TOPlist

 

PODZIMNÍ KRAKOW, CIESZYN A OKOLÍ

8. - 9. 11. 2008
 

 

 


 

8. listopadu 2008: sobota

Krakow
Na minulý víkend jsme přijali milé pozvání od Zoszii a Kuby, kteří jsou z Polského Těšína a vypravili se s nimi v sobotu do Krakowa a v neděli jsme poznávali Cieszyn a jeho okolí.

Do Těšína jsme vyrazili v pátek po práci a na silnicích jsme si užili páteční večerní špičky. Cestu jsme podle mapy našli bez problémů a po sedmé hodině jsme zastavili před rodinným domkem našich hostitelů. Večer jsme strávili se Zoszou v družném hovoru nad skleničkou vína (teda ne jednou ). Kuba se zatím bavil s přáteli v hospůdce ve městě a slavil narozeniny svého kamaráda.

V sobotu ráno jsme naplánovali odjezd na 9 hodin a to nám vyšlo na minutu. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko a už takhle ráno bylo docela teplo. Vyrazili jsme tedy do Krakowa. Naše cesta vedla nejprve po dálnici, ze které jsme po pár kilometrech sjeli a dál pokračovali přes malá města a vesničky směr Krakow. Čím více jsme se ale k tomuto starobylému městu blížili, tím hustší byla mlha za okny auta. Byli jsme sice dopředu upozorněni, že v Krakowě nebude tak pěkné počasí jako v Těšíně, nicméně celodenní mlha a zima nás zaskočila. Krakow se totiž nalézá v ďolíku a tak se tam mlha drží někdy i celé týdny.

Do Krakowa jsme dorazili lehce po 11 hodině, zaparkovali nedaleko centra (u fotbalového stadionu) a pěšky se vypravili do centra. Krakow je staré univerzitní město a tak naše první kroky vedly ke Collegium Novum a Collegium Maius – hlavní budově univerzity. Univerzita v Krakově byla založena roku 1364 a tak se řadí mezi nejstarší ve Střední Evropě. V této budově se nyní nachází univerzitní muzeum, my jsme muzeum nenavštívili. Nahlédli jsme na čtvercové nádvoří budovy, navštívili toalety a udělali pár fotek. Tato budova a ještě některé další mají jednu zvláštnost, která nás zaujala – okapy nejsou svedeny až k zemi do kanálu, tak aby voda odtékala pryč, ale právě naopak! V rozích čtvercové střechy jsou chrličce z nichž voda z výšky střechy tryská přímo na nádvoří, v jeho dlažbě jsou kanály, které zajistí odtok vody. Nedovedu si představit jak za deště nádvoří vypadá, asi jako bazén…

Opustili jsme univerzitní budovy a pokračovali dál až na hlavní náměstí (Rynek Glówny). Náměstí je opravdu rozlehlé, každá jeho strana měří 200 m. Vévodí mu radniční věž (radnice lehla popelem při požáru v 19. století), ve které se nachází sbírky národního muzea. Dále nás na náměstí zaujala nízká budova, o níž jsme se dozvěděli, že se jedná o renesanční historickou tržnici zvanou Sukiennice. V podloubí tržnice je spousta malých stylových krámků se suvenýry. Vpravo od tržnice je ještě malý kostelík sv. Vojtěcha z 11 století.

Prošli jsme tržnicí a vyloupli jsme se na druhé straně náměstí, nedaleko gotického kostela Panny Marie. Interiér kostela je velice impozantní s bohatým zdobením. K nahlédnutí jsme využili vstupu pro modlící se návštěvníky, abysme se vyhnuli placení vstupného. Samozřejmě jsme neviděli tolik co platící, ale i tak nás kostel překvapil. Kostel má také jednu zvláštnost – jeho dvě věže jsou rozdílně vysoké. Z jedné z nich pravidelně troubí trubač. Melodie je vždy přerušena uprostřed tónu. Toto připomíná časy, kdy tento trubač upozorňoval občany města na nebezpečí, požár a útoky. Jednou byl při vytrubování zasažen tatarským šípem, no a proto není nikdy melodie dotroubena až do konce.

V celém centru Krakowa najdete pouliční prodejce tradičních krakovských preclíků. Pod pojmem preclík si ovšem nemůžete představit tradiční tvar. Jedná se o kroužek z lahodného nasládlého těsta (v průměru asi 15 cm), sypaný makem, sezamem nebo solí a dozlatova upečený. Z venku křupavý a uvnitř měkký a vláčný. Nemohli jsme odolat, ochutnali jsme je a později nakoupili také domů – jako suvenýr z výletu.

Z náměstí jsme se vydali bočními uličkami směrem k Wawelu – krakovskému hradu. Zastavili jsme se v malé kavárně na horkou čokoládu, která nás příjemně zahřála a v kombinaci se zmíněným preclíkem nás také zasytila.

K Wawelu není z centra daleko, vypíná se na malém návrší nad řekou Wislou. Součástí hradu je také katedrála. Prošli jsme celý komplex královského hradu, jeho rozsáhlé nádvoří, náměstí se základy kostela a rotundy z doby před vznikem hradu a z vyhlídky nad Wislou jsme mohli vidět celé panorama Krakowa, kdyby ovšem nebyla mlha.

Z Wawelu jsme se vydali do poslední části Krakowa, kterou jsme ještě měli dnes poznat – do Kazimierze. Tato část byla od pradávna obývána Židy. Tito byli za druhé sv. války odvezeni a popraveni v koncentračních táborech. Město poté nemělo peníze na udržování uvolněných domů a rozhodlo se umístit do nich chudé občany bez domova. I proto zde do dneška najdete spoustu domů neudržovaných a v havarijním stavu. V Kazimierzi se nachází 4 synagogy, ale vzhledem k tomu, že jsme Krakow navštívili v sobotu, nemohli jsme se do žádné z nich podívat.

Z Kazimierze naše kroky vedli zpět do historického centra města. Zastavili jsme se v restauraci, kde vaří tradiční polská jídla a pochutnali jsme si znamenitě! Odtud už naše kroky vedly zpět přes náměstí k autu. Cestou jsme ještě navštívili výstavu World Press Photo 2008. Budova, kde byla výstava umístěna se nachází v parku, který se táhne v oblouku kolem centra. Tento park vznikl na místě původních městských hradeb.

Naším posledním dnešním cílem byl solný důl Wieliczka. Krakow jsme opouštěli po 4 hodině a houstnoucí večerní provoz dával tušit, že 10 km vzdálenost mezi těmito dvěma městy nepřekonáme moc rychle. Naštěstí nám do poslední prohlídky zbývala ještě hodina. Ve Wieliczce mlha zhoustla tak, že nebylo vidět na 50 m. Budovu dolu jsme ale našli bez problémů, koupili si vstupenky a hned se zapojili do skupiny, která právě vyrážela na prohlídku.

Ta začíná sestupem do asi 100 m hloubky pod povrch. Sestupuje se schodištěm se 46 mezipatry, už se nám pořádně točila hlava, když jsme konečně dosáhli konce schodiště. Celá prohlídková trasa je dlouhá asi 2 km a trvá lehce přes 2 hodiny. Prohlídky jsou vedeny zkušeným průvodcem a návštěvníci ze zahraničí můžou využít služeb cizojazyčných průvodců. My jsme šli s polskými turisty a tudíž jsme absolvovali celou prohlídku v jejich rodném jazyce. Musím podotknout, že náš pan průvodce mluvil velmi rychle a díky chybějícím zubům také dost šišlal, z čehož plynul fakt, že jsme mu téměř vůbec nerozuměli.

Ale krásnou podívanou, kterou nám tohle podzemní království nabídlo nám to rozhodně nepokazilo. Navštívili jsme několik podzemních kaplí, spojených chodbami. Zhlédli jsme několik scének a legend, kdy hra světla, zvuků a povídání vykouzlila divadelní scénu s herci vytesanými ze soli. Chodby protínající celý důl jsou tvořeny solí, místy jsou podepřeny dřevěnými sloupy. I podlaha je vytesaná do soli – do tvaru různých dlažebních kostek. Ze všech podzemních místností je nejimpozantnější solná katedrála zasvěcená Kinze – patronce místních horníků.

V podzemním komplexu nechybí ani restaurace, na několika místech najdete toalety a v závěru prohlídky máte možnost navštívit podzemní muzeum. Nachází se zde také sál, ve kterém jsou pořádány různé plesy a recepce. Pokud se už rozhodnete vydat zpět na povrch, přesunete se – opět v doprovodu průvodce – k výtahu. Výtah je to tradiční – takový, kterým se dříve horníci dopravovali do dolů a zpět na povrch. 4 patra klecí nad sebou, do každé klece nas natlačili 8! Dveře skoro nešli zavřít. Cesta nahoru trvala jen několik sekund. Výtah totiž urazí 4m za vteřinu a my jsme se nacházeli asi 130 m pod povrchem.

Cesta zpět do Cieszyna ubíhala pomalu a tak jsme zmoženi dnešním náročným dnem podřimovali na zadním sedadle. Po příjezdu do našeho dočasného domova jsme se posilnili večeří, zahřáli horkým drinkem z Krupniku (takové polské medoviny), krátce si ještě popovídali a pak padli unavení do postele.
 

FOTOGALERIE

 

 

9. listopadu 2008: neděle

Cieszyn

V neděli jsme si trošku přispali a po bohaté snídani se vydali na prohlídku Cieszyna. Začli jsme na návrší, kde dříve stával zámek. Z něj se do dneška dochovala jen věž a rotunda. Tuto rotundu najdete také na 20 zl. bankovce – schválně až nějakou budete mít, tak se na ni podívejte! Z tohoto návrší jsme také shlédli dolů přes řeku Olši, která odděluji ČR a Polsko do Českého Těšína a vlevo do Polského Těšína.

Dále jsme se vydali do centra města, prohlídli jsme si náměstí s kašnou a radnicí a po pár krocích jsme prohlídku města zakončili v kavárně, kde před nedávnem snídali dva prezidenti – polský a český. Posilnili jsme se kávou a zákuskem, který se jmenoval „Nebe v hubě“ a vydali se zpět k autu, kterým jsme se přesunuli do lázeňského města Ustroń. Původně jsme měli v plánu vyjet lanovkou na kopec a projít se v přírodě. Lanovka nefungovala, tak jsme přehodnotili plány a vydali se do lesoparku „Překvapení“. Je to vlastně jakási obora, ve které se volně pohybuje velké množství lesních zvířat. Kromě jelenů, daňků a muflonů jsme viděli dravé ptáky, bažanty, divokou kočku a různé pohádkové bytosti. Park je častým výletním místem pro rodiny s dětmi a těm je zde vše podřízeno. Najdou zde skutečně zábavu na celé odpoledne a pokud si chtějí odpočinout od zvířat a přírody, můžou se přesunout k různým houpačkám, trampolínám a jiným atrakcím.

Cestou zpět do Cieszyna jsme se zastavili v místním Kauflandu a utratili poslední zloté. Po výborném obědě jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů.

 

FOTOGALERIE

 

 

Nyní můžete nově pro hledání fotografií a cestopisů ze všech koutů světa použít výběr z mapy. Stačí jednoduše kliknout na místo, které Vás zajímá a přenést se do jiného města, jiného státu, na jiný kontinent ...

 

PHOTOEXTRACT

FOTOGRAFOVANI.CZ

DIGI.ARENA.CZ

Přeložte si ihned tuto stránku do kteréhokoliv jazyka!

 

Translate this web page immediately to any language!

Daniel Linnert
 

daneczek75@gmail.com

 

 

Počet letů: 346

Počet zemí: 98

 

 

Profile for Daniel_Linnert