát zpustošena, v letech 1400–1405 byla přistavěna gotická kaple Makabejských a nad křížením vznikla štíhlá střední věž. V letech 1536–1559 zde pravidelně kázal Jan Kalvín, v letech 1752–1756 bylo přistavěno nové průčelí a v letech 1794–1798 zde sídlil revoluční tribunál. Na věžích je celkem 9 zvonů, největší La Clémence z roku 1407 váží 6,2 tuny, a od roku 1749 je zde i zvonkohra. Nedaleko od katedrály je radnice z 15. století s několika monumentálními děly. V uličce vedle radnice je také budova, kde byl založen Švýcarský Červený kříž. Přes rušné nákupní ulice s luxusními značkami se rychle dojde na nábřeží a most Mont-Blanc. Na druhé straně jezera je jednak monument vévody Brunswicka, zajímavé historické postavy – vynálezce, malíře, myslitele. Nedaleko od něj stojí pomník rakouské císařovny Alžběty ("Sisi"). 10.září 1898 její život ukončil italský anarchista Luigi Lucheni, který ji probodl pilníkem  když byla na cestě do ženevského přístavu. Atentátník chtěl údajně původně zabít prince z rodu Orléans, ten ale nakonec nepřijel, a tak si vybral za oběť císařovnu. Obyvatelstvo neslo ztrátu velice těžce. Zejména vídeňské ženy se činem spáchaným na nejvyšší příslušnici jejich pohlaví cítily hluboce dotčené. Vrahovi poslaly dopis, který podepsalo šestnáct tisíc stejně smýšlejících žen a byl značně brutální. Tělesné pozůstatky císařovny Alžběty byly vystaveny v hotelu Beau Rivage. 15.září byl zvláštním vlakem dopraveno do Vídně na nádraží.

 

Na závěr dne jsme se ještě zajeli podívat k sídlu OSN a k monumentu zlomené židle připomínající oběti nášlapných min ve světě. Sídlo OSN je velmi honosné. Kdyby tato organizace aspoň trošku plnila svůj smysl ve světě. Když vidíte, jak v různých částech světa trpí a hladoví děti, tak je Vám do breku. Tady jsou úředníci schovaní za dvojitým plotem a přídavnou posuvnou zábranou, aby jim náhodou někdo nezkřivil vlásek. Do areálu je možno jít na prohlídku. My jsme zde byli ovšem již pozdě večer a tak jsme mohli pouze nakouknout přes plot.

 

FOTOGALERIE

 

 

pátek 21. srpna 2015:

Vevey - Gruyer - Bern

Program našeho poznávání Švýcarska se již chýlí ke konci a i naše dnešní trasa vede kolem Ženevského jezera (severního břehu) zpět do německy mluvící části země.

 

Dopoledne byla na programu návštěva malebného městečka Vevey. Jeho symbolem je Charlie Chaplin (má zde hrob se svou manželkou), tak sídlo firmy Nestle. Vevey samo o sobě nabídne návštěvníkům krásnou promenádu kolem břehů jezera. Navíc nám přálo počasí, tak vše bylo zalito sluníčkem. Na promenádě jsou nejdříve bysty různých umělců, např. Gogola a o kousek dál stojí socha Charlieho Chaplina. Tento se usadil ve velmi rozlehlém 14ti hektarovém sídle v Corsier-sur-Vevey v roce 1952, kdy pohasla jeho hvězda v Hollywoodu. Žil zde 25 let až do své smrti v roce 1977. Společně se svou manželkou Oona je pohřben na místním hřbitově. Manželka zemřela v roce 1991. Chaplinův dům, neoklasicistní sídlo Manori de Ban z roku 1840 na jeho muzeum. Konečně by mělo být otevřeno v roce 2016.

 

Jelikož je ve Vevey od roku 1814 sídlo firmy Nestle, tak nikoho určitě nepřekvapí přítomnost muzea Alimentarium – věnované výživě a všemu jedlému v minulosti a přítomnost. Symboliku jídla připomíná obří vidlička zapíchnutá do vod jezera před vstupem do muzea. Je to skvělé místo na piknik díky několika dřevěným židličkám přišroubovaným ke kamenům. Muzeum se od září zavírá a bude po následujících 9 měsíců v rekonstrukci.

 

Ke Švýcarsku neodmyslitelně patří sýry. A jestliže sýr, tak Gruyer pocházející ze stejnojmenné vesnice. Je pojmenovaná po jeřábu (ptáku) jehož měla v emblému místní hrabata. Samotné staré město se vypíná na kopci a určitě stojí za návštěvu. Zde jste konečně v pravém Švýcarsku – historické domy, hory a pastviny v pozadí … Domy ve vesnici pocházejí z 15. století. Srdce města je dlážděné a korunuje mu hrad s věží, kde žilo 19 hrabat z Gruyeres, kteří od 11. do 16. století dohlíželi na údolí řeky Sarine. Hrad byl v roce 1493 po požáru přestavěn. Nesmím také opomenou muzeum HR Gigera (tvůrce Vetřelce). Prostor muzea zaplňuje biomechanické umění. Giger se narodil v Churu v roce 1940. Zemřel v květnu 2014. Naproti je muzejní bar, vyzdobený ve stejném surrealistickém stylu. My jsme měli v plánu návštěvu sýrárny La Maison du Gruyere. Pokud nemusíte, nejezděte tam. Vstupné 6 CHF jsou vyhozené peníze. Ano,nakupte si v přilehlém obchodě sýry či čokolády, ale vevnitř neuvidíte vůbec nic zajímavého! V obchodě si mimo sýra kupte čokoládu značky Cailler, která se zde připravuje již od roku 1825.

 

Závěr našeho putování tvořila návštěva hlavního města Bernu. Hlavně jeho starého města. Bernské, vlaječkami vyzdobené středověké centrum, je atrakcí samo o sobě. Prochází jím 6km krytých arkád a z ulic se sestupuje do bezpočtu sklepních obchůdků a barů. Po zničujícím požáru v roce 1405 bylo tehdejší dřevěné město znovu vybudováno a získalo svou typickou podobu ze šedozeleného pískovce. Ústředním bodem Starého města je Zytglogge (orloj), která byla kdysi součástí západní brány města (1191 – 1256). Podobají se orloji na pražském Staroměstském náměstí tím, že se před nmi shromaždují davy lidí, aby sledovaly otáčející se figurínky, které se dávají do pohybu vždy čtyři mnuty před celou hodinou, kdy se ozve vyzvánění. Říká se, že věžní hodiny prý pomohly Albertu Einsteinovi vybrousit jeho teorii relativity, kterou vyvinul, když pracoval na patentovém úřadě v Bernu. Když jel tento vědec tramvají směrem od věže, napadlo ho, že kdyby tramvaj jela rychlostí světla, zůstala by věž ve stejném čase, zatímco jeho vlastní hodinky by dále odtikávaly čas – což dokazuje, že čas je relativní. V Bernu dále najdete 11 fontán z roku 1545, které zobrazují historické a folklorní postavy. V Bernu můžete navštívit muzeum tohoto vědce – Einstein House.

 

Bern prý dostal jméno podle medvědů, když zde zakladatel města Berthold V. jednoho chytil při lovu. Až do roku 2009 byl ve městě 3.5 metru hluboký medvědí příkop, pak byl ale naštěstí nahrazen prostorným parkem pod otevřeným nebem u řekly plným stromů a teras. Dnes je výběh v rekonstrukci opět a medvědi se sem budou vracet na podzim.

 

Již z dálky můžete vidět věž Berner Munster – gotické katedrály z 15. století. Věž je svými 100 metry nejvyšší ve Švýcarsku. Je zde vyhlídková plošina (5 CHF), odkud se naskýtá nádherný pohled na město a řeku Aare. Spirálovité schodiště má 344 schodů. Dole si všimněte hlavního portálu zobrazujícího Poslední soud. Bernský starosta zde míří do nebe, zatímco jeho curyšský kolega je posílán do pekla. Ke katedrále přiléhá malý park Munster Plattform.

 

Dojdete-li až na Bundesplatz, otevře se před Vámi výhled na Bundeshauser z roku 1902, postaveném ve florentském stylu. Sídlí zde švýcarské Federální shromáždění. Pod kopulí z vitrážového skla vyzdobenou znaky jednotlivých kantonů a s lustrem s 214 žárovkami, najdete sochy zakladatelů státu. Na náměstí před parlamentem je 26 osvětlených vodotrysků reprezentující každý švýcarský kanton.

 

V Bernu by se dalo jistě strávit více času. Ten jsme již ovšem neměli a pomalu vyrazili k severním hranicím země, do města Basilej. Zde přespíme jednu noc ve stejném hotelu, jako v úvodu poznávání a následuje přejezd přes Německo zpět do domoviny.

 

FOTOGALERIE

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
Popovice 89
768 12 Rataje
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 323

Počet zemí: 91

 

 

Profile for Daniel_Linnert